14 Co 126/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobců: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví na základě odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 10. 2022, č. j. 13 C 26/2016-493

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným do tří dnů od právní moci rozsudku 1 376 029,15 Kč a úroky z prodlení za dobu od 29. 10. 2016 do 25. 9. 2023 v celkové výši 531 234,28 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 182 855 Kč.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 87 181 Kč.

V. Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Česká republika je povinna vrátit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným do tří dnů od právní moci rozsudku část zálohy na náklady řízení ve výši 15 691,50 Kč.

VII. Česká republika je povinna vrátit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku část zálohy na náklady řízení ve výši 5 691,50 Kč. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci parc. č. st. , Anonymizováno, , jejíž součástí je objekt bydlení č. p. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, (výrok I), a nařídil prodej věci ve veřejné dražbě (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům z titulu náhrady nákladů souvisejících se spoluvlastnictvím částku 1 762 819,52 Kč v rámci výtěžku prodeje nemovité věci (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náklady ve výši 14 882,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a žalované ve výši 24 882,25 Kč (výrok VI). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že bylo prokázáno spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, jejíž součástí je objekt bydlení čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „nemovitost“, „věc“). Žalobci mají ve společném jmění manželů jednu polovinu a žalovaná je vlastníkem druhé poloviny. Hodnota věci činí 13 570 000 Kč. Bylo prokázáno, že vztahy mezi účastníky jsou špatné a vedly k ochromení správy nemovité věci. Žádný z účastníků neužívá žádnou jednotku v domě k uspokojování svých bytových potřeb, nemovitost koupili za účelem dosahování zisků z pronájmů jednotek v domě. Z průběhu řízení, tvrzení účastníků i provedeného dokazování je zřejmé, že dohoda mezi účastníky o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není možná, přičemž další setrvání v spoluvlastnictví není ku prospěchu věci, žádný z účastníků v něm ani pokračovat nechce. Proto soud prvního stupně přistoupil ke zrušení spoluvlastnictví. Při řešení otázky vypořádání bylo zřejmé, že reálné rozdělení věci s ohledem na související bytový dům není možné. Rozdělení na bytové jednotky by v úvahu přicházelo, není však dobře možné s ohledem na situaci mezi účastníky. Tím by totiž došlo pouze ke změně vlastnické struktury, společné prostory by nadále zůstaly ve spoluvlastnictví a řešení většiny záležitostí souvisejících se správou a užíváním by nadále vyžadovaly dohodu účastníků; na faktickém fungování s nemovitou věcí by se nic nezměnilo. Tedy ani takové řešení není dobře možné. Žádný z účastníků nechtěl přikázat nemovitou věc do výlučného vlastnictví, přičemž takové rozhodnutí je souhlasem podmíněno. Proto soud rozhodl o vypořádání prodejem věci ve veřejné dražbě. Vypořádal rovněž společnou hypotéku, která sloužila ke koupi nemovitosti. Žalobci a žalovaná byli povinni k úhradě splátek hypotéky každý jednou polovinou, přičemž žalovaná, resp. její právní předchůdce tuto povinnost neplnil. Žalobci doložili, že za žalovanou uhradili od října 2016 do září 2022 celkem 1 116 399,20 Kč, zůstatek na hypotečním úvěru činil k 30. 9. 2022 1 292 840,64 Kč, podíl žalované činí tedy 646 420,32 Kč. Ohledně hodnoty movité věci soud vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku a jeho aktualizace. Další finanční nároky uplatňované žalobci vůči žalované soud prvního stupně nevypořádal. