13 Co 356/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vyklizení nemovitostí o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 23. 1. 2024, č. j. 12 C 126/2021-259 ve znění opravného usnesení Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 6. 3. 2024, č. j. 12 C 126/2021-272 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla uložena žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (objekt k bydlení), dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /1, vše zapsáno na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, , se potvrzuje, a co do lhůty plnění se mění tak, že žalovaná je povinna vyklidit předmětné nemovité věci ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 33 958 Kč, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, a ve lhůtě plnění se mění tak, že žalovaná je povinna tuto částku uhradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně v pravidelných splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod sankcí ztráty výhody splátek při nezaplacení jedné z nich. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 9 454 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Shora citovaným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /3, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (objekt bydlení), dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, /2, , Anonymizováno, /1, vše zapsáno na LV č. , hodnota, , pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, , a to v určené lhůtě do 25. 3. 2024 (výrok I), žalované byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 33 958 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II) a České republice- Okresnímu soudu v Karlových Varech nebylo přiznáno právo na náhradu zálohovaných nákladů řízení (výrok III). Soud při vydání rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována z pozice vlastníka předmětných nemovitostí, zatímco žalované svědčila pasivní legitimace, pakliže projednávané nemovitosti užívá. Pokud žalovaná se domnívala, že tyto nemovitosti užívá právem, a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene, jež v její prospěch zřídil , jméno FO, dne 8. 8. 2016, s nímž žila jako družka v těchto nemovitostech od roku 2008, soud tomuto názoru nepřisvědčil, když z provedeného dokazování, zejména z lékařských zpráv z doby rozhodné a ze znaleckých posudků , tituly před jménem, Jiřího Bartoše a rovněž , tituly před jménem, Jakuba Šimka, měl za najisto postavené, že , jméno FO, dne 8. 8. 2016, v důsledku duševní choroby, a to demence středního stupně, nebyl schopen pochopit smysl a účel právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, v důsledku čehož dovodil neplatnost tohoto učiněného právního jednání podle ust. § 581 občanského zákoníku. Znalec , tituly před jménem, Jakub Šimek zcela vyloučil možnost, že by , jméno FO, učinil předmětné jednání v tzv. světlé chvilce a vysvětlil, že z lékařského hlediska je u osoby trpící středně těžkou demencí zmíněná světlá chvilka vyloučena. Za popsaného stavu, podle soudu prvního stupně, neměla žalovaná ode dne úmrtí , jméno FO, nijaký právní titul k užívání těchto nemovitostí. Pokud žalovaná nereagovala na výzvu k vyklizení nemovitostí, soud žalobě na vyklizení nemovitostí podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vyhověl, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti byla stanovena v délce dvou měsíců od vydání rozhodnutí, aby měla žalovaná přiměřený časový prostor k zajištění si bydlení. O delší lhůtě plnění soud neuvažoval, neboť žalovaná – od doručení žaloby – je již téměř tři roky srozuměna s možností vyklizení nemovitostí. K námitce žalované, že žaloba na vyklizení nemůže obstát, když žalované svědčí právo z věcného břemene zapsané v katastru nemovitostí, soud uvedl, že zápisem věcného práva ve veřejném seznamu není vázán, neboť takový zápis nemusí