14 Co 140/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A o určení vlastnického práva na základě odvolání žalované proti rozsudku Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům jakožto společně a nerozdílně oprávněným k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 8 300 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že vlastníky v režimu společného jmění manželů adresa a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Dospěl k závěru, že podmínky mimořádného vydržení pozemku adresa (dále i jen „pozemek“) byly splněny. Spolu s koupí pozemku datum nabyli žalobci rovněž držbu pozemku Anonymizováno. Spolu s kupovaným pozemkem jim byl předán i pozemek Anonymizováno, který převodci a jejich předkové užívali a který měli oplocen. S ohledem na tvar, polohu a rozlohu obou pozemků nemohl průměrný člověk ani s obvyklou opatrností seznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze. Nepodařilo se prokázat nepoctivý úmysl žalobců. Byť výměra žalobci drženého pozemku činila 54 % výměry pozemku nabývaného, nebyli schopni ani při běžné péči obvyklé opatrnosti seznat, že drží pozemek, jehož vlastníky nejsou, a to jednak vzhledem k tvaru předmětných pozemků (dlouhé a úzké souběžné obdélníky), dále proto, že oba pozemky tvořily jeden funkční celek a byly společně oploceny, byly společně užívány původními vlastníky (předchůdci žalobců), dále vzhledem k omylu ve znaleckém posudku, a i vzhledem k tomu, že vlastník pozemku Anonymizováno se vůči držbě žalobců nijak nevymezil ani se jí nebránil. Ani tím, že se žalobci nepřesvědčili o hranici jimi nabývaného pozemku v katastru nemovitostí, nejednali v nepoctivém úmyslu. Doba nutná pro mimořádné vydržení byla splněna, protože žalobci užívali a obhospodařovali pozemek po dobu více jak 30 let.

2. Žalovaná se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolala. Má za to, že žalobci nemohli být v dobré víře, neboť komukoli, i laikovi, musí být zřejmý rozdíl mezi nabytím pozemku o výměře 4 ary oproti nabytí pozemku o výměře 9 arů. Znalecký posudek znalkyně Vlčkové soud prvního stupně nesprávně interpretuje. Nesprávná výměra ve znaleckém posudku potvrzuje, že v době vyhotovení posudku pozemek nebyl oplocen. O tom, že pozemek byl původně sjednocenou, neoplocenou, podmáčenou plochou svědčil jméno FO. Pokud žalobci nabyli pozemek jako neohraničený, tedy jako kus nijak neohraničené plochy podmáčené louky, nelze o jejich dobré víře uvažovat. Pokud se nově zhotovoval plot při místní komunikaci směrem na adresa, který představuje jednu ze stran pozemku obdélníkového tvaru, není možné, aby si žalobce délku nezměřil. Pokud znal délku jedné ze stran obdélníku, musel si být vědom, že nemohl nabýt pozemek na délce více jak dvojnásobný.

3. Žalobci k odvolání uvedli, že tvrzení žalované, že nemohli být v dobré víře, je nesprávné. Pomíjí podstatu mimořádného vydržení, jehož základním předpokladem je ujmutí se držby nikoli ve zlé víře. Navíc v posuzované věci se žalobci ujímali držby ve víře dobré, v souladu s kupní smlouvou a ujmutím se držby nebyla jinému způsobena bezdůvodná újma. To je podpořeno znaleckým posudkem. Žalobci pozemek udržovali, sekali, investovali do jeho oplocení, což svědčí o úmyslu vlastnit. Znalecký posudek žalovaná interpretuje účelově. Pokud žalobci předělávali oplocení, vždy jej umisťovali na hranice oplocení původního, takže neměli potřebu zjišťovat, zda historické hranice kopírují hranice katastrální. Ani svědecké výpovědi nepotvrzují tvrzení žalované. Žalované se nepoctivý úmysl prokázat nepodařilo, argumentuje pouze výměrou předmětného pozemku a pomíjí závěry vyplývající z výpovědi jak svědka Řimsy, tak ostatních svědků, i znaleckého posudku. Samotný odkaz na výměru pozemků ještě nepoctivý úmysl nedokazuje. Ze strany žalobců nedošlo k žádné lsti či podvodu. Držba nebyla po celou dobu nikým zpochybňována; žádný domnělý vlastník se k němu nehlásil. Žalobci nijak nezasahovali do práv třetích osob. Navíc je třeba možnost omylu posuzovat nejen ve vztahu mezi oběma pozemky, tedy předmětným a žalobci vlastněným, ale i se všemi ostatními pozemky, které má ve svém výlučném vlastnictví žalobce a které tvoří jeden ucelený pozemek původního statku rodiny Řimsů, jehož celková výměra činí 3 399 m2. Navrhli rozsudek jako správný potvrdit.

5. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování, z nějž správně zjistil skutkový stav věci, a tento zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud nemá tudíž žádnou pochybnost o tom, že rozsudek soudu prvního stupně je správný. Soud prvního stupně své rozhodnutí i přesvědčivě odůvodnil, na jeho rozhodnutí tak je možné pro stručnost odkázat.

