13 Co 761/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 5. 2024, č. j. 7 C 92/2023-229 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 8 124 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru založeného mezi účastníky pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 1999, které dal žalovaný žalobci 21. 2. 2023 (výrok I) a dále uložil žalobci zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 28 416 Kč (výrok II).

2. Žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy z 1. 1. 1999 jako vychovatel. Dne 21. 2. 2023 s ním skončil žalovaný pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, kdy mu bylo vytýkáno, že za svými soukromými účely opustil rodinnou skupinu, neoprávněně vstoupil do kanceláře sociální pracovnice v dětském domově a umístil do ní odposlouchávací zařízení ke sběru dat.

3. Žalobce vlastní jednání, pro které s ním žalovaný skončil pracovní poměr okamžitým zrušením, nepopíral. Zpochybňoval však intenzitu vytýkaného porušení pracovní kázně. Namítal, že neusiloval o shromažďování chráněných dat souvisejících s činností dětského domova, ale že mu šlo pouze o to zjistit odposloucháváním, kdo ze zaměstnanců dětského domova ho pomlouvá a usiluje o to vyštvat ho ze zaměstnání. Uvedl, že nahrávací zařízení nalezl zcela náhodou na pracovišti v létě 2022 a poté jej o víkendu ve dnech 19. 11. – 20. 11. 2022 umístil ve společné kanceláři sociální pracovnice , jméno FO, a auditorky , jméno FO, , kam se dostal za použití klíče, který také náhodně nalezl na pracovišti. Argumentoval tím, že ze zařízení nakonec fakticky žádné záznamy nezískal a neměl ani možnost se s nimi seznámit. I pokud by je získal, nechtěl záznamy zneužít ani šířit. Poukazoval na to, že pro žalovaného pracoval více než dvacet let, aniž by byly k jeho působení ze strany zaměstnavatele výhrady. Umístění nahrávacího zařízení do kanceláře sociální pracovnice představovalo dle jeho názoru toliko ojedinělý exces, který byl vyvrcholením dlouhodobého pomlouvání žalobce a členů jeho rodiny na pracovišti.

4. Dále žalobce vytýkal žalovanému, že přistoupil ke skončení pracovního poměru s ním okamžitým zrušením po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty dle ust. § 58 odst. 1 zák. práce, neboť záznamové zařízení bylo nalezeno 21. 11. 2022, ale žalovaný s ním skončil pracovní poměr okamžitým zrušením až 21. 2. 2023. Namítal, že měla-li policie již 28. 11. 2022 snímek z fotopasti zachycující žalobce, jistě o tom žalovaného vyrozuměla a ten měl tudíž již k tomuto datu dostatek informací pro okamžité zrušení pracovního poměru. Podle žalobce měl žalovaný k dispozici jistě i protokol o jeho výpovědi před policií ze 13. 12. 2022. Přistoupil-li proto žalovaný k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobcem až 21. 2. 2023, učinil tak po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty dle ust. § 58 odst. 1 zák. práce, a to zjevně s cílem poškodit jeho dobré jméno. Z uvedených důvodů se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.

5. Žalovaný konstatoval, že za stěžejní důvod, pro který přistoupil ke skončení pracovního poměru se žalobcem okamžitým zrušením, pokládá jeho skutek spočívající v umístění odposlouchávacího zařízení v uzamčených prostorách dětského domova. Žalovaný neuvěřil tvrzení žalobce, že nahrávací zařízení v dětském domově náhodně nalezl, jak tvrdil. Pokud by se tak stalo, měl to žalobce bezodkladně oznámit ředitelce dětského domova a odevzdat jí ho, což neučinil. Ani klíče od kanceláře sociální pracovnice nemohl podle žalovaného žalobce jen tak nalézt. Musel je získat jiným nelegálním způsobem. Žalovaný poukazoval na to, že v kanceláři, do které žalobce nepovoleným způsobem vnikl a umístil do ní nahrávací zařízení, byly projednávány citlivé záležitosti dětí umístěných do dětského domova, a to i za účasti policie, státního zastupitelství, anebo orgánů sociálně právní ochrany dětí. Žalobce proto svým jednáním, kdy do místnosti tajně vniknul, vystavil zaměstnavatele nebezpečí porušení obecných nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).

