13 CO 77/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: ; anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení částky 13 448 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2021, č. j. 20 C 168/2021-73

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II a III, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 048 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 848 Kč jdoucím od 7. 3. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 6 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucím od 5. 3. 2019 do zaplacení (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 412,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III). Výrok II, jímž byla zamítnuta žaloba pro zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím, byl postaven na závěru o neplatně dohodnuté smluvní pokutě, nebyla-li ujednána ve vztahu k porušení jakékoliv povinnosti žalované, ale pro případ jakéhokoliv předčasného ukončení dodávek elektřiny do odběrného místa. Takový způsob sjednání pokuty – podle soudu – není možný, a to tím spíše, jedná-li se o smlouvu spotřebitelskou, jak byla uzavřena v projednávaném případě. Podle přesvědčení soudu, pokud v ujednání o smluvní pokutě chybí jasné určení toho, za jaké porušení povinnosti náleží žalobkyni smluvní pokuta, nejde o platně sjednanou smluvní pokutu. Pokud byla žalobkyní dále žádána úhrada smluvních pokut v částkách po 200 Kč za každou vystavenou upomínku k úhradě dluhu žalovanou za odebranou a nezaplacenou elektřinu, přiznal soud prvního stupně k zaplacení toliko částku 200 Kč (za první upomínku) na smluvní pokutu uvedeného charakteru, neboť považoval opakované upomínání k témuž plnění za zneužití práva za účelem zvýšení zisku žalobkyně a takové jednání nemůže s odkazem na ust. § 8 občanského zákoníku požívat právní ochrany. Z uvedeného důvodu nebyla soudem přiznána žalobkyni smluvní pokuta v rozsahu 2 x 200 Kč za další dvě opakované upomínky. Nákladový výrok III vyšel z poměření úspěšnosti účastníků v řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas se zamítavým výrokem II a s nákladovým výrokem III rozsudku soudu prvního stupně. Měla za to, že posuzované smluvní pokuty byly dohodnuty řádně a v souladu se zákonem. Pokutou 6 000 Kč bylo sankcionováno porušení žalovanou sjednané povinnosti dodržet nasmlouvané období dodávky elektřiny, což žalovaná nesplnila, když v odběrném místě došlo k ukončení dodavatelského vztahu mezi ní a žalobkyní, z důvodu změny dodavatele elektrické energie do odběrného místa, vyvolané žalovanou. Z hlediska úvahy o platnosti této smluvní pokuty odkázala žalobkyně na článek IV, odstavec 2, písmeno d) obchodních podmínek, podle něhož„ je zákazník povinen zaplatit dodavateli smluvní pokutu 6 000 Kč za každé předčasné ukončení jednotlivé odběrné místo“. Odběrné místo je předčasně ukončeno tehdy, pokud není dodrženo sjednané období dodávky elektřiny či plynu do odběrného místa. V posuzované věci bylo odběrné období ujednáno od 2. 7. 2018 do 31. 12. 2019 a postupem žalované byla ukončena dodávka elektřiny ke dni 28. 8. 2018. Za daného stavu náleží žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty v požadované výši 6 000 Kč. Pokud se soud neztotožnil s předestřenou argumentací, bylo možno přiznat žalobkyni předmětnou částku z právního titulu ujednané náhrady odstupného či z titulu nepojmenované smluvní klauzule. Měl-li soud prvního stupně za to, že v obchodních podmínkách absentuje jednoznačné vymezení porušované povinnosti, zakládající nárok na smluvní pokutu, měl projednávaný nárok posoudit podle výše uvedených právních institutů. Za nesprávný považovala žalobkyně také závěr soudu o nemožnosti přiznání jí náhrady dalších dvou smluvních pokut po 200 Kč za opakované upomínání žalované k úhradě dluhu za odebranou elektřinu. Upomínáním žalované nesledovala žalobkyně nějaké„ zvýšení zisku“, ale vedení dlužníka mimosoudní cestou ke splnění platební povinnosti, k níž se žalovaná smluvně zavázala, což v konečném důsledku mělo zabránit vzniku tohoto soudního sporu. Tři upomínky, provedené žalobkyní v dostatečném časovém odstupu, a smluvní pokuta 200 Kč za každou z nich, nepředstavují zneužití práva ze smlouvy v neprospěch žalované, jakož nejsou nepřiměřené smyslu a účelu, které lze od jejich použití očekávat. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadených výroků tak, že odvolací soud jí přizná náhradu smluvní pokuty v další (zamítnuté) částce 6 400 Kč s příslušenstvím a plnou náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně. Spolu s úspěchem v odvolacím řízení, požádala žalobkyně rovněž o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