odpovídat skutečnému právnímu stavu. V řízení o žalobě na plnění, může soud jako předběžnou otázku zkoumat, zda zápis věcného práva ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) odpovídá skutečnému právnímu stavu, a pakliže bylo prokázáno, že sjednání věcného břemene bylo neplatné, nic nebrání tomu, aby žalobě na plnění (na vyklizení nemovitostí) bylo vyhověno. Nákladový výrok mezi účastníky řízení měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu těchto nákladů. O nákladech řízení státu soud rozhodl s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení by náklady placené státem měla hradit žalovaná, jež neměla ve věci úspěch, avšak soud ji usnesením ze dne 16. 6. 2022, č. j. 12 C 126/2021-109, od placení soudních poplatků osvobodil, proto ji soud neuložil povinnost zaplatit státu jím zálohované náklady řízení. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas s tímto rozhodnutím. Namítla nesprávnost a nevykonatelnost výroku rozsudku soudu prvního stupně, pokud se žalobkyně domáhala vyklizení nemovitostí, ačkoli je žalovaná užívá z titulu práva, jež jí svědčí na základě sjednaného věcného břemene v její prospěch právním předchůdcem žalobkyně, podle dohody o doživotním užívání těchto nemovitostí, přičemž uvedené věcné břemeno je zapsáno v katastru nemovitostí. Podle žalované, dokud nedojde k výmazu tohoto věcného břemene z katastru nemovitostí, nelze ji úspěšně žalovat na vyklizení nemovitostí. Jinak, smlouva o věcném břemenu není neplatná. Znalecké posudky nemohly stanovit existenci duševní poruchy , jméno FO, ke dni 8. 8. 2016. Před sjednáním věcného břemene nebyl , jméno FO, psychiatricky léčen a za jeho života nebylo předmětné právní jednání zpochybňováno. Zcela stranou hodnocení soudu zůstala pohnutka , jméno FO, , jež vedla k uzavření dohody o doživotním užívání nemovitostí ve prospěch žalované, které chtěl zabezpečit bydlení v domě, přičemž při tomto postupu zohlednil dlouhodobé soužití (20 let) se žalovanou jako družkou, jakož i péči o něho, kterou mu poskytovala žalovaná. Uzavření dohody o doživotním užívání nemovitostí žalovanou bylo připravené a plně odpovídalo vůli , jméno FO, . Znalecký posudek , tituly před jménem, Bartoše nemohl stanovit existenci duševní poruchy , jméno FO, , pakliže posuzovaného shlédl s desetiměsíčním odstupem a shodně nemohou být relevantní ani závěry znalce , tituly před jménem, Šimka, který nikdy nevyšetřil , jméno FO, . Navíc , tituly před jménem, Šimek působí jako znalec krátce (od roku 2020) a své znalecké závěry nevysvětlil dostatečně, zvláště, pokud jde o otázku tzv. světlých chvilek. Závěry znalce nejsou podloženy odbornou literaturou. Nelze vyloučit existenci světlé chvilky v době uzavření smlouvy, pakliže k tomuto okamžiku nebyla jednající osoba lékařsky vyšetřena. Znalec , tituly před jménem, Šimek nekriticky převzal závěry znalce , tituly před jménem, Bartoše, jež z pohledu žalované nejsou věcně správné. Zpětně nelze stanovit, že určitá osoba trpěla duševní poruchou. Soud prvního stupně také pochybil, pokud nevyhověl požadavku žalované na provedení revizního znaleckého posudku. Žalovaná vytkla nesprávnost v postupu soudu prvního stupně také v tom, že nechal zpracovat dodatek znaleckého posudku znalcem , tituly před jménem, Bartošem v době, kdy již nebyl veden jako znalec. Tento znalecký posudek ani nemá náležitosti znaleckého posudku. S uvedenou argumentací navrhla žalovaná změnu rozsudku soudu prvního stupně na zamítnutí žaloby, případně k doplnění provedeného dokazování revizním znaleckým posudkem, požádala o zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ neúspěchu v řízení, měla žalovaná za to, že nelze za použití ust. § 150 o. s. ř. přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v dobré víře, že ji náleží právo doživotního užívání nemovitostí, zapsané v katastru nemovitostí, zřízené