6. Co se týče druhého vytýkaného skutku uvedeného v okamžitém zrušení pracovního poměru – opuštění rodinné skupiny, žalovaný poukazoval zejména na to, že v době, kdy měl žalobce opustit rodinnou skupinu za účelem umístění nahrávacího zařízení, vyšli podle kamerového systému dva chlapci z žalobcovy rodinné skupiny na veřejné prostranství před budovu dětského domova.

7. Co se týče včasnosti uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru z hlediska lhůty dle ust. § 58 zák. práce, žalovaný namítal, že poté, co se dne 21. 11. 2022 našlo v dětském domově záznamové zařízení, bezodkladně o tom vyrozuměl policii a ta započala s úkony šetření. Okamžitě pak zrušil pracovní poměr se žalobcem den poté, co obdržel dne 20. 2. 2023 závěrečnou zprávu policie. Podle žalovaného tak byl se žalobcem skončen pracovní poměr okamžitým zrušením v zákonné prekluzivní lhůtě dle ust. § 58 odst. 2 zák. práce. Žalovaný z uvedených důvodů navrhoval zamítnutí žaloby.

8. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování. Připojil spis Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Obvodní oddělení Kašperské Hory, č.j. KRPP-169196-18-2022-0030413, který byl následně postoupen Městu Kašperské Hory, Komisi pro projednávání přestupků, kde byl veden pod sp. zn. PK -588/2023. Spis obsahoval úřední záznam o podaném vysvětlení samotného žalobce, v němž žalobce vypověděl, že nalezl v dětském domově náhodně za digestoří nahrávací zařízení a dále klíče od kanceláře sociální pracovnice. Doznal se k tomu, že nahrávací zařízení umístil do kanceláře sociální pracovnice , jméno FO, , pak pro ně 28. 11. 2022 šel, ale zjistil, že zařízení na místě již není. Věc pak byla šetřena policií, předána přestupkové komisi a tou byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a bylo mu uloženo napomenutí, proti němuž se žalobce nebránil a přijal ho. Dále soud prvního stupně konstatoval k důkazu spis Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Obvodní oddělení Kašperské Hory, č.j. KRPP-77846/PŘ-2023, týkající se podezření z přestupku žalobce proti občanskému soužití, jehož se měl dopustit v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2017 do 21. 2. 2023 v Dětském domově v , adresa, , kdy měl podle svědeckých výpovědí chovanců dětského domova být na některé z nich hrubý a chovat se k nim nevhodně. Soud prvního stupně provedl v dětském domově dále místní šetření, při němž se obeznámil s prostory, v nichž bylo nahrávací zařízení umístěno. Jako svědkyně byly vyslechnuty , jméno FO, - sociální pracovnice a , jméno FO, - auditorka dětského domova, které vypověděly, jak nahrávací zařízení našly a jak poté v součinnosti s policií dále postupovaly. Vyslechnuta byla rovněž i ředitelka dětského domova, která uvedla, že s ohledem na nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) se do kanceláře paní , jméno FO, mohlo vstupovat pouze za přítomnosti sociální pracovnice nebo s vědomím ředitele dětského domova. Uvedla, že bezprostředně poté, co bylo nahrávací zařízení umístěné žalobcem zjištěno, bylo předáno policii a ta ještě téhož dne v kanceláři sociální pracovnice nainstalovala fotopast, která tam byla umístěna až do konce ledna 2023. S výsledky šetření policie byla ředitelka seznámena 20. 2. 2023.

9. Soud prvního stupně zhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že jednalo-li se o první ze skutků, pro který byl žalovaným se žalobcem rozvázán pracovní poměr, a to opuštění jeho rodinné skupiny, pak se o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem odůvodňujícím okamžité zrušení pracovního poměru, nejednalo. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce svěřené děti ze 3. rodinné skupiny na chvíli opustil, a to právě, když odešel do dětského domova instalovat dotčené nahrávací zařízení, nicméně podle soudu prvního stupně nelze odhlédnout od zjištění, že děti z dětského domova se běžně samostatně pohybovaly po městě, např. při cestě do školy. Pokud se tudíž dva chlapci z rodinné skupiny vydali v době nepřítomnosti žalobce před budovu dětského domova, nepovažoval to soud prvního stupně za tak závažný incident, aby odůvodňoval okamžité zrušení pracovního poměru.

