13 CO 94/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. titul příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 34 843 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 8. 2021, č. j. 4 C 132/2021-51 o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 8. 2021, č. j. 4 C 132/2021-54

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I s výjimkou lhůty splatnosti potvrzuje, s tím, že splatnost se stanoví tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 34 843 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich řádně a včas.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 18 265,55 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich řádně a včas.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 9 122 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. 4 C 132/2021-54 z 30. 8. 2021 se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek v částce 1 743 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně uložil napadeným rozsudkem žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 34 843 Kč s příslušenstvím (výrok I) a plnou náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalovaní užívali na základě nájemní smlouvy z [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] byt ve vlastnictví žalobkyně o velikosti 3+1 v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaní zaslali žalobkyni dne [datum] výpověď z nájmu bytu a byt jí dne [datum] předali. Tříměsíční výpovědní doba (dle čl. VI odst. 1 písm. c/ dodatku [číslo] nájemní smlouvy) uplynula dne [datum], do té doby nájem trval a žalovaní byli povinni hradit nájemné, což nedodrželi a žalobkyni zůstali dlužni nájemné za měsíce listopad [rok] – březen [rok] (5 x 5 900 Kč, celkem 29 500 Kč). Dále žalovaní neuhradili spotřebu plynu v bytové jednotce vyúčtovanou žalobkyní k datu [datum] v částce 4 118 Kč ani spotřebu vodného a stočné vyúčtovaného žalobkyní k témuž datu v částce 1 225 Kč Celkem žalovaní dlužili žalobkyni 34 843 Kč, přičemž tuto částku jí neuhradili přesto, že je upomínala předžalobní výzvou. Žalovaní, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nařízenému soudem prvního stupně nedostavili ani svoji neúčast neomluvili. Předvolání k jednání jim bylo doručeno fikcí podle ust. § 49 o. s. ř. na adresu, kterou měli v té době uvedenou jako adresu trvalého bydliště v centrální evidenci obyvatel. Soud prvního stupně proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných, přičemž žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože pak žalobce na počátku řízení neuhradil soudní poplatek splatný podáním žaloby (ust. § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále SoudP)), soud prvního stupně povinnost k úhradě soudního poplatku uložil žalovaným, a to usnesením z 30. 8. 2021, č. j. 4 C 132/2021-54.

2. Žalovaní napadli rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé i usnesení, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek splatný podáním žaloby, v zákonné lhůtě odvoláním. Namítali, že žalobkyně v žalobě neuvedla adresu jejich pobytu, ačkoliv ji znala, v důsledku čehož jim znemožnila účast na jednání. Podle žalovaných byla v nájemní smlouvě sjednána výpovědní lhůta v délce jednoho měsíce. Žalovaní tvrdili, že dva nájmy uhradili předem a tím pádem mají nájemné za listopad a prosinec [rok] uhrazené. Argumentovali tím, že v domě nejsou instalovány poměrové měřiče, a proto jim není jasné, jak žalovaná došla k výpočtu vyúčtovaného nedoplatku plynu a vody. Tvrdili, že mají naopak nárok na vrácení přeplatku v částce 18 000 Kč, z čehož za plyn činí přeplatek přes 6 000 Kč. Dále uvedli, že jim žalobkyně nevrátila kauci v částce 12 000 Kč. Poukazovali na to, že jsou starobními důchodci, jsou odkázáni jen na příjem z důchodu, kdy žalovaný pobírá asi 17 682 Kč měsíčně a žalovaná 13 380 Kč měsíčně. Po provedených povinných platbách v souvislosti s bytem a dalšími platbami jim zbývá naprosté minimum na uspokojení jejich základních životních potřeb. V souvislosti se stěhováním byli nuceni hradit zvýšené náklady, na které si půjčili v rodině, a které museli splatit formou mimořádné půjčky v částkách 20 000 Kč a 10 000 Kč Smlouvy o půjčce byly nevýhodné, zavázali se vrátit v podstatě dvojnásobek. Pro případ potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé žádali o možnost uhradit dluh ve splátkách v maximální výši 2 000 Kč měsíčně s ohledem na jejich složitou finanční situaci. Především však navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Ve vztahu k usnesení, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek splatný podáním žaloby, namítali, že spor vyvolala žalobkyně ve snaze neoprávněně se obohatit, sami se necítí být dlužníky, ale poškozenými, jejich příjmy jsou omezené, pobírají pouze starobní a žalovaný též invalidní důchod.

