14 Co 51/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: jméno FO , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 58 725 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 12. 2025, č. j. 17 C 157/2024-209

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 474,16 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 779,30 Kč.

1. Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení 58 725 Kč s úroky z prodlení z titulu nedoplatků za služby dodávané do bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, (dále jen „byt“) v letech 2020, 2021 a 2022 (výrok I), ohledně dalších úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, považovav žalobce za zastoupeného advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, .

2. Žalovaná se proti výrokům I a III rozsudku odvolala s tím, že žalobce se domáhal zaplacení 85 777 Kč s úroky z prodlení, nikoli 85 820 Kč s úroky z prodlení, jak je v rozsudku uvedeno. Soud prvního stupně nesprávně posoudil její námitku promlčení ve vztahu k pohledávce ve výši 13 641 Kč, splatné dne 30. 7. 2020, a považoval za nesporné skutečnosti, jež neměly oporu v provedeném dokazování; ona od počátku řízení tvrdila, že vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 postrádají náležitosti a formu stanovou zákonem a nebyla jí doručena, neboť jí byla zasílána do datové schránky podnikající fyzické osoby, aniž by měla souvislost s její podnikatelskou činností; soud prvního stupně se však těmito námitkami nezabýval. Vyúčtování byla nově vyhotovena až dne 15. 5. 2025, tedy v průběhu řízení. Z napadeného rozsudku dále není zřejmé, na základě jakých skutečností považoval soud prvního stupně všechny pohledávky za splatné dne 13. 10. 2025. Je také přesvědčena, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že pohledávky, jež po částečném zastavení řízení zůstaly k věcnému projednání, promlčeny nejsou. Vyúčtování služeb mají náležitosti stanovené právními předpisy a byla žalované doručena; datum 15. 5. 2025 není datem jejich vystavení, nýbrž jejich opětovného vytištění. Jejich doručení v návaznosti skončení zúčtovacích období vskutku nebyl schopen prokázat, a proto je žalované doručil znovu v průběhu řízení, a to dne 13. 6. 2025, což prokázal doručenkou s podpisem žalované. Nedoplatky se staly splatnými uplynutím čtyř měsíců od tohoto doručení. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolání není důvodné. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež odvolací soud považuje za správná (viz dále), dospěl i odvolací soud k závěru, že žaloba je v části, jež po částečném zastavení řízení zůstala k věcnému projednání, důvodná.

5. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na úhradu cen služeb dodávaných do bytu v letech 2020, 2021 a 2022. Podle § 1181 odst. 1 o. z., ve znění do 30. 6. 2020, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění od 1. 1. 2023 (dále jen „zákon“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 3 zákona finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.

6. Žalované lze přisvědčit v tom, že na obsah vyúčtování služeb podle § 1181 o. z. kladou právní předpisy poměrně přísné požadavky, odůvodněné tím, aby vyúčtování bylo přezkoumatelné a aby z něj bylo možné zjistit, jak osoba odpovědná za správu domu k výpočtu výsledné částky dospěla a zda tato částka odpovídá pravidlům jejich rozúčtování. Vyúčtování musí být proto podle § 7 odst. 2 zákona členěno podle jednotlivých druhů služeb, přičemž obsahové náležitosti vyúčtování podrobně stanoví § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška“); není-li vyúčtování řádné, nemůže přivodit splatnost z něj vyplývajícího nedoplatku (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1983, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015). Ne všechny předepsané náležitosti mají stejnou důležitost a jen nesprávnost nebo absence některých z nich má vliv na splatnost vyúčtování, což vyplývá z ustanovení § 7 odst. 3 věty třetí zákona, účinného od 1. 1. 2023, jež se – vzhledem k neexistenci přechodných ustanovení – vztahuje na veškerá vyúčtování vyhotovená od tohoto dne, i když se vztahují k obdobím předchozím (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, bod 16. odůvodnění).