10. Druhý skutek, tj. neoprávněné vniknutí do kanceláře sociální pracovnice a umístění nahrávacího zařízení, již však soud prvního stupně jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem posoudil. Na podkladě provedených důkazů, zejména výslechů zaměstnanců dětského domova, dospěl ke zjištění, že kancelář sociální pracovnice není běžnou kanceláří, v této kanceláři jsou shromažďována osobní data všech umístěných dětí, probíhají zde osobní pohovory týkající se chovanců dětského domova, jednání za účasti zástupců orgánu péče o dítě i policie, dále se zde konají kontroly zřizovatele dětského domova a probíhá zde dozorová činnost státního zastupitelství. Na data a informace, jež se v této místnosti shromažďují, se vztahuje nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce se tím, že bez vědomí a souhlasu kolegyň z dětského domova tyto nahrával, dopustil jednání porušujícího pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem a žalovaný s ním proto právem skončil pracovní poměr okamžitým zrušením. Zdůraznil, že žalobce svým jednáním vystavil žalovaného hrozbě sankce za porušení nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) a jeho jednání lze považovat za fatální selhání ve vztahu nejen k zaměstnavateli, ale především k vlastním zájmům svěřených dětí při nakládání s jejich osobními údaji. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem pak soud prvního stupně žalobu o určení neplatnosti skončení pracovního poměru se žalobcem zamítnul.

