13 Co 48/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 140 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 12. 2025, č. j. 10 C 255/2023-129

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 20 267,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 2. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 127 426 Kč rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a konečně žalované uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Sokolově náhradu nákladů ve výši 2 972 Kč ve stejné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 27. 7. 2022 obdržela zápůjčku od žalobkyně ve výši 140 000 Kč, kterou se zavázala vrátit žalobkyni do 30. 12. 2022, a následně tento závazek písemným prohlášením ze dne 9. 1. 2023 uznala co do důvodu a výše a zavázala se závazek uhradit do 31. 1. 2023. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2390 a § 2053 občanského zákoníku, dle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná, namítala, že k žádné zápůjčce nedošlo a že podpis na listině Uznání dluhu není jejím pravým podpisem Soud vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného ustanovenou znalkyní z oboru písmoznalectví, která po doplnění srovnávacího materiálu učinila znalecký závěr, že se jedná o pravý podpis žalované. Při prvotním znaleckém zkoumání, z něhož vzešel závěr, že podpis na listině Uznání dluhu není pravým podpisem žalované, nedisponovala znalkyně řádným a dostatečným srovnávacím materiálem, respektive vycházela ze srovnávacího materiálu, ohledně něhož následně vyšlo najevo, že neobsahoval podpis žalované. V případě zpracování doplňku znaleckého posudku, ve kterém znalkyně vycházela z doplněného srovnávacího materiálu (mimo jiné listiny z trestního řízení), u kterého bylo jisté, že obsahují pravý podpis žalované, byl závěr znalkyně ten, že sporný podpis na Uznání dluhu je pravým podpisem žalované. Důvod pro zpracování revizního znaleckého posudku k žádosti žalované soud neshledal, a to právě z důvodu, že soudem ustanovená znalkyně v dodatku znaleckého posudku při učinění závěru o pravosti podpisu žalované na uznávacím prohlášení vycházela z listin pořízených Policií ČR v rámci úkonů trestního řízení, které mají veřejný charakter, a o pravosti podpisu žalované na srovnávacím materiálu tak nebylo žádných pochyb a znalkyně v doplňku znaleckého posudku své závěry řádně zdůvodnila. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobkyně ve věci, které byla přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek, zálohu na náklady důkazu a náklady právního zastoupení advokátem za vyjmenované úkony právní služby (bod 22 odůvodnění rozsudku). Povinnost žalované k úhradě státem zálohovaných nákladů odůvodnil soud prvního stupně ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se jedná o náklady znalečného nekryté zálohou a hrazené státem.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to z důvodu, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a neprovedl navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem, v důsledku čehož došlo k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítala, že od samého počátku jednoznačně a konzistentně popírá, že by listinu uznání dluhu ze dne 9. 1. 2023 podepsala. Tato listina nebyla žalované žalobkyní nikdy předložena a dle žalované listina byla vyhotovena žalobkyní účelově, navíc v době, kdy již nebyla žalovaná s žalobkyní v žádném kontaktu a mezi nimi panovaly napjaté vztahy. Uvedla, že až do 30. 10. 2025 nebyla v řízení zastoupena právním zástupcem a s ohledem na její pobyt mimo území České republiky některé písemnosti za ni podávala její matka, která je i podepsala. Tato okolnost se pak promítla při vypracování prvního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, jelikož k vypracování znaleckého posudku byl znalkyní poskytnut celý soudní spis, ve kterém se mezi podpisovými vzory nacházely i podpisy matky žalované, což však nebylo úmyslem žalované. První znalecký posudek dospěl k závěru, že se kategoricky nejedná o pravý podpis žalované. Následně došlo k doplnění znaleckého posudku, k němuž byly žalobkyní doplněny další údajné podpisové vzory žalované, kdy se jednalo o listiny vztahující se k pracovnímu poměru žalované u žalobkyně a listiny sepsané k poskytnutí dotací, kdy však dle žalované se nejedná o její pravé podpisy, ale o listiny zpracované a vyřizované v rámci dotačního projektu žalobkyní. V doplňku znaleckého posudku tak byly podle žalované mezi srovnávací materiál zahrnuty i podpisové vzory předložené žalobkyní, u kterých však žalovaná kategoricky uvádí, že nejde o její pravé podpisy. Pokud jde o pravost podpisů žalované týkající se srovnávacího materiálu z trestního spisu, ty žalovaná nijak nesporuje, ale vzhledem k tomu, že znalkyně vycházela při doplňku znaleckého posudku i z žalobkyní předloženého srovnávacího materiálu, u kterého žalovaná setrvává na tom, že nejde o její pravý podpis, navrhovala vypracování nového revizního znaleckého posudku, neboť v doplnění znaleckého posudku znalkyně dospívá k závěru o pravděpodobné pravosti podpisu žalované, nikoli však k závěru kategorickému, jako tomu bylo v prvním znaleckém posudku, kdy podpis nebyl shledán pravým podpisem žalované. Soud prvního stupně však návrhu žalované na vypracování nového znaleckého posudku, který by vycházel výlučně z nesporných a nepochybných podpisových vzorů žalované a nikoli ze srovnávacího materiálu předloženého žalobkyní, nevyhověl. Za této situace má žalovaná za to, že bez vypracování nového znaleckého posudku, který je v projednávané věci fakticky jedinou rozhodnou důkazní skutečností, není možno učinit jednoznačný závěr o pravosti podpisu na listině Uznání dluhu žalovanou. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Konstatovala, že pokud žalovaná v odvolání uvádí především to, že srovnávací materiál předložený žalobkyní v rámci vypracování dodatku znaleckého posudku neobsahuje pravé podpisy žalované a na druhou stranu ale uvádí, že srovnávací materiál připojený z trestního spisu její pravé podpisy obsahuje, pak žalované nejspíš unikají kategorické závěry dodatku znaleckého posudku, že sporný podpis je pravým podpisem žalované, přičemž znalkyně srovnávací materiál rozděluje do dvou skupin, a to na srovnávací materiál předložený žalobkyní a srovnávací materiál z připojeného trestního spisu, přičemž u obou srovnávacích materiálů je konstatován shodný závěr o pravosti podpisu pisatelky, tedy žalované, a tím je jednoznačně vyvrácen argument žalované o tom, že srovnávací materiál předložený žalobkyní neobsahuje její pravý podpis, stejně jako argument žalované o tom, že sporný podpis na uznávací listině není její. Dle názoru žalobkyně, závěr znalkyně o tom, že se jedná s vysokou mírou pravděpodobnosti o pravý podpis žalované, je závěr jednoznačný, který nepřipouští jakoukoli pochybnost. Argumenty žalované v odvolání nelze považovat za argumenty věcné, nehledě na to, že sama žalovaná byla ta, která při vypracování prvotního znaleckého posudku znalkyni předložila srovnávací materiál, který neobsahoval její pravé podpisy, ale s vysokou mírou pravděpodobnosti podpisy její matky, což žalobkyně považuje za naprostou nehoráznost, kdy žalovaná úmyslně zastírala pravost svého podpisu na sporné listině a pokusila se podvést znalce i soud. Dle žalobkyně odvolání žalované pouze prodlužuje běžící řízení a zvyšuje jeho náklady, jiný efekt nemá a ani mít nemůže.