3. K odvolání nebylo podáno vyjádření.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, jež se nedostavila k nařízenému jednání, ačkoliv byla řádně obeslána na adresu pro doručování ([obec], [ulice a číslo]) ve smyslu ust. § 46b písm. a) o. s. ř., jíž je adresa jejího místa trvalého pobytu, evidovaná v centrální evidenci obyvatel, ve spojení s ust. § 50 odst. 1, 2 o. s. ř., když následně bylo předvolání k jednání odvolacího soudu pro žalovanou vyvěšeno na úřední desce soudu.

5. Předmětem odvolacího řízení zůstala soudem prvního stupně zamítnutá část nároku na zaplacení smluvní pokuty 6 000 Kč s příslušenstvím podle článku IV, odst. 2, písm. d) a na zaplacení smluvní pokuty 400 Kč (2 x 200 Kč) podle článku IV, odst. 2, písm. a) obchodních podmínek sjednaných účastníky řízení spolu se smlouvou hlavní na dodávku elektrické energie, jejíž nedílnou součástí se tyto obchodní podmínky staly.

6. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle ust. § 1799 občanského zákoníku, doložka ve smlouvě uzavřené adhézním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

8. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

10. Z obsahu spisu se podává, že mezi účastníky byla dne 20. 3. 2018 uzavřena písemná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě NN [číslo] jejíž nedílnou součástí účastníci učinili také obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektrické energie a zemního plynu. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], včetně zajištění distribučních a souvisejících služeb. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit žalobkyni za dodávku elektřiny dohodnutou cenu podle ceníku žalobkyně, jak byl platný v době odběru elektřiny, a dále za distribuční a související služby cenu regulovanou cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu platnými v době odběru. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do posledního dne roku následujícího po roce, v němž byla zahájena dodávka elektřiny (2. 7. 2018) do sjednaného odběrného místa, tj. do 31. 12. 2019.

11. Žalobkyně v době uzavření smlouvy byla licencovaným obchodníkem s elektřinou a plynem, přičemž s ohledem na obsah sjednané smlouvy, lze ji považovat za smlouvu spotřebitelskou.

12. Pro spotřebitelské smlouvy pak zákon vyžaduje větší právní ochranu spotřebitele, k níž dřívější ustálená soudní judikatura přiřazovala požadavek, aby v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebyla zásadně součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž byla včleněna do samotné spotřebitelské smlouvy, tj. do listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 ICdo 86/2015 ze dne 28. 2. 2017 či sp. zn. 33 Cdo 961/2017 ze dne 25. 4. 2018). Soudní praxe při formulování těchto závěrů vycházela především z té skutečnosti, že v obchodních podmínkách se přepisovala ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, přičemž do nich zpracovatel smlouvy často zapracovával nepřehledně, formulačně složitě (případně malým písmem) ujednání pro spotřebitele nevýhodná, se záměrem, že mohou uniknout pozornosti spotřebitele (například ujednání o smluvní pokutě, o rozhodčí doložce), a hlavní smlouva na ně mnohdy jen odkazovala, aniž by byl spotřebitel před uzavřením této smlouvy na ně upozorněn, respektive byl s uvedenými ujednáními seznámen. Aktuálně soudní judikatura uvádí, že z pouhého umístění ujednání o smluvní pokutě v textu obchodních podmínek, závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty – bez dalšího – vyplývat nemůže. Měl-li spotřebitel možnost seznámit se s ujednáním v obchodních podmínkách předem, nemusí jít o ujednání po obsahové stránce nepřiměřené (tj. zakládající významnou nerovnováhu), a pokud ujednání uvedeného obsahu pravidelně bývá v obchodních podmínkách, nemusí být překvapivé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 7/2018 ze dne 28. 11. 2019).