4. Žalobkyně podala k odvolání žalovaných do rozsudku ve věci samé vyjádření. Předně namítala, že skutečnosti tvrzené v odvolání mohly být žalovanými uplatněny před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení představují nepřípustné novum. Podle žalobkyně mohou žalovaní z důvodu, že se nedostavili k jednání před soudem prvního stupně, namítat proti rozsudku ve věci samé jen odvolací důvody uvedené v ust. § 205b o. s. ř., tj. že nebyly naplněny procesní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. K námitce žalovaných, že měla v žalobě neuvést jinou adresu bydliště žalovaných, než jejich poslední jí známou adresu, žalobkyně uvedla, že nemá přístup do centrální evidence obyvatel a má jen velmi omezené možnosti jak zjistit, kde žalovaní žijí. Má za to, že žalované adresou [adresa], identifikovala dostatečně. E-mailové adresy a telefonní čísla žalovaných sice měla k dispozici, ale nebyla povinna je do žaloby uvádět. S odkazem na obsah nájemní smlouvy včetně dodatku [číslo] namítala, že výpovědní doba činila podle smlouvy tři měsíce a nikoliv jeden měsíc, jak uváděli žalovaní. U žalovaných neeviduje žádné přeplatky na nájemném, jednostranné započtení nájemného proti kauci občanský zákoník neumožňuje, navíc doložila k důkazu e-mailovou komunikaci s předchozím vlastníkem pronajímaného bytu, z níž vyplývá, že kauce ve výši dvojnásobku nájemného byla žalovaným vrácena již [datum]. K námitce žalovaných, že nepovažují vyúčtování nákladů energií za průkazné, žalobkyně uvedla, že dlužné částky zjistila z celkového vyúčtování za plyn a vodu (za celý dům) po odečtu měřidel nacházejících se v domě. Tato měřidla pokládá žalobkyně za standardní a žalovaní byli s jejich stavem při převzetí bytu seznámeni. Pokud jde o žalovanými uváděný přeplatek 18 000 Kč, tento skutečně existuje, připadá však na celý dům. Po odečtení stavu jednotlivých měřidel a stanovení spotřeby v jednotlivých bytech bylo zjištěno, že na žalované připadá nedoplatek, tj. nikoliv přeplatek. Z uvedených důvodů navrhovala žalobkyně potvrzení napadeného rozhodnutí.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i usnesení soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalovaných i k vyjádření žalobkyně k jejich odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných do rozsudku ve věci samé důvodné není, ale je důvodné, pokud směřuje do usnesení, jímž soud prvního stupně žalovaným uložil povinnost zaplatit soudní poplatek splatný podáním žaloby.

6. Ve věci samé zjistil soud prvního stupně skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí zhodnotil provedené důkazy, jak mu ukládá ust. § 132 o. s. ř., přehledně vyložil, které skutečnosti má za prokázané, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc právně posoudil. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé ztotožňuje a na obsah jeho odůvodnění pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

