14 Co 279/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky : Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 308 200 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 25. 9. 2025, č. j. Jméno žalované B 229/2025-47

I. Výrok I napadeného rozsudku se v rozsahu částky 255 167 Kč potvrzuje.

II. V rozsahu částky 53 033 Kč se výrok I napadeného rozsudku mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně do dvou měsíců od právnímoci rozsudku náklady za řízení před soudy obou stupňů ve výši 34 450,30 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 308 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Své rozhodnutí tím, že na účet žalované bylo se souhlasem žalobce poskytnuto pojistné plnění, které náleží žalobci. Toto pojistné plnění bylo určeno na instalaci kotle do nemovitosti žalobce a jeho sestry , jméno FO, , k čemuž fakticky nedošlo. Proto, požádal-li žalobce žalovanou o vrácení jí pojišťovnou vyplacené částky, je mu ji žalovaná povinna vydat jako bezdůvodné obohacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že je starobní důchodkyní s příjmem 23 000 Kč měsíčně, jí povinnost zaplatit náklady řízení uložena nebyla.

3. Žalovaná se proti rozsudku odvolala a navrhla, aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta v plném rozsahu a jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, případně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen. Uvedla, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci. když institut bezdůvodného obohacení aplikuje mechanicky bez ohledu na jeho subsidiární povahu a nevyrovnává se s klíčovými námitkami a důkazy žalované, jako je instrukce spoluvlastnice nemovitosti, režim správy společné věci, nabídka soudní úschovy a námitka započtení uhrazených nákladů. Uvedla, že nemovitost č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je ve spoluvlastnictví žalobce a jeho sestry , jméno FO, , každý je vlastníkem ideální poloviny. Dne , datum, došlo k pojistné události (závada na čerpadle), na základě které pojišťovna uznala nárok na pojistné plnění ve výši 308 200 Kč. Dne , datum, oba spoluvlastníci písemně souhlasili s tím, že toto plnění bude vyplaceno na bankovní účet žalované (č. , č. účtu, ) za účelem pořízení nového kotle pro vytápění domu. Pojišťovna plnila žalované v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná prostředky vedla odděleně od svých výlučných prostředků, hradila z nich pojistné na dům a daň z nemovitých věcí, zbytek zůstal vázán na koupi kotle. Mezi spoluvlastníky k dohodě o konkrétním typu kotle a jeho dodavateli nedošlo. Po doručení předžalobní výzvy , datum, žalovaná bezodkladně kontaktovala druhou spoluvlastnici, která jí v e-mailové komunikaci dne , datum, potvrdila, že prostředky jsou určeny na kotel a instruovala ji, aby „výplatu neprováděla do dosažení dohody o výběru kotle“. Žalovaná současně nabídla složení zůstatku do soudní úschovy. Soud prvního stupně navíc ignoroval rozpor mezi žalobcovým tvrzením o ústní dohodě na úschově pro nouzové opravy a písemným souhlasem obou spoluvlastníků ze , datum, , který výslovně určuje účel, a to pořízení nového kotle. Tedy žalobce nejprve s účelovým vyplacením souhlasil a nyní žádá vrácení. Tento rozpor soud prvního stupně nějak nezhodnotil. Judikatura Ústavního soudu opakovaně zdůrazňuje subsidiární povahu bezdůvodného obohacení a nemůže se uplatnit tam, kde je možné věc vypořádat v rámci jiného právního režimu. K jeho vzniku může dojít teprve skutečným definitivním odpadnutím důvodu, pro který bylo plněno. V této věci dosud právní důvod držby prostředků žalovanou neodpadl, neboť existuje písemný souhlas obou s účelovým vyplacením. Soud prvního stupně se navíc nezabýval ani námitkou započtení uhrazených nákladů, když doložená úhrada daně a pojistného snižuje případnou povinnost žalované. Je třeba připomenout i otázku pasivní legitimace, kdy povinnost vydat obohacení stíhá toho, kdo se obohatil, nikoliv osobu, která hodnotu pouze drží na základě dohody stran; žalovaná se nijak neobohatila. Přiznat celé plnění jedinému spoluvlastníkovi by „obcházelo režim správy společné věci a vyprázdnilo původní účel svěření“. Protože neexistuje kvalifikovaná dohoda spoluvlastníků, popřípadě soudní rozhodnutí, nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby se od účelu odchýlila a jednostranně vyplatila prostředky jednomu ze spoluvlastníků proti výslovnému nesouhlasu druhého.

