14 CO 236/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobce: jméno příjmení, narozený dne datum bytem ulice a číslo, PSČ obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa o zvýšení výživného zletilého dítěte o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 20. 9. 2022, č. j. 19 C 1/2022-70,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému s účinností od 1. 1. 2022 zvýšení výživného na zletilé dítě z dosavadních 1 500 Kč měsíčně na 10 000 Kč měsíčně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II). Dospěl k závěru, že od doby poslední úpravy výživného, provedené jeho rozsudkem ze dne 4. 2. 2011, č. j. číslo jednací, nedošlo u účastníků k podstatné změně okolností odůvodňující zvýšení výživného; odůvodněné potřeby žalobce se sice zvýšily, podstatným způsobem se však zlepšily i jeho majetkové poměry.

2. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, směřující proti oběma jeho výrokům. Namítal, že závěr soudu prvního stupně o tom, že oproti době vydání původního rozhodnutí nenastala podstatná změna okolností, je neudržitelný, neboť v roce 2015 žalobce nastoupil na gymnázium a v roce 2019 na vysokou školu. Skutečnost, že žalobce je dlouhodobě zabezpečován svojí matkou, nemůže žalovaného zbavit jeho vyživovací povinnosti. Žalovaný navzdory výzvě soudu neposkytl tvrzení ani důkazy k prokázání svých výdělkových poměrů, bylo však prokázáno, že je vlastníkem značka automobilu, který je sportovním vozem s nadstandardním výkonem a tomu odpovídající cenou. Žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že výživné bude žalovanému přiměřeně zvýšeno.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalobce je inspirován chutí žít na úkor jiného a neskutečnou závistí. Je prapodivné, že žalobce hotel, jehož je vlastníkem, poskytuje jiným osobám k bezplatnému užívání a pak se dožaduje podpory od člověka, který ani není jeho otcem. Soud by měl zvážit, zda žalobce, jeho matka a jeho zástupce by neměli být odsouzeni za falšování matričních dokumentů, v nichž ho nepravdivě uvedli jako žalobcova otce. Navrhl, aby soud„ zrušil jeho otcovství“ a tím ho zprostil povinnosti platit žalobci výživné.

4. Odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2022, č. j. 7 C 306/2020-112, a svým rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 25 Co 178/2022-139, z nichž zjistil, že žaloba žalovaného na popření jeho otcovství k žalobci byla v loňském roce pravomocně zamítnuta. Z potvrzení anonymizována tři slova, ulice anonymizována dvě slova ulice anonymizována dvě slova, obec, ulice a číslo ze dne 12. 12. 2022 (č. l. 147 spisu), odvolací soud zjistil, že žalobce je od 1. 9. 2022 studentem anonymizováno ročníku této školy, přičemž studium je anonymizováno.

6. Odvolací soud dále doplnil dokazování výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 117-144 spisu, z nichž zjistil, že žalobce je vlastníkem jedné poloviny rodinného domu na adrese adresa (pozemku st. parc. číslo s rodinným domem adresa, který je jeho součástí, a pozemku poz. parc. číslo v katastrálním území a obci obec), nabyté darovací smlouvou ze dne datum, jedné pětiny rodinného domu na adrese adresa (pozemku st. parc. číslo s rodinným domem adresa, který je jeho součástí, pozemku st. parc. číslo se zemědělskou stavbou a pozemku poz. parc. číslo v katastrálním území a obci obec, části územní celek), nabyté kupní smlouvou ze dne datum, rodinného domu na adrese ulice a číslo, obec (pozemku st. parc. číslo s rodinným domem adresa, který je jeho součástí, a pozemku poz. parc. číslo v katastrálním území a obci obec, části územní celek), nabytého darovací smlouvou ze dne datum a kupní smlouvou ze dne datum), rodinného domu na adrese adresa (pozemku číslo s rodinným domem adresa, který je jeho součástí, a pozemku číslo v katastrálním území a obci obec, části územní celek), nabytého kupní smlouvou ze dne datum, rodinného domu na adrese adresa (pozemku st. parc. číslo s rodinným domem adresa, který je jeho součástí, a pozemku poz. parc. číslo v katastrálním území a obci obec), nabytého kupní smlouvou ze dne datum, hotelu ulice na adrese adresa (pozemku st. parc. číslo se stavbou občanské vybavenosti adresa, která je jeho součástí, a pozemků poz. parc. číslo v katastrálním území a obci obec, části územní celek), nabytého darovacími smlouvami z datum a datum, budovy obchodu na adrese adresa (pozemku číslo se stavbou obchodu adresa, která je jeho součástí, v katastrální uzemí, obci obec a části územní celek), nabytého kupní smlouvou ze dne datum, bytu na adrese adresa (bytová jednotka číslo v domě adresa na pozemcích st. parc. číslo v katastrálním území a obci obec, části územní celek), nabytého darovací smlouvou ze dne datum, bytu na adrese adresa (bytová jednotka číslo v domě adresa na pozemku číslo v katastrálním území a obci obec, části územní celek), nabytého kupní smlouvou ze dne datum, bytu na adrese adresa (bytová jednotka číslo v domě adresa na pozemku číslo v katastrálním území a obci obec), nabytého kupní smlouvou ze dne datum, a bytu na adrese adresa (bytová jednotka číslo v domě adresa na pozemku číslo v katastrálním území a obci obec), nabytého kupní smlouvou ze dne datum.

