14 Co 138/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované neznámého bydliště o zaplacení 10 950 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 3. 2026, č. j. 15 C 298/2025-26,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 10 950 Kč a 15 % roční úroky z prodlení z nich od 14. 2. 2023 do zaplacení.

II. Ve stejné lhůtě je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 150 Kč.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 10 950 Kč a úroků z prodlení s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že nedoplatek ceny za dodanou elektřinu byl žalované vyúčtován a že vyúčtování jí bylo doručeno, že právnická osoba. (dále jen „obchodník“) vskutku dodal žalované tvrzené množství elektřiny a že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

2. Žalobkyně se odvolala s tím, že závěr soudu prvního stupně o neprokázání dodávky elektřiny v tvrzeném množství, doručení vyúčtování žalované a aktivní legitimace žalobkyně je nepřiměřeně formalistický. Soud prvního stupně nahrazoval procesní aktivitu žalované vlastním vyšetřováním všech možných vad předložených listin a nevyhověl její žádosti o písemné poučení o tom, v jakém směru je třeba žalobní tvrzení a důkazní návrhy doplnit.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolání je důvodné.

5. Z procesního hlediska žalobkyně soudu prvního stupně vytýká, že ji před jednáním písemně nepoučil o tom, v jakém směru má doplnit žalobní tvrzení a důkazní návrhy. Tato výtka je však neopodstatněná, neboť zákon výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neupravuje jako institut přípravy jednání, nýbrž jako institut jednání samotného, tudíž soud je povinen poskytnout ji účastníku při jednání přítomnému. Jestliže se řádně předvolaný účastník z jakéhokoli důvodu k jednání nedostaví a nepožádá včas z důležitého důvodu o odročení jednání, je soud oprávněn věc při jednání projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, přičemž vychází z toho, co se do doby jednání stalo obsahem spisu, a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Jestliže se řádně předvolaný účastník z jednání omluví a nedostaví se k němu, pak se dobrodiní výzvy podle § 118a o. s. ř. vzdává a bere na sebe riziko, že ve věci bude rozhodnuto na základě neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, aniž je mu dána možnost skutková tvrzení nebo důkazní návrhy doplnit (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání, C. H. Beck Praha 2009, str. 831-832, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, a ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2180/2008, a usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 2424/09, ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, a ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 3651/19).

6. Uvedené neznanemá, že by soudu bylo zapovězeno učinit uvedenou výzvu v rámci přípravy jednání. To koneckonců plyne ze zásady, že vedení řízení je věcí soudu (princip arbitrárního pořádku), z níž lze ale obráceně dovodit i to, že soud k takovému postupu povinen není. Odvolacímu soudu je známo, že v odborné literatuře se objevil názor opačný, prosazující povinnost soudu vyzvat účastníka podle § 118a o. s. ř. písemně před nařízením jednání (Jirsa, J. a kol.: Občanské soudní řízení, soudcovský komentář. Kniha II. § 79-180, podle stavu k 1. 4. 2014. Karel Havlíček 2014, str. 258), tento názor je však výrazně menšinový, jeho odůvodnění je nepřesvědčivé, soudní praxe jej neakceptovala a neztotožňuje se s ním ani odvolací soud Pokud tedy soud prvního stupně učinil závěr o neunesení důkazního břemene žalobkyní po jednání, z něhož se omluvila, žádného procesního pochybení se nedopustil.