4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání i vyjádření k němu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalované nelze považovat za důvodné.

5. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a vyvodil z něho i správné právní závěry.

6. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.

7. Uznání dluhu je spolu se smluvní pokutou způsobem utvrzení dluhu, nepředstavuje právní titul vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Uznáním se také nemění právní důvod dluhu. Uznání je tedy nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele ve sporu. Náležitosti prohlášení o uznání dluhu, jak je dovodila judikatura a soudní praxe, jsou takové, že z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Důsledkem takového uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Znamená to, že věřitel nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání, a důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, pokud nárok věřitele zpochybňuje (NS 29 Odo 341/2001).

8. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vrácení peněžité zápůjčky (§ 2390 o. z.), jejíž existenci žalobkyně prokazovala písemným prohlášením o uznání dluhu žalovanou ze dne 9. 1. 2023, jímž žalovaná prohlásila, že dne 27. 7. 2022 obdržela zápůjčku ve výši 140 000 Kč, kterou se zavázala vrátit věřiteli – žalobkyni do dne 30. 12. 2022 a že žalovaná tento závazek uznává co do důvodu a výše a zavazuje se jej uhradit v prodloužené lhůtě do 31. 1. 2023. Uvedené uznání dluhu obsahuje všechny zákonné náležitosti dle ust. § 2053 o. z. Obsahuje označení dlužníka, věřitele a prohlášení dlužníka o uznání dluhu. Za dané situace bylo proto na žalované, která tvrdila, že uvedené prohlášení o uznání dluhu neobsahuje její vlastnoruční podpis a že k zápůjčce nedošlo, aby toto své tvrzení prokázala, když důkazní břemeno, jak shora popsáno, bylo na žalované (NS 23 Cdo 405/2013).