4. Žalobce se odvolal proti výroku II rozsudku. Navrhl, aby byl změněn tak, že žalovaná je povinna mu nahradit náklady řízení v plném rozsahu. Důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř. je třeba vykládat restriktivně a lze je použít výjimečně, přičemž závažnost důvodů musí být natolik silná, aby převážila nad principem úspěchu ve věci jako základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení. Samotný argument soudu prvního stupně o pobírání starobního důchodu žalovanou není dostatečný, soud neodůvodnil proporcionalitu takového zásahu. Průměrná výše starobního důchodu v Plzeňském kraji je 20 606 Kč; jinak finanční situace žalované zjišťována nebyla. Navíc žalovaná na výzvy žalobce k vydání nereagovala, přitom bez právního důvodu zadržuje značnou finanční částku. Žalobce tak neměl jinou možnost než žalovat.

5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že srovnání jejího příjmu ze starobního důchodu s krajským průměrem samo o sobě nevyvrací úvahu soudu o spravedlivém uspořádání poměrů a nepředstavuje vadu hodnocení podle § 150 o. s. ř. Prostředky byly původně účelově vázány, žalovaná nabídla soudní úschovu.

6. Na výzvu odvolacího soudu žalovaná doplnila svá tvrzení a uvedla, že k inkasu pojistného plnění ji pověřili oba spoluvlastníci, tedy žalobce i paní , jméno FO, s tím, že tyto prostředky má mít ve své dispozici z důvodu potřeby zaplacení případných oprav či havárií; jako nejpravděpodobnější investice se jevil nákup nového kotle. K tomu však nedošlo. Oba spoluvlastníci jednali společně ve shodě. Potvrzuje to plná moc předložená žalobcem pojišťovně, i e-mailové zprávy od paní , jméno FO, . Žalovaná za spoluvlastníky v souvislosti se správou domu zaplatila daň z nemovitých věcí, a to v letech 2021, 2022, 2023, 2024, a to vždy ve výši 1 399 Kč a pojištění domu za tytéž roky, a to za rok 2021 ve výši 11 934 Kč, za rok 2022 11 634 Kč, za rok 2023 11 935 Kč a za rok 2024 11 934 Kč, celkem tedy 53 033 Kč. Z celkové částky plněné pojišťovnou a přijaté žalovanou zbývá 308 200 Kč na odděleném účtu, neboť z této částky nečerpala ničeho. Již dříve uplatnila žalovaná námitku započtení vůči druhé spoluvlastnici paní , jméno FO, , a to na platby za období 2021–2023 ve výši 39 700 Kč. Pokud jde o platbu za rok 2024 ve výši 13 333 Kč činí námitku započtení vůči prostředkům, které má v úschově ve stejné výši. Celou věc chápe tak, že ji sourozenci požádali, aby vyřídila pojistnou událost, uschovala pojistné plnění na případné další použití. Tím vznikl mezi nimi smluvní vztah, který nadále trvá, k jeho ukončení nedošlo. Nikdy nepožadovala žádnou odměnu či finanční plnění, peníze opatrovala z důvodu dobrého vztahu s matkou nynějších spoluvlastníků.

7. Dále žalovaná uvedla, že sporná peníze má stále u sebe.

8. Žalobce v replice doplnil, že nepopírá, že žalovaná měla u sebe uschovány finanční prostředky pocházející z pojistného plnění a nepopírá, že za něj vyřizovala výplatu pojistného plnění, plnou moc k vyřízení toho jí však udělil výhradně on, neboť druhá spoluvlastnice nemovitosti (sestra žalobce) nebyla účastníkem pojistné smlouvy. Nyní žalovaná doplňuje svá tvrzení, že hradila nějakou částku, což před soudem prvního stupně ani v jeho průběhu neuvedla, navíc tyto platby nebyly a ani nemohly být hrazeny z předmětného účtu, neboť veškeré platby jí žalobce předal v hotovosti, tudíž platby, na něž žalovaná upozorňuje s projednávanou věcí nijak nesouvisejí. Není žádný racionální důvod, aby žalovaná akceptovala pokyn druhé spoluvlastnice nevyplácet, neboť druhá spoluvlastnice se dlouhodobě zdržuje mimo území České republiky, o nemovitost nepečuje, nepodílí se na úhradě nákladů a se žalobcem není v kontaktu. Odmítá proto započtení a navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

