14 Co 63/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vypořádání společného jmění manželů na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 11. 2023, č. j. 2 C 120/2023-148 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III a VI potvrzuje. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 34 993,20 Kč. Soud prvního stupně zamítl žalobu na vypořádání společného jmění účastníků ohledně pozemku st. parc. č. , hodnota, s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, , který je jeho součástí, pozemku st. parc. č. , Anonymizováno, s garáží, která je jeho součástí, a pozemku poz. parc. č. , Anonymizováno, vše v katastrálním území a obci , adresa, , práv a povinností z účtu u , právnická osoba, . č. , tel. číslo, , Anonymizováno, a z účtu u , právnická osoba, . č. , č. účtu, a dluhu z úvěru poskytnutého , právnická osoba, . pod č. , hodnota, (výrok I) a ohledně vnosu z výlučného majetku žalobkyně na společné jmění ve výši 810 000 Kč (výrok III), ohledně vypořádání osobního automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, a vnosu ze společného jmění do výlučného majetku žalobkyně ve výši 50 000 Kč řízení zastavil (výroky II a IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VI) a o soudním poplatku (výrok V). Dospěl k závěru, že účinnost dohody o uspořádání majetkových poměrů mezi manžely pro dobu po rozvodu ze dne 14. 5. 2021 není vázána pouze na rozvod bez zjišťování příčin rozvratu, přičemž žalobkyně neuvedla žádné konkrétní vady této dohody bránící tomu, aby byl podle ní povolen vklad do katastru nemovitostí. To, že společný úvěr účastníků byl v rozsahu 500 000 Kč vskutku doplacen z výlučného majetku žalobkyně, pak nebylo prokázáno. Žalobkyně se proti rozsudku odvolala s tím, že dohoda z formálního hlediska není s to vyvolat změny ve smyslu intabulace v katastru nemovitostí. Po vyhlášení napadeného rozsudku se jí podařilo opatřit výpisy z účtů prokazující použití částky 500 058,76 Kč z jejího výlučného majetku na úhradu společného úvěru účastníků, vzatého na pořízení nemovitých věcí v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, . Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen. Odvolání není důvodné. Odvolací soud zopakoval dokazování dohodou ze dne 14. 5. 2021, založenou na č. l. 2 rozvodového spisu, vedeného u soudu prvního stupně pod zn. 8 C 150/2021, a zjistil z ní, že účastníci „v souvislosti s plánovaným rozvodem jejich manželství“ uzavřeli písemnou dohodu, že právní mocí rozsudku o rozvodu se stanou rovnodílnými spoluvlastníky nemovitých věcí, označených v dohodě jako „parcela číslo , hodnota, , katastrální území , adresa, , č. LV , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, jejíž součástí je stavba s číslem popisným , Anonymizováno, , rodinný dům na adrese , adresa, “, „parcela číslo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, katastrální území , adresa, , č. LV , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2“ a „parcela číslo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , č. LV , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2“, a rovnodílnými spoluvlastníky bytové jednotky označené jako „bytová jednotka č. , Anonymizováno, v budovách č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (podíl na společných částech , Anonymizováno, ), katastrální území , adresa, , číslo LV , Anonymizováno, , zapsaná u , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, ; byt se nachází na adrese , adresa, “. V čl. III. dohody bylo ujednáno, že „majetkové vypořádání je dostatečné a není třeba jakéhokoli finančního vyrovnání ze strany některého z nich“. Na základě tohoto důkazu ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním zpochybněny a odvolací soud z nich vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že soudní vypořádání položek uvedených ve výroku I napadeného rozsudku vskutku nepřichází v úvahu a že nelze provést ani vypořádání vnosu ve výši 500 058,76 Kč. Z § 740 o. z. vyplývá, že vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu přichází v úvahu pouze tam, kde se manželé na vypořádání nedohodli. Soudu prvního stupně je proto třeba přisvědčit v tom, že soudní vypořádání společného jmění, které již bylo vypořádáno dohodou manželů, je nepřípustné a návrh na takové vypořádání