podle svobodné vůle právního předchůdce žalobkyně, a s přihlédnutím rovněž k té skutečnosti, že se žalovaná starala o , jméno FO, až do jeho smrti, přičemž jejich soužití trvalo 20 let. Soud měl také přihlédnout k jejím osobním, příjmovým a majetkovým poměrům, pro něž byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků, které k době vydání napadeného rozsudku zůstaly nezměněny. Žalobkyně, která se ztotožnila s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Soud správně, podle žalobkyně, dospěl k závěru o neplatnosti sjednané dohody o doživotním užívání předmětných nemovitostí žalovanou, když tehdejší vlastník nemovitostí – , jméno FO, – nebyl pro existenci duševní poruchy způsobilý k tomuto právnímu jednání, když trpěl středně těžkou demencí, v důsledku čehož nechápal smysl a účel jakéhokoliv právního jednání. V tomto směru odkázala žalobkyně na závěry znaleckých posudků , tituly před jménem, Bartoše a , tituly před jménem, Šimka, jež ve shodě vyloučily schopnost , jméno FO, uzavřít dne 8. 8. 2016 smlouvu o věcném břemenu doživotního užívání žalovanou projednávaných nemovitostí. Za neopodstatněnou považovala žalobkyně rovněž námitku žalované o nesprávně formulovaném petitu soudního rozhodnutí a o jeho případné nevykonatelnosti. Žalobkyni nic nebránilo v podání žaloby na vyklizení nemovitostí, pakliže je jejich vlastníkem a žalovaná tyto nemovitosti užívá bez právního důvodu. Skutečnost, že v katastru nemovitostí je ve prospěch žalované zapsáno právo odpovídající věcnému břemenu, v podobě doživotního užívání těchto nemovitostí, nebránila možnosti přímého uplatnění žaloby na vyklizení předmětných nemovitostí, pokud bylo zjištěno, že dohoda o věcném břemenu byla sjednána neplatně. Žaloba na určení neplatnosti věcného břemene, jíž se dovolává žalovaná, by nic v právních vztazích účastníků neřešila, neboť by nezakládala exekuční titul pro vyklizení žalované z nemovitostí. Žaloba na vyklizení nemovitostí by musela být podána v každém případě. Postup zvolený v posuzované věci žalobkyní je naprosto v souladu se zákonem, odpovídá zásadě hospodárnosti, přičemž otázka platnosti smlouvy o věcném břemenu, je z procesního hlediska předběžnou právní otázkou, ve vztahu k žalobě na vyklizení. Ohledně nákladového výroku nesouhlasila žalobkyně s aplikací na rozhodnutí o nákladech řízení moderačního ustanovení § 150 o. s. ř., když žalovaná by mohla pracovat a dosahovat příjmů, z nichž by hradila náklady spojené s tímto řízením. Zdravotní stav žalované odpovídá standardním obtížím osob jejího věku a neodůvodňuje zvláštní přístup soudu k její osobě, ať již při rozhodnutí o vyklizení žalované z nemovitostí nebo při rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k podáním účastníků, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Předmětem řízení je žaloba na vyklizení nemovitostí ve smyslu ust. § 1040 odst. 1 o. z. U věcí nemovitých ustálená soudní judikatura stále setrvává na stanovisku, že nelze žalovat na vydání nemovitostí, nýbrž vždy jen na vyklizení nemovitostí, což odpovídá zákonem upraveným způsobům výkonu rozhodnutí (exekuce). Tím je u nemovitých věcí jen vyklizení věci (§ 340 a násl. o. s. ř., § 59 odst. 2 písm. a/ e. ř.). Výrok napadeného rozsudku je z tohoto pohledu v souladu se zákonem a splňuje i ostatní náležitosti předepsané zákonem pro získání vlastnosti materiální a formální vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Nelze se pak ztotožnit s názorem žalované, že nebylo možné ji žalovat na vyklizení nemovitostí, pokud má zřízeno věcné břemeno doživotního užívání projednávaných nemovitostí, jež je zapsáno v katastru nemovitostí. Podle ust. § 980 odst. 2 o. z., je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Smlouva o zřízení věcného břemene na doživotní užívání nemovitostí byla uzavřena ve prospěch žalované jejím druhem , jméno FO, dne 8. 