9. Odvolací soud po projednání odvolání žalované dospěl k závěru, že je jen zčásti důvodné.

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a jeho sestra , jméno FO, jsou spoluvlastníky rodinného domu č. , hodnota, v , adresa, , a to každý jednou polovinou. Nesporné bylo také, že žalobce uzavřel pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění rodinného domu, a dále také to, že v předmětné nemovitosti došlo k pojistné události a že pojišťovna přiznala v souvislosti s pojistnou událostí pojištěnému částku ve výši 308 200 Kč. Tuto částku inkasovala žalovaná, a to na základě pokynu (příkazu) žalobce. O tom svědčí jak komunikace žalobce s pojišťovnou (č. l. 29), tak plná moc, kterou žalobce udělil žalované k vyřízení pojistné události a inkasování peněz (č. l. 71).

11. Žalobce při odvolacím jednání tvrdil, že finanční prostředky byly určeny na nákup kotle, a byť v tomto směru došlo v jeho skutkových tvrzeních určitému posunu, protože v žalobě původně tvrdil, že byly určeny na nutné opravy, pro posouzení věci tato změna tvrzení nebyla významná; podstatné bylo, že žalovaná si je měla prozatím ponechat u sebe pro účely nutných investic do nemovitosti. Nyní je situace taková, že žalobce již po žalované žádné investice nechce a peníze chce vydat.

12. Aplikace ustanovení o bezdůvodném obohacení skutečně nebyla na místě, neboť z tvrzení účastníků vyplývá, že mezi nimi vznikly smluvní poměr. Jestliže žalobce pověřil žalovanou, aby za něj inkasovala peníze a nějak s nimi naložila, a žalovaná s tím souhlasila, znamená to, že se žalovaná zavázala obstarat záležitost žalobce. Účastníci tudíž podle § 2430 o. z. uzavřeli příkazní smlouvu. Bylo na žalobci jakožto příkazci, aby určil, jak má být s penězi naloženo, a žalovaná jako příkazník byla povinna řídit se jeho pokyny (§ 2432 o. z.).

13. Kdyby s žalovanou příkazní smlouvu uzavřel nejen žalobce, ale i jeho sestra, pak by mohla být žalovaná vázána pokyny obou. V řízení však nebylo zjištěno, že by pokyn žalované udělili oba spoluvlastníci. Žalovaná to sice tvrdila, avšak žádný důkaz o tom nepředložila. Její tvrzení, že žalobce a jeho sestra , jméno FO, jednali v souladu a příkaz udělili žalované společně, nebylo nijak prokázáno a sama žalovaná se vyjádřila tak, že „neví, jestli by k tomu něco našla“. Pokud při odvolacím jednání předložila e-mail uvádějící „požádala jsem , Jméno žalované A, správou pojistného plnění, aby toto uschovala pro budoucí pořízení kotle“ (č. l. 79), pak tento e-mail je datován , datum, . Nijak tedy neprokazuje, že již v době výplaty pojistného plnění dali žalované pokyn oba spoluvlastníci, a to ve shodě. Pak je nutné dospět k závěru, že příkazcem byl jen žalobce.

14. Je-li jeden příkazce, musí příkazník respektovat jen jeho pokyny, a to i v případě, že dojde k jejich změně. Tedy i v situaci, kdy příkazce sdělí, že má být s jeho penězi naloženo jinak, než původně zamýšlel. Mezi účastníky bylo nesporné a bylo prokázáno i výzvou z , datum, (č. l. 11), že žalobce vyzval žalovanou k vrácení žalované částky („vyzývám Vás k neprodlené úhradě částky 308 200 Kč“). V posuzované věci to tedy znamená, že žalobce změnil svůj pokyn, vyzval žalovanou k vrácení peněz, a jestliže tak učinil, musí žalovaná jeho příkaz poslechnout a peníze mu vrátit. Pokyny paní , jméno FO, se řídit nemá, a to přestože se jedná o spoluvlastnici nemovitosti, jíž se pojistné plnění týká.

