14 Co 34/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Aleše Fikkera a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného . Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 117 639 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 11. 2024, č. j. 23 C 363/2023-71

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 18 917,18 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítnul žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 117 639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 100 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 183 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 37 026 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaný se dne 10. 9. 2021 dohodli na směně vozidla , Anonymizováno, , které patřilo žalovanému, a vozidla , Anonymizováno, , které patřilo žalobkyni, téhož dne si vozidla předali. Žalobkyně požadovala dne 13. 9. 2021 SMS zprávou po žalovaném úhradu 20 000 Kč, neboť nebyla spokojena se zjištěným stavem vozidla , Anonymizováno, . Žalobkyně neprokázala doručení dopisu ze dne 17. 9. 2021, kterým odstoupila z důvodu tvrzených vad od směnné smlouvy ze dne 10. 9. 2021, a dopisů ze dne 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022, kterými žalovaného vyzvala k převzetí vozidla , Anonymizováno, . Dne 15. 1. 2023 vypracoval znalec za účelem zjištění obvyklé ceny vozidla , Anonymizováno, ke dni 2. 10. 2021 posudek č. 1470-01-2023, za jehož vypracování byla žalobkyní dne 17. 1. 2023 uhrazena částka 3 183 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by měla ve výpůjčce „náhradní vozidlo“ od společnosti , právnická osoba, . a že by za nájem uhradila částku 49 000 Kč. Žalobkyně dále neprokázala zaplacení 4 356 Kč , právnická osoba, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě 113 283 Kč. Smlouvu mezi účastníky posoudil soud prvního stupně jako směnnou smlouvou podle § 2184 o. z. Protože žalobkyně neprokázala ani vady dodaného vozidla , Anonymizováno, , ani že vady řádně a včas vytkla dle § 2112 o. z., nebyla oprávněna od směnné smlouvy odstoupit a nemůže mít nárok na zaplacení 61 100 Kč jako ceny vozidla , Anonymizováno, a úhradu příslušenství v podobě nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 3 183 Kč. Požadavek na náhradu škody ve výši 49 000 Kč a ve výši 4 356 Kč shledal soud nedůvodným, protože žalobkyně neprokázala dle § 2913 o. z. porušení smluvní povinnosti žalovaným v podobě existence a vytčení vad vozidla , Anonymizováno, v době předání a neprokázala úhradu úplaty za výpůjčku náhradního vozidla a úhradu částky , právnická osoba, .

2. Žalobkyně odvoláním napadla rozsudek v celém rozsahu s tím, že ze strany soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces; soud prvního stupně jednal ve věci a vynesl rozsudek, přestože žalobkyně podala řádnou žádost o odročení jednání z důvodu své nepřítomnosti, přičemž ze strany podatelny soudu jí bylo sděleno, že v případě zastoupení advokátem bude jednání odročeno. Soud prvního stupně neumožnil žalobkyni přednést své stanovisko, vyjádřit se k tvrzením žalovaného a uplatnit další důkazy. Žalobkyně nesouhlasila se skutkovými závěry soudu prvního stupně, neboť doložila oznámení vad, žalovaný byl s věcí seznámen v rámci řízení u Policie ČR, Územní odbor , adresa, pod č. j. KRPP-143664/TČ-2021-031015. Dále žalobkyně poukázala na to, že soud prvního stupně smísil právní kvalifikaci nároků z odpovědnosti za vady a nároky na náhradu škody, neprovedl důkazy navržené žalobkyní, zejména výslech svědků a nezhodnotil přiloženou SMS komunikaci a další dokumenty, neprovedl důkazy týkající se technického stavu vozidla , Anonymizováno, . V neposlední řadě žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 119 odst. 1 věta první o. s. ř. a neseznámil žalobkyni se zamítnutím žádosti o odročení, pominul náročnost najití nového právního zastoupení, nepřiměřeně přičetl žalobkyni její odpovědnost za zpoždění výběru právního zástupce a přehnaně se spoléhal na judikaturu ve věcech odročení jednání.

3. Žalovaný pokládá napadený rozsudek za správný, soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým a právním závěrům po pečlivém dokazování, správně dovodil, že nelze kumulovat nároky z odpovědnosti za vady a škody. Pro žalovaného je zarážející, že žalobkyně se cítí být znevýhodněna důsledkem svého zpoždění s výběrem právního zástupce, když bylo zcela v dispozici žalobkyně, jak se svým právním zastoupením naloží; žalobkyně tak soudu vytýká svou vlastní nečinnost. Žalobkyně se snaží zneužít svého práva na spravedlivý proces, protože důvody pro náhlé odročení jednání musí být vážné, nikoli jako v tomto případě.