7. Namítali-li žalovaní, že žalobkyně v žalobě neuvedla adresu jejich aktuální adresu pobytu, ačkoliv ji znala, a v tom důsledku jim znemožnila účast na jednání, je třeba uvést, že žalobkyně v žalobě výslovně zmiňuje, že adresa žalovaných v bytě ve [název] ul. v [obec] je poslední jí známou adresou jejich bydliště a že jejich aktuální místo pobytu nezná. Neoznačila-li žalobkyně za bydliště žalovaných smyšlenou či nikdy neexistující adresu, nýbrž posledně jí známou adresu jejich bydliště, pak měla jí uplatněná žaloba náležitosti požadované zákonem pro vymezení osoby žalovaných a samotná skutečnost, že se žalovaní v době zahájení řízení již na uvedené adrese nezdržovali, nepředstavovala překážku pro pokračování v řízení a nelze ani dovodit, že by žalobkyně uvedením takové adresy v žalobě žalovaným jakkoliv zabránila v účasti na jednání před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede do tohoto systému takovou adresu pro doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena (NS sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3187/2015 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1907/2016 ze dne 19. 10. 2016, ÚS sp. zn. III. ÚS 3538/11 ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 1281/16 ze dne 18. 5. 2016). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní měli v době zahájení řízení ([datum]) v centrální evidenci obyvatel evidován trvalý pobyt na adrese [adresa]. Bylo jen odpovědností samotných žalovaných uvádět v informačním systému evidence obyvatel takovou adresu pro doručování, na níž by bylo bývalo reálně možné jim soudní korespondenci doručit tak, aby se s ní seznámili. Pokud tak neučinili, sami zavinili, že jim předvolání k ústnímu jednání před soudem prvního stupně bylo doručeno fikcí a skutečnost, že se poté jednání nezúčastnili, nelze klást k tíži žalobkyně.

8. Námitka žalovaných, že v nájemní smlouvě byla sjednána výpovědní lhůta v délce jednoho měsíce, nemá oporu v provedeném dokazování. Z nájemní smlouvy z [datum] ve znění dodatku z [datum] vyplývá, že sjednaná výpovědní lhůta činila 3 měsíce (bod č. VI dodatku z [datum]).

9. Ve vztahu k uvedeným i dalším výše shrnutým důvodům namítaným žalovanými v odvolání je třeba přisvědčit žalobkyni, že představují v odvolacím řízení nepřípustná nova, resp. argumentaci, kterou mohli žalovaní uplatnit výlučně před soudem prvního stupně, pro kterou již není z procesního hlediska v odvolacím řízení prostor. Jedná se o námitku, že žalovaní uhradili nájemné za měsíce listopad a prosinec [rok] před podáním žaloby, že mají nárok na vrácení přeplatku na vyúčtované spotřebě plynu a vody v souhrnné výši 18 000 Kč, že vyúčtování není řádné, jakož i o námitku, že jim žalobkyně nevrátila kauci, kterou složili v částce 12 000 Kč. Byli to sami žalovaní, kdo svou nepřítomností u jednání před soudem prvního stupně způsobili, že svou obranu proti žalobě řádně a včas neuplatnili. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl za podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaných, kdy vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Za dané procesní situace nemohou žalovaní uplatňovat v odvolacím řízení nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 205a písm. d) a e) o. s. ř. Způsobilým odvolacím důvodem v systému neúplné apelace podle § 205 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nemohou pak být ani skutečnosti a důkazy, které nastaly již před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalobci se uzavřením nájemní smlouvy z [datum] ve znění dodatku z [datum] stali společnými nájemci bytu ve [název] ulici [adresa] v [obec] (§ 2270 odst. 1 o. z.); oba tedy měli práva a povinnosti nájemce (§ 2270 odst. 2 o. z.) včetně povinnosti hradit sjednané nájemné až do skončení nájemního vztahu a dále hradit sjednané zálohy na energie včetně vyúčtování jejich skutečné spotřeby za zúčtovací období. Daným povinnostem plynoucím z nájmu bytu v rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaní nedostáli, a proto soud prvního stupně postupoval správně, uložil-li jim povinnost k jejich úhradě svým rozhodnutím.