8. 2016, proto na posuzovaný případ dopadá úprava shora citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z ustanovení § 980 odst. 2 o. z. vyplývá, že soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem – stejně jako dobrá víra – se předpokládá, může však být prokázán opak. V tomto směru se jedná o tzv. vyvratitelnou právní domněnku. Pakliže soud v rámci posouzení předběžné otázky – existence věcného práva k vyklizovaným nemovitostem – dospěl k závěru, že žalované nesvědčí právo z věcného břemene v podobě doživotního užívání projednávaných nemovitostí, nic nebránilo (tj. ani samotný zápis tohoto práva ve veřejném seznamu) tomu, aby žalobě na plnění (vyklizení) vyhověl. Nebyl-li tu totiž (s účinky od počátku) právní důvod nabytí práva žalovanou z věcného břemene – pro neplatnost sjednané dohody – nemohl mít ani vklad tohoto práva do katastru nemovitostí sám o sobě jakékoliv právní účinky pro právní poměry účastníků z předmětné smlouvy. Vyslovený názor nelze odmítat s poukazem na stanovisko, že neplatností smlouvy zanikají pouze obligační, a nikoliv také věcné (věcněprávní) účinky smlouvy. Nelze pominout, že obligační účinky smlouvy představují předpoklad, aby nastaly (mohly nastat) její účinky věcné (věcněprávní), a bez účinků obligačních nevznikají (nemohou vzniknout) ve vztahu ke smlouvě účinky věcné (věcněprávní). To znamená, že účinky obligační jsou tedy jedním z předpokladů pro nastolení účinků věcněprávních. Jinými slovy, byla-li zjištěna neplatnost smlouvy (dohody) o zřízení věcného břemene, znamená to, že nenastaly obligační účinky takového právního jednání, a to od počátku, proto nemohly ani nastat věcněprávní účinky z takové smlouvy, byť došlo k zápisu práva do katastru nemovitostí. Za popsaného stavu nebylo potřebné se domáhat před uplatněním žaloby na vyklizení nemovitostí, nejprve odstranění zápisu věcného břemene z evidence v katastru nemovitostí, neboť věcněprávní účinky z věcného břemene nikdy nenastaly. Samotný zápis věcného břemene v katastru nemovitostí tak nebránil uplatnění žaloby na vyklizení nemovitostí. Ostatně, určovací žaloba na zjištění neexistence žalovanou tvrzeného práva z věcného břemene, by sama o sobě na právních poměrech účastníků nic nevyřešila. Určovací žaloba podle ust. § 80 o. s. ř. má preventivní charakter, s tím, že má místo tam, kde je možné za její pomoci eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, pakliže nelze-li dospět k příslušné nápravě vztahů účastníků jinak – nebo když účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy představující určitý právní rámec, jež by byl zárukou odvrácení budoucích sporů. V projednávané věci nelze naplnit smysl a účel určovací žaloby, na níž v rámci své obrany odkazuje žalovaná, neboť žalobkyně jako vlastník nemovitostí se domáhá po žalované jejich vyklizení, pokud bylo zjištěno, že ta nemá právní titul k jejich užívání. Jiným způsobem, než žalobou na vyklizení nemovitostí, se nelze dobrat konečného řešení této sporné záležitosti. Přitom otázka neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene v provedeném řízení na vyklizení nemovitostí byla předmětem řízení jako předběžná právní a skutková otázka, k níž proběhlo náležité dokazování. Postup zvolený žalobkyní také odpovídal zásadě hospodárnosti řízení. V řízení prokázala žalobkyně svoji aktivní legitimaci k vedení žaloby na vyklizení nemovitostí, z titulu jejich vlastnictví, jež nabyla děděním po otci , jméno FO, , na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 11. 2019, č. j. 30 D 938/2019-44, ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 30 D 938/2019-51. Pasivně legitimovanou v řízení byla žalovaná, jež nemovitosti užívá, s odkazem na zmíněnou smlouvu (dohodu) o věcném břemenu doživotního užívání nemovitostí ze dne 8. 8. 2016. Původní vlastník nemovitostí , jméno FO, zemřel dne 24. 8. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení nemovitostí dopisem ze dne 30. 3. 2021, když měla za to, že smlouva o věcném břemenu byla uzavřena neplatně pro nedostatek rozpoznávacích a ovládacích schopností , jméno FO, . Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem o neplatnosti sjednaného věcného břemene doživotního užívání nemovitostí žalovanou. Uvedené zjištění je podloženo dvěma znaleckými posudky , tituly před jménem, Jiřího Bartoše ze dne 14. 10. 2021 a , tituly před jménem, Jakuba Šimka ze dne 15. 3. 2023, znalci v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i dalšími důkazy v podobě lékařských zpráv vztahujících se k době rozhodné či spisem Okresního soudu Karlovy Vary sp. zn. 0 P 321/2017, v němž je zachycen průběh dokazování v řízení o omezení svéprávnosti , jméno FO, . Oba zmínění znalci dospěli ke shodnému závěru, že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , trpěl ke dni 8. 8. 2016, kdy byla uzavřena smlouva o věcném břemenu, duševní poruchou – středně těžkou demencí – pro níž nebyl schopen pochopit smysl a účel jakéhokoliv právního jednání. Středně těžká demence je onemocnění trvalé, léčbou není ovlivnitelné a nelze očekávat žádné zlepšení, a to ani přechodné. Znalci měli při zpracování znaleckých posudků relevantní podkladový materiál, jenž se vázal k době rozhodné pro posouzení merita věci, sestávající z lékařských zpráv založených ve zdravotnické dokumentaci posuzovaného. Především měli k dispozici lékařskou propouštěcí zprávu z hospitalizace na neurologickém oddělení Karlovarské krajské nemocnice, a.s., ze dne 4. 7. 2016, v níž byl , jméno FO, hospitalizován od 30. 6. do 4. 7. 2016. K hospitalizaci byl posuzovaný odeslán z neurologické ambulance , tituly před jménem, Heinekové, , jméno FO, . Důvodem k tomuto postupu byl rychlý rozvoj demence, bradypsychismus (pomalá motorika), ataxie, inkontinence, CT mozku prokázalo vaskulární encefalopatii. Neurologové, psychiatři a gerontologové mají v rámci medicíny prioritní postavení při diagnostice demence. Na uvedeném oddělení, v rámci hospitalizace , jméno FO, , bylo rovněž provedeno vyšetření paměti testem MMSE s výsledkem 15 bodů z 30. Zdravotní stav posuzovaného byl zhodnocen jako rychlý rozvoj vaskulární demence, středně těžkého stupně demence, pravděpodobně s podílem Morbus Alzheimer. U posuzovaného byl zjištěn středně těžký stupeň kognitivního poškození. Ze stejného zdravotnického zařízení je k dispozici lékařská propouštěcí zpráva z hospitalizace posuzovaného na chirurgickém oddělení z období od 12. 11. 2016 do 15. 11. 2016, na němž byl posuzovaný přijat pro kolaps a poruchu vědomí, předtím byl nalezen po pádu ležící ve své domácnosti. Byl pak propuštěn s diagnózou podezření na otřes mozku, dementní, přičemž během hospitalizace byl posuzovaný zmatený a neklidný. Posuzovaný , jméno FO, byl vyšetřen soudním znalcem , tituly před jménem, Jiřím Bartošem dne 8. 6. 2017, v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 23 Nc 3669/2016 (0 P 321/2017) o omezení svéprávnosti, se závěrem, že posuzovaný trpí těžkým stupněm demence cévního původu a pravděpodobně s podílem Morbus Alzheimer. Znalec k tomuto závěru konstatoval, že rozvoj nemoci je od roku 2015, s velmi rychlou progresí, jež v době vyšetření již dosahovala terminálního stádia. Postižení posuzovaného bylo považováno za trvalé a neléčitelné, přičemž rozpoznávací a ovládací schopnosti byly hodnoceny jako vymizelé. Při vyšetření , jméno FO, dokázal sedět pouze krátkou dobu, potom se již sunul na stranu a nedokázal udržet rovnováhu. S pomocí byl schopen udělat pouze několik kroků, tiše řekl své jméno a následně již nemluvil. Podle znalce nebyl orientován a nerozuměl situaci, bezděčně mačkal deku, což je příznačné pro osobu s demencí. Řízení o omezení svéprávnosti , jméno FO, bylo zahájeno 28. 11. 2016 a pravomocně bylo ukončeno ke dni 1. 