6. Jde-li o jednotlivé argumenty uvedené v odvolání žalované, považuje odvolací soud za nutné doplnit následující:

7. Pozemky parc. č. 730/1 a parc. č. 730/2 nebyly mezi sebou rozděleny plotem. O tom nebylo sporu. To je spíše argument svědčící ve prospěch žalobců, nikoliv pro žalovanou. Žalovaná v odvolání uvádí, že „pokud [žalobci – poznámka soudu] nabyli neohraničený kus podmáčené louky nejde o jejich dobré víře uvažovat“. Je to však naopak. Právě spíše situace, kdy by pozemky 730/1 a 730/2 byly plotem navzájem odděleny (rozděleny), by snad mohla pro žalobce být signálem naznačujícím, že každý z těchto plotem oddělených pozemků patří jiné osobě, tedy může mít jiného vlastníka. V opačném případě se nelze nijak divit tomu, že je to nenapadlo.

8. Pokud žalovaná dále uvádí, že žalobce pro účely oplocení pozemku musel změřit délku strany pozemku (který má tvar obdélníku), tudíž snadno mohl zjistit (jednoduchým výpočtem) plochu pozemku a muselo mu tak být zřejmé, že celý jím užívaný pozemek nemůže být v jeho vlastnictví, ani tento argument není správný. Jednak ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobce a) oplocoval celý pozemek, tedy všechny strany obdélníku. Z výslechu svědků spíše vyplývá, že šlo o oplocení „kratší“ strany (viz například svědek jméno FO uvedl „na hranici pozemků Anonymizováno a pozemkem, který je vlastně vozovkou, tak pan jméno FO dělal plot, protože mu někdo porazil ten původní“ nebo svědek jméno FO „směrem k té silnici, kde jsou ty stromy náletové, tak tam nějaký starý plot byl, ale podle mě pan jméno FO tam potom dělal plot nový“). Ale i kdyby snad tomu bylo jinak, je otázkou, zda by bylo možné dovodit, že skutečně žalobce (který fyzicky prováděl měření a následné oplocení) provedl vynásobení zjištěných údajů a vzpomněl si na konkrétní rozlohu jím vlastněného pozemku, jak byla uvedena v kupní smlouvě, či v katastru nemovitostí. Podle názoru odvolacího soudu o tom lze důvodně pochybovat, a to i proto, že se nejedná o jediný jím vlastněný pozemek v daném katastrálním území (žalobci ve vyjádření k odvolání uvádějí, že vlastní v daném katastrálním území více pozemků, a to o celkové ploše 3 399 m2). Nebývá ani nijak neobvyklé, že vlastník si konkrétní výměru jím vlastněného pozemku nepamatuje. Také je třeba říci, že plocha velmi úzkého obdélníku (což byl tento případ) se odhaduje podstatně hůře než plocha čtverce či obdélníku, mezi jehož kratšími a delšími strany přílišný rozdíl není.

9. Podstatné přitom je, že při mimořádném vydržení se nezkoumá dobrá víra držitele, tedy to, jakou měl vyvinout opatrnost. Jak i soud prvního stupně správně uvádí, podstatné pro posouzení mimořádného vydržení je nepoctivý úmysl. Musí se tedy jednat o něco silnějšího, než je prostá nedbalost. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, příkladmo uvedl, že nepoctivým jednáním je jednání ve lsti či podvodu. Tedy například pokud by žalobci věděli, že užívají cizí pozemek, nedbali toho a spoléhali na to, že se to nezjistí. Žádné takové skutečnosti z obsahu spisu však nevyplývají. Žalovaná nepoctivé jednání vlastně ani netvrdila, neboť pouze zpochybňovala dobrou víru.

10. Nicméně prosté nahlédnutí do katastrální mapy při porovnání pozemků sousedících s pozemkem sporným, a to konkrétně pozemků Anonymizováno, které dosahují šíře shodné jako oba pozemky (Anonymizováno) dohromady, nemuselo u žalobců vyvolat pochybnost o tom, zda jim náleží. Takové rozdělení se zdá být – právě v kontextu šíře sousedních pozemků – nelogické. I proto nemůže odvolací soud učinit ten závěr, že by žalobci vědomě užívali něco, co jim nenáleželo.

11. O zjištěních učiněných soudem prvního stupně při místním šetření nemá odvolací soud žádný důvod pochybovat, závěry soudu prvního stupně z něj učiněné jsou podložené fotodokumentací, 12. Tedy zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal, vylučují závěr o tom, že žalobci věděli, že užívají něco, co jim fakticky nenáleží. Tudíž užívali-li pozemek Anonymizováno bez přerušení od Anonymizováno minimálně do začátku Anonymizováno, mimořádně jej vydrželi.

13. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i o nákladech státu.

14. Žalobci byli plně úspěšní i v odvolacím řízení, a proto mají podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů, které v souvislosti s odvolacím řízením účelně vynaložili. Jde o náklady za jejich právní zastoupení v odvolacím řízení. Bylo o nich rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Žalobcům náleží odměna za dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání žalované a účast zástupkyně žalobců u odvolacího jednání konaného dne 22. 7. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. d) a k) advokátního tarifu]. Výše odměny za každý z těchto úkonů činí 3 700 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), neboť tarifní hodnotou je 65 000 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu]. Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů za dva úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu). Proti výroku I tohoto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí. Proti výroku II dovolání přípustné není. Plzeň 22. července 2025 JUDr. Zdeněk Pulkrábek, Ph.D., v. r. předseda senátu