4. Odvolání není důvodné.

5. Těžiště odvolacích námitek žalobkyně spočívalo v postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení jednání a jednal v její nepřítomnosti. Pro posouzení postupu soudu prvního stupně jsou podle odvolacího soudu také významné skutečnosti nastalé ještě před jednáním. Před nařízeným jednáním byla žalobkyně, resp. její tehdejší zástupkyně, dopisy ze dne 14. 3. 2024 a 20. 5. 2024 vyzývána, zda s ohledem na doručené vyjádření žalovaného na podané žalobě trvá; žalobkyně na výzvy nereagovala. Usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 23 C 363/2023-41, byla žalobkyně vyzvána k doplnění konkrétních tvrzení a označení důkazů k těmto doplněným tvrzením s poučením o následcích, na které tehdejší zástupkyně reagovala žádostí ze dne 1. 8. 2024 o prodloužení lhůty do 30. 8. 2024 s ohledem na pobyt v zahraničí, tvrzení a důkazy žalobkyně doplnila podáním ze dne 30. 8. 2024. Zástupkyně žalobkyně v uvedeném vyjádření soudu sdělila, že vypověděla žalobkyni smlouvu o poskytování právních služeb ke dni 28. 8. 2024. Soud prvního stupně nařídil ve věci jednání na den 6. 11. 2024, jež bylo k žádosti zástupkyně žalovaného odročeno na 4. 11. 2024, odročení bylo žalobkyni doručeno 3. 10. 2024. Žalobkyně osobně dne 1. 11. 2024 (pátek) ve 12.00 hodin v podatelně soudu podala žádost o odročení jednání nařízeného na 4. 11. 2024 z důvodu peripetií s předchozí zástupkyní, která dlouhodobě nekomunikovala a žalobkyně neměla možnost zjistit některé základní informace podstatné pro spor a dále z toho důvodu, že žalobkyně nalezla nové právní zastoupení advokátkou a tato se potřebuje seznámit se spisem. Dne 3. 11. 2024 ve 20:11 hodin (neděle) soudu došlo podání , Jméno advokátky A, se žádostí o odročení jednání nařízeného na 4. 11. 2024 s tím, že je připravena převzít zastoupení v případě odročení nařízeného jednání. Na č. l. spisu 57 je založen úřední záznam ze dne 4. 11. 2024, sepsaný vedoucí kanceláře p. , jméno FO, s tím, že téhož dne se v 9:15 hodin informoval , jméno FO, , zda byla doručena žádost žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 4. 11. 2024 a bylo mu sděleno, že žádost bude předložena vyřizující soudkyni k posouzení; na to jmenovaný uvedl, že je nemocný a bez svého právního zástupce se k jednání dostavit nehodlá. V 9:48 hodin došla do datové schránky soudu prvního stupně plná moc pro , tituly před jménem, , jméno FO, bez data podpisu, osobně na podatelně byla téhož dne v 9:50 hodin podána plná moc s datem 1. 11. 2024. Jednání soudu proběhlo dne 4. 11. 2024 v době od 10:18 hodin do 12:05 hodin v nepřítomnosti žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, . Z uvedeného nelze než uzavřít, že sama žalobkyně ještě před nařízením jednání přistupovala k plnění svých procesních povinností liknavě, stejně tak na poslední chvíli řešila žádost o odročení jednání.