7. Ze sdělení žalobcovy matky příjmení jméno příjmení (č. l. 159 spisu), odvolací soud zjistil, že hotel ulice od 1. 10. 2022 slouží pouze k ubytování ukrajinských uprchlíků, kteří za jeho užívání neplatí žádné nájemné ani zálohy na elektřinu a plyn. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 12. 2022 (č. l. 145 spisu), odvolací soud zjistil, že žalovaný byl naposledy zaměstnán v anonymizováno, obec, anonymizována tři slova, kde jeho pracovní poměr skončil ke dni 30. 11. 2008; od té doby žalovaný v České republice nikde zaměstnán nebyl. Odvolací soud dále doplnil dokazování sdělením České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 12. 2022 (č. l. 149 spisu), z nějž zjistil, že žalovaný nepobírá v České republice žádný důchod. Ze sdělení Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 13. 12. 2022 (č. l. 151 spisu) zjistil, že žalovaný měl v roce 2021 příjmy z pronájmu ve výši 167 303 Kč před zdaněním. Odvolací soud konečně doplnil dokazování výpisem evidence práv pro osobu na č. l. 115 spisu, z nějž zjistil, že žalovaný není vlastníkem žádných hmotných nemovitých věcí evidovaných v katastru nemovitostí.

8. Na základě těchto důkazů, ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním zpochybněny a z nichž odvolací soud vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že vskutku nejsou dány podmínky pro novou úpravu výživného ve smyslu § 163 o. s. ř.

9. V době poslední úpravy výživného bylo (tehdy nezletilému) žalobci necelých anonymizováno let, chodil na 2. stupeň základní školy a nevlastnil žádné nemovité věci, zatímco nyní je mu necelých anonymizováno let, chodí do anonymizováno ročníku střední školy a studuje v anonymizováno ročníku na vysoké škole a vlastní výše uvedené nemovité věci. Žalovanému bylo v době poslední úpravy výživného anonymizováno let, nebyl nikde zaměstnán, byl spoluvlastníkem nemovitých věcí a měl prostředky z jednorázově vyplaceného důchodového připojištění ve Spolkové republice Německo a úspory ze společného podnikání se svojí manželkou, zatímco nyní je mu anonymizováno let, žádné hmotné nemovité věci nevlastní, vlastní ojeté vozidlo příjmení příjmení, úspory již nemá a žije z finančních příspěvků své matky. U obou účastníků tedy došlo od doby předchozí úpravy výživného k podstatné změně okolností ve smyslu § 163 o. s. ř., a pokud soud prvního stupně dospěl k opačnému závěru, mýlí se.