11. 2017 s tím, že není způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky a není ani způsobilý k jakémukoliv právnímu jednání. S ohledem na sdělené, nutno odmítnout, jako nepatřičnou, námitku žalované, že znalci pro přijetí předestřených znaleckých závěrů neměli dostatek relevantního podkladového materiálu. Ten byl naopak, právě k době rozhodné, významně ve zdravotnické dokumentaci obsažen. Znalecký posudek , tituly před jménem, Jakuba Šimka výslovně vyloučil možnost, že posuzovaná smlouva by mohla být uzavřena , jméno FO, v okamžiku případné tzv. světlé chvilky. Znalec k tomuto konstatoval, že středně těžká demence je onemocnění trvalé, léčbou není ovlivnitelné, při němž nelze očekávat žádné zlepšení ani přechodně. Při demenci dochází k poškození mozkové tkáně a myšlenkových a paměťových funkcí. Kognitivní výkon je nutné považovat za trvalý, a podle znalce nelze klinicky a ani forenzně připustit tzv. světlou chvilku, kdy by byl posuzovaný schopen lepšího kognitivního výkonu. Při vaskulární demenci dochází k nedostatečnému prokrvení mozkové tkáně na základě poškození cév mozku, při Alzheimerově demenci dochází k úbytku mozkové tkáně, což bylo obojí zjištěno u , jméno FO, na CT vyšetření, přičemž tento stav je objektivní, trvalý a nezlepšitelný. Subjektivní laický obraz jiných osob ohledně způsobilosti jednající osoby nemůže nic změnit na výše popsaných závěrech. Rovněž znalec , tituly před jménem, Bartoš konstatoval, že ke zlepšení zdravotního stavu , jméno FO, nemohlo dojít. Naopak, progrese zhoršení jeho stavu postupovala velmi rychle, až do stádia těžké demence. Již středně těžká demence, jak byla zjištěna při hospitalizaci , jméno FO, měsíc před uzavřením posuzované smlouvy, vylučovala platné uzavření smlouvy o věcném břemenu. Rozpoznávací a ovládací schopnosti , jméno FO, byly v době rozhodné vymizelé a ten nebyl způsobilý k jakémukoliv právnímu jednání. Odvolací soud v této části odkazuje i na popis chování , jméno FO, při hospitalizacích v nemocnicích ve dnech 30. 6. 2016 až 4. 7. 2016, 12. 11. 2016 až 15. 11. 2016 nebo při vyšetření posuzovaného , tituly před jménem, Jiřím Bartošem dne 8. 6. 2017. Znalecké posudky , tituly před jménem, Jiřího Bartoše a , tituly před jménem, Jakuba Šimka byly ve shodě, korespondovaly se zprávami ze zdravotnické dokumentace posuzovaného z doby rozhodné a se skutečností, že následně byl , jméno FO, omezen ve svéprávnosti rozhodnutím soudu. Znalecké posudky nevykazovaly žádné vady, byly provedeny v souladu se zadáním soudu a jejich závěry byly náležitě, srozumitelně a logicky vysvětleny. Soud o těchto závěrech neměl pochybnosti a žalované vytvořil dostatečný prostor k obraně, včetně výslechu znalce při soudním jednání, při němž znalec reagoval na vznesené dotazy, a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum znaleckých posudků jiným znalcem či ústavem. Důkazní návrh žalované na provedení revizního znaleckého posudku byl naprosto neopodstatněný. Nelze se pak ztotožnit ani s další námitkou žalované o nepřípustnosti provedení dodatku znaleckého posudku znalcem ustanoveným ad hoc. Je pravdou, že zákon o znalcích z doby učinění tohoto postupu soudem takový postup považoval za výjimečný, avšak za přípustný, pokud v ust. § 26 odst. 1 písm. c) stanovil, že k němu lze přistoupit, pokud by podání znaleckého posudku znalcem bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi. Pod uvedený režim odvolací soud podřazuje právě situaci, která se týká daného řízení, kdy znalecky je zkoumána zpětně, s odstupem několika let, způsobilost již zemřelé osoby, k právnímu jednání, pakliže byla stižena duševní poruchou, respektive, zda případně zjištěná duševní porucha ji činila neschopnou právně jednat ve vztahu ke smlouvě o věcném břemenu, přičemž znalec ustanovený ad hoc je tím znalcem, který jako dříve zapsaný znalec