14 Co 277/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno sídlem adresa , adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená rodné přijmení Datum narození žalované , adresa o zaplacení 13 408,99 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 9. 2024, č. j. 20 C 147/2024-27

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci usnesení nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 850 Kč.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci usnesení nahradit žalobkyni tamtéž náklady odvolacího řízení ve výši 789,60 Kč.

1. Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení odměny za právní zastoupení ve výši 13 480,99 Kč s úroky z prodlení, v nákladovém výroku však žalobkyni přiznal pouze náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a hotových výdajů nezastoupeného účastníka za dva procesní úkony; náklady na zastoupení advokátem účelnými neshledal s tím, že předmětem podnikání žalobkyně je výkon advokacie a jejím jménem jednají tři jednatelé, kteří jsou zároveň advokáty, přičemž žalobkyně disponuje též právním týmem čítajícím další čtyři advokáty a tři koncipienty.

2. Žalobkyně se proti nákladovému výroku odvolala s tím, že není možné, aby byla nucena hájit své zájmy sama, neboť se nemůže objektivně povznést nad to, že spor se týká jí samotné; musí být ponecháno na její vůli, zda se nechá či nenechá zastoupit. Umělého navyšování náhrady nákladů řízení se nedopustila a dokonce souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení 13 480,99 Kč s úroky z prodlení z titulu odměny za právní služby spočívající v zastupování v soudním řízení a zahrnující schůzku s klientkou (0:45 hod.), administraci spisu (0:15 hod.), sepis vyrozumění soudu o převzetí právního zastoupení (0:15 hod.), nahlížení do soudního spisu (0:30 hod.), prostudování spisu včetně doručeného protokolu ze soudního jednání a vyhotovení informačního e-mailu pro žalovanou (0:30 hod.), sepis doplnění návrhu žalované (1:30 hod.), sepis a urgence žádosti o pokyn žalované a příprava na soudní jednání (0:15 hod.) a účast na soudním jednání (3:00 hod.). Rozsah účtovaných právních služeb činil celkem 7:00 hod., za něž žalobkyni při sjednané sazbě 2 300 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“) příslušela odměna v celkové výši 19 480,99 Kč včetně daně, z níž po započtení zálohy zbývalo zaplatit 13 480,99 Kč. V žalobě žalobkyně vyslovila nesouhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání, následně však s tímto postupem souhlasila; žalovaná se na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila, pročež se podle § 101 odst. 4 o. s. ř. mělo za to, že souhlasí. Následně soud prvního stupně vydal bez jednání napadený rozsudek.

6. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že účastník, který měl v řízení úspěch, má vůči druhému účastníku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu pouze těch nákladů řízení, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Účelně vynaloženými náklady jsou pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla u soudu řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, a ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, nebo jeho usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1859/15). Kritériem účelnosti je třeba poměřovat všechny vynaložené náklady řízení, tedy i náklady na zastoupení advokátem. Tímto zastoupením se nicméně realizuje ústavně zaručené právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny), a proto náklady na ně vynaložené je třeba považovat za účelné vyjma případů, kdy je toto právo zjevně zneužíváno na úkor protistrany za účelem pouhého navýšení dlužné částky (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11, a ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13, bod 20. odůvodnění), jak tomu bylo v minulosti kupříkladu u skupování pohledávek dopravních podniků za účelem jejich vymožení prostřednictvím advokáta cestou formulářových žalob (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11, nebo jeho nálezy ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, a ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12). Kdy o takové zneužití práva jde, je třeba posoudit s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, nicméně v pochybnostech je třeba náklady právního zastoupení považovat spíše za účelné než neúčelné (viz opět nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13, bod 15. odůvodnění).

7. Závěry o účelnosti nebo neúčelnosti nákladů na právní zastoupení se uplatní i v případech, kdy zastoupený účastník je sám advokátem či korporací složenou z advokátů. Právo na právní pomoc je čl. 37 odst. 2 Listiny poskytováno každému, tedy i osobě s právnickým vzděláním vykonávající advokátní činnost. Prostřednictvím kritéria účelnosti vynaložených nákladů nelze vymezovat kategorii osob, která by z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí právo na právní pomoc fakticky upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Zneužití institutu náhrady nákladů řízení na úkor protistrany jistě přichází v úvahu i zde (hromadné skupování bagatelních pohledávek korporacemi složenými z advokátů a jejich vymáhání prostřednictvím jiných advokátů, vymáhání palmární pohledávky společnosti založené za účelem výkonu advokacie prostřednictvím advokátky, která je manželkou některého ze společníků, výběr advokáta „z opačného konce republiky“, zastoupení ve zcela banální věci či jiná evidentní snaha navýšit náklady řízení protistraně), i zde by však mělo být přiznání náhrady nákladů řízení pravidlem a opačné rozhodnutí výjimkou (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13, bod 20. odůvodnění, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3672/2014).

8. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že v souzené věci byla žalobkyní obchodní společnost založená za účelem výkonu advokacie [§ 11 odst. 1 písm. b) a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii] a že předmětem řízení byla pohledávka této společnosti vůči žalované z titulu odměny za poskytnuté právní služby. Tyto skutečnosti však podle názoru odvolacího soudu závěr o neúčelnosti zastoupení advokátem dostatečně neodůvodňují. Pohledávka vznikla z vlastní činnosti žalobkyně a nejedná se tedy o pohledávku jiného věřitele zakoupenou za účelem jejího vymožení jiným advokátem. Ze spisu dále nevyplývá, že by zástupce žalobkyně byl osobou blízkou některému z jejích společníků. I když o žalobě bylo nakonec rozhodnuto bez jednání, nešlo ani o banální věc, žalované bylo účtováno celkem osm různých činností s různou délkou trvání, jejichž uskutečnění a délku trvání by v případě obrany žalované mohlo být obtížné prokázat; toho si zřejmě byla vědoma i žalobkyně, když původně – v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání vyslovila nesouhlas. Souzená věc se tak v ničem podstatném neliší od věci rozhodnuté usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3672/2014, v níž šlo také o zaplacení palmární pohledávky advokáta zastoupeného jinou advokátkou a v níž jen tyto skutečnosti za důvod pro závěr o neúčelnosti právního zastoupení také považovány nebyly.

9. Odvolací soud proto změnil nákladový výrok napadeného rozsudku tak, že žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, spočívajících v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši 800 Kč, v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) podle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 2 x 1 660 Kč = 3 320 Kč, v odměně advokáta za zastoupení při jednom půlúkonu právní služby (sepis výzvy k plnění ze dne 29. 1. 2024, neobsahující základní rozbor požadovaného plnění po stránce právní včetně uvedení zákonných ustanovení, z nichž toto plnění vyplývá) podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 0,5 x 1 660 Kč = 830 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč a celkem činících 5 850 Kč.

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalobkyně v odvolání požadovala na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznat 6 680 Kč, bylo jí však přiznáno pouze 5 850 Kč; v odvolacím řízení měla tedy úspěch v rozsahu 87,6 % a má proto právo na náhradu 75,2 % nákladů tohoto řízení. Ty spočívají v odměně advokáta za zastoupení při jednom půlúkonu právní služby (sepis odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bodu 4, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 0,5 x 1 500 Kč = 750 Kč (počítáno z částky 6 680 Kč, o kterou advokát v odvolacím řízení „bojoval“), a v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč a celkem činí 1 050 Kč, z čehož 75,2 % činí 789,60 Kč.