musí být jako nedůvodný zamítnut. Z § 738 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že na vypořádání společného jmění se manželé mohou dohodnout kdykoli, tedy nejen po zániku společného jmění, ale i před jeho zánikem, s tím, že účinnosti dohoda nabývá vždy ke dni zániku společného jmění, případně – týká-li se věcí zapsaných ve veřejném seznamu – zápisem do tohoto seznamu. Dřívější judikatura, připouštějící uzavření platné dohody o vypořádání společného jmění za trvání manželství jen pro případ rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu podle § 24a zák. o rod. (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 257/2001, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1295/2007, ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3088/2012, a ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4932/2015), tedy již ve vztahu k nové úpravě není použitelná. Na druhou stranu manželům nic nebrání v tom, aby dohodu uzavřeli jen pro případ, že manželství bude rozvedeno bez zjišťování příčin rozvratu; v takovém případě nadále platí, že dojde-li k rozvodu se zjišťováním příčin rozvratu, taková dohoda nenabude účinnosti a mezi manžely platí takový majetkový režim, jako kdyby uzavřena nebyla. Rozhodující je přitom vždy obsah takové dohody. Vůle manželů je pro výklad dohody rozhodující i v tom směru, co je předmětem dohody, a to i tehdy, jsou-li jím nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu. To, že nemovité věci v dohodě nejsou označeny striktně v souladu s požadavky katastrálních předpisů, zejména § 8 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), nemá na relevanci dohody vliv, je-li z dohody přesto zřejmé, kterých nemovitých věcí se týká, nebo lze-li to zjistit jejím výkladem podle vůle manželů. U nedostatků v označení předmětu právního jednání je totiž nutno pečlivě rozlišovat, zda takové nedostatky zakládají vadu směřující k neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního jednání či nikoliv; o vadu podstatnou, vedoucí k její zdánlivosti podle § 553 o. z., by se nemělo jednat v případech, kde správné označení předmětu právního jednání je seznatelné z dalších identifikačních znaků nebo i z celého obsahu právního jednání jeho výkladem, případně objasněním skutkových okolností, za nichž bylo právní jednání učiněno (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008, ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1124/2010, a ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3302/2016, a přímo ve vztahu k dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu jeho usnesení ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 247/2012). V dané věci soud prvního stupně tyto závěry respektoval. V dohodě ze dne 14. 5. 2021 není ujednáno, že by byla uzavřena pouze pro případ rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) o. z., a z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by k tomu směřovala vůle účastníků – v záhlaví dohody je uvedeno, že je uzavřena „v souvislosti s plánovaným rozvodem jejich manželství“, tedy nejen s rozvodem bez zjišťování příčin rozvratu; jen z toho, že byla sepisována zároveň s návrhem na rozvod manželství bez zjišťování příčin rozvratu a k němu byla také připojena, na takovou vůli ještě usuzovat nelze. Dohoda proto nabyla účinnosti, i když manželství bylo rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2021, č. j. 8 C 150/2021-48, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2021, nakonec rozvedeno se zjišťováním příčin rozvratu. Pokud jde o označení nemovitých věcí, které jsou předmětem vypořádání, žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neuvedla, jakými konkrétními vadami, bránícími povolení vkladu, tohoto označení trpí, a nedokázala to uvést ani při jednání před odvolacím soudem dne 25. 4. 