7. Má-li tedy soud učinit závěr o tom, zda je nedoplatek z vyúčtování služeb splatný, musí posoudit, zda je vyúčtování řádné. Z hlediska jeho obsahu však z úřední povinnosti zkoumá pouze to, zda v něm poskytovatel služeb uvedl všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda vyúčtování je dostatečně srozumitelné, tedy zda příjemce služeb byl schopen podle něj zkontrolovat správnost údajů o své spotřebě a o způsobu rozúčtování. Soud tedy z úřední povinnosti zjišťuje jen takové údaje, které jsou z vyúčtování bez dalšího patrné. Jinak jeho správnost zkoumá jen na základě konkrétních tvrzení příjemce služeb. Nesouhlasí-li příjemce služeb s vyúčtováním, musí své výhrady specifikovat, kupříkladu nesouhlasem s koeficientem použitým pro přepočet započitatelné podlahové plochy nebo s údaji o podlahové ploše, námitkou, že údaje o celkové spotřebě služeb za zúčtovací jednotku neodpovídají hodnotám vyúčtovaným dodavatelem služeb, apod.; v takovém případě soud vyúčtování přezkoumá i z pohledu těchto jeho konkrétních námitek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023, nebo jeho usnesení ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1381/2023, a ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2278/2024).

8. V souzené věci soud prvního stupně tyto závěry respektoval, byť jeho závěr, že vyúčtování mají náležitosti stanovené právními předpisy, mohl být rozveden podrobněji. Žalovaná v průběhu řízení žádné konkrétní vady vyúčtování nenamítala, vždy se omezila na tvrzení, že vyúčtování „nejsou řádná“, „neobsahují náležitosti, které má vyúčtování služeb podle obecně závazných předpisů mít“ a „neprokazují důvodnost ani existenci žalobcem v tomto řízení uplatněných nároků“. Náležitosti stanovené § 7 odst. 2 zákona vyúčtování mají; jsou členěna podle druhů poskytovaných služeb a obsahují údaje o celkové výši přijatých měsíčních záloh. Většinu náležitostí stanovených § 6 vyhlášky mají také; za zúčtovací jednotku činila spotřeba tepla na vytápění 965,42 GJ v roce 2020, 1 018,85 GJ v roce 2021 a 1 276,5 GJ v roce 2022, spotřeba tepla na ohřev vody činila 416,1 GJ v roce 2020, 408,63 GJ v roce 2021 a 690,16 GJ v roce 2022 a množství vody spotřebované na poskytování teplé vody činilo 997,515 m3 v roce 2020, 930,126 m3 v roce 2021 a 660,198 m3 v roce 2022 [§ 6 písm. a) vyhlášky]; jednotková cena tepla na vytápění činila za zúčtovací jednotku 684,83 Kč/GJ v roce 2020, 662,84 Kč/GJ v roce 2021 a 563,39 Kč/GJ v roce 2022, jednotková cena tepla spotřebovaného na ohřev vody činila za zúčtovací jednotku 684,83 Kč/GJ v roce 2020, 662,84 Kč/GJ v roce 2021 a 602,68 Kč/GJ v roce 2022 a jednotková cena vody spotřebované na poskytování teplé vody činila za zúčtovací jednotku 94,35 Kč/m3 v roce 2020, 102,32 Kč/m3 v roce 2021 a 107,58 Kč/m3 v roce 2022 [§ 6 písm. b) vyhlášky]; za zúčtovací jednotku celkové náklady na vytápění činily 661 145,69 Kč v roce 2020, 675 332,49 Kč v roce 2021 a 719 165,03 Kč v roce 2022, celkové náklady na teplo spotřebované na ohřev vody činily 284 956,53 Kč v roce 2020, 270 855,49 Kč v roce 2021 a 415 945,26 Kč v roce 2022 a celkové náklady na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody činily 94 111,70 Kč v roce 2020, 95 174,70 Kč v roce 2021 a 71 023,50 Kč v roce 2022, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění činily ve všech těchto letech 50 % u obou složek a podíly základních a spotřebních složek nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody činily ve všech těchto letech 30 % u základní složky a 70 % u spotřební složky, u nákladů na vytápění činila každá z těchto složek 330 573 Kč v roce 2020, 337 666 Kč v roce 2021 a 359 583 Kč v roce 2022, u nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody v roce 2020 činila základní složka 85 487 Kč a spotřební složka 199 469,56 Kč, v roce 2021 činila základní složka 81 257 Kč a spotřební složka 189 598,84 Kč a v roce 2022 činila základní složka 124 784 Kč a spotřební složka 291 161,68 Kč [§ 6 písm. c) vyhlášky]; ve všech těchto letech činila podlahová plocha bytu 62 m2, započitatelná podlahová plocha pro vytápění za zúčtovací jednotku 2 161,15 m2 a za byt 51,04 m2 a započitatelná podlahová plocha pro teplo spotřebované na ohřev vody za zúčtovací jednotku 2 150,69 m2 a za byt 62 m2, průměrný počet osob rozhodných pro rozúčtování služeb u vytápění a u tepla spotřebovaného na ohřev vody činil v roce 2020 za zúčtovací jednotku 46,91 a za byt 1, v roce 2021 za zúčtovací jednotku 45,38 a za byt 1 a v roce 2022 za zúčtovací jednotku 41,8 a za byt 1, součet náměrů indikátorů topných nákladů činil v roce 2020 za zúčtovací jednotku 37 128 dílků a za byt 585 dílků, v roce 2021 za zúčtovací jednotku 44 972 dílků a za byt 844 dílků a v roce 2022 za zúčtovací jednotku 30 166 dílků a za byt 677 dílků, součet náměrů instalovaných vodoměrů teplé vody činil v roce 2020 za zúčtovací jednotku 826 m3 a za byt 35 m3, v roce 2021 za zúčtovací jednotku 717 m3 a za byt 30 m3 a v roce 2022 za zúčtovací jednotku 648,291 m3 a za byt 37 m3, přičemž do společných prostor zúčtovací jednotky teplá voda dodávána nebyla [§ 6 písm. d) vyhlášky]; měrná spotřeba tepla na vytápění za zúčtovací jednotku činila 0,447 GJ/m2 v roce 2020, 0,471 GJ/m2 v roce 2021 a 0,591 GJ/m2 v roce 2022 [§ 6 písm. e) vyhlášky]; náklady na vytápění bytu v roce 2020 činily 7 807,16 Kč v základní složce, 5 782,71 Kč ve spotřební složce a po korekci 12 491,45 Kč celkem, v roce 2021 činily 7 974,68 Kč v základní složce, 9 390,08 Kč ve spotřební složce a po korekci 13 076,44 Kč celkem a v roce 2022 činily 8 492,28 Kč v základní složce, 10 865,26 Kč ve spotřební složce a po korekci 15 807,25 Kč celkem, náklady na teplo na ohřev vody v bytě v roce 2020 činily 2 464,41 Kč v základní složce, 8 452,10 Kč ve spotřební složce a 10 916,51 Kč celkem, v roce 2021 činily 2 342,46 Kč v základní složce, 7 933,01 Kč ve spotřební složce a 10 275,47 Kč celkem a v roce 2022 činily 3 597,26 Kč v základní složce, 16 617,51 Kč ve spotřební složce a 20 214,77 Kč celkem a náklady na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody činily 3 987,78 Kč v roce 2020, 3 982,21 Kč v roce 2021 a 4 053,53 Kč v roce 2022 [§ 6 písm. f) vyhlášky]; koeficient pro přepočty odečtů indikátorů topných nákladů činil ve všech těchto letech ve všech místnostech bytu 1,05 [§ 6 písm. g) vyhlášky].

