14 Co 200/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno o provedení úprav rodinného domu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 2. 7. 2024, č. j. 6 C 58/2021-166,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovanému bylo uloženo provést přestavbu rodinného domu na adrese , adresa, tak, aby hlavní vchod do domu byl orientován směrem do , adresa, , a vyměnit střešní krytinu černé barvy s glazurou nebo ji opatřit nátěrem. Dospěl k závěru, že soudu nepřísluší nařizovat žalovanému provedení přestavby domu a orientace hlavního vchodu domu ani není imisí ve smyslu občanského práva. Odlesk střechy imisí sice je, žalobkyně jím však není obtěžována v míře nepřiměřené místním poměrům a užívání jejího pozemku není podstatně omezeno.

2. Žalobkyně podala proti rozsudku obsáhlé odvolání, v němž podrobně popisovala průběh kolaudačního řízení a na ně navazujících řízení soudních včetně řízení tohoto a zopakovala, že ve stavebním řízení nebyla předložena projektová dokumentace domu vypracovaná autorizovaným architektem a položená střešní krytina je odlišná od té, která byla dne 6. 2. 2003 projednána s účastníky řízení. Trvala na tom, že rodinným domem žalovaného je porušováno její právo žít v příznivém životním prostředí, neboť imise snižují kvalitu jejího bydlení a hodnotu jejího majetku; při vyšších teplotách a jasném počasí nemůže svoji zahradu vzhledem k odlesku střešní glazury vůbec užívat.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolání není důvodné.

5. V původní žalobě žalobkyně odůvodnila své požadavky především stavebněprávních předpisů žalovaným i stavebním úřadem, zejména tím, že projektová dokumentace byla vyhotovena osobou, která nedoložila osvědčení o autorizaci, že stavba byla provedena v rozporu s projektovou dokumentací i s výkresem vyhotoveným samotným žalovaným, že umístění stavby bylo v rozporu s právními předpisy a že žalobkyni nebylo ve spojeném řízení o změně stavby a o povolení jejího užívání přiznáno postavení účastníka řízení. Domáhala se tedy uvedení stavby do souladu se stavebními předpisy. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že v době zahájení řízení nároky žalobkyně nevyplývaly z poměrů soukromého práva a jejich projednání a rozhodnutí podle § 7 odst. 1 o. s. ř. vskutku nespadalo do pravomoci soudů v občanském soudním řízení. Podáním ze dne 9. 3. 2022 (č. l. 86 spisu) však žalobkyně změnila skutkový základ požadovaných plnění tak, že provedením stavby je jako soused obtěžována a jedná se tedy o žalobu z imisí podle § 1013 o. z. Po této změně se o spor vyplývající z předpisů soukromého práva již jednalo, a proto zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, usnesením ze dne 16. 1. 2023, č. j. Konf 5/2022-9, vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení. Usnesení nabylo dne 18. 1. 2023 právní moci a otázka pravomoci soudů k projednání a rozhodnutí věci je tím vyřešena. Závěr soudu prvního stupně, že nařízení přestavby rodinného domu náleží do pravomoci stavebních úřadů a nikoli soudů, je tedy nesprávný (ostatně kdyby byl správný, bylo by na místě nikoli žalobu zamítnout, nýbrž řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit a věc postoupit příslušnému správnímu úřadu). V občanském soudním řízení požadavky žalobkyně projednat a rozhodnout o nich lze, avšak pouze v rovině úvahy, zda provedením domu je zasahováno do vlastnického práva žalobkyně způsobem uvedeným v § 1013 o. z. a jde tedy o imise ve smyslu soukromého práva.

6. Podle § 1013 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

7. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena na tom, že imisí ve smyslu soukromého práva je takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, šíří se mechanickou nebo fyzikální cestou po zemi nebo vzduchem a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to negativně; pro toto negativní působení používala předchozí právní úprava – § 127 odst. 1 obč. zák. – výraz „obtěžování“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 296/2011, a ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2877/2012, a v odborné literatuře Spáčil, J. a kol.: Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 2. vydání, C. H. Beck Praha 2022, str. 68). Samotná existence stavby, případně způsob jejího provedení, kupříkladu existence a umístění oken a dveří v ní, imisí být nemůže, neboť se nejedná o žádný účinek, který by se přímo nebo nepřímo přenášel na sousední pozemky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3778/2015).