13. Při promítnutí uvedeného právního náhledu na projednávanou věc nelze shledat neplatným ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho začlenění do obchodních podmínek, neboť stejně jako smlouva hlavní, tj. smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, tak i obchodní podmínky, byly podepsány zástupcem žalované [právnická osoba], z čehož je možno učinit závěr, že žalovaná byla seznámena s ujednáním o smluvních pokutách. Obchodní podmínky, podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, jsou nedílnou součástí této hlavní smlouvy. Ujednání o smluvních pokutách nejsou skrytá a nelze ohledně nich relevantně tvrdit, že by znevýhodňovala spotřebitele. S odkazem na ust. § 1799 občanského zákoníku lze proto posuzovanou smlouvu (včetně sjednaných obchodních podmínek) považovat z tohoto pohledu za platně uzavřenou.

14. Při sjednávání smluvní pokuty je nezbytné pamatovat na to, aby smluvní pokuta byla dostatečně určitá, tj. platí zde zásada jednoznačného určení utvrzované povinnosti. Znamená to, že smluvní ujednání musí zcela jasně specifikovat, při porušení jaké povinnosti na ni vzniká nárok, respektive kterou povinnost smluvní pokuta utvrzuje.

15. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč s odkazem na článek IV, bod 2, písm. d) obchodních podmínek, podle něhož je zákazník povinen zaplatit dodavateli tuto pokutu„ za každé předčasné ukončení jednotlivé odběrné místo“. Uvedený formulační nedostatek nedává možnost identifikovat konkrétní smluvní povinnost, s jejímž porušením je možné nárokovat úhradu předmětné smluvní pokuty, a to ani výkladem projevené vůle. Z uvedeného není totiž zřejmé, jaké skutečnosti měli účastníci smlouvy na mysli při sjednání tohoto ujednání, s porušením jaké konkrétní povinnosti a kým – za jakých okolností – byla spojena úvaha o sankci v podobě smluvní pokuty, což v případě spotřebitelské smlouvy musí být naprosto přesně vymezeno, aby se odběratel (zákazník) vyvaroval určitého (předem pojmenovaného) závadného jednání, za které může být sankcionován. Potřeba naprosto přesného vyjádření smluvní pokutou utvrzované smluvní povinnosti byla v daném případě zvýrazněna tím, že článek IV obchodních podmínek kumuloval celou řadu smluvních pokut za různá porušení smlouvy, v ne zcela přehledném a přesném vyjádření, a pro pochopení souvislosti mezi utvrzovanou povinností a sankcí za její porušení v podobě smluvní pokuty, bylo rovněž potřebné propojovat článek IV s dalšími ujednáními v jiných částech obchodních podmínek. Výstraha smluvní pokutou musí být účastníku smlouvy – spotřebiteli – naprosto jasná, s vazbou na přesně vymezené porušení smluvní povinnosti, aby utvrzovala obsah smlouvy a preventivně působila na dodržování obsahu smlouvy. Smysl zakomponování smluvních pokut do smluv, a případná kumulace pokut, nesmí být v navyšování zisku dodavatele elektrické energie jako silnější smluvní strany. I pokud by v projednávané věci posuzovaná smluvní pokuta měla bránit předčasnému ukončení smluvního vztahu, jak požadavek na její úhradu vymezovala žalobkyně ve vystavené faktuře a v žalobním návrhu, nelze žalobě přesto vyhovět. Porušení závazku dodržet sjednanou dobu trvání smluvního vztahu, v níž bude realizována dodávka elektřiny do určitého odběrného místa, lze sice sankcionovat smluvní pokutou, nikoliv však„ za každé předčasné ukončení jednotlivého odběrného místa“. Užitá formulace – za každé předčasné ukončení – nerozlišuje různé, v úvahu přicházející důvody, pro něž může dojít k předčasnému ukončení dodávky nasmlouvané komodity, a to ze strany nejen odběratele, ale také dodavatele. Samozřejmě nikoliv„ za každé předčasné ukončení“ vztahu je možno sankcionovat smluvní pokutou žalovanou jako odběratele dodávky elektřiny. Například v případě, že by dodávku plnění ukončil sám dodavatel (třeba v důsledku ztráty licence, při ekonomické či obchodní nedostatečnosti a jiné), i v těchto situacích, které nelze v žádném případě klást k tíži odběratele (zákazníka), bylo by na základě takto formulovaného ujednání možné uložit smluvní pokutu odběrateli, tj. žalované. Za stavu takto obecně a nepřesně formulovaného ujednání, nelze proto proti žalované nárokovat smluvní pokutu 6 000 Kč, jak je uvažována v článku IV, odstavci 2, písmenu d) obchodních podmínek sjednaných účastníky, z důvodu absolutní neplatnosti takového ujednání pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, k níž soud přihlíží i bez učinění námitky ze strany účastníka právního vztahu, tj. z úřední povinnosti.