11. Co se týče otázky dodržení lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 58 zák. práce, soud prvního stupně hodnotil kladně to, že žalovaný vyčkal a pracovní poměr se žalobcem zrušil až poté, co byl policejním orgánem vyrozuměn o výsledcích šetření. Zohlednil, že žalovaný neměl objektivně jinou možnost, jak zjistit veškeré okolnosti umístění nahrávacího zařízení než šetřením policie a až poté mohl zodpovědně vyvodit náležité pracovněprávní důsledky ve vztahu k dalšímu zaměstnávání žalobce. Žalovaný se seznámil s výsledky šetření 20. 2. 2023, a proto pokud s žalobcem zrušil pracovní poměr okamžitým zrušením 21. 2. 2023, učinil tak včas z hlediska zákonné prekluzivní lhůty dle ust. § 58 odst. 2 zák. práce.Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě v plném rozsahu odvoláním. Předně vytýkal soudu prvního stupně, že se důsledně nezabýval tím, zda byla žalovaným dodržena prekluzivní lhůta dle ust. § 58 zák. práce a neprovedl v dané souvislosti důkazy, které žalobce navrhoval k prokázání své argumentace, a to především důkaz spisem Policie ČR, KŘP Plzeňského kraje, Územní odbor Klatovy, Odd. obecné kriminality, č. j. KRPP-169196-11/PŘ-2022-030413 a dále správním spisem Městského úřadu Kašperské Hory č.j. PK-558/2023-067.2, a případně také výslechem vyšetřujících policistů. Podle žalobce soud prvního stupně naopak zcela nadbytečně prováděl důkaz policejním spisem týkajícím se šetření tzv. mimořádné události ohledně údajného nevhodného chování žalobce k některým dětem v jeho dětské skupině, což nesouviselo s předmětem tohoto řízení. Co se ještě týče lhůty podle ust. § 58 odst. 2 zák. práce, podle žalobce v případě, kdy je důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru předmětem šetření jiného orgánu, se dané ustanovení neuplatní v případě, kdy šetření započalo ještě před tím, než se zaměstnavatel o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dozvěděl a než mu tedy začala dvouměsíční lhůta vůbec běžet. Poukazoval na to, že v posuzovaném případě se jednání žalobce stalo předmětem šetření policie a teprve poté se žalovaný o důvodech, které následně uvedl v okamžitém zrušení, dozvěděl. Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce se proto podle žalobce na daný případ neuplatní. Soudu prvního stupně vytýkal, že nesprávně splnil poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům, nepoučil je řádně o povinnosti tvrzení a důkazní, a svůj předběžný názor a věc prezentoval v průběhu řízení rozporuplně. Podle žalobce soud prvního stupně nehodnotil řádně formální náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Podle jeho názoru absentuje v okamžitém zrušení pracovního poměru odkaz na konkrétní pracovní povinnost, kterou měl žalobce porušit, a není vymezena doba, kdy mělo k porušení dojít. Co se týče věci samé, nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně potud, že kancelář sociální pracovnice má být výjimečnou kanceláří, jejímž primárním účelem je ukládání osobních dat. Podle něho se jedná o zcela běžnou kancelář. Osobní údaje, které dětský domov zpracovává, se nacházejí i v jiných kancelářích, např. v kanceláři ředitelky dětského domova či v kanceláři mzdové účetní. Poukazoval dále na to, že jak sociální pracovnice , jméno FO, , tak i ředitelka dětského domova ve svých svědeckých výpovědích připustily, že v kanceláři sociální pracovnice se pravidelně pohybovaly i další osoby, např. uklízečka, ekonomka apod. Tyto osoby se běžně účastnily ranních porad, při kterých byly probírány různé pracovní i soukromé záležitosti zaměstnanců domova. Z místního šetření pak vyplynulo, že kancelář nebyla zabezpečena žádným zvláštním způsobem. Žalobce nerozporoval, že porušil nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), ani to, že o existenci tohoto předpisu věděl. Nicméně namítal, že toto porušení povinností nemělo pro žalovaného žádné negativní důsledky, nijak nenarušil ochranu osobních údajů dětí ani jiných zaměstnanců, neseznámil se s žádnými informacemi osobního charakteru. Při místním šetření vyšlo najevo, že zmíněné spisy dětí měly být uloženy v kanceláři sociální pracovnice v uzamykatelné skříni, od níž žalobce neměl klíče. Žádné porušení zámku této skříně nebylo zjištěno. Poukazoval na to, že okamžité zrušení pracovního poměru má na jeho život značně negativní dopady. Je nezaměstnaný, veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nedaří se mu najít nové zaměstnání v oboru ani mimo obor, což mu působí existenční problémy. Podle žalobce byla žaloba podána důvodně, a proto navrhoval změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.

12. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce vyslovil přesvědčení, že odposlouchávání a špehování spolupracovníků a ani nelegální vstup do prostor, ve kterých se nacházejí chráněná data a osobní údaje tak citlivé instituce jako je dětský domov, nemůže požívat právní ochrany. Zdůvodnil, že přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobcem v okamžiku, kdy měl díky šetření policie postaveno najisto, k jakému protiprávnímu jednání došlo a kdo jej spáchal. Porušení pracovní kázně žalobcem pokládá za fatální. Má za to, že procesní postup i vlastní rozhodnutí soudu prvního stupně je plně odpovídající, a proto navrhoval jeho potvrzení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Soud prvního stupně zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci a vyvodil z něho i správné a odpovídající právní závěry. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, že formální náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru byly žalovaným splněny. Také dvouměsíční lhůtu k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle ust. § 58 odst. 2 zák. práce žalovaný dodržel, neboť stane-li se jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení pracovních povinností, předmětem šetření jiného orgánu, je třeba v zájmu objektivního zjištění skutkového stavu vyčkat na výsledek šetření tohoto orgánu (policie). Takto žalovaný postupoval. Vyčkal na výsledek šetření policie, s nímž se seznámil dne 20. 2. 2023 a pracovní poměr se žalobcem rozvázal okamžitým zrušením bezprostředně následující den, tj. 21. 2. 2023.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně také potud, že první vytýkaný skutek, pro který žalovaný skončil se žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením, a to opuštění rodinné skupiny na kratší časový úsek po dobu, než žalobce vnikl do kanceláře sociální pracovnice dětského domova, aby zde umístil nahrávací zařízení, sám o sobě nepředstavuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, neboť i v přirozeném prostředí rodiny patří k procesu osamostatňování dětí, aniž by v tom bylo spatřováno zanedbání povinné péče, že rodiče děti od určitého věku na určitý čas ponechají o samotě.