10. Odvolací soud pokládá napadený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé za věcně správný a zákonný, a proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Změněna byla toliko splatnost přiznané pohledávky, kdy odvolací soud s ohledem na tíživou sociální a finanční situaci žalovaných vyhověl jejich žádosti o splátky po 2000 Kč měsíčně, neboť žalovaní mají příjem jen z důchodu a zadlužili se v souvislosti se stěhováním z bytu. Splatnost v klasické pariční lhůtě tří dnů by pro ně byla nepřiměřenou tvrdostí, takto stanovená splatnost by ohrozila uspokojení jejich základních životních potřeb. Splátky však byly povoleny pod sankcí jejich ztráty při nezaplacení jediné splátky řádně a včas.

11. Pro úplnost je třeba s ohledem na námitky žalobkyně obsažené v jejím vyjádření k odvolání žalovaných, kdy namítá, že žalovaní mohou z důvodu, že se nedostavili k jednání před soudem prvního stupně, namítat proti rozsudku ve věci samé jen odvolací důvody uvedené v ust. § 205b o. s. ř., tj. že nebyly naplněny procesní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, uvést, že soud prvního stupně v daném případě nerozhodoval rozsudkem pro zmeškání, a proto odvolací důvody žalovaných nebyly rozsahem daným ust. § 205b o. s. ř. omezeny.

12. Ve vztahu k usnesení soudu prvního stupně z 30. 8. 2021, č. j. 4 C 132/2021-54, jímž soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost uhradit soudní poplatek splatný podáním žaloby, soud prvního stupně odvolání žalovaných vyhověl, byť z jiných důvodů, než žalovaní namítali. Poplatníkem soudního poplatku splatného podáním žaloby je podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 4 odst. 1 písm. a) SoudP žalobce. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, uložil-li napadeným usnesením povinnost k úhradě soudního poplatku za žalobu žalovaným. Z uvedeného důvodu odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně změnil a povinnost k zaplacení soudního poplatku za žalobu v částce 1 743 Kč dle položky č. 1 bod 1 písm. b) SoudP uložil žalobkyni.

13. V důsledku uvedené změny napadeného usnesení soudu prvního stupně změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení, a to potud, že procesně úspěšné žalobkyni přiznal nad rámec jí soudem prvního stupně již přiznané náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dále právo na náhradu za soudní poplatek za podanou žalobu, k jehož zaplacení byla odvolacím soudem vyzvána po změně usnesení z 30. 8. 2021, č. j. 4 C 132/2021-54. Dále odvolací soud změnil také splatnost náhrady nákladů řízení, kdy žalovaným ze shodných důvodů, pro něž změnil splatnost přiznané pohledávky, povolil uhradit náhradu nákladů řízení žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč, byť rovněž pod sankcí ztráty výhody splátek při nezaplacení jediné splátky řádně a včas.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za podmínek ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní nebyli se svým odvoláním do rozsudku ve věci samé procesně úspěšní, a proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení svědčí žalobkyni. Té vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení v celkové výši 9 122 Kč za dva úkony právní služby po 2 500 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále a. t.), a to za vyjádření k odvolání žalovaných a za účast na jednání před odvolacím soudem, spolu s náhradou hotových výdajů ve výši dvou režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., dále žalobkyni přísluší náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně v souvislosti s cestou na ústní jednání před odvolacím soudem na trase [obec] – [obec] a zpět (190 km) automobilem s kombinovanou spotřebou motorové nafty 6,4 l /100 km při ceně motorové nafty 47,10 Kč a základní náhradě za používání motorového vozidla 4,70 Kč/km (vyhl. č. 511/2021 Sb.) ve výši 1 465,74 Kč, přičemž zástupce žalobkyně na cestovném požadoval přiznat částku toliko 1 339 Kč a ta mu tedy byla přiznána, dále náklady sestávají z částky 600 Kč za ztrátu času právního zástupce na cestě [obec] [obec] a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 3 a. t., to vše s DPH 21%, tedy celkem náklady odvolacího řízení ve výši 9 122 Kč, které jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce rovněž ve lhůtě delší než pariční (výrok III rozsudku).