9. Je pravdou, že některé náležitosti podle § 6 vyhlášky vyúčtování nemají. Všechna měla podle § 6 písm. d) vyhlášky obsahovat údaj o celkové podlahové ploše zúčtovací jednotky, který však v předmětných vyúčtováních chybí; jedná se však o údaj méně podstatný, který na splatnost vyúčtování nemá vliv, rozhodující je údaj o započitatelné podlahové ploše, neboť ten je určující pro výpočet základních složek nákladů na vytápění a ohřev teplé vody. Chybí také hodnoty podílu nákladu příjemce služeb na vytápění, na teplo na ohřev vody a na vodu v teplé vodě podle § 6 písm. d) in fine vyhlášky, tento údaj lze však snadno zjistit vydělením celkových nákladů za zúčtovací jednotku a nákladů připadajících na příjemce služeb. Vyúčtování neobsahují ani koeficienty a součinitele pro přepočty podlahových ploch nebo započitatelných podlahových ploch bytu podle § 6 písm. g) vyhlášky, ani tato vada však na splatnost vyúčtování vliv nemá, neboť tyto koeficienty vyplývají z Přílohy č. 1 k vyhlášce. Vliv na splatnost vyúčtování konečně nemá ani absence údajů podle § 6 písm. h) až p) vyhlášky, které vyúčtování za rok 2022 podle čl. II vyhlášky č. 376/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, již mělo obsahovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, bod 14. odůvodnění). Vady, které by nebyly bez dalšího patrné přímo z předložených vyúčtování, žalovaná nenamítala.

10. Lze tedy uzavřít, že předmětná vyúčtování obsahují všechny náležitosti, jejichž absence by měla podle § 7 odst. 3 věty třetí zákona vliv na vypočtenou výši nedoplatku, a přivodila proto splatnost v nich uvedených nedoplatků. Jen pro úplnost lze uvést, že na vyúčtování, doručená žalované až dne 13. 6. 2025 (viz dále), se sice vztahuje i § 8 odst. 2 zákona, zakotvující fikci správnosti vyúčtování, proti němuž nebyly včas vzneseny námitky, žalovaná však těmto vyúčtováním v průběhu řízení odporovala, zejména pak obsáhlým podáním ze dne 23. 6. 2025, které je třeba podle obsahu posuzovat také jako námitky a které bylo žalobci podle § 41 odst. 3 o. s. ř. doručeno dne 7. 7. 2025 (viz doručenku připojenou k č. l. 169 spisu), tedy před uplynutím námitkové lhůty. Fikce správnosti předmětných vyúčtování proto nenastala.

11. Vyúčtování byla žalované také řádně doručena. Lze připustit, že kdyby byla žalované dodána do oborově nesprávné datové schránky a kdyby k jejich doručení mělo dojít pouze fikcí (tedy nikoli tím, že žalovaná by se do datové schránky včas přihlásila), nebylo by možno považovat je za doručené. Tyto úvahy jsou však nadbytečné v situaci, kdy žalobce v průběhu řízení přistoupil k jejich opětovnému doručení, a to prostřednictvím provozovatele poštovních služeb; odeslána byla dne 22. 5. 2025 (viz podací lístek na č. l. 72 verte spisu) a žalovaná je dne 13. 6. 2025 osobně převzala, což stvrdila svým podpisem na dodejce (viz dodejku na č. l. 190 spisu). Vyúčtování tedy byla žalované řádně doručena, přičemž úroky z prodlení za období před tímto doručením vzal žalobce zpět. Došlo-li k doručení dne 13. 6. 2025, pak čtyřměsíční lhůta splatnosti nedoplatku podle § 7 odst. 3 věty první zákona a čl. XVII odst. 2 věty druhé stanov uplynula dne 13. 10. 2025 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. To, že k doručení došlo až v průběhu soudního řízení, na tom nic nemění.

12. Námitka promlčení nedoplatku za služby za rok 2020 také není důvodná. Nedoplatek na službách je podle čl. XVII odst. 2 věty druhé stanov splatný do sedmi měsíců od uplynutí zúčtovacího období, a to i kdyby vyúčtování bylo členu společenství doručeno před uplynutím čtyř měsíců od konce zúčtovacího období (kupříkladu již v lednu následujícího roku). Splatnost nedoplatku za rok 2020 tedy nemohla nastat dříve než 31. 7. 2021; byla-li žaloba u soudu podána dne 4. 3. 2024, stalo se tak před uplynutím tříleté promlčecí lhůty podle § 629 odst. 1 o. z.

13. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I potvrdil.

14. Žalobce má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť v něm měl z větší části úspěch. Námitka žalované, že žalobce na tuto náhradu právo nemá, by byla opodstatněná pouze v případě, kdyby vyúčtování žalované původně nebyla řádně doručena a kdyby žalovaná na jejich opětovné doručení v průběhu řízení reagovala okamžitou úhradou vymáhaných pohledávek; v takovém případě by se uplatnil § 143 o. s. ř. Žalovaná však vyúčtování rozporovala a uhradit je odmítla i poté, co jí byla v průběhu řádně doručena, přičemž z její obrany vyplývá, že stejný postoj by k nim pravděpodobně zaujala již při doručení ve lhůtách podle čl. XVII odst. 2 stanov. Jelikož žalovaná úhradu odmítla a byla odsouzena k zaplacení, žalobce vůči ní právo na náhradu nákladů řízení má, přičemž lze akceptovat závěr soudu prvního stupně, že poměrná část náhrady činí 36 %. Soud prvního stupně však přehlédl, že advokát , tituly před jménem, , jméno FO, v době zahájení řízení byl a stále je členem výboru žalobce jakožto jeho statutárního orgánu podle § 1205 odst. 1 o. z. (viz úplný výpis z rejstříku společenství vlastníků jednotek na č. l. 167-168 spisu). Právnická osoba však nemůže v řízení udělit plnou moc k zastupování členu svého statutárního orgánu, taková plná moc není podle obsahu plnou mocí, nýbrž pověřením člena statutárního orgánu k jednání za právnickou osobu podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 3114/08, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. III. ÚS 1428/09). Advokát , tituly před jménem, , jméno FO, tedy za žalobce jednal nikoli jako zástupce na základě plné moci, nýbrž jako pověřený člen statutárního orgánu; žalobce tudíž v tomto řízení nebyl zastoupen, což se projevuje i ve výši nákladů řízení.

15. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívají v soudním poplatku za žalobu zaplaceném ve správné výši 3 433 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za jedenáct úkonů (sepis žaloby, příprava účasti na jednání dne 30. 4. 2025, účast na tomto jednání, sepis doplnění žalobních tvrzení ze dne 29. 5. 2025, sepis průběžného vyjádření ze dne 30. 7. 2025, příprava účasti na jednání dne 12. 11. 2025, účast na tomto jednání, přesahujícím dvě hodiny, sepis doplnění žalobních tvrzení ze dne 2. 12. 2025, příprava účasti na jednání dne 8. 12. 2025 a účast na tomto jednání) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) ve výši 11 x 450 Kč = 4 950 Kč a ve výdajích na cestu pověřeného člena statutárního orgánu osobním automobilem ke třem soudním jednáním na trase , adresa, a zpět ve výši 3 x 2 217 Kč = 6 651 Kč a celkem činí 15 206 Kč, z čehož 36 % činí 5 474,16 Kč. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III tak, že žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznal 5 474,16 Kč. Náhradu ušlého výdělku pověřeného člena svého statutárního orgánu podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, žalobce nepožadoval.

16. V odvolacím řízení má žalobce podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, jež spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za tři úkony (sepis vyjádření k odvolání ze dne 11. 2. 2026, příprava účasti na jednání dne 26. 3. 2026 a účast na tomto jednání) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 450 Kč = 1 350 Kč a ve výdajích na cestu pověřeného člena statutárního orgánu osobním automobilem k soudnímu jednání na trase , adresa, a zpět ve výši 1 429,30 Kč a celkem činí 2 779,30 Kč. Náhradu ušlého výdělku pověřeného člena svého statutárního orgánu žalobce ani zde nepožadoval.