16. Požaduje-li žalobkyně přisouzení jí částky 6 000 Kč – s odkazem na článek IV, odstavec 2, písmeno d) obchodních podmínek – pokud by jí nebylo možno přiznat uvedené plnění z titulu úhrady smluvní pokuty, z právního důvodu úhrady odstupného nebo jako plnění z ujednání o nepojmenované smluvní klauzuli, tak ani s uvedenou argumentací není žaloba opodstatněná. Platí sice, že ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepůjde o smluvní pokutu, ale o platné ujednání, které se podle okolností posoudí jako ujednání o odstupném, případně jako ujednání nepojmenované smluvní klauzule, nicméně v projednávané věci k takové dohodě mezi účastníky nedošlo. Projev vůle uvedeného obsahu nebyl nikým projeven a žalobní tvrzení také nevychází z požadavku na úhradu odstupného nebo plnění z nepojmenované smluvní klauzule, když případná aplikace zmíněného článku obchodních podmínek byla spojena jen s porušením právní smluvní povinnosti.

17. Lze proto uzavřít, že žalobu na zaplacení další částky 6 000 Kč s příslušenstvím na úhradu smluvní pokuty či z jiného právního titulu, jak bylo vysvětleno výše, není možno považovat za důvodnou. Tím, že soud zamítl žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, nezabýval se v této části věcí samou.

18. Podle článku IV, odstavce 2, písmene a) obchodních podmínek bylo ujednáno, že odběratel (zákazník) zaplatí dodavateli smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti, a to i zaslanou elektronicky nebo SMS zprávou. V souvislosti s nehrazením plateb za dodanou elektřinu, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu na poskytnutém plnění, a to třemi upomínkami, vystavenými k témuž porušení právní povinnosti, ze dne 11. 3. 2019, 21. 3. 2019 a 27. 3. 2019. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni úhradu smluvní pokuty pouze za první učiněnou upomínku, zatímco ohledně dalších dvou, tj. pro částku 400 Kč (2 x 200 Kč) byla žaloba zamítnuta. Pokud soud uzavřel, že opakované upomínání téže povinnosti již cílilo na navyšování zisku žalobkyně, když provedení první upomínky bylo z hlediska uplatnění výzvy na zaplacení dluhu zcela dostatečné, nemá odvolací soud důvodu se odchýlit od uvedeného právního závěru. Trojí upomínání dlužníka ohledně shodného dluhu, v rámci šestnácti dnů, je nadbytečné a účelové, neboť dlužníka k zaplacení dluhu nemotivuje o nic více než provedená první upomínka. Lze proto přisvědčit soudu prvního stupně, že nárokování úhrady smluvních pokut za další dvě provedené upomínky je zneužitím práva, proto takovému jednání není možné přiznat právní ochranu ve smyslu ust. § 8 občanského zákoníku.

19. S ohledem na sdělené proto odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené jako věcně správný a zákonný.

20. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náklady s tímto řízením nevznikly.