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř., když důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení shledal v charakteru sporu. K podání žaloby byli legitimováni všichni účastníci a všichni svým chováním zavinili soudní řízení. Přestože obě strany požadovaly zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, neučinily tak dohodou. O náhradě nákladů zálohovaných státem rozhodl soud prvního stupně podle § 148 o. s. ř. s tím, že s ohledem na rozhodnutí o náhradě nákladů lze požadovat, aby náklady na dokazování byly hrazeny oběma stranami. Tedy soud uložil účastníkům tyto náklady zaplatit každému jednou polovinou po odečtení jimi uhrazených záloh. Žalobci se proti rozsudku včas odvolali, a to proti výrokům III, IV a

V. Uvedli, že částka uvedená ve výroku III je nesprávně spočítána, je nesprávně uvedena splatnost a adresát platby. Splátky hypotéky uhrazené žalobci za žalovanou náleží jim, zůstatek hypotéky ke splacení však náleží bance. Splatnost nemůže být vázána na dražbu nemovitosti, ale na vydání rozhodnutí, neboť v opačném případě je to pro žalobce likvidační a zjevně nespravedlivé. Žalobci za žalovanou plnili polovinu dluhu, kterou měla plnit sama a na jejich úkor se bezdůvodně obohatila o 1 184 631,60 Kč. Tuto částku je povinna jim vydat spolu s úrokem z prodlení. Žalobci každý měsíc řádně vyzývali žalovanou k plnění dané splátky, marným uplynutím lhůty se dostala do prodlení. Soud prvního stupně měl rozhodnout o povinnosti žalované týkající se zaplacení částky ve výši 1 762 819,52 Kč odlišně v části týkající se bezdůvodného obohacení žalované a v části týkající se polovičního podílu žalované na zůstatku ke splacení hypotéky; ten náleží bance jako věřiteli. Tedy částka 646 420,32 Kč by měla být zaplacena bance. Upozornili také na to, že dluh žalované stále narůstá. Vedení soudního sporu zcela jednoznačně zavinil právní předchůdce žalované, neboť odmítal všechny návrhy na dohody, pokusy o smír, žádosti a návrhy předložené žalobci, odmítal úkony společné správy nemovitosti, čímž způsobil výpadek příjmu z pronájmu a v podstatě tak donutil i žalobce k podání žaloby. Žalobci nesouhlasí ani s rozhodnutím o náhradě nákladů státu, když byly - zcela bezdůvodně - vypracovány tři znalecké posudky. Tím došlo k průtahům, ale i k podstatnému navýšení nákladů sporu. První znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl ze strany žalobce akceptován. Výhrady žalovaného spočívaly pouze v tvrzené numerické chybě, které bylo možné odstranit výslechem znalce. Žalovaná podala odvolání proti všem výrokům rozsudku a navrhla odvolacímu soudu napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Má za to, že jsou to žalobci, kteří neprojevují zájem o řešení věci a odmítají se dohodnout na společném prodeji nemovitosti. Z ekonomického hlediska je pro účastníky nejvýhodnější rozdělit nemovitost na bytové jednotky a prodat je, o což má žalovaná zájem. , právnická osoba, v dražbě bude riskantní, protože může být prodán za menší částku, než je jeho hodnota. Stejně tak okruh zájemců o dům v hodnotě kolem 10 mil. Kč bude podstatně menší než počet zájemců o koupi jednotlivých bytů. S prodejem ve veřejné dražbě jsou spojeny i náklady na exekutora. Hodnota nemovitosti při prodeji vcelku je snižována existencí nájmu dvou bytů s nájemními smlouvami na dobu neurčitou. , právnická osoba, se dá také realizovat s větší flexibilitou. Žalobci původně uváděli, že nemají prostředky k tomu, aby nemovitost byla přikázána do jejich vlastnictví. Tedy pokud by tyto finanční prostředky měli, zjevně by měli zájem ve vlastnictví pokračovat. Rozdělení na jednotky jim toto umožní. Současná nehospodárná situace je dána neochotou žalobců uzavřít písemnou dohodu o užívání společné věci. Žalovaná má snahu i vůli dohodnout se se žalobci na společném prodeji. Odvolací soud zopakoval dokazování čtením podstatných částí darovacích smluv o převodu vlastnictví k nemovitým věcem. První z nich byla uzavřena 20. 12. 