9. Ke zjištění pravosti podpisu žalované na listině Uznání dluhu ze dne 9. 1. 2023 soud k návrhu žalobkyně ustanovil znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního znalce pro obory písmoznalectví, specializace ručního písma a kriminalistika. Znalkyně ve znaleckém posudku ze dne 28. 9. 2024 učinila závěr na základě předloženého srovnávacího materiálu (tj. listiny, které byly obsahem soudního spisu a následně listiny zaslané znalkyni na výzvu k doplnění srovnávacího materiálu přímo žalovanou, přičemž srovnávací materiál ze strany žalobkyně znalkyni v době zpracování tohoto znaleckého posudku zaslán nebyl), že sporný podpis na listině Uznání dluhu není pravým podpisem pisatelky, na jejíž jméno zní. Následně však vyšlo v řízení najevo - sama žalovaná to potvrdila - že řada listin, které znalkyni sloužily jako srovnávací materiál a z něhož znalkyně při zpracování prvního znaleckého posudku vycházela, neobsahovaly vlastnoruční podpis žalované, ale její matky, která za žalovanou vyřizovala korespondenci v době pobytu žalované v zahraničí. Soud proto ustanovené znalkyni uložil zpracovat dodatek znaleckého posudku, v němž znalkyně opětovně posoudí pravost podpisu žalované na listině Uznání dluhu ze dne 9. 1. 2023 ve vztahu k jinému srovnávacímu materiálu, a to jednak srovnávacímu materiálu, který byl obsahem připojeného trestního spisu Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 19 T 104/2022, v němž se na soudem označených listech trestního spisu (protokoly o výslechu žalované jako svědka v trestní věci) nacházel podpis žalované, a jednak ve vztahu k srovnávacímu materiálu předloženého žalobkyní – pracovně právní listiny obsahující dle žalobkyně podpis žalované. V dodatku znaleckého posudku z 6. 7. 2025 znalkyně na základě tohoto dodatečně předloženého srovnávacího materiálu, který s ohledem na jeho množství a časovou souvislost byl znalkyní posouzen jako srovnávací materiál dostatečný a s adekvátní časovou vazbou ( v případě srovnávacího materiálu – podpisy žalované v trestním spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 104/2022, na listech č. 29–32 a 36–41 šlo o 24 podpisů na listinách označených znalkyní 12-29725 až 36–29725 a v případě srovnávacího materiálu předloženého žalobkyní šlo o srovnávací materiál označený 37–29725 až 46–29725 a 10 podpisů), konstatovala, že byly zjištěny shodné znaky, které původní srovnávací materiál neobsahoval, proto byly původně vyhodnoceny jako znaky rozdílné. Závěr znalkyně pak v dodatku znaleckého posudku byl ten, že sporný podpis žalované na listině Uznání dluhu je pravým podpisem pisatelky, na jejíž jméno zní a v pětistupňové škále písmoznaleckých závěrů jde o stupeň vysoké pravděpodobnosti.

10. Závěr znalkyně o pravosti podpisu žalované na sporné listině Uznání dluhu, vycházející ze srovnávacího materiálu prokazatelně a bez vší pochybností obsahující vlastnoruční podpis žalované – listiny s podpisem žalované tvořící obsah trestního spisu) byl jednoznačný, a tedy v takovém případě platí vyvratitelná domněnka existence dluhu ( § 2053 o.z.). Pokud žalovaná, ač soudem prvního stupně poučena, žádné důkazy k prokázání neexistence zápůjčky nenavrhovala, a požadovala zpracování revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, když stále zpochybňovala pravost svého podpisu na uznávací listině z důvodu, že znalkyně vycházela ze srovnávacího materiálu předloženého i žalobkyní, a soud prvního stupně s odkazem na jednoznačné závěry znalkyně učiněné v dodatku znaleckého posudku zejména na základě srovnávacího materiálu z trestního spisu obsahujícího prokazatelně podpis žalované, což připouštěla i sama žalovaná, návrh žalované na vypracování revizního znaleckého posudku jako nedůvodný zamítl a rozhodl o uložení povinnosti žalované k zaplacení částky 140 000 Kč včetně příslušenství, je jeho postup správný a odvolací soud se s ním ztotožňuje.

