14 Co 305/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno proti žalovaným: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 , Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o zrušení služebnosti na základě odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 9. 2023, č. j. 5 C 289/2022-119 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 8 048 Kč. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zrušil věcné břemeno chůze a jízdy zakládající pro vlastníky parcely č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, oprávnění a pro vlastníky pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, tamtéž povinnost strpět je. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že věcné břemeno chůze a jízdy váznoucí na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, ve prospěch vlastníků pozemku parc. č. , hodnota, není nezbytné pro možnost žalovaných přijet svým vozidlem po příjezdové cestě parc. č. , Anonymizováno, kolem rybníka. Tato příjezdová cesta i vjezd na pozemek žalovaných z obecní cesty jsou dostatečně široké, zajišťují bezpečný průjezd jak osobním, tak i nákladním automobilům. Uvedená cesta umožní přístup i autojeřábu, hasičům či sanitce. Věcné břemeno chůze není rovněž nezbytné, když přístup je zajištěn z cesty, která je účelovou komunikací. Věcné břemeno slouží pouze ke zkrácení cesty. Výkon práva a chůze není nezbytný pro hospodářské využití staveb, když hospodářský účel odpadl. Původně bylo třeba vjezdu přes pozemek tehdy ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně k zajíždění žebřiňákem, vyvážení septiku a zásobování dřevem na vytápění. Dnes však žalované žebřiňáky nevyužívají, dům žalovaných je napojen na obecní kanalizaci a odpadá nutnost průjezdu vozidly přivážejícími uhlí nebo dřevo, protože dům žalovaných je vybaven tepelným čerpadlem. Přestože dům žalovaných je vybaven kotlem na pevná paliva, je možné využít k zabezpečení otopu cestu kolem rybníka. I zde je umožněn vjezd a výjezd rozměrným nákladním vozidlům, což bylo prokázáno znaleckým posudkem vypracovaným v řízení vedeným u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 178/88. Mimo příjezd spodní cestou mohou žalované využívat rovněž horní vjezd ze silnice vedoucí z , adresa, směrem na , adresa, . Ten v době dřívějšího rozhodnutí nebyl způsobilý k využívání, což se však změnilo rekonstrukcí vozovky, kdy vjezd na pozemek vraty byl zpevněn betonovým potěrem a odtokovým žlabem. Oproti dřívějšímu stavu obecní cesty v době rozhodování došlo ke zlepšení kvality, což potvrdila svědkyně , Anonymizováno, . Podle znaleckého posudku měla cesta dříve nevyhovující charakter a při deštivém počasí byla nesjízdná. Cesta však byla před několika lety vyspravena a vyhovuje potřebám vlastníků nemovitostí v dané lokalitě k příjezdu motorovými vozidly a pěšímu příchodu. Její stavebně technický charakter se přitom nezměnil. Váznutí věcného břemeno je nadbytečné a bezpředmětné, žalované je nevyužívají k účelu, k němuž bylo zřízeno. V současné době věcné břemeno užívá především první žalovaná, která bez omezení vstupuje na pozemek žalobkyně, proto věcné břemeno představuje zbytečné právní zatížení pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Soud prvního stupně také zohlednil, že změna poměrů může spočívat i ve změně chování, jestliže se toto chování týká obsahu předmětné služebnosti, přičemž vztahy mezi účastníky jsou delší dobu mimořádně napjaté, sousedské spory jsou řešeny za asistence policie, jsou vedena přestupková řízení, z kamerového záznamu bylo zřejmé, že první žalovaná na pozemek žalobkyně vstupuje, aniž by realizovala své oprávnění z věcného břemene. Věcné břemeno, které mělo narovnat sousedské vztahy a zajistit nerušené užívání nemovitosti je nyní zdrojem vzájemných rozepří a způsobuje rozkol v sousedském soužití. Pokud soud prvního stupně porovnával újmu vzniklou oprávněnému v důsledku zrušení služebnosti s újmou, která vznikne vlastníkovi služebné věci v důsledku trvalé změny poměrů, uzavřel, že žádná újma nevznikne. Nijak se nemění hodnota nemovitostí, jejich charakter ani využitelnost. Žalované využívají věcné břemeno bezúplatně a nerušeně, tak také bylo zřízeno, a jakákoli náhrada za zrušení by proto byla v rozporu s dobrými mravy. Žalované se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolaly a navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh v plném rozsahu zamítne a přizná žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalované zdůraznily, že nedošlo k žádné kvalifikované změně poměrů oproti roku 1994, kdy ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni (rozsudek ze dne 15. 3. 