2021 mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , jako dárcem a , Jméno zainteresované osoby 2/0, , jako obdarovanou. Dárce jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba – budova č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , převedl bezplatně na obdarovanou vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti jedné čtvrtiny. Obdarovaná dar přijala. Z druhé darovací smlouvy, uzavřené dne 1. 2. 2022 týmiž účastníky vyplývá, že dárce bezplatně převedl na obdarovanou ideální spoluvlastnický podíl o velikosti jedné čtvrtiny na týchž nemovitostech, které obdarovaná bez výhrad přijala. Smluvní strany v druhé ze smluv prohlásily, že obdarovaná bere na vědomí, že na nemovitostech vázne zástavní právo pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . podle smlouvy o zřízení zástavního práva č. , Anonymizováno, ze dne 30. 1. 2006, že bere na vědomí a souhlasí s tím, že po nabytí daru se může stát účastníkem soudního sporu vedeného před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 13 C 26/2016, a strany se dále dohodly „že dárce na obdarovanou bezplatně postupuje veškeré pohledávky dárce za třetími osobami související s nemovitostí včetně veškerého příslušenství a práv s těmito pohledávkami spojenými, včetně jejich zajištění a obdarovaná bez výhrad a v plném rozsahu přijímá veškeré dluhy dárce vůči třetím osobám související s nemovitostí včetně veškerého příslušenství a práv s těmito dluhy spojenými, včetně jejich zajištění a berou na vědomí, že v případě, že k tomu dají věřitelé dluhů souhlas, nastoupí obdarovaná jako dlužník na místo dárce. Smluvní strany se zavazují, že vyrozumějí věřitele o převzetí dluhů obdarovanou a vyzvou je v písemné formě, aby obdarovanou přijali jako nového dlužníka s tím, že neodepřou-li k tomu dát souhlas, platí, že souhlas dali, pokud byli na tento následek ve výzvě výslovně upozorněni“ (čl. 3 darovací smlouvy za dne 2. 1. 2022). Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné, odvolání žalované nikoli. Soud prvního stupně provedl v řízení dostatečné množství důkazů, které po projednání věci odvolacím soudem a doplnění tvrzení účastníků umožňují přijmout závěr o tom, že rozsudek soudu prvního stupně je v části týkající se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v zásadě správný. Skutečnosti týkající se nabytí (spolu)vlastnictví, podíl každé ze sporných stran na společné nemovitosti a účel nabytí nemovitosti nebyly mezi účastníky sporné. Účastníci se shodli i na tom, že ani jeden z nich nemá nadále zájem ve spoluvlastnictví setrvávat, na jeho zrušení a vypořádání se však shodnout nedokázali. Ani to nikdo nezpochybňoval. Za takové situace bylo namístě spoluvlastnictví zrušit. Bylo proto nutné zabývat se otázkou, jak má být zrušené spoluvlastnictví vypořádáno. Při řešení této otázky soud prvního stupně respektoval pořadí stanovené zákonem (§ 1144 až § 1147 o. z.). Zabýval se proto nejprve možností věc rozdělit. Předmětem vypořádání je bytový dům s deseti bytovými jednotkami a třemi nebytovými prostory; budova sestává z hlavní historické budovy (nárožní čtyřpodlažní, podsklepená budova se sedlovou střechou) a přízemní přístavby po celé ploše dvora (viz nález znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ). S ohledem na toto dispoziční uspořádání dospěl soud prvního stupně k závěru, že rozdělení nemovitosti není dobře možné. Tento závěr, proti němuž neměli ani účastníci žádné výhrady, tak lze akceptovat. Jiná situace byla v případě následně uvažovaného dělení nemovitosti na jednotky. Takové rozdělení – i podle znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, – by možné bylo. Bylo třeba však zabývat se i tím, zda je to dobře možné, tedy zda vztahy mezi účastníky takové rozdělení umožňují, protože „vzájemné vztahy podílových spoluvlastníků mohou být okolností vylučující rozdělení domu na bytové jednotky“ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 879/2019). I podle Ústavního soudu (viz usnesení ze dne 12. 4. 2005, sp. zn.