8. Tyto závěry jsou významné i v souzené věci. Sama skutečnost, že hlavní vchodové dveře do rodinného domu žalovaného nejsou orientovány na jih, tedy směrem do , adresa, , nýbrž na východ, tedy směrem k pozemkům žalobkyně, není imisí ve smyslu občanského práva, neboť se nejedná o výkon vlastnického práva k rodinnému domu, který by fyzicky přesahoval věc samu a negativně by působil na pozemky žalobkyně. Imisí by byl teprve výkon vlastnického práva k rodinnému domu, kterým by bylo do vlastnického práva žalobkyně zasahováno, kupříkladu kdyby žalovaný z těchto dveří žalobkyni nebo její pozemek soustavně pozoroval, umístil do nich reflektor, jímž by na její pozemek svítil, nebo reproduktor, jímž by tam přiváděl hluk, apod. To však žalobkyně v průběhu řízení netvrdila a toho, aby se žalovaný takového jednání zdržel, se nedomáhala. Závěr soudu prvního stupně, že samotná orientace vchodových dveří rodinného domu žalovaného imisí není, je tedy správný.

9. Se žalobkyní lze souhlasit v tom, že imisí ve smyslu občanského práva je vnikání světelných odlesků vznikajících na glazuře střešní krytiny působením slunečního světla; je tomu podobně jako u světelných odlesků vznikajících na rotační komínové hlavici. Nejde však o imisi přímou, podle § 1013 věty druhé o. z. bez dalšího nepřípustnou, nýbrž o imisi nepřímou, neboť světelné odlesky se na sousední pozemek nešíří přímým technickým vedením ani cíleným směrováním, jako by tomu bylo kupříkladu u reflektoru, nýbrž vznikají jako optický důsledek odrazu slunečního záření od reflexního povrchu daného materiálu, jehož směr závisí na povětrnostních vlivech. Samotné střešní tašky, jimiž jsou odlesky produkovány, nejsou konstruovány tak, aby záření směřovaly na sousední pozemek cíleně; odlesky jsou pouze vedlejším efektem fyzikálního jevu, jehož směr a intenzita nejsou vlastníkem domu ovládány a jehož bezprostřední účinky se mohou projevit i na jeho vlastním pozemku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1214/2025).

10. Nepřímé imise jsou podle § 1013 věty první o. z. nepřípustné pouze za podmínky, že jsou nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání sousedního pozemku. Obecně platí, že každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání pozemku a stavby na něm; proti objektivně nezávažným imisím se nelze úspěšně bránit, neboť jinak by bylo znemožněno běžné užívání nemovitostí a pokojné soužití sousedů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2877/2012). Otázku, zda jde o imisi nepřiměřenou místním poměrům, je třeba posuzovat podle místních zvyklostí; kupříkladu účinky chovu hospodářských zvířat se jinak posuzují ve městě a jinak na venkově, hluk diskotéky se jinak posuzuje v neobydlené části města a jinak v obytné čtvrti, a účinky průmyslových exhalací se jinak posuzují v průmyslové části města a jinak v lázeňském městě. Je třeba přihlížet nejen k poměrům fakticky existujícím, ale i k poměrům objektivně žádoucím; skutečnost, že v určitém místě žije více hlučných osob, nerespektujících obvyklé normy chování, míru přiměřenou poměrům nezvyšuje. V úvahu je sice třeba brát především poměry místní, nelze však pominout ani poměry druhové, tedy obvyklé užívání pozemků v jiných obdobných místech; kupříkladu při provozu restaurace se přihlíží nejen k poměrům v daném místě, ale i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 104/2015, a v odborné literatuře viz Spáčil, J., Králík, M. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání, C. H. Beck Praha 2021, str. 153]. Jsou-li imise vytvářeny zařízením umístěným na stavbě nebo součástí stavby, pak skutečnost, že stavba byla vybudována na základě řádného stavebního povolení a v souladu s ním, není z hlediska přípustnosti imisí sama o sobě významná.