1994, č. j. 12 Co 37/94), věcné břemeno nebylo zřizováno, nýbrž jeho existence byla posouzena jako prejudiciální otázka. Přístupová účelová komunikace je stále v témže rozměru, ve stejné povrchové úpravě. Oplocení nemovitostí a způsob osazení vrat a vrátek je rovněž ve stejném rozsahu a zcela beze změny. Naopak k přepravě (ať již paliv či stavebnin) jsou nyní užívány nákladní automobily či traktory rozměrnější, těžší, větších tonáží než tehdy. Při absenci kvalifikované změny poměrů absentuje i kvalifikovaný důvod, aby soud posoudil věc odlišným způsobem. Zcela bez opory shledávají rozhodnutí o zrušení věcného břemene bez náhrady. Argumentace ohledně nevhodného chování jedné z žalovaných vůči třetí osobě nemá v projednávané věci vůbec místo. Namítli dále, že nebyl připuštěn jako důkaz zvukový či obrazový záznam pořízený druhou žalovanou, zatímco jiný zvukový záznam, byť byl pořízen bez souhlasu prvé žalované, k důkazu proveden byl. Žalobkyně se k odvolání žalovaných vyjádřila tak, že soud prvního stupně se otázkou změny poměrů podrobně zabýval. Své poznatky čerpal především z místního šetření, výslechů svědků a ze znaleckého posudku, jež byl vypracován v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 178/88. V posudku je uvedeno, že příjezdová cesta byla „vyhovující pro minimální provoz, a to jen v první části“ (před dům č. p. , Anonymizováno, ). V následujícím úseku „byla nevyhovující a při deštivém počasí nesjízdná“. Znalec také uvedl, že by cesta, aby vyhovovala potřebám vlastníků domu č. p. , Anonymizováno, , musela být zpevněna. To se následně stalo, práce byly dokončeny v roce 2020. Tedy změna poměrů spočívá ve stavebně-technickém stavu příjezdové komunikace. Soud nad to shledal i změnu poměrů subjektivního charakteru. Tvrzení žalovaných, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou náhrady za zrušenou služebnost, nemá v odůvodnění rozsudku opodstatnění. Navrhla proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdit a přiznat jí náklady odvolacího řízení. Odvolání žalovaných není důvodné. V projednávané věci bylo o služebnosti (dříve věcné břemeno) ve prospěch vlastníků domu č. p. , Anonymizováno, (nyní žalovaných) na úkor vlastníků pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (nyní ve vlastnictví žalobkyně) rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 10. 1993, č. j. 5 C 178/88-110 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 1994, sp. zn. 12 Co 37/94. Soudy obou stupňů tehdy shodně dospěly k závěru, že věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch vlastníků domu č. p. , Anonymizováno, existovalo „od nepaměti“, nejpozději došlo k vydržení práva příchodu a příjezdu v roce 1960. Předmětem řízení tak bylo posouzení, zda došlo k vydržení práva odpovídajícímu věcnému břemeni, a nikoliv jeho zřízení. Proto se tehdy odvolací soud nezabýval námitkami jiného, rovnocenného přístupu žalovaných (jejich právních předchůdců) k jejich nemovitostem, ani záměry města , adresa, , které tehdy vykonávalo správu obce. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně, které zčásti zopakoval odvolací soud, a to katastrální mapou, protokolem z místního šetření, fotografiemi a leteckou mapou, bylo zjištěno, že žalované, ani případně jiní vlastníci domu č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, přístup ke svému domu ani na své pozemky přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, nepotřebují. Soud prvního stupně provedl ohledání na místě samém, tedy situaci na místě sám vnímal, a dospěl k závěru, že žalované se mohou dostat ke svým nemovitostem bez větších problémů. Jednak vraty (příjezd, příchod), či vrátky (příchod). Ta vedou z obecní cesty (tedy z pozemku par. č. , Anonymizováno, ). Druhá možná varianta (byť spíše pro výjimečné použití), jak se mohou žalované dostat na své pozemky, je (příjezd, příchod) ze silnice vedoucí po pozemku parc. č. , Anonymizováno, (silnice směřující na , adresa, ). Totéž platí, i pokud jde o vjezd nákladním automobilem rozměru , Anonymizováno, , pokud jde o dovoz otopu (ať už dřeva či uhlí). Vrata, která vedou z obecní cesty přímo na pozemek žalovaných, jsou široká 5,90 m. To je šíře dostatečná i pro vjezd nákladního automobilu; šíři vrat učinili účastníci při odvolacím jednání nespornou. Ze znaleckého posudku, který byl vypracován v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 178/88, vyplývá, že „šířka od vjezdových vrat k rybníku je asi 6,90, tato šířka po zpevnění je vyhovující pro nájezdový poloměr traktoru s vlekem, pro vjezd středních nákladních aut, prostor dvora před objektem č. p. , Anonymizováno, je dostatečný jako obratiště pro výše jmenovaná vozidla s částečným couváním“. Právě v tom, že žalované nyní služebnost chůze ani jízdy fakticky nepotřebují, spatřuje odvolací soud změnu poměrů. Současně ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, , s přihlédnutím k tomu, co bylo zjištěno soudem