I. ÚS 174/05), je ústavně konformní úvaha, že při vypořádání spoluvlastnictví nelze rozdělit nemovitost na bytové jednotky tehdy, pakliže by takovým rozdělením nebyl vyřešen hlavní důvod zrušení spoluvlastnictví, tj. neshody účastníků. To, že v projednávané věci nejsou vztahy mezi účastníky i mezi žalobci a právním předchůdcem žalované (jejím manželem) dobré, resp. jsou velmi špatné, prokázáno bylo. Ostatně to žádný z účastníků ani nezpochybňoval. Plyne to jak z vyjádření účastníků, tak obsahu spisu. Ten je veden již od roku 2016. Situaci ohledně vypořádání vztahů k nemovitosti řešili žalobci a právní předchůdce žalované již nejméně od roku v roce 2012 (koupili ji v roce 2006). Žalobci již tehdy nabízeli prodej svého podílu právnímu předchůdci žalovaného, k žádné dohodě od té doby nedošlo. Již předtím účastníci nebyli schopni se dohodnout (a to dosud trvá) ani na tom, jakým způsobem se bude s nemovitostí hospodařit. Byť jejich původní úmysl byl pronajímat ji a získávat tím finanční prospěch, některé bytové jednotky nejsou dlouhodobě pronajaté; problémy vznikají při nutnosti nezbytných oprav či uzavírání smluv o dodávkách energií. O tom svědčí například e-maily žalobce a) adresované právnímu předchůdci žalované , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, : „Navrhuji, aby to zůstalo v současném stavu s tím, že definitivní rozhodnutí o uspořádání v , Anonymizováno, provede právě probíhající soud. Pokud budeš i nadále blokovat obsazení volných bytů v , Anonymizováno, a budeš se pokoušet nás tímto nátlakem vydírat a způsobovat škodu, budu nucen přijmout adekvátní opatření“ nebo e-mail z téhož dne právního předchůdce žalované žalobci a): „S užíváním bytu č. , hodnota, Vámi jsem nesouhlasil; Vojtovi byt pronajmout nedovolím, jednáte protiprávně“. V daném případě jsou tedy spory mezi účastníky hluboké a dlouhodobé. O jejich dlouhodobosti, hloubce i o neschopnosti nalezení vzájemného kompromisu (byť pouze pro účely hospodaření s vlastním majetkem) svědčí odlišné postoje účastníků i právního předchůdce žalované zřetelné z obsahu spisu a prezentované jimi i při ústním jednání před odvolacím soudem. Svědčí o tom dále shora zmíněná vzájemná komunikace, stav nemovitosti i to, že nemovitost projednávaná v tomto řízením není jedinou, o níž se účastníci nejsou schopni (či ochotni) dohodnout. Nejsou schopni se dohodnout ani o jakékoli otázce týkající se hospodaření s nemovitostí v , Anonymizováno, , která je rovněž v jejich spoluvlastnictví. Ohledně této nemovitosti (obytný dům) rovněž vedou soudní spor na zrušení spoluvlastnictví a tzv. širší vypořádání, a to u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 1/2014. Tento spor dosud nebyl pravomocně skončen. I tam žalobci odůvodňovali podání žaloby mimo jiné tím, že nebyli schopni se na vypořádání spoluvlastnictví dohodnout, když „do 15. 12. 2014 proběhlo osm pokusů o mimosoudní řešení sporu“, byť v rozsudku z 9. 9. 2021 týkajícím se „, Anonymizováno, “ nemovitosti, který měl soud prvního stupně k dispozici, není uvedeno, kdy byla žaloba podána, muselo to být (podle spisové značky) v lednu 2014. Je tedy zjevné, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní a k jejich narovnání či zlepšení nepřispělo ani plynutí času. Spíše se zdá, že uzavřením manželství původního žalovaného a darování spoluvlastnického podílu současné žalované, se vztahy ještě zhoršily. Za takové situace odvolací soud souhlasí, že není možné vypořádat spoluvlastnictví rozdělením domu na bytové jednotky, a to proto, že by se problém nevyřešil. Účastníci, resp. účastníci a manžel žalované, který má její plnou moc pro její zastupování v záležitostech týkajících se společné věci, by museli i nadále jednat v celé řadě záležitostí týkajících se společné nemovitosti. Uvádí-li občanský zákoník, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, lze vykládat i tak, že nemůže být nucen ani k tomu řešit s bývalým spoluvlastníkem záležitosti týkající