14 Co 52/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované bytem Adresa žalované , Anonymizováno 00 Anonymizováno Anonymizováno advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle na základě odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 19. 12. 2024, č. j. 25 C 405/2020-879

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a VI potvrzuje.

II. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně ruší a v tomto rozsahu se vrací souduprvního stupně k dalšímu řízení.

III. Žalovaná je povinna nahradit každé ze žalobkyň k rukám jejího zástupce do tří dnů odprávní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 14 307, 32 Kč.

1. Soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků z vlastnictví státu do spoluvlastnictví žalobkyň, a to ideální ½ každé z nich ve vztahu k pozemkům v k. ú. , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v hodnotě , částka, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v hodnotě , částka, (výrok I). Řízení ohledně pozemku par. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zastavil (výrok II). V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu ohledně pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok III). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním k rukám jejich zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok IV) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever náhradu nákladů státu ve výši 8 786,66 Kč (výrok VI), a to v obou případech do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok V).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že výsledky dokazování již potvrdily stavební charakter pozemků parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , odňatých právní předchůdkyni žalobkyň , jméno FO, ; stejně tak jako svévolný a liknavý přístup žalované. Ten lze shledat i v chybném ocenění odňatých pozemků. Pozemky je třeba ocenit jako stavební, což ostatně v závěru řízení připustila i žalovaná. Setrvala však na tom, že při ocenění měly být provedeny srážky, přičemž restituční nárok žalobkyň „přecenila“ na , částka, , který je však již podle jejího názoru vyčerpán. Soud prvního stupně se proto zabýval otázkou srážek.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyním, které byly v řízení plně úspěšné, přiznal právo na jejich náhradu. Vyšel z úvahy, že předmětem sporu byla žaloba o nahrazení projevu vůle z důvodu liknavosti a svévole žalované, soud dovodil právo žalobkyň jako oprávněných osob domáhat se uspokojení restitučního nároku v soudním řízení. Procesní neúspěch nelze spatřovat v tom, že řízení bylo zčásti zastaveno, avšak po žalobkyních nelze spravedlivě požadovat, aby dlouze zjišťovaly stav jednotlivých pozemků, který často ani z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, navíc se měnil i v průběhu sporu. Částečnými zpětvzetími reagovaly žalobkyně na argumenty žalované či dotčených obcí, které se objevovaly až v průběhu řízení. Tímto postupem řízení zjednodušily. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů vycházel soud prvního stupně z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě pozemků, jež mají být žalobkyním vydány, tedy z částky , částka, , respektive , částka, . Náklady řízení přiznal soud prvního stupně podle vyúčtování žalobkyň s výjimkami (podání z , datum, a , datum, nepovažoval za účelná). Zároveň rozhodl o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady vznikly v souvislosti s vyplacením znalečného po výslechu zástupce znaleckého ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, . Jejich náhradu uložil žalované, která svým přístupem jejich vznik zavinila. Protože vedlejší intervence nezpůsobila žalobkyním žádné zvláštní náklady, vůči vedlejším účastníkům náklady nepřiznal.

4. Žalovaná se proti výrokům I, IV a VI rozsudku odvolala. Nesouhlasila se závěrem, že srážku při ocenění je možné aplikovat pouze v jednom případě (nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci), a protože soud prvního stupně nesprávně neaplikoval srážky, hrozí přečerpání restitučního nároku žalobkyň. Dále žalovaná nesouhlasila ani s rozhodnutím o nákladech řízení. V části, kde byla žaloba vzata zpět, mělo být rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle pravidel uvedených v § 146 o. s. ř., tedy podle zásady zavinění. Žalobkyně tím, jaké pozemky si vybraly, určily předmět řízení. Ten opakovaně měnily. Je proto třeba, aby nesly alespoň elementární odpovědnost, pokud si vyberou pozemky, které k převodu nejsou vhodné. Například v případě pozemků v k. ú. , adresa, bylo od počátku zřejmé, že jejich vydání brání překážka (součást komunikace či její bezprostřední sousedství); stejně tak v případě pozemku v k. ú. , adresa, (územní plán – místní komunikace). Soud prvního stupně chybně určil i tarifní hodnotu částkou , částka, ; fakticky byly žalobkyním vydány pozemky v hodnotě , částka, . Výpočet náhrady nákladů řízení je třeba rozdělit do dvou částí, a to do fáze vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, kdy tarifní hodnota byla , částka, , a do fáze následující, a to z tarifní hodnoty , částka, .usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 3392/2020. Žalobkyně se domáhaly nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, v této části byly plně úspěšné. O náhradě nákladů řízení je třeba, a to zejména vzhledem k předmětu řízení, rozhodovat specificky. Spravedlivé uspořádání je přitom v dané věci takové, kdy se výše nákladů řízení odvíjí od hodnoty pozemků, ve vztahu k nimž byla žaloba úspěšná či případně zamítnuta, nikoli od hodnoty pozemků původně označených v žalobě. K částečným zpětvzetím došlo z důvodu zákonných překážek pro vydání některých z původně požadovaných pozemků, přičemž tyto překážky nebo důvody nevhodnosti vyvstaly až v průběhu řízení, svým postojem žalobkyně přispěly k hospodárnosti řízení, například zpětvzetím pozemků v k. ú. , adresa, . Ve vztahu k pozemkům v k. ú. , adresa, je třeba uvést, že bezprostřední sousedství komunikace samo o sobě není překážkou. Otázka vydání proto spočívá na právní úvaze, jejíž závěr žalobkyně nemohly předem předvídat. Hodnota pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je oproti hodnotě zbývajících pozemků nevýznamná, a proto nemá vliv na celkový poměr úspěchu či neúspěchu6. Odvolání žalované ve věci samé není důvodné.