16. Co se týče skutku spočívajícího v umístění odposlouchávacího zařízení žalobcem do kanceláře sociální pracovnice dětského domova, v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím nebylo mezi účastníky sporu, že tento skutek se stal a že se ho dopustil žalobce. Spor mezi účastníky spočíval v posouzení míry intenzity daného protiprávního jednání žalobce z hlediska, zda naplňuje důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.

17. Odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací právního zástupce žalovaného potud, že při hodnocení intenzity tohoto protiprávního jednání žalobce, je namístě akcentovat, že se ho žalobce dopustil jako vychovatel v dětském domově. Na výkon profese vychovatele v dětském domově jsou kladeny vysoké nároky. Vychovatelé se podílejí na utváření hodnot chovanců, z nichž mnozí jsou traumatizováni zážitky z minulosti a mají problémy s hodnotovou orientací. Úkolem vychovatelů je vytváření nejen stimulujícího, ale především bezpečného, čitelného a předvídatelného prostředí v ústavním zařízení, které chovancům nahrazuje biologickou rodinu se vším, co k ní patří. Na tyto své povinnosti vyplývající z poslání vychovatele žalobce rezignoval, snížil-li se k jednání, kdy protiprávně na půdě dětského domova instaloval nahrávací zařízení s cílem pořizovat bez souhlasu kolegů zvukové záznamy o jejich komunikaci. Tím se dopustil jednání hrubě kolidujícího s ust. § 86 o. z., podle něhož lze pořizovat zvukové a obrazové záznamy jen se souhlasem dotčené osoby. Žalobce si navíc byl vědom toho, že zařízení instaluje v kanceláři, kde jsou projednávány citlivé záležitosti týkající se chovanců dětského domova, na něž se vztahuje nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Argumentace žalobce, že tak učinil proto, aby zjistil, kdo z kolegů ho pomlouvá, je irelevantní. Je zcela nežádoucí, aby vychovatel v dětském domově, který má chovancům ústavu jít příkladem, nahrával protiprávně své kolegy bez jejich souhlasu a vědomí. Takovým jednáním žalobce ve svém důsledku devalvoval hodnoty, na nichž spočívá vlastní koncept dětského domova, který má pro chovance ústavu simulovat psychologické a emocionální vazby vzájemné důvěry a respektu, které jsou jinak charakteristické pro funkční rodinu. Jedním ze stěžejních úkolů vychovatelů dětského domova je vytvořit dětem, u nichž je narušeno uspokojování základní potřeby jistoty a bezpečí, neboť žijí mimo prostředí biologické rodiny, v ústavu zázemí spolehlivých a jistých mezilidských vztahů. Nelegální odposlouchávání hovorů je s uvedenými cíli v příkrém rozporu. Žalovaný přiléhavě popsal, jakým způsobem odhalení nahrávacího zařízení narušilo v prostředí dětského domova pocit soukromí a vzájemné důvěry. Odvolací soud je přesvědčen, že za daného stavu není možné po žalovaném spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnával.

18. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením z 21. 2. 2023 zamítnul. Odvolací soud pokládá takové rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a zákonné, a proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně plně odpovídajícího výroku o nákladech řízení.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má proto žalovaný. Ten uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby po 2 500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání žalobce a účast na jednání před odvolacím soudem) spolu s dvěma režijními paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 téhož předpisu a dále nárok na náhradu cestovních výdajů právního zástupce při cestě na jednání před odvolacím soudem na trase , adresa, a zpět při použití osobního automobilu tovární značky , Anonymizováno, , RZ , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, s průměrnou spotřebou 7 l nafty na 100 km, tj. 8,30 Kč za 1 km x 86 km = 714 Kč, a na náhradu za promeškaný čas 4 x 100 Kč = 400 Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše spolu s DPH 21 %, celkem 8 124 Kč. Náhradu těchto nákladů uložil odvolací soud žalobci uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.).