se svého (vypořádáním získaného) výlučného vlastnictví. Zdroj sporů mezi účastníky by zůstal, neodstranil by se. Došlo by pouze k jeho určité proměně, transformaci, kdy každá ze stran sporu by sice vlastnila výlučně nějaké bytové jednotky, vzájemně by však vlastnili společné prostory a pozemek, byli by nadále nuceni řešit společně jejich osud – údržbu, opravy a dále by společně byli nuceni řešit například topení, elektřinu, daně a podobně. Toho zjevně nejsou (nebyli by) schopni. Žalovaná sice uvádí, že má zájem nemovitosti, resp. bytové jednotky, které jí budou do výlučného vlastnictví přikázány, (ihned) prodat. To by sice při úvaze o možném rozdělení na bytové jednotky mohlo mít svůj význam, avšak i žalobce se k otázce, zda tomuto prohlášení lze věřit, stavěl poněkud skepticky. Otázkou nicméně je, zda a za jak dlouho by se prodej podařil, tedy jak dlouho by ještě účastníci museli spolupracovat. Proto i odvolací soud dospěl k tomu, že skutečně není jiný způsob vypořádání, než dražba. Námitky žalované uvedené v jejím odvolání týkající se zejména ekonomických aspektů nerozdělení domu na bytové jednotky (menší počet zájemců o koupi celého domu, nižší cena získaná prodejem celého domu oproti ceně získané prodejem jednotlivých bytových jednotek, snižování ceny domu trváním nájemních smluv na dobu neurčitou), sice považuje odvolací soud za rozumné, avšak nemohou převážit nad překážkou uvedenou výše. Proto pokud jde o výroky I a II, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Pokud jde o výrok III, pak v řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na koupi nemovitosti v , Anonymizováno, si vzali společně hypoteční úvěr žalobci a manžel žalované , tituly před jménem, , jméno FO, (její právní předchůdce). Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru byla uzavřena 26. 1. 2006 a úvěr byl poskytnut ve výši 5 780 000 Kč. Žalobci tvrdili, že se účastníci, resp. žalobci a , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy osoby, jimž byl úvěr poskytnut, dohodli tak, že žalobci budou splácet jednu polovinu na splátkách úvěru a , tituly před jménem, , jméno FO, také jednu polovinu. Takto byly splátky placeny řádně do září 2016, a to inkasem ze společného účtu, kam každý z tehdejších spoluvlastníků posílal ze svého soukromého účtu polovinu hodnoty splátky. , tituly před jménem, , jméno FO, od října 2016 přestal splátky hradit, a proto, aby v důsledku neplacení nevznikly komplikace, měsíční splátky od tohoto okamžiku v plném rozsahu platili žalobci. To mezi stranami nebylo sporné. Nebylo ani sporu o tom, že následně jednu splátku, a to konkrétně v říjnu 2022, žalovaná zaplatila. Výši měsíční splátky žalovaná nečinila spornou, nebylo sporné ani to, že žalovaná, resp. předtím její právní předchůdce, byli vždy po zaplacení splátky žalobci vyzýváni k zaplacení své „poloviny“. Nebylo tedy sporné ani to, jakou částku žalobci od roku 2016 až do září roku 2023 zaplatili za , tituly před jménem, , jméno FO, , respektive za žalovanou. Jedná se o částku uvedenou žalobci v jejich posledním vyjádření, tedy celkem o 1 376 029,15 Kč. Výše této částky byla navíc prokázána výpisy z účtů žalobce a), dále pak výpisy z hypoteční smlouvy a vyplývá i z přehledného seznamu splátek hypotečního úvěru vyhotoveného žalobcem a). Sporné byly při rozhodování o výroku III rozsudku soudu prvního stupně dvě otázky. Jednak otázka pasivní věcné legitimace. V průběhu řízení došlo ke změně účastníka na straně žalované (usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 6. 