10. Soudu prvního stupně je však třeba přisvědčit v tom, že nastalá podstatná změna okolností nicméně ve svém výsledku není důvodem k byť jen částečnému zvýšení výživného. Z § 913 o. z. vyplývá, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodující odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Žalobce sice studuje na střední a vysoké škole a stále tedy není schopen sám se živit (§ 911 o. z.), jeho majetkové poměry se však od poslední úpravy výrazně zlepšily, zatímco poměry žalovaného se naopak zhoršily, a to částečně nikoli jeho vinou. Žalobce v letech 2018 -2022 nabyl dílem darem od své matky a dílem koupěmi od jiných osob financovanými jeho matkou pět rodinných domů, hotel, obchod a čtyři byty. Celková cena těchto nemovitých věcí nepochybně přesahuje deset miliónů Kč, a to i když snad některé z rodinných domů nejsou v dobrém stavu – pozemky, na nichž jsou postaveny, nepochybně svoji hodnotu mají. Žalobce užívá pouze byt na adrese adresa, v němž bydlí, ostatní nemovité věci neužívá. Naopak možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalovaného se od doby poslední úpravy výživného zhoršily. Zatímco tehdy mu bylo anonymizováno let a bylo možné od něj spravedlivě požadovat, aby pracoval, a vlastnil prostředky z jednorázového důchodového připojištění ve Spolkové republice Německo, úspory ze společného podnikání s manželkou a podíly na nemovitých věcech, nyní je mu anonymizováno let, je v důchodovém věku, žádné nemovité věci ani úspory již nemá, vlastní pouze ojetý sportovní vůz a je financován svou matkou. V období vymezeném žalobou, tedy od 1. 1. 2022 do současnosti, od něj vzhledem k jeho věku již nelze spravedlivě požadovat, aby pracoval. Okolnost, že žalovaný během svého života nepracoval natolik, aby mu vznikl nárok na starobní důchod, a že si tedy snad svou současnou nemajetnost zavinil, nepovažuje odvolací soud za významnou. Zkoumání dle § 913 odst. 2 o. z., zda se výživnou povinný nevzdal výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, nemůže vést k pátrání po chybách povinného v celém jeho dosavadním životě. Za významné považuje odvolací soud chování povinného v období, za něž je výživné nárokováno, či v období, které je v rozumné časové souvislosti. Chtěl-li žalobce žalovanému vyčítat, že se vzdává výdělečné činnosti, měl to učinit podstatně dříve, nikoli v důchodovém věku žalovaného.

11. Každopádně rozdíl mezi majetkovými poměry účastníků je natolik propastný, že stávající výživné, byť již spíše symbolické, lze vskutku požadovat za dostatečné. Žalobci nic nebrání v tom, aby některé své nemovité věci, které neužívá, prodal a z výtěžku financoval své potřeby; prodejem byť jediného z těch svých bytů, které neužívá, by získal minimálně dva milióny Kč a byl by schopen financovat své potřeby na několik let dopředu. Okolnost, že je ještě ve věku blízkém nezletilosti, během studia snad vyhledává spíše povyražení a o správu svého majetku se nezajímá, není podstatná; je již zletilý, se svým majetkem již může volně nakládat a to, že jeho prodejem by získal prostředky k financování svých potřeb, jistě alespoň v základních rysech ví. Okolnost, že jeho nemovité věci spravuje jeho matka, on je jejich vlastníkem pouze„ formálně“ a jejich prodej by vyvolal matčinu nelibost, také není podstatná. Jestliže se jeho matka rozhodla mu nemovité věci nebo prostředky na jejich koupi darovat, pak se nároků na ně vzdala a musí akceptovat, že žalobce s nimi alespoň do určité míry bude nakládat podle svého uvážení.

12. Závěr soudu prvního stupně, že nastalá podstatná změna okolností není důvodem pro zvýšení výživného podle § 163 o. s. ř., je tedy správný. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, a to i ve výroku o nákladech řízení, proti němuž žalovaný, v jehož neprospěch soud prvního stupně o nákladech rozhodl, odvolání nepodal.

13. Námitkami žalovaného ve vyjádření k odvolání se odvolací soud nemusel zabývat, neboť žalovaný sám odvolání nepodal a proti výroku ve věci samé ani podat nemohl. Jen pro úplnost však lze uvést, že otázka jeho otcovství k žalobci je již pravomocně vyřešena rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2022, č. j. 7 C 306/2020-112, a rozsudkem odvolacího soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 25 Co 178/2022-139, přičemž žalobu na zvýšení výživného nelze považovat za zneužití práva jen proto, že žalovaný snad ve skutečnosti není biologickým otcem žalobce a že žalobce o tom ví a přesto od něj požaduje vyšší výživné. Žalobu nelze považovat za zneužití práva ani vzhledem k nabídce učiněné v průběhu řízení, že žalobce vezme žalobu zpět, pokud žalovaný vydá jeho matce dva obrazy, jejichž výlučným vlastníkem se matka stala vypořádáním společného jmění; z vysvětlení učiněného zástupcem žalobce při jednání u odvolacího soudu dne 17. 1. 2023 vyplývá, že tato nabídka byla jen součástí pokusu o komplexní vyřešení více sporů mezi žalobcem, jeho matkou a žalovaným a byla tedy projevem ochoty žalobce přispět k urovnání sporů, nikoli projevem nátlaku na žalovaného, aby obrazy vydal.

14. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na plnou náhradu nákladů, které spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za jeden úkon (sepis vyjádření k odvolání ze dne 27. 10. 2022) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč, jež je mu žalobce podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.