7. Jak uvedeno, žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně neaplikoval srážky za nemožnost přístupu k odňatým pozemků po zpevněné komunikaci a za nemožnost připojení na veřejný vodovod, což vedlo k nesprávnému rozhodnutí při řešení otázky, zda nárok žalobkyň již není přečerpán. Žalobkyně tvrdí, že původní výše jejich restitučního nároku byla , částka, . Žalovaná tvrdí, že i v případě, že ocenění pozemků jako stavebních je správné (což v závěru řízení před soudem prvního stupně uznala), je to , částka, . Pokud by správné bylo ocenění nižší, došlo by vydáním požadovaných pozemků k přečerpání restitučního nároku, protože v této výši by již nárok žalobkyň uspokojen.

8. Situace se však po rozhodnutí soudu prvního stupně podstatně změnila. Oba účastníci uvedli, že aktuálně je nárok žalobkyň vyčerpán pouze ve výši , částka, , protože Krajský soud v Brně, pobočka , adresa, , změnil rozsudek Okresního soudu v , adresa, (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , týkající se částky , částka, ), který uložil žalované povinnost uzavřít se žalobkyněmi smlouvu ohledně pozemků, jejichž hodnota dosahuje kolem 4 milionů Kč (v mezidobí totiž došlo tyto pozemky byly přesunuty do státních rezerv).

9. V důsledku aktuálně nehrozí přečerpání restitučního nároku žalobkyň, bez ohledu na to, zda při jeho ocenění měly, anebo neměly být provedeny srážky. Proto je nadbytečné se otázkou srážek zabývat. Nemůže to mít význam ani pro toto řízení, ani případně pro řízení jiná, protože skutkové závěry, které by odvolací soud ohledně této otázky učinil, by v nich nebyly závazné (závazný je podle § 159a odst. 1 o. s. ř. toliko výrok rozsudku).

10. Protože jiné námitky žalovaná proti rozsudku neuplatnila, a ani odvolací soud žádné pochybení neshledal, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Pokud jde o náklady řízení, shledal odvolací soud napadený rozsudek nesprávným.

12. Soud prvního stupně správně zohlednil, že řízení nemělo po celou dobu jednotný předmět řízení. Tak tomu bylo nejen proto, že po předchozím rozhodnutí odvolacího soudu se jednalo již jen o zbývajících pozemcích, ale i proto, že žalobkyně průběžně žalobu rozšiřovaly (měnily) a braly zpět. Důsledně vzato by se řízení pro účely rozhodnutí o nákladech řízení mohlo rozdělit na tolik fází, kolik bylo postupně předmětů řízení. Pak by se ovšem rozhodnutí o nákladech stalo extrémně složitým, navíc ani tehdy by plně nevystihovalo průběh a výsledek řízení, protože v něm šlo nejen o to, zda žalobkyně mají právo na ten který pozemek, ale vždy hlavně o to, jaký vysoký je jejich celkový restituční nárok. Proto je na místě určité zjednodušení. Za ideální považuje odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně a žalovaná – rozdělit řízení na dvě fáze: první skončila vydáním předchozího rozsudku odvolacího soudu a druhá následovala. Od vydání předchozího rozsudku odvolacího soudu se totiž předmět řízení zúžil.kdy byly předmětem řízení, ale až v hodnotě pozemků nakonec vydaných. Jestliže předchozím rozsudkem odvolacího soudu se od všech vydaných pozemků oddělily ty, ohledně nichž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, lze říci následující. V první fázi žalobkyně usilovaly, a to z pohledu konečného rozhodnutí úspěšně, o pozemky v hodnotě , částka, a , částka, ; tarifní hodnotou by proto měl být součet obou částek. Ve druhé fází však již úspěšně usilovaly jen o pozemky v hodnotě , částka, ; tarifní hodnotou je tato částka.