2022, č. j. 13 C 26/2016-448), když na místo původního žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, vstoupila jeho manželka , Jméno zainteresované osoby 2/0, , která se na základě dvou darovacích smluv (viz odstavec 5 tohoto rozsudku) stala vlastníkem jedné poloviny nemovitostí. Odvolací soud zčásti zopakoval dokazování čtením smluv a dospěl poté k závěru, že pohledávky a závazky spojené se spoluvlastnictvím přešly v plném rozsahu na žalovanou, tedy včetně povinnosti k úhradě poloviny splátek hypotečního úvěru. Tím, že žalobci na převzetí dluhu zakládali žalobu, vyjádřili s ním souhlas ve smyslu § 1888 odst. 1 o. z. To samozřejmě neplatí ve vztahu vůči bance. Je sice pravdou, že žalovaná a její manžel se takto dohodli pouze ve druhé ze smluv, avšak žalobce uvedl, že důvodem pro darování ve dvou krocích (dvěma smlouvami), byla spíše otázka výše s tím související daňové povinnosti, než snaha ponechat si čtvrtinu závazků. Odvolací soud tedy na toto jednání žalovaného, který proti argumentaci strany žalující žádné výhrady neměl, pohlíží jako na jeden celek. Není žádný poznatek o tom, že by žalovaná a její manžel chtěli rozlišovat vlastnictví každé z darovaných částí nemovitosti. Druhým sporným momentem byla obrana žalované proti tvrzení žalobců. Žalovaná totiž v odvolání uváděla, že „…mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalobci budou za žalovanou splácet hypotéku Žalovaná při pořízení nemovitosti poskytla žalobcům půjčku a žalobci ji spláceli formou splátek hypotéky“. Tuto obranu však při jednání odvolacího soudu zástupce žalované vysvětlil a upřesnil tak, že mezi stranami byla dohoda, že hypoteční úvěr se bude hradit z nájemného v nemovitosti v Chebu; nejednalo se tedy o úhradu půjčky. To, že se nájemného z pronájmu nemovitosti v , Anonymizováno, ve výši postačující k měsíční splátce hypotéky za obě sporné strany nedosahovalo, nebylo mezi účastníky sporné. Přitom není při řešení této otázky podstatné, na čí straně byl důvod, že nájemní smlouvy uzavřeny nebyly, a proto nájemné účastníkům neplynulo. Pokud se nájemného, z nějž by mohly být splátky hrazeny, nedosahovalo, zůstala žalované povinnost žalobců zaplatit vždy jednu polovinu každé splátky a žalované (právního předchůdce) povinnost zaplatit druhou polovinu. Proto obranu žalované nepovažuje odvolací soud v této části za důvodnou. Protože jiná argumentace žalované k otázce úhrady splátek hypotečního úvěru uplatněna nebyla, je návrh žalobců v této části zcela důvodný (§ 1148 odst. 1 o. z). Proto odvolací soud žalované uložil povinnost zaplatit nejenom dlužné splátky hypotečního úvěru ve výši 1 376 029,15 Kč, ale i úroky z prodlení ve výši 531 234,28 Kč za období uvedené ve výroku III (§ 1970 o. z.). Přihlédl k tomu, že bylo prokázáno, že žalobci pravidelně žalovanou (právního předchůdce) vyzývali k úhradě dluhu, a to u každé jednotlivé splátky, o čemž předložili k důkazu výzvy k plnění; žalovaná to ostatně nezpochybňovala. Prodlení žalované nastalo vždy nejpozději dnem následujícím po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené žalobci v uvedených výzvách. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, lze předmět řízení, o němž bylo odvolacím soudem rozhodováno, rozdělit v zásadě na dvě části. Jednak bylo rozhodováno o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a jednak o peněžitém plnění. V části předmětu řízení týkající se zrušení spoluvlastnictví vychází odvolací soud ze stanoviska Pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23, podle nějž „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicie duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody“. Žádné zvláštní důvody pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v této části sporu v dané věci odvolací soud neshledal, ostatně nikdo je ani netvrdil. Odlišná situace ohledně nákladů mezi účastníky je v části vztahujících se k výroku III, kterým bylo rozhodováno o povinnosti žalované zaplatit žalobci jím požadovanou dlužnou částku. Zde je jednoznačné, že žalobci byli zcela úspěšní. Proto jim podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů, které jim vznikly před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Tyto náklady byly stanoveny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a to podle § 7 odst. 5, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3, § 14 odst.