11. V souzené věci nebylo sporu o tom, že od glazovaných střešních tašek TONDACH, umístěných na střeše rodinného domu žalovaného, se za určitých podmínek odráží sluneční světlo, které následně dopadá na západní část domu žalobkyně a na zahradu mezi jejím domem a pozemkem žalovaného. Rozsah tohoto obtěžování však není takový, aby z něj bylo možné usuzovat na zásah do vlastnického práva žalobkyně nad míru přiměřenou místním poměrům. K odlesku slunečního světla dochází jen za jasného počasí; při zataženém počasí, panujícím ve druhé polovině podzimu, v zimě a v první polovině jara, tedy nejméně půl roku, se střecha neleskne. K odlesku navíc dochází jen v určitou denní dobu, a to po poledni, kdy se sluneční světlo z nadhlavníku tupým úhlem odráží od střechy a ve stejném úhlu dopadá na pozemek žalobkyně. V řízení nebylo sporu o tom, že obytné místnosti domu žalobkyně nejsou orientovány na západ, nýbrž na východ, do , Anonymizováno, ulice, a odraženým slunečním světlem tedy dotčeny nejsou. Na západ, směrem k rodinnému domu žalovaného, jsou orientována tři okna jejího domu; z předložených fotografií je patrné, že střecha domu žalovaného je vidět pouze z jednoho z nich, přičemž viditelná je pouze její část. Do bydlení v interiéru domu je tedy odleskem slunečního světla ze střechy žalovaného zasahováno relativně málo, přičemž žalobkyni nic nebrání, aby si uvedené okno pro tyto případy opatřila žaluziemi nebo závěsem, podobně, jako kdyby jí tam ze západu svítilo samotné slunce. Zahrada je sice odleskem světla zasažena poněkud více, nelze však přehlédnout, že hranice mezi zahradou a pozemkem žalovaného je z jižní poloviny osázena vzrostlými tújemi, které zahradu zastiňují. Neosázená je pouze severní polovina hranice, kde se nachází zděný plot; z této části zahrady je vidět zhruba jedna třetina střechy. Přihlédne-li se navíc k tomu, že k odlesku dochází jen za jasného počasí a jen v určitou denní dobu, přičemž se stejnou – případně i větší – intenzitou by zahradu osvětlovalo ze západu samo slunce, kdyby nebylo zakryto domem žalovaného, je závěr soudu prvního stupně, že míra této imise ještě není nepřiměřená místním poměrům a podstatně neztěžuje užívání pozemku žalobkyně, správný.

12. Nicméně i kdyby tato imise z hlediska § 1013 o. z. nepřípustná skutečně byla, ani v takovém případě by nebylo možné žalobě vyhovět. Soudní praxe je ustálena na tom, že žaloba na ochranu před imisemi má povahu žaloby negatorní podle § 1042 o. z., jímž se vlastník může domáhat ochrany proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neprávem zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena na tom, že touto žalobou se nelze domáhat toho, aby žalovanému bylo uloženo něco pozitivního konat, nýbrž pouze toho, aby mu bylo uloženo se určitého rušení zdržet, přičemž je na něm, aby zvolil způsob, jakým rozhodnutí vyhoví (viz stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 5. 1985, sp. zn. Cpj 13/85, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/1985, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 6. 1987, sp. zn. Cpj 203/86, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/1985, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 19/2007).

13. Brojila-li žalobkyně v dané věci proti odlesku slunečního světla ze střechy rodinného domu žalovaného negatorní žalobou, mohla se domáhat pouze toho, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se jejího obtěžování pronikáním slunečního světla odraženého od střešní krytiny jeho domu. Toho, aby mu bylo uloženo něco pozitivního konat – tedy krytinu vyměnit nebo ji opatřit nátěrem –, se domáhat nemohla, neboť by tím žalovanému odňala právo zdržet se imisí i jinými než žalovanými způsoby (kupříkladu vysázením dalších tújí na hranici pozemků z jeho strany, vybudováním dřevěné zástěny apod.). I z tohoto důvodu bylo tedy nutno žalobu zamítnout.

14. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaný, jenž by měl na jejich náhradu právo, se této náhrady vzdal.