prvního stupně a vyplývá z ohledání a fotografií, je zřejmé, že v době šetření znalcem (znalecký posudek je z roku 1990) platilo, že „při deštivém počasí je část nesjízdná a má nevyhovující konstrukci“. To se však změnilo, když v souvislosti se stavbou kanalizace došlo ke zpevnění cesty; to mezi stranami nebylo sporné. Není tedy pravdou tvrzení žalovaných, že „cesta je stále ve stejné povrchové úpravě. Odvolací soud je přitom přesvědčen, že na základě obecné zkušenosti s přihlédnutím k tomu, co vnímal soud prvního stupně při ohledání, lze konstatovat, že (i nákladní) vozidla na pozemek žalovaných mohou z obecní cesty vjet, přičemž svah mezi pozemkem žalovaných a rybníkem není viditelně takový, že by hrozil utržením při zatížení nákladním automobilem. Je také možné nenajíždět do vrat žalovaných popředu, ale zacouvat (přijet k vratům popředu, přejet je a pak zacouvat), což by umožňovalo lepší manipulaci s vozidlem. Pokud jde vjezd ze silnice vedoucí po pozemku par. č. , Anonymizováno, , lze dodat, že skruže na odvod vody vjezdu nebrání, neboť taková úprava je obvyklá před řadou domu i garáží a často se řeší umístěním kovových plátů. Lze tedy uzavřít, že došlo ke změně poměrů, neboť nyní žalovaní ani jacíkoli jiní vlastníci parcely č. st. , Anonymizováno, stávající služebnost nepotřebují. Jak plyne z napadeného rozsudku, daná situace je nezvyklá v tom, že služebnost nebyla zřízena konstitutivním rozhodnutím soudu, a proto bylo otázkou, jak daný stav právně posoudit. Soud prvního stupně vycházel při právním posouzení věci z § 1299 odst. 2 o. z., podle kterého při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby, se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. S tím lze souhlasit a hrubý nepoměr lze vidět v tom, že žalobkyně je zatížena služebností, kterou žalovaní nutně nepotřebují. Přitom je třeba přihlížet k zásadě, že vlastník by měl být ve svém vlastnictví omezován co nejméně. Nabízela se i úvaha aplikovat na danou věc ustanovení o zrušení nezbytné cesty, neboť v daném případě v podstatě o nezbytnou cestu jde. Ta může být podle § 1034 o. z. zrušena v případě, že vlastník panujícího pozemku získal přístup jiným způsobem („Při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší“). Tato situace nastala, nicméně protože cesta žalovaných vznikla vydržením, nikoliv konstitutivním rozhodnutím soudu, který by zřizoval nezbytnou cestu, uvedené ustanovení na danou věc nedopadá přímo, ale leda analogicky. I pak by žaloba byla důvodná, neboť potřeba nezbytné cesty skutečně odpadla. V každém případě je závěr soudu prvního stupně o zrušení služebnosti správný. Podle § 1299 odst. 2 o. z. má vlastník panujícího pozemku právo na náhradu za omezení či zrušení služebnosti. V tomto případě však soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že tento nárok dán není, a to proto, že služebnost nevznikla za úplatu. Cestou teologické redukce je totiž nutno dospět k tomu, že pravidlo o zrušení služebnosti za náhradu nedopadá na služebnost, která vznikla bezúplatně, jinak by se oprávněný ze služebnosti na úkor vlastníka služebného pozemku bez spravedlivého důvodu obohacoval. Pokud jde o otázku dobrých mravů, odvolací soud nepovažuje její řešení pro rozhodnutí za nutné. Závěr, že důvody pro zrušení služebnosti jsou dány, je odůvodněn již objektivními okolnostmi, a proto zjišťování okolností subjektivních, tedy konfliktů mezi účastníky, nemá význam. Proto se není třeba zabývat odvolací námitkou, že soud prvního stupně neprovedl důkaz kamerovým záznamem z kamery žalovaných. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy správné a odvolací soud je potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyni, která byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují náklady za právní zastoupení žalobkyně, a to dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast zástupce žalobkyně u ústního jednání odvolacího soudu dne 27. 2. 2024), a to podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) když výše odměny za jeden úkon právní služby vyplývá z § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby tak činí 2 500 Kč; žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Dále bylo žalobkyni přiznáno právo na cestovné jejího advokáta k jednání odvolacího soudu na trase , adresa, a zpět v celkovém rozsahu 88 kilometrů. Cesta byla konána osobním vozidel , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , při průměrné spotřebě 4,7 litrů/100 km a použitého paliva nafta motorová. Náklady na cestovné za 1 km jízdy spolu se sazbou základní náhrady za použití motorového vozidla jsou 7,40 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času stráveného jejím advokátem na cestě k soudu a zpět, v rozsahu 4 hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 o. s. ř.