15. Odvolací soud se však dále zabýval námitkou započtení (§ 1982 o. z.). Nesouhlasí totiž se žalobcem, pokud ve vyjádření k doplnění tvrzení žalované namítl, že se jedná o nové tvrzení a že žalovaná před soudem prvního stupně tuto námitku neuplatnila. Již ve vyjádření žalované k žalobě ze dne , datum, (č. l. 25) totiž žalovaná uvedla, že „uplatňuje námitku započtení ve výši odpovídající již uhrazenému pojistnému a dalším prokazatelným nákladům vynaloženým na správu a uchování společné věci“. Protože se soud prvního stupně touto námitkou podrobněji nezabýval, odvolací soud vyzval žalovanou, aby v tomto směru doplnila svá tvrzení (§ 205a o. s. ř.).

16. Žalovaná tvrdila, že ve prospěch obou spoluvlastníků zaplatila celkem částku 53 033 Kč. Ta se měla skládat z daně z nemovitých věcí za roky 2021, 2022, 2023 a 2024 ve výši 1 399 Kč ročně a pojištění domu za rok 2021 ve výši 11 934 Kč, za rok 2022 ve výši 11 634 Kč, za rok 2023 ve výši 11 935 Kč a za rok 2024 ve výši 11 934 Kč. Při odvolacím jednání bylo mezi účastníky nesporné, že tyto částky na dani z nemovitých věcí a pojištění domu žalovaná platila. Spor byl však o to, čí byly peníze, z kterých se uvedené platby prováděly. Žalobce tvrdil, že peníze na daň a pojištění předával žalované v hotovosti a ona vždy platbu provedla z jím předaných peněz; žalovaná uváděla, že tyto platby činila ze svých výlučných prostředků. Důkazní břemeno k prokázání tohoto tvrzení bylo na žalobci. Ten však uvedl, že nemá žádný důkaz, kterým by své tvrzení podpořil, a proto nezbylo než uzavřít, že nebylo prokázáno. Tedy že je to žalovaná, která ze svých výlučných prostředků uvedené platby hradila. Platby prováděla jak ve prospěch žalobce, tak jeho sestry jako solidárně zavázaných spoluvlastníků (§ 1877 o. z.).

17. Odvolací soud proto žalobu v rozsahu částky 53 033 Kč zamítl a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

18. Na základě výsledku sporu by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci příslušelo právo na poměrnou část nákladů. Úspěch žalobce činil 82,8 %, úspěch žalované 17,2 %. Žalovaná by proto měla být povinna nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení rozdíl, tedy 65,6 % z nákladů, které žalobce účelně vynaložil za řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím. Odvolací soud však přihlédl ke zvláštním okolnostem případu a podle § 150 o. s. ř. žalobci právo na náhradu zčásti nepřiznal. Tyto okolnosti neshledal ani tak v nemajetnosti žalované, o níž lze do určité míry pochybovat (a to s ohledem na dva důchodce spolužijící ve vlastním domě a při přihlédnutí k výši starobního důchodu žalované), ale spíše v okolnostech, které vedly k podání žaloby. Jak z postoje žalované, tak z e-mailů , jméno FO, vyplývá, že žalovaná nikdy neměla v úmyslu si částku, která je předmětem tohoto řízení, ponechat pro sebe. Spíše doplatila na to, že se nechala vtáhnout do sporu mezi spoluvlastníky. Navíc posuzovaná věc je právně dosti složitá. Sice to, že účastník vychází z mylného právního názoru, není – samo o sobě – důvodem pro neuložení povinnosti k náhradě nákladů, v dané věci jde o složitost značnou, která ve spojení s výše uvedenými okolnostmi (ochotou žalované a sporem spoluvlastníků), která by odsouzení žalované k plné (resp. k 65,6%) náhradě činila zjevně nespravedlivým. Žalovaná se nebránila vydání žalované částky (navrhovala soudní úschovu), ale s ohledem na rozpory mezi spoluvlastníky nedokázala jako právní laik vyhodnotit, komu ji má vrátit, resp. jak jinak s ní naložit. Proto odvolací soud to, co by měla žalovaná nahradit, snížil ještě na polovinu, tedy na 32,8 %.