6. Posuzování včasnosti a důvodnosti omluvy účastníka z jednání soudu je opakovaně předmětem posuzování soudy, a to nejen ve vztahu k § 119 o. s. ř, ale v souvislosti s naplněním podmínek § 153b o. s. ř. a § 101 odst. 3 o. s. ř. Ústavní soud například v usnesení ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. III. ÚS 768/08, uvádí (a na řadu svých dalších rozhodnutí odkazuje): „Ústavní soud se v minulosti ve svých rozhodnutích problematikou práva na přítomnost u jednání ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny, jakož i otázkou odročování jednání k žádosti účastníka řízení nebo jeho právního zástupce zabýval již mnohokrát (viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 83/96, II. ÚS 68/97, II. ÚS 242/97, I. ÚS 136/99, III. ÚS 238/2000, II. ÚS 102/03, III. ÚS 480/06, II. ÚS 1696/07, II. ÚS 2778/08 a další). Ústavní soud opakovaně zdůraznil význam tohoto základního práva a nutnost jeho co nejširšího uplatnění (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 238/2000, popř. I. ÚS 136/99). Zároveň však ve svých rozhodnutích konstatoval, že z citovaného článku Listiny nelze bez dalšího dovodit povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce (srov. např. již nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 83/96). Dle závěrů vyslovených v nálezu sp. zn. II. ÚS 68/97 se rovněž „zásad spravedlivého procesu nemůže dovolávat ten účastník řízení, který, ač řádně a zavčas o jednání obecného soudu vyrozuměn, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal.“7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „omluva účastníka ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, a ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5049/2016, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, dále ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07, a ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12). V usnesení ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 29 Nd 152/2008 Nejvyšší soud dovodil, že „změna právního zastoupení u účastníka řízení, vyvolaná vypovězením plné moci zástupcem nebo jejím odvoláním účastníkem, je důvodem pro odročení soudního jednání jen výjimečně; postup předsedy odvolacího senátu tedy vyšel z obecně platného principu, že takové postupy účastníků a jejich zástupců k odročování jednání vést nemají. Odpovědnost za volbu právního zástupce nese při zastoupení na základě plné moci účastník.“8. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně učiněným posouzením žádosti žalobkyně o odročení nařízeného jednání (viz odst. 65 – 67 odůvodnění napadeného rozsudku), jakož i s vyjádřením žalovaného k odvolání. Podání žádosti o odročení jednání odvolací soud vnímá v kontextu předchozího přístupu žalobkyně, která reagovala na dopisy soudu ze dne 14. 3. 2024 a 20. 5. 2024 až v prodloužené lhůtě, na usnesení č. j. 23 C 363/2023-41 podáním ze dne 30. 8. 2024, které tehdejší zástupkyně žalobkyně učinila po ukončení zastoupení v rámci povinnosti vyplývající z § 20 odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalobkyně přitom již od 28. 8. 2024 věděla, že byla ukončena její smlouva o poskytování právních služeb s předchozí advokátkou, dne 3. 10. 2024 jí bylo doručeno vyrozumění o odročení jednání na 4. 11. 2024, respektující desetidenní lhůtu k přípravě k prvnímu jednání ve smyslu § 115 odst. 2 o. s. ř. Pokud dne 1. 11. 2024 žalobkyně požádala o odročení jednání, nařízeného na 4. 11. 2024, z důvodu nutnosti nové advokátky seznámit se spisem, a pokud sama advokátka požádala o odročení dne 3. 11. 2024 z důvodu kolize bez uvedení dalších okolností, nejedná se ani o včasnou, ani o důvodnou omluvu. Žalobkyně se k jednání omluvila z důvodu nemoci, jíž nijak nedoložila, ale nepožádala z tohoto důvodu o odročení jednání (viz záznam na č. l. 57 spisu). Z uvedeného záznamu naopak vyplývá, že žalobkyně byla informována o tom, že soud má k dispozici žádost žalobkyně z 1. 11. 2024 s že bude předložena vyřizující samosoudkyni k jejímu posouzení. Přitom omluva účastníka sama o sobě neznamená, že soud jednání odročí, i když dospěje k závěru, že je důvodná (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, č. j. 8 Cmo 22/2012-59). Není ani povinností soudu účastníka či jeho zástupce vyrozumět o tom, jak s žádostí o odročení naložil. S ohledem na výjimečnost odročení je zásadně věcí účastníka, aby se dle zásady „práva náležejí bdělým“ informoval o osudu žádosti (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97). Pokud pak žalobkyně v odůvodnění žádosti o odročení jednání ze dne 1. 11. 2024 uvedla, že „neměla možnost zjistit některé základní informace podstatné pro spor,“ je třeba říci, že ze základních informací musela žalobkyně dovozovat své uplatněné právo a že zastoupení advokátem nemůže mít vliv na možnost žalobkyně tyto informace zjistit.

9. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jednání mohlo proběhnout v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř.; v takovém případě soud prvního stupně správně vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Neúčastí na se přitom žalobkyně vzdala možnosti výzvy podle § 118a o. s. ř.

10. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením důkazů, na základě kterého soud prvního stupně dospěl k jednotlivým skutkovým závěrům a pro stručnost na toto hodnocení odkazuje. Soud prvního stupně správně posoudil neurčitost vytčení vad zachyceného v SMS zprávě ze dne 13. 9. 2021 a správně posoudil, že se žalobkyni nezdařilo prokázat doručení dopisů ze dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 žalovanému (viz odst. 45 - 50 odůvodnění napadeného rozsudku). Žalobkyni se sice zdařilo prokázat, že zásilky podala na poště, avšak nezdařilo se jí prokázat, že zásilky došly do dispoziční sféry žalovaného, neboť takový závěr jen na základě předložených podacích lístků opravdu učinit nelze. O doručení vytčení vad a uplatnění práv z vad nesvědčí žádné jiné dokumenty či reakce ze strany žalovaného, a to ani na doručenou předžalobní výzvu, na níž reagoval dopisem ze dne 22. 9. 2023 s tím, že mu „…není známa skutečnost, že by Váš klient doručoval některé písemné dokumenty…“ Při posuzování odvolací námitky týkající se oznámení vad a komunikace mezi stranami nemohl odvolací soud přihlédnout k žalobkyní označenému trestnímu spisu KRPP-143664/TČ-2021-031015, protože se jedná o skutečnosti a důkazy uplatněné v rozporu s § 118b a § 119a o. s. ř. Lze proto uzavřít, že žalobkyně vytkla vady a uplatnila právo z odpovědnosti za vady řádně až předžalobní výzvou, nicméně takové vytčení vad a uplatnění práva z vad je opožděné, jak správně dovodil soud prvního stupně (viz odst. 51 odůvodnění napadeného rozsudku). S ohledem na to bylo nadbytečné zjišťovat, zda a jaké vady vozidlo , Anonymizováno, mělo, a proto soud prvního stupně nepochybil, když nevyslechl svědka , jméno FO, .

11. Souhlasit nelze s námitkou, že soud prvního stupně smísil nároky z vad s nároky na náhradu škody; naopak soud prvního stupně správně odlišil nároky z vadného plnění v podobě vrácení hodnoty vozu , Anonymizováno, ve výši 61 100 Kč a s tím spojeného příslušenství v podobě nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 3 183 Kč od nároků na náhradu škody v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného, které měly vést žalobkyni k vynaložení nákladů na zapůjčení vozidla ve výši 49 000 Kč a zaplacení částky 4 356 Kč , právnická osoba, .

12. Pokud žalobkyně neprokázala včasné vytčení vad a uplatnění práva z vad, pak nelze dovodit, že byla oprávněna odstoupit od smlouvy podle § 2106 o. z. (podstatné porušení smlouvy vadným plněním) nebo podle § 2107 o. z. za splnění dalších, žalobkyní netvrzených podmínek (nepodstatné porušení smlouvy vadným plněním).

13. Odvolací soud doplňuje, že kdyby žalobkyně právo od smlouvy odstoupit měla, byly by smluvní strany podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinny vrátit si přijatá plnění, tzn. automobily. Teprve pokud by vrácení nebylo možné, zejména pokud by žalovaný nemohl vrátit vozidlo , Anonymizováno, , byl by povinen žalobkyni zaplatit náhradu (§ 2999 odst. 1 o. z.). Žalobkyně však netvrdila nic, z čeho by vyplývala nemožnost vrácení. I proto nemohla být žaloba na zaplacení 61 100 Kč jako bezdůvodného obohacení a nákladů na znalecký posudek ve výši 3 183 Kč jako příslušenství (§ 513 o. z.) úspěšná.

14. V případě nároku na zaplacení 49 000 Kč a 4 356 Kč zastává odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně názor, že se jedná o nároky z titulu náhrady škody způsobené porušením smluvních povinností (§ 2913 o. z.). Žalobkyně však neprokázala ani vznik těchto škod, jak uzavřel soud prvního stupně a žalobkyně v odvolání nezpochybnila; proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Výslech označeného svědka k zajištění přepisu vozidla byl nadbytečný, neboť již neprokázání jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu (vznik škody) má za následek neúspěch nároku na její náhradu.

15. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání ze dne 6. 2. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 4. 3. 2025) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 5 820 Kč = 11 640 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 450 Kč = 900 Kč, ve výdajích na cestu advokáta osobním automobilem k soudnímu jednání na trase , adresa, a zpět ve výši 1 894,03 Kč a v náhradě za čas promeškaný advokátem cestou k soudnímu jednání a zpět ve výši 8 x 150 Kč = 1 200 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.], a v 21 % DPH ve výši 3 283,15 Kč, celkem činí 18 917,18 Kč.