3. Tarifní hodnotou je přitom částka, kterou žalobci požadovali zaplatit po žalované. Ta se v průběhu sporu měnila, a to v souvislosti s tím, jak postupně docházelo k placení splátek hypotéky žalobci, v důsledku toho narůstal druh žalované. Proto odměna za každý úkon právní služby vychází vždy z částky, která byla v dané fázi řízení jejím předmětem. Žalobcům tedy bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to odměna za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba, písemné podaní ve věci samé – vyjádření ke znaleckému posudku, účast u ústního jednání dne 27. 5. 2021). Tarifní hodnotou vztahující se k těmto úkonům byla částka 277 361,90 Kč; odměna za jeden úkon tak činí 9 420 Kč. Dále žalobcům náleží odměna za jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé ze dne 16. 8. 2021) z tarifní hodnoty 1 167 454,06 Kč, tedy odměna ve výši 12 980 Kč. Z tarifní hodnoty 1 2457 598, 91 Kč (odměna 13 300 Kč) náleží právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby (písemné podání ve věci samé ze dne 25. 11. 2022, účast u jednání dne 25. 11. 2022 a písemné podání soudu – návrh na změnu účastníka). Z tarifní hodnoty 1 416 163,54 Kč (odměna za úkon 13 980 Kč) náleží odměna za dva úkony právní služby (písemné podání ve věci samé ze dne 8. 6. 2022, písemné podání ve věci samé - vyjádření ke změně účastníka). Z tarifní hodnoty 1 541 550,32 Kč (hodnota úkonu 14 500 Kč) náleží odměna za čtyři úkony (písemné podání soudu ve věci samé ze dne 12. 10. 2022, účast u ústního jednání dne 12. 10. 2022, písemné podání soudu – odvolání proti rozsudku, písemné podání soudu – vyjádření k odvolání žalované). Z tarifní hodnoty 1 704 656,56 Kč (hodnota úkonu 15 140 Kč) náleží odměna za dva úkony právní služby (písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023, účast u jednání před odvolacím soudem dne 24. 10. 2023). Ke všem přiznaným úkonům náleží ještě vždy režijní paušál po 300 Kč. Žalobcům dále náleží náhrada za jimi zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 7 000 Kč, nikoliv však za zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu, jak žádali. V odvolacím řízení byly žalobci zcela úspěšní; jejich argumentaci uvedenou v odvolání odvolací soud přijal. V řízení před soudem prvního stupně nebylo žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, a proto nemají právo ani na náhradu za jimi zaplacený soudní poplatek (vybraný soudem prvního stupně za řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví). Dále bylo žalobců přiznáno podle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21% (jejímž plátcem je zástupkyně žalobců), a to ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů. Odvolací soud se dále zabýval otázkou nákladů státu. V této části považuje odvolání žalobců za důvodné, když jim lze přisvědčit v tom, že tyto náklady byly zčásti vynaloženy neúčelně. Proto není možné, aby tyto (neúčelně vynaložené náklady) byly některému z účastníků uloženy k zaplacení, a to bez ohledu na jejich případný úspěch či neúspěch ve sporu. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 8. 2016, č. j. 13 C 26/2016-35, ustanovil ve věci znalce z oboru stavebnictví a ceny a odhady nemovitostí , tituly před jménem, , jméno FO, a uložil mu povinnost do tří měsíců od doručení spisu podat znalecký posudek, v němž se měl vyjádřit k tomu, zda lze nemovitosti rozdělit na bytové a nebytové jednotky; pro případ, že to lze, vymezil jednotlivé jednotky, určil podlahové plochy jednotlivých jednotek (bytů a nebytových prostor) a zjistil obvyklou cenu nemovitostí. Vypracovaný znalecký posudek byl soudu doručen dne 3. 5. 2017. Znalec dospěl k obvyklé ceně nemovitosti ve výši 8 400 000 Kč. Tehdejší žalovaný (, tituly před jménem, , jméno FO, ) se k posudku vyjádřil dne 11. 10. 