19. Výši nákladů pak odvolací soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnotou pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je částka 308 200 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), přičemž výše odměny za každý úkon právní služby činí 9 540 Kč (§ 7 bod 6. advokátního tarifu).

20. Za řízení před soudem prvního stupně by žalobci při plném úspěchu náležela odměna za pět úkonů právní služby, a to převzetí a příprava právního zastoupení , datum, , písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , písemné podání ve věci samé – žaloba ze dne , datum, , písemné podání soudu ve věci samé – replika k vyjádření žalované ze dne , datum, , účast zástupce žalobce u jednání před soudem prvního stupně dne , datum, [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu], náhrada hotových výdajů podle za pět úkonů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy celkem 49 950 Kč. Žalobci bylo přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) za účast jeho zástupce u jednání před soudem prvního stupně dne , datum, na trase , adresa, a zpět v rozsahu celkem , hodnota, km osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, GT, registrační značky , SPZ, , při průměrné spotřebě 6,4 litru automobilového benzínu na 100 km a ceně benzínu 35,80 Kč za 1 l (vyhláška č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025) a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy [§ 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce]; tedy cestovné ve výši 850 Kč. Žalobci dále náleží náhrada promeškaného času stráveného na cestě k soudu prvního stupně (§ 14 odst. 1 advokátního tarifu) za čtyři započaté půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Žalobci náleží i 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 50 950 Kč (daň 10 794 Kč). Žalobci dále náleží náhrada za jím zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 15 410 Kč. Odměnu za úkon písemné podání soudu ze dne , datum, – replika k vyjádření žalované – odvolací soud nepřiznal, neboť jej shledal neúčelným, a to jednak proto, že z podstatné části opakuje žalobní tvrzení, a jednak proto, že tam uvedené skutečnosti mohl žalobce sdělit soudu při ústním jednání, jež bylo nařízeno na následující den. Nelze přehlížet, že pro občanské soudní řízení platí zásada ústnosti, nikoliv písemnosti.

21. Za řízení před soudem odvolacím by žalobci při plném úspěchu náležela odměna za dva úkony právní služby, a to za písemné podání ve věci samé – odvolání ze dne , datum, proti rozsudku, účast zástupce žalobce u jednání před odvolacím soudem dne , datum, [§ 11 odst. 1 písm. g), písm. k) advokátního tarifu]. Dále náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč; cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) za účast zástupce žalobce u odvolacího jednání dne , datum, na trase , adresa, a zpět v rozsahu celkem , hodnota, km osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, GT, registrační značky , SPZ, , při průměrné spotřebě 6,4 litru automobilového benzínu na 100 km jízdy a ceně benzínu 34,70 Kč za 1 l (vyhláška č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026) a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy; cestovné celkem 1 787 Kč. Žalobci dále náleží náhrada promeškaného času (§ 14 odst. 1 advokátního tarifu) za šest započatých půlhodin strávených jeho zástupcem na cestě k ústnímu jednání před odvolacím soudem); dále 21 % DPH za součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 22 667 Kč (daň 4 760 Kč). Odměnu za úkon písemné podání ve věci samé – replika k vyjádření žalované ze dne , datum, odvolací soud nepřiznal, neboť je hodnotí jako neúčelné. Obsahuje z podstatné části tatáž tvrzení, která žalobce uvedl již ve vyjádření k odvolání žalované.

22. Celkem takto vyčíslené náklady před soudem prvního stupně jsou 77 604 Kč a před soudem odvolacím 27 427,50 Kč. Z celkové částky 105 031,50 Kč pak 32,8 % činí 34 450,30 Kč.

23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužil odvolací soud lhůtu pro náhradu nákladů řízení na dva měsíce, neboť přihlédl jak k (shora popsaným) okolnostech, tak k tomu, že žalovaná je starobní důchodkyně, a byť její důchod není nijak nízký, přesto se jeví uložení povinnosti k zaplacení nákladů ve výši dvojnásobku jejího měsíčního příjmu ve výši tří dnů jako nepřiměřeně přísné.