11. Jedinou odvolací námitkou žalované byl nedostatečně zjištěný skutkový stav věci soudem prvního stupně, pokud nebyl k jejíí žádosti zpracován revizní znalecký posudek. Žalovaná i v odvolacím řízení setrvala na své argumentaci, že podpis na uznávací listině není jejím pravým podpisem a závěry dodatku znaleckého posudku zpochybňovala s ohledem na srovnávací materiál doplněný žalobkyní, když podle žalované listiny předložené žalobkyní pravý podpis žalované neobsahovaly.

12. Jak již shra uvedeno, odvolací soud shodně jako soud prvního stupně důvod pro provedení revizního znaleckého posudku neshledal. Dodatek znaleckého posudku je zpracován řádně, přehledně je popsán srovnávací materiál, použité metody znalkyní, včetně grafického znázornění shodných znaků mezi sporným podpisem a doplněným srovnávacím materiálem. Znalkyní bylo vyloženo, že doplněný srovnávací materiál, a to jak předložený žalobkyní, tak srovnávací materiál pocházející z připojeného trestního spisu, rozšířil variabilitu tvorby podpisů pisatelky (žalované), jakou předchozí srovnávací materiál neposkytoval a kdy komparací sporného podpisu s doplněným srovnávacím materiálem byly zjištěny shodné znaky, které zapadají do variability předloženého srovnávacího materiálu, přičemž množství a hodnota zjištěných shodných znaků vylučují předchozí hypotézu padělku. Komplexním zhodnocením všech zjištěných znaků v souhrnu i kombinaci lze stanovit kategorický závěr zkoumání a tedy, že sporný podpis je pravým podpisem pisatelky (žalované) a není komoleným podpisem, jedná se o jednu z užívaných variant, kterou předchozí srovnávací materiál neobsahoval. Závěr znalkyně nepřipouští pochybnost o tom, zda žalovaná sporný podpis vyhotovila či nikoli. Nesouhlas žalované se závěrem dodatku znaleckého posudku a ničím nepodložená její argumentace, že srovnávací materiál předložený žalobkyní rovněž nemá obsahovat pravý podpis žalované, zpracování revizního znaleckého posudku neodůvodňuje. Nelze pominout, že závěr znalkyně v dodatku znaleckého posudku není učiněn jen na základě komparace podpisů na listinách předložených žalobkyní, ale zejména na základě komparace prokazatelně pravých podpisů žalované obsažených v trestním spise, což připustila sama žalovaná, že v trestním spise jde o její pravé podpisy, a šlo o srovnávací materiál v dostatečném rozsahu a v potřebné časové adekvátnosti.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, jímž uložil povinnost žalované k úhradě částky 140 000 Kč včetně příslušenství s odkazem na ust. § 2390 a § 2053 o. z., potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako rozhodnutí věcně správné a zákonné, a to včetně správných výroků o nákladech řízení, jak mezi účastnicemi vycházející z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. úspěchu žalobkyně ve věci, kdy výši přiznaných nákladů řízení podrobně soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku specifikovaných v bodě 22 ostatně žalovaná ani nezpochybňovala, tak v případě státem zálohovaných nákladů řízení, kdy povinnost žalované k jejich úhradě vychází z ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., tj. neúspěchu žalované v řízení.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů právního zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) ve výši 6 700 Kč za jeden úkon, dva režijní paušály po 450 Kč, dále cestovné za cestu advokáta , adresa, a zpět, tj. za 200 km při průměrné spotřeby užitého vozidla dle doloženého velkého technického průkazu 7 l nafty na 100 km, při ceně paliva za 1 l 47,80 Kč, v sazbě náhrady za 1 km 5,90 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. jde o cestovné ve výši 1 850 Kč, dále mezi účelně vynaložené náklady řízení náleží i ztráta času za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 3 517,50 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení, které je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit tak představují částku 20 267,50 Kč. Povinnost k jejich úhradě byla žalované stanovena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).