7. Odvolací soud měl ovšem za to, že z listin předložených žalobcem lze učinit jiný skutkový závěr, než učinil soud prvního stupně, a proto podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 zjistil, že tohoto dne mezi sebou obchodník a žalobkyně uzavřeli smlouvu, jíž se obchodník zavázal postupovat žalobkyni pohledávky vzniklé mimo jiné ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny; bylo sjednáno, že pohledávky budou postupovány v dílčích souborech specifikujících je měsíčně, budou uvedeny v dílčích předávacích protokolech a na postupníka budou přecházet po uhrazení kupní ceny uvedené v protokolu; smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 10. 10. 2017 do 31. 3. 2019. Z Dodatku č. 3 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 odvolací soud zjistil, že tímto dodatkem byla doba účinnosti postupní smlouvy prodloužena do 31. 12. 2023. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. hodnota odvolací soud zjistil, že tohoto dne mezi sebou obchodník a žalovaná uzavřeli smlouvu, jíž se obchodník zavázal dodávat žalované do odběrného místa na adrese adresa, elektřinu a žalovaná se zavázala platit mu za to cenu sjednanou v sazbě D02d. Ze všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny (dále jen „podmínky“) odvolací soud zjistil, že odkazem na ně ve smlouvě bylo také sjednáno, že obchodník bude žalované dodávku elektřiny vyúčtovávat vystavením daňového dokladu, splatného patnáctého dne od vystavení nebo v den splatnosti v něm uvedený [čl. IV. odst. 2) a 3) podmínek]. Z vyúčtování za elektřinu č. hodnota odvolací soud zjistil, že tímto dokladem obchodník vyúčtoval žalované dodávku elektřiny za období od 29. 8. 2022 do 18. 1. 2023; za dodaných 1 856 kWh elektřiny jí vyúčtoval cenu za spotřebovanou elektřinu ve výši 15 589,03 Kč a cenu za distribuci elektřiny ve výši 4 951,83 Kč, celkem tedy 20 540,86 Kč, z nichž po započtení záloh 3 500 Kč a 4 260 Kč zbývalo zaplatit 12 780,86 Kč; jako datum splatnosti je v dokladu uvedeno 13. 2. 2023. Z dokladu o platbě č. hodnota odvolací soud zjistil, že dne 21. 2. 2023 žalovaná na výše uvedený doklad zaplatila 1 830,86 Kč. Z plné moci ze dne 5. 4. 2024 odvolací soud zjistil, že tohoto dne obchodník písemně zmocnil žalobkyni k oznamování postoupení pohledávek dlužníkům podle postupní smlouvy ze dne 13. 10. 2017 s tím, že žalobkyně je k tomu oprávněna dále zmocnit společnost právnická osoba Z dílčího předávacího protokolu o postoupení pohledávek č. 91 odvolací soud zjistil, že dne 27. 8. 2025 obchodník předal žalobkyni celkem 967 postupovaných pohledávek, mezi nimiž je i pohledávka za žalovanou vymáhaná v tomto řízení, a to za kupní cenu ve výši 845 575,02 Kč; předávací protokol je podepsán obchodníkem i žalobkyní. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 9. 2025 odvolací soud zjistil, že výše uvedenou kupní cenu zaplatila žalobkyně obchodníkovi dne 29. 8. 2025. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 9. 2025 odvolací soud zjistil, že tohoto dne další zmocněnec žalobkyně jménem obchodníka oznámil žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni s tím, nechť žalovaná jakékoli další platby na pohledávku napříště směřuje na účet žalobkyně.

9. Na základě těchto důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení ceny za dodanou elektřinu je po právu. Opírá se o § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon“). Podle tohoto ustanovení smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

10. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že „žádný z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a k žalobě připojila, již ze své podstaty nemohl tuto významnou skutečnost prokázat.” Za důkaz mohou totiž podle § 125 o. s. ř. sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Soud přitom podle § 132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

11. Pokud jde o dodání 1 856 kWh elektřiny, žalobkyně je prokazovala svým vyúčtováním č. hodnota, v němž je uvedeno, že ke dni 29. 8. 2022 činil stav elektroměru 3 kWh a ke dni 18. 1. 2023 činil 1 859 kWh. Vyúčtování je sice soukromou listinou vystavenou jednostranně žalobkyní, žalovaná však její správnost nepopřela a není zde ani nic jiného, z čeho by mohly vyvstat pochybnosti o pravdivosti žalobních tvrzení. Vyúčtování koresponduje s dalšími listinami a odvolací soud ani nemá poznatky o tom, že by vyúčtování žalobkyně v jiných věcech bývalo nesprávné. Proto odvolací soud považuje tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázané a dospívá k závěru, že stavy elektroměru v uvedené dny vskutku činily uvedené hodnoty a že tedy 1 856 kWh elektřiny bylo žalované ve sledovaném období vskutku dodáno.

12. Žalobkyni tak odvolací soud přisvědčuje, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně bylo nepřiměřeně přísné a formalistické.

13. Z hlediska dodávky elektřiny je právní posouzení věci soudem prvního stupně navíc neúplné, neboť soud prvního stupně přehlédl, že žalovaná část tvrzeného nedoplatku z vyúčtování uhradila, a opomněl aplikovat § 2054 odst. 2 o. z., podle nějž plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

14. Z dokladu o platbě č. hodnota vyplývá, že dne 21. 2. 2023 zaplatila obchodníku na předmětné vyúčtování částku 1 830,86 Kč a tvrzený dluh se tak snížil na žalovanou částku. I tato listina je sice listinou soukromou, ani o její správnosti nemá však odvolací soud důvod pochybovat. Žalovaná tedy po doručení vyúčtování tvrzený dluh zčásti splnila ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Soudní praxe je ustálena na tom, že účinky uznání dluhu spojuje s dílčím plněním již samotná pasivita dlužníka, který částečně plní, aniž před plněním, současně s ním nebo v přiměřené době po něm zpochybňuje zbývající dluh; v takové situaci může věřitel legitimně očekávat, že dlužník dluh co do důvodu i výše uznává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3182/2010, jeho rozsudek ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, nebo usnesení ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, a ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3740/2018). Jestliže tedy žalovaná na nedoplatek z vyúčtování částečně plnila, aniž před plněním, současně s ním nebo v přiměřené době po něm dala jakkoli najevo, že zbývající část dluhu neuznává, měla tato dílčí platba za následek uznání zbývající části dluhu, zakládající podle § 2054 odst. 1 o. z. domněnku, že dluh v době uznání trval. Bylo pak na žalované, aby v soudním řízení existenci dluhu vyvrátila; jelikož tak neučinila, bylo i z tohoto důvodu třeba pokládat vymáhanou pohledávku za co do důvodu i výše po právu.

