14 Co 7/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 128 573 Kč na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 7. 2025, č. j. 6 C 175/2020-453

I. Výrok I napadeného rozsudku se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 128 573 Kč.

II. Pokud se týče prvního řízení před soudem prvního stupně a prvního odvolacího řízení, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Pokud se týče druhého řízení před soudem prvního stupně a druhého odvolacího řízení, je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 33 550 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 128 573 Kč (výrok I) a žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 156 820 Kč (výrok II).

2. Žalobce tvrdil, že účastníci spolu od listopadu 2014 do listopadu 2019 udržovali družský vztah zahrnující rovněž vedení společné domácnosti a společné finanční hospodaření a domáhal se –mimo jiné – po žalované zaplacení částky 128 573 Kč (o zbývajících nárocích již bylo pravomocně rozhodnuto), přičemž uváděl, že se jedná o částku, kterou na základě dvou faktur zaplatil za instalatérské práce provedené , jméno FO, , jméno FO, na chatě žalované.

3. Odvolací soud se již jednou touto tvrzenou investicí žalobce zabýval a ve svém rozsudku ze dne 5. 11. 2024, č. j. 14 Co 195/2024 dospěl k závěru, že „žalobce prokázal, že sjednal provedení prací na chatě ve vlastnictví žalované u , jméno FO, , jméno FO, a že prokázal i to, že tyto práce po jejich provedení zaplatil.“ Spornou však zůstala otázka, zda žalobci vzniklo právo na vypořádání této částky. Odvolací soud tehdy také uvedl, že žalovaná ohledně účelu koupě chaty tvrdila, že vztah mezi ní a žalobcem nebyl již příliš dobrý, a proto uvažovala o odchodu od něj a potřebovala pro sebe a děti zajistit bydlení. Tedy tvrdila, že chata bude – po provedené rekonstrukci – sloužit výhradně jí. Pokud by tomu tak bylo, žalobce o tom věděl, a přesto za takové situace sjednal služby , jméno FO, , jméno FO, a zaplatil mu je, pak by bylo možné nahlížet na toto plnění podobně jako na dar. Právo na vrácení plnění by nevzniklo, protože by žalobce věděl, že žalovanou bez právního důvodu obohacuje, takže by se aplikovala prvá možnost § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. Pokud by byla pravdivá skutková verze žalobce, že chatu koupila sice žalovaná do svého výlučného vlastnictví (z důvodu jeho insolvence), ale s tím úmyslem, aby ji účastníci společně opravili a připravili pro společné bydlení, pak by žalobce investice do chaty v podobě úhrady faktur , jméno FO, , jméno FO, činil i pro sebe, a to s tím předpokladem a očekáváním, že bude v této nemovitosti rovněž bydlet, přičemž jeho očekávání se nenaplnilo, bylo zmařeno. Za takové situace by mohl být nárok jím požadovaný na bezdůvodné obohacení důvodný, protože by se jednalo o druhou možnost vyplývající z ustanovení § 2997 odst. 1 věta druhá o. z.

4. Soud prvního stupně poté doplnil dokazování výslechy obou účastníků a komunikací účastníků a v napadeném rozsudku poté uzavřel, že žalobcovo tvrzení, že až do odstěhování se žalované z jeho domácnosti (16. 11. 2019) neměl tušení, že by se do chaty nestěhoval, a proto veškeré investice prováděl za účelem společného budoucího užívání, vyvrací vzájemná komunikace účastníků (SMS zprávy) i komunikace žalobce a dcery žalované Karolíny. Již na jaře 2019 byl mezi účastníky jako partnery nesoulad. Nejméně od srpna 2019 komunikace účastníků směřuje k tomu, že žalobce píše žalované, že „už jí vše opravil“ a „že to bude mít hezký“, že „koupený sporák si může nechat u něj“; v říjnu požadoval žalobce po žalované za hodinu práce alespoň 120 Kč, koncem října jí radí s výběrem kamen. Tedy na počátku rekonstrukce se žalovaný mohl domnívat, že investice do chaty žalované jsou činěny s úmyslem užívat ji společně. Krize ve vztahu účastníků nastala na jaře 2019 a nejpozději 13. 9. 2019 žalobce věděl, že se do nemovitosti stěhovat nebude. Pokud tedy na konci října 2019 dobrovolně uhradil částku 128 573 Kč, nemohl to činit s úmyslem naplnění očekávání budoucího užívání chaty. Pokud , jméno FO, , jméno FO, provedl práce, které vyfakturoval žalobci, a žalobce mu je zaplatil, činil to již s vědomím, že se na chatu nestěhuje. Mezi účastníky neexistovala žádná dohoda o provádění úhrad, žalobce sám uváděl, že ke konci jejich vztahu si práce a materiál platila sama žalovaná, tím spíše je nemusel hradit on. Tudíž lze tuto úhradu vnímat jako dar. Ostatně o tom svědčí i to, že na počátku sporu tuto částku po žalované ani nechtěl. Rozhodl se ji vymáhat až poté, co zjistil, že vymáhání plateb uhrazených jinému řemeslníku (, jméno FO, ) nebude úspěšné. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobce, že až v polovině listopadu mu žalovaná oznámila, že se stěhuje na chatu bez něho a on byl tímto prohlášením „zaskočen“. Nebylo ani prokázáno, že po provedení úhrady, mu žalovaná slíbila částku vrátit. Důkaz audiozáznamem z 8. 9. 2019 soud neprováděl, neboť bylo prokázáno, že předmětnou částku , jméno FO, , jméno FO, uhradil žalobce na konci října 2019, ačkoliv již 13. 9. 2019 věděl, že žalovaná se do chaty bude stěhovat sama, neboť považuje jejich vztah za ukončený. I skutečnost, že žalovaná za měsíce září a říjen 2019 hradila žalobci nájem za bydlení u něj a že na konci října byl zrušen i tzv. hostinský účet, nasvědčují verzi žalované. Oba účastníci přitom shodně potvrdili, že žalobce objednával práce u známých, pak je vyplácel z hotovostního příjmu v restauraci, žalovaná mu peníze zpětně proplácela.

5. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal. Navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tamnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně, aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví. Soud prvního stupně nesplnil pokyn odvolacího soudu, neboť mu bylo uloženo znovu se zabývat otázkou, zda je pravdivé tvrzení, že chatu koupila žalovaná výhradně pro bydlení své a svých dětí, nebo zda odpovídá pravdě tvrzení žalobce, že chata byla původně zakoupena za účelem společného bydlení, přičemž se naopak soustředil na otázku, zda a od kdy žalobce věděl, že jejich vztah je natolik narušený, že se od něj žalovaná s dětmi hodlá odstěhovat. Kdyby bylo pravdivé tvrzení, že od počátku byla chata zamýšlena pouze pro žalovanou, je zvláštní, že k rekonstrukci nemá žádné doklady. Soud prvního stupně zamítl provedení důkazu zvukovým záznamem, avšak kdyby jej provedl, zjistil by významné skutečnosti. Například, že , jméno FO, , jméno FO, uvedl, že na žalovanou nemá kontakt, že žalovaná uvedla, že lidi, kteří na chatě dělali, ani nezná; že žalovaná slibovala žalobci, že poté, co on provede dohodnuté dokončovací práce na chatě, vyplatí mu ona dlužné peníze; že žalovaná nemá peníze; že žalovaná uznala, že dluží žalobci 46 428 Kč. Tedy tento důkaz byl klíčový pro posouzení nároku. Soud prvního stupně vychází ze závěru, že žalobce neměl povinnost , jméno FO, , jméno FO, zaplatit faktury. To je ovšem s provedeným dokazováním v rozporu, neboť dohoda stran zněla tak, že vše ohledně dokončení rekonstrukce zařídí organizačně žalobce, k tomu i k zaplacení jej zavazovala ústní dohoda (mandátní smlouva). Tomu ostatně odpovídá i tvrzení žalované, že vždy, když ji informoval o částce, kterou je třeba řemeslníkovi zaplatit, peníze poskytla. Navíc zvukový záznam prokazuje i to, že žalovaná o nutnosti uhradit provedené práce věděla. Tedy žalobce plnil, ale z pověření žalované. Popřel tvrzení žalované, že vyplácela řemeslníky a že sama zaplatila faktury , jméno FO, , jméno FO, . Odvolal se i proti výroku o nákladech řízení, neboť soud přiznal odměnu i za jednání před soudem prvního stupně, kdy se „jednalo“ pouze tak, že soud prvního stupně strany vyzval k jednání o smíru a poskytl jim k tomu lhůtu, případně nařídil mediaci. Mediace byla zmařena přístupem žalované. Pro případ, že mu odvolací soud nevyhoví v části týkající se nákladů řízení, žádal, aby mu bylo umožněno zaplatit náklady řízení ve splátkách s přihlédnutím k jeho majetkovým poměrům.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobcovu odvolání uvedla, že část písemné komunikace účastníků prokazuje od března 2019 nespokojenost žalované ve vztahu a od července 2019 potvrzuje rozpad vztahu. Fotografie prokazují, že , jméno FO, , jméno FO, pracoval na chatě žalované v průběhu měsíců červenec, srpen a září 2019. Soud prvního stupně neprovedl důkaz audionahrávkou, protože měla prokázat, že žalobce dluží žalované peníze za práci provedenou , jméno FO, , nikoliv , jméno FO, , jméno FO, . Přesto se k této audionahrávce vyjádřila tak, že částka 46 428 Kč, kterou žalovaný vynaložil na chatu v Lišicích koresponduje s platbami zaslanými žalovanou na účet , jméno FO, v listopadu 2019; pokud jde o částku 50 000 Kč není zřejmé, o jakou částku se