2017 a namítal, že „znalec pominul rozlohu , Anonymizováno, m2 u jiného nebytového prostoru , Anonymizováno, “. Tím došlo - podle tehdejšího žalovaného - k nedůvodnému snížení hodnoty nemovitosti o 811 960 Kč; dále uvedl, že u nebytové jednotky restaurace nebylo uvedeno, že není vybavena vlastním sociálním zařízením. Rovněž se - podle něj - nezabýval okolností, do jaké míry je možné rozdělit dům a autonomně bez závislosti na druhém spoluvlastníkovi je užívat a doplnil, že „tyto nejasnosti by bylo pravděpodobně možné odstranit výslechem znalce“. Při následném ústním jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne 27. 11. 2017, jeho zástupce navrhl provést buď výslech znalce, nebo revizní znalecký posudek, neboť se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaná strana nesouhlasí. Žalobci se vyjádřili tak, že podle jejich názoru se nejedná o chybu, ale záměr znalce (e-mail z 6. 11. 2017), oni „akceptují navýšení ceny o 800 000 Kč“ oproti ceně uvedené v posudku. Soud prvního stupně poté znalci doručil vyjádření žalovaného, obsahující námitky proti jím vypracovaného znaleckého posudku, a vyzval jej, aby se k uvedeným námitkám ve lhůtě jednoho měsíce vyjádřil (referát z 9. 2. 2018 č. l. 191 spisu). Následně však (viz referát soudce z 6. 6. 2018 č. l. 195 p. v.), aniž by se nějak změnila situace, soud prvního stupně nechal vyjádření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, k námitkám „negovat“ a usnesením ze dne 19. 7. 2018 ustanovil znalcem znalecký ústav , Anonymizováno, k podání revizního znaleckého posudku a vyzval jej, aby se vyjádřil k týmž otázkám jako předchozí znalec a dále i ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Tento znalec znalecký posudek nevypracoval, své povinnosti byl soudem prvního stupně zproštěn. Následně byla ustanovena znalcem , adresa, škola , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, (usnesení ze dne 14. 8. 2018, č. j. 13 C 26/2016-201). Jím vyhotovený znalecký posudek byl doručen soudu dne 12. 12. 2018, a pokud jde o jeho závěry, pak mimo jiné uvedl, že „obvyklá cena posuzované nemovitosti byla stanovena ke dni zpracování znaleckého posudku ve výši 9 693 000 Kč a znalec , jméno FO, podle ústavu zpracoval znalecký posudek řádně“; pouze dále uvedl, že: „znalec , jméno FO, uvažoval výměru nebytového prostoru č. , hodnota, pouze v prvním nadzemním podlaží, nebyla zohledněna výměra tanečního parketu a sklepních prostor. Znalecký ústav je názoru, že taneční parket je významným hodnototvorným prvkem posuzované nemovitosti a měl by být oceněn přímo podlahovou plochou. Tedy rozdíl v cenách je zdůvodnitelný zvýšením velikosti podlahové plochy a obecným růstem cen a nemovitostí“ (znalecký posudek č. l. 43 a násl. spisu). Odvolací soud má za to, že bylo nadbytečné zpracovávat druhý znalecký posudek, neboť bylo možné určitou „nepřesnost“ znaleckého posudku znalce , jméno FO, odstranit jeho výslechem, či se o to alespoň pokusit. Proč k tomu soud prvního stupně nakonec nepřistoupil, byť to původně v úmyslu měl, z obsahu spisu nijak zřetelně nevyplývá, stejně tak ani to, proč řízení trvalo od doby zpracování druhého znaleckého posudku takovou dobu, že bylo nutné provést ještě jeho aktualizaci vedoucí k dalšímu prodloužení doby trvání sporu i zvýšení jeho nákladů. Proto odvolací soud uzavřel, že náklady, které byly vynaloženy za znalecký posudek , Anonymizováno, , právnická osoba, , jeho doplnění a jeho vyjádření k námitkám, byly neúčelně vynaloženými. Proto je nelze účastníkům uložit k zaplacení, musí je nést stát. Stát tedy právo na náhradu nákladů řízení – spočívajících již jen v nákladech na vypracování revizního posudku, protože náklady na původní znalecký posudek měl kryté zálohami – nemá. Protože účastníci zaplatili zálohy na náklady důkazu, které převyšují náklady vzniklé v souvislosti s posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , musí být část záloh, která nebyla použita na úhradu tohoto posudku, každému z účastníků vrácena, a proto odvolací soud uložil státu, aby tak učinil.