14. Přitom je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně jsou dvě a každá se vlastně samostatně domáhá poloviny každého z pozemků (pozemky chtějí do rovnodílného spoluvlastnictví) a od toho by se také měla odvíjet tarifní hodnota. Společné úkony provedené společným zástupcem se pak zohlední snížením odměny podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu.

15. Zjednodušení by však nemělo jít tak daleko – a v tom dává odvolací soud za pravdu žalované – že by se pominula případná vina žalobkyň na zastavení řízení. Není možné paušálně uzavřít, že žalobkyně, byť jako právní nástupkyně restituenta a osoby oprávněné podat žalobu na nahrazení projevu vůle, mohou požadovat uzavření smlouvy ohledně kteréhokoli pozemku (jako pozemku náhradního), aniž by předem z veřejně dostupných zdrojů ověřily, zda vydání pozemku evidentně nebrání některá ze zákonných překážek. Požadovaly-li přesto uzavření smlouvy ohledně takového pozemku, lze v takové případě uvažovat o jejich neúspěchu. Nelze přitom samozřejmě na žalobkyně v tomto směru klást nepřiměřené požadavky, ale elementární ověření je nutné.

16. Proto je na místě rozhodnout zvlášť o těch nákladech řízení, které vznikly v důsledku nedbalosti žalobkyň, pokud zde taková nedbalost ve vztahu k některým pozemkům bude shledána. To je třeba posoudit ve vztahu ke každému pozemku, o nějž byla žaloba vzata zpět. Bez dalšího lze učinit závěr pouze ohledně pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , neboť i při odvolacím jednání zástupce žalované uvedl, že „žádat o vydání tohoto pozemku bylo chybou“, protože již před podáním žaloby byl pozemek veden jako místní komunikace. V tomto případě by tarifní hodnotou měla být cena pozemku, který byl žalován zbytečně.

17. Protože rozhodnutí o nákladech řízení vyžaduje podstatné doplnění, jež není úkolem odvolacího soudu, odvolací soud v tomto bodě napadený rozsudek zrušil a soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

18. Výrok o nákladech státu odvolací soud potvrdil, neboť tyto náklady vznikly jen kvůli zjišťování základu nároku, a ohledně něj byla žalovaná jasně neúspěšná.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v odvolacím řízení (vedeném o odvolání žalované ze dne , datum, ) byly plně úspěšné. Mají proto právo na plnou náhradu nákladů, které jim v souvislosti s odvolacím řízením vznikly, respektive těch, které účelně vynaložily. Tarifní hodnotou, z níž odvolací soud náklady každé žalobkyni přiznal, je polovina tarifní hodnoty z ceny pozemků jim vydaných, tedy dvou pozemků v k. ú. , adresa, , a to hodnota pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - , částka, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - , částka, . Celkem tedy tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta je v případě každé žalobkyně polovina z , částka, , tedy , částka, . Každé žalobkyni by tak náležela odměna ve výši , částka, za jeden úkon právní služby. Protože však byly zastoupeny společným advokátem, je třeba tuto odměnu podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu zkrátit – celkem o 20 %, což znamená, že na každou žalobkyni připadá zkrácení 10 %. Odměna za jeden úkon právní služby tak u každé činí , částka, . Za vyjádření k odvolání a účast zástupce žalobkyň u ústního jednání před odvolacím soudem [§ 11 odst. 1 písm. k), písm. g) advokátního tarifu], tedy každé za dva úkony právní služby, spolu s DPH ve výši 21%, jejímž plátcem je advokát, jde pak u každé žalobkyně o odměnu v celkové výši , částka, .

20. Každé žalobkyni náleží také polovina z náhrady hotových výdajů v souvislosti se dvěma poskytnutými úkony právní služby po , částka, (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Dále žalobkyním náleží cestovné k ústnímu jednání před odvolacím soudem (§ 13 odst. 5 advokátního km osobním automobilem registrační značky , SPZ, , a to základní náhrada za použití silničního motorového vozidla , částka, /1 km ve výši , částka, a náhrada za spotřebované pohonné hmoty, a to při průměrné spotřebě 9 litrů na 100 km a ceně pohonných hmot , částka, /1 litr, při vzdálenosti 930 km, činí , částka, . Dále pak náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin v celkové výši , částka, [§ 14 odst. 1. písm. a) advokátního tarifu] a 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem činí tyto náklady v součtu , částka, , daň , částka, . Každé žalobkyni náleží polovina z těchto nákladů, tedy 10 517, , částka, .