15. I ve zbývající části je hodnocení důkazů soudem prvního stupně nepřiměřeně přísné. Je pravdou, že přímý důkaz o doručení vyúčtování žalované předložen nebyl. Je-li však poskytovatelem plnění velká právnická osoba, obsluhující převážnou část trhu s elektřinou, není nutné pochybovat o tom, že svá vyúčtování zákazníkům řádně a včas doručuje; doručení vyúčtování zákazníku patří v takové situaci k obvyklému běhu věcí. V souzené věci je doručení navíc podpořeno tím, že žalovaná dne 21. 2. 2023, tedy několik dní po datu splatnosti, na vyúčtovaný nedoplatek částečně plnila a vyúčtování tedy musela mít k dispozici. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení od 14. 2. 2023 proto odpovídá čl. IV. bodu 3) podmínek a je po právu.

16. Mylný je konečně závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala svoji aktivní věcnou legitimaci. Odepřel-li smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2017 relevanci proto, že byla uzavřena před vznikem pohledávky vymáhané v tomto řízení, pak přehlédl, že podle § 1887 o. z. lze postoupit i soubor budoucích pohledávek, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu, které budou věřiteli vznikat v určité době. Právě o takovou situaci šlo i v souzené věci, v níž obchodník postoupil žalobkyni své pohledávky, které mu budou v době určité, na kterou byla smlouva uzavřena, vznikat vůči zákazníkům ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny. Pohledávka vymáhaná v tomto řízení je pak nezaměnitelně identifikována v předávacím protokolu č. hodnota, vyhotoveném podle čl. III. bodu 2. postupní smlouvy. Na tomto postupu odvolací soud neshledává nic nezákonného. Namítá-li soud prvního stupně, že předávací protokol a potvrzení o zaplacení postupní ceny podepsala za obchodníka osoba, které nebyla jeho statutárním orgánem a byla odlišná od osob, které za obchodníka podepsaly postupní smlouvu, pak pomíjí, že jedná-li jménem někoho osoba, která k tomu není oprávněna, nemá to za následek neplatnost, neúčinnost nebo zdánlivost právního jednání, nýbrž aplikaci § 440 odst. 1 o. z. s tím, že ke schválení právního jednání tím, za koho bylo jednáno, může dojít i konkludentně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 33 Cdo 3134/2024). Především je však nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně nebyla obchodníkem zmocněna k vyrozumívání dlužníků o postoupení pohledávek podle § 1882 odst. 1 o. z. V plné moci ze dne 5. 4. 2024, udělené na dobu určitou do 31. 12. 2027, obchodník žalobkyni výslovně zmocnil k tomu, aby jeho jménem vyhotovovala, podepisovala a následně dlužníkům odesílala oznámení o postoupení pohledávek podle postupní smlouvy ze dne 13. 10. 2017. Pokud tak žalobkyně jménem obchodníka prostřednictvím dalšího zmocněnce, angažovaného podle § 438 o. z., přípisem ze dne 3. 9. 2025 skutečně učinila, postupovala v souladu se zákonem i se smlouvou s obchodníkem. Žalovaná byla tedy obchodníkem o postoupení řádně vyrozuměna a není tudíž oprávněna požadovat, aby jí byla existence postupní smlouvy prokázána, přičemž tyto účinky má vyrozumění i vůči soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2018).

17. Lze tedy uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona, na jejímž základě obchodník v období od 29. 8. 2022 do 18. 1. 2023 dodal žalované 1 856 kWh elektřiny a má tedy vůči ní právo na zaplacení ceny ve výši zbývajících 10 950 Kč, splatné dne 13. 2. 2023. Pohledávka byla na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla postupitelem řádně vyrozuměna. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě zcela vyhověl.

18. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. K těmto nákladům však nepatří odměna za zastoupení advokátem. Jediným předmětem činnosti žalobkyně je byznys s pohledávkami, tedy hromadné skupování pohledávek velkých dodavatelů služeb za spotřebiteli a jejich soudní vymáhání. Od žalobkyně lze proto spravedlivě požadovat, aby tuto činnost vykonávala vlastními silami a ne ji kompletně outsourcovala dále; zastoupení advokáty, z nichž druhý má navíc sídlo na stejné adrese jako žalobkyně, je v této situaci zneužitím práva na právní pomoc za účelem umělého navýšení dlužné částky, jež nelze tolerovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Proto odvolací soud přiznal žalobkyni náklady řízení pouze ve výši, v jaké by vznikly, kdyby advokátem zastoupena nebyla.

19. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek za žalobu zaplacený ve správné výši 800 Kč, soudní poplatek za odvolání zaplacený ve správné výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka za tři procesní úkony (sepis výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2025, sepis žaloby a sepis odvolání) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) ve výši 3 x 450 Kč = 1 350 Kč a celkem činí 3 150 Kč. Proti výroku I tohoto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku. Proti výroku II tohoto rozsudku není dovolání přípustné.