2024. Podstatné vady tohoto označení, zakládající zdánlivost dohody ve smyslu § 553 o. z., přitom neshledal ani odvolací soud. Je pravdou, že nemovité věci nejsou v dohodě označeny přesně v souladu s § 8 písm. a) katastrálního zákona, neboť u pozemků vedených jako parcely č. , hodnota, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, není uvedeno, zda jde o parcely stavební nebo pozemkové, ačkoli v daném katastrálním území jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách. To však na újmu relevance dohody není; uvádí-li se o pozemku č. , hodnota, , že se na něm nachází rodinný dům, je zřejmé, že jde o parcelu stavební, a u ostatních pozemků je správně uvedena jejich výměra a číslo listu vlastnictví, na němž jsou vedeny, takže ani u nich není pochybnosti o tom, o jaké pozemky jde. Má-li snad žalobkyně za to, že vkladu do katastru nemovitostí na základě dohody brání to, že úředně ověřen je jen podpis žalovaného, mýlí se. Úřední ověření podpisů obou manželů se vyžaduje pouze pro účely rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu (§ 757 odst. 2 o. z.). Není-li některý z nich ověřen, manželství bez zjišťování příčin rozvratu rozvést nelze, to však neznamená, že by dohoda nebyla způsobilá vkladu do katastru nemovitostí; nedostatek úředního ověření podpisu na vkladové listině lze ve vkladovém řízení podle § 7 odst. 2 katastrálního zákona nahradit prokázáním pravosti podpisu jiným způsobem. Lze tedy uzavřít, že ohledně položek uvedených ve výroku I napadeného rozsudku bylo společné jmění účastníků vypořádáno dohodou ze dne 14. 5. 2021, která netrpí žádnou z vad zakládajících její neplatnost nebo zdánlivost a která je způsobilým podkladem pro vklad do katastru nemovitostí. Dohoda nabyla účinnosti dne 6. 11. 2021, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu v této části zamítl, a proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I potvrdil. Správnost výroku III napadeného rozsudku žalobkyně odvoláním nezpochybňuje, tvrdí pouze, že po jeho vyhlášení se jí podařilo opatřit listinné důkazy prokazující vnos ve výši 500 058,76 Kč z jejího výlučného majetku do společného jmění. Uplatnění těchto důkazů je však v rozporu s principem neúplné apelace, o němž byli účastníci soudem prvního stupně při jednání dne 23. 11. 2023 řádně poučeni (§ 119a odst. 1 o. s. ř.). Na nové důkazy, které účastník beze své viny nemohl v řízení před soudem prvního stupně použít, totiž nedopadá žádná z výjimek zakotvených v § 205a o. s. ř., a to ani výjimka podle § 205a písm. f) o. s. ř., neboť nejde o důkazy, které vznikly po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně; tyto důkazy mohou být leda důvodem obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn.

II. ÚS 385/15, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003). Jestliže tedy žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně výpisy z účtů neměla k dispozici a získala je až v průběhu odvolacího řízení, jde o nepřípustnou novotu, ke které podle § 205a o. s. ř. nelze v tomto řízení přihlížet. K výpisům z účtu by však nebylo možné přihlédnout, ani kdyby se o nepřípustnou novotu nejednalo. Soudní praxe je ustálena na tom, že důkazní prostředek, který je nezákonný, nemůže být v řízení připuštěn k důkazu. Nezákonným je přitom takový důkazní prostředek, který byl opatřen v rozporu s obecně závaznými právními předpisy nebo jehož pořízením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn.

I. ÚS 191/05, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/1999). Nezákonným důkazním prostředkem je kupříkladu záznam telefonického hovoru pořízený bez souhlasu jednoho z účastníků hovoru, movitá věc získaná krádeží, znalecký posudek vyhotovený vyloučeným znalcem apod. V dané věci žalobkyně předkládala k důkazu výpis z běžného účtu , jméno FO, vedeného u , právnická osoba, . pod č. , č. účtu, , datovaný 11. 5. 2012 (č. l. 166 spisu), výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u téže banky pod č. , č. účtu, , datované 11. 5. 2012 (č. l. 167-169 spisu), a výpis z úvěrového účtu žalovaného u téže banky pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , datovaný 24. 4. 2012 (č. l. 170 spisu). Tato banka však soudu prvního stupně v přípise ze dne 5. 10. 2023 (č. l. 120 spisu) sdělila, že údaje o pohybech na účtech uskutečněných do 31. 12. 2012 a dokumentaci k úvěrům zrušeným před více než deseti lety nelze poskytnout, neboť již nejsou k dispozici. Zástupce žalobkyně při jednání před odvolacím soudem dne 25. 4. 