zpracoval znalecký posudek z oboru psychiatrie ohledně , jméno FO, k obdobnému znaleckému zadání, přičemž posuzovaného osobně shlédl a vyšetřil v čase vzdáleném od uzavření smlouvy necelý rok, pracoval se zdravotní dokumentací posuzovaného, a mohl si tak učinit i pro nyní vedené řízení lepší odborný náhled na posuzovanou problematiku než znalec jiný, vedený v seznamu znalců, který by stejně musel vycházet v podstatné míře i z primárního posudku zpracovaného právě jím, tj. , tituly před jménem, Jiřím Bartošem, jenž byl pro potřebu nyní projednávané věci ustanoven ad hoc znalcem ke zpracování posudku. Znalec složil podle ust. § 5 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb. znalecký slib a byl také poučen podle ust. § 26 odst. 2 zákona o významu znaleckého posudku a o následcích křivé výpovědi a podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Podle ust. § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Odvolací soud uzavírá – ve shodě se soudem prvního stupně – že má najisto postavené, že smlouva ze dne 8. 8. 2016 o věcném břemenu doživotního užívání projednávaných nemovitostí žalovanou je neplatná, pro nezpůsobilost , jméno FO, v době rozhodné k takovému právnímu jednání, pro duševní poruchu, která vylučovala jeho schopnost k jakémukoli právnímu jednání. Veden těmito závěry, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla uložena povinnost žalované vyklidit a vyklizené předat žalobkyni předmětné nemovitosti, neboť je užívá bez právního důvodu. Oproti tomu, změnil odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. lhůtu k vyklizení nemovitostí, kdy žalované poskytl prodlouženou lhůtu ke splnění uložené povinnosti v trvání tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Je sice pravdou, že řízení je vedeno od 29. 4. 2021 (výzva na vyklizení nemovitostí byla učiněna 30. 3. 2021), nicméně vyklizení nemovitostí je razantním zásahem do životních poměrů žalované, jež evidentně nemá zajištěnou možnost jiného bydlení, není ekonomicky silná a lze předpokládat obtíže s dalším uspořádáním jejích bytových poměrů. Nelze také přehlédnout, že se dlouhodobě starala o nemocného otce žalobkyně, s nímž žila řadu let v těchto nemovitostech. Byť žalovaná mohla očekávat neúspěch v řízení, není namístě ji vystavit tak tvrdému postihu, v případě vyklizení nemovitostí, v zákonné lhůtě v trvání patnácti dnů od právní moci rozhodnutí, jak předpokládá ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Potvrzen byl rovněž výrok o náhradě nákladů mezi účastníky řízení, jenž byl soudem prvního stupně správně postaven na úspěchu žalobkyně v řízení, s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal důvod pro moderaci náhrady těchto nákladů postupem podle ust. § 150 o. s. ř. Nebylo možné přehlédnout, že žalovaná uzavřela smlouvu o věcném břemenu v době, kdy se rapidně zhoršoval zdravotní stav , jméno FO, , a kdy se dostal do středně těžkého stupně demence, v němž – z objektivního hlediska – byl již diskvalifikován k tomuto právnímu jednání. Uvedená smlouva byla tedy uzavřena s rizikem jejího možného zpochybnění v budoucnu, tj. v případě úmrtí , jméno FO, , kdy vlastnictví nemovitostí by mělo přejít na jeho dědice. V tomto smyslu se žalovaná podílela (na rozdíl od žalobkyně) na vzniku sporu. Žalovaná žila ve společné domácnosti s , jméno FO, , pečovala o něho, a byl jí znám jeho zdravotní stav. Od 28. 11. 2016 bylo vedeno řízení na omezení svéprávnosti , jméno FO, , v němž byl podroben posuzovaný znaleckému zkoumání psychiatrem , tituly před jménem, Jiřím Bartošem, s nálezem těžkého stupně demence cévního původu, s pravděpodobným podílem Morbus Alzheimer, v důsledku čehož jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti již byly vymizelé. Posuzovaný nebyl schopen účasti na soudním jednání a již v té době nebyl způsobilý k jakémukoliv právnímu jednání. V tomto řízení bylo znalcem vycházeno i z lékařských zpráv, jež byly podkladem pro rozhodnutí také v nyní vedeném řízení o vyklizení nemovitostí, přičemž žalovaná s těmito podklady byla seznámena, neboť se účastnila řízení o omezení svéprávnosti , jméno FO, a byla jmenována jeho hmotněprávním opatrovníkem v návaznosti na rozhodnutí soudu o omezení jeho svéprávnosti. Žaloba na vyklizení nemovitostí nebyla pro žalovanou překvapivá, když dlouhodobě nevycházela se žalobkyní, jak bylo prezentováno v předchozím soudním řízení. Žalovaná měla dostatek času a podkladů pro vyhodnocení míry případného neúspěchu v řízení a s tím spojeným následkem v podobě úhrady nákladů řízení. Přesto do řízení na vyklizení nemovitostí vstoupila s vysokou mírou rizika neúspěchu a svůj postoj nezměnila ani v souvislosti s provedenými dvěma znaleckými posudky, které vyzněly jasně v její neprospěch. Nelze proto spravedlivě požadovat po žalobkyni, aby ke své tíži nesla náklady spojené s tímto řízením. Nutno poznamenat, že žalobkyně svým postupem v řízení neprodlužovala jeho délku a nenavyšovala náklady řízení. Na uvedeném náhledu nic nezmění ani odkaz žalované na její osobní, příjmové a majetkové poměry, když nemůže bezdůvodně přenášet na žalobkyni důsledky z její strany neúspěšně vedené obrany proti žalobě. Skutečnost, že žalovaná byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků, nebrání přiznání úspěšné žalobkyni plné náhrady nákladů řízení. Odvolací soud připomíná, že aplikace ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení není samozřejmostí, naopak se k ní přistupuje toliko výjimečně, jsou-li pro takový postup odůvodněné předpoklady. Odvolací soud neshledal podmínky pro snížení náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni ani zčásti. Nedostatečné poměry žalované pak odvolací soud zhodnotil při stanovení lhůty k plnění náhrady nákladů řízení, kterou nespojil se zákonnou třídenní lhůtou od právní moci rozsudku, jak rozhodl soud prvního stupně, nýbrž postupem podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil v této části napadený rozsudek a poskytl žalované právo měsíčních splátek ve výši 3 000 Kč k úhradě nákladů přisouzených žalobkyni, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich včas a řádně. Částka měsíční splátky 3 000 Kč byla stanovena s přihlédnutím na vyjádření žalované, že ji ze svých příjmů může vynaložit na plnění platebních povinností ve vztahu k žalobkyni. Odvolací soud rovněž potvrdil výrok o náhradě nákladů státu, který byl postaven na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalované, která byla ve věci neúspěšná, povinnost k náhradě těchto nákladů nebyla uložena, neboť byla v řízení osvobozena zcela od placení soudních poplatků. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni byla proti žalované přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v částce 9 454 Kč, jež sestává z náhrady odměny právního zastoupení žalobkyně advokátem podle ust. § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, za tři úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, dvě jednání před odvolacím soudem ve dnech 9. 5. a 25. 6. 2024), při hodnotě odměny za jeden úkon právní služby v částce 1 500 Kč, z náhrady režijního paušálu 300 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z tohoto plnění v částce 378 Kč, tj. celkem za jeden úkon právní služby náleží žalobkyni náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 2 178 Kč. Za tři úkony právní pomoci náleží žalobkyni náhrada odměny právního zastoupení 6 534 Kč. K ní je potřebné připočíst náhradu cestovného za dvě jízdy vykonané k odvolacímu jednání z , jméno FO, do Plzně a zpět, celkem v částce 2 320 Kč a náhradu ztráty času za šest půlhodin v částce 600 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s úst. § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.