2024 na dotaz soudu, jakým způsobem žalobkyně tyto listiny získala, odpověděl, že je získala z banky, „ale z určitých důvodů nemůže sdělit jméno konkrétního člověka“; „kdo konkrétně z banky doklady dodal, ani není potřebné vědět“. Je tedy zřejmé, že výpisy z účtů, které ani nebyly vedeny na její jméno, získala žalobkyně nezákonným způsobem od určitého pracovníka banky, jehož totožnost odmítla sdělit. Tyto listiny byly zřejmě získány v rozporu se zákonem, zejména s předpisy o bankovním , podezřelý výraz, a o povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců bank (§ 38 a násl. zákona č. 21/1992 Sb., o bankách), a nejsou tedy přípustným důkazním prostředkem. I z tohoto důvodu jimi proto odvolací soud důkaz neprovedl. Jen pro úplnost lze uvést, že i kdyby důkaz výpisy z účtů bylo možné provést, bylo by nutné se zabývat ujednáním čl. III. dohody ze dne 14. 5. 2021 o tom, že „majetkové vypořádání je dostatečné a není třeba jakéhokoli finančního vyrovnání“ ze strany některého z manželů. Kdyby toto ujednání bylo míněno jako celkové „narovnání“ vzájemných vztahů vyplývajících z vypořádání společného jmění, byl by s ním požadavek na vypořádání vnosu ve výši 500 058,76 Kč v rozporu, neboť v takovém případě by z dohody vyplývalo, že žádné další finanční nároky z vypořádání účastníci vůči sobě mít nebudou. Na druhou stranu je otázkou, zda se toto „narovnací“ ujednání týká veškerých položek náležejících do společného jmění, nebo jen těch, které jsou do dohody zahrnuty; ve druhém případě by vypořádání vnosu v úvahu přicházelo, neboť vnosem měl být uhrazen společný úvěr vzatý na pořízení nemovitých věcí v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , které byly později prodány a předmětem vypořádání společného jmění již nebyly. Bylo by tedy nutné provést výklad tohoto ujednání z hledisek uvedených v § 556 o. z., zejména pak podle vůle účastníků. To však v tomto řízení není nutné, neboť vnos beztak prokázán nebyl (viz výše). Ze všech těchto důvodů odvolací soud výrok III napadeného rozsudku, založený na správném závěru o tom, že žalobkyně tvrzený vnos neprokázala, potvrdil. Stejně tak potvrdil i odvoláním samostatně nenapadený výrok VI rozsudku. Žalovaný má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně s požadavkem na vypořádání části vnosu ve výši 500 058,76 Kč ani v odvolacím řízení neuspěla. Za tarifní hodnotu pro výpočet náhrady odměny za zastoupení advokátem v odvolacím řízení vzal odvolací soud částku 250 029,13 Kč, představující podle § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednu polovinu části vnosu ve výši 500 058,76 Kč, jejíhož vypořádání se žalobkyně v odvolacím řízení domáhala (další části téhož vnosu v celkové výši 309 941,24 Kč předmětem odvolacího řízení – posuzováno podle obsahu – nebyly). Soudu prvního stupně lze přitom přisvědčit, že vypořádání položek uvedených ve výroku I napadeného rozsudku bylo předmětem řízení spíše formálně, sama žalobkyně již při prvním jednání uváděla, že hlavním předmětem řízení je vnos ve výši 810 000 Kč; v žalobě sice navrhla vypořádat společné jmění k nemovitostem jejich přikázáním do vlastnictví žalovaného, nejpozději při jednání před odvolacím soudem však od tohoto návrhu ustoupila a navrhla, aby se společné jmění „změnilo na podílové spoluvlastnictví“ – požadovala tedy, aby bylo vypořádáno stejně, jako bylo vypořádáno dohodou ze dne 14. 5. 2021. Odklizení této dohody tedy žalobkyně považovala pouze za cestu, jak dosáhnout i vypořádání vnosu ve výši 810 000 Kč, o němž se domnívala, že se jej vzdala „narovnací“ doložkou v čl. III dohody. To, že reálným předmětem sporu byl pouze vnos ve výši 810 000 Kč (a v řízení před soudem prvního stupně také další vnos ve výši 50 000 Kč), ostatně akceptoval i sám žalovaný přinejmenším tím, že se neodvolal proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, vycházejícímu z tarifní hodnoty 860 000 Kč. Při tarifní hodnotě 250 029,13 Kč spočívají náklady žalovaného v odvolacím řízení v odměně advokátky za zastoupení při třech úkonech právní služby (další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 6. 2. 2024, sepis vyjádření k odvolání ze dne , právnická osoba, . 2024 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 4. 2024) podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 9 340 Kč = 28 020 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokátky za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], ve výši 6 073,20 Kč, celkem činí 34 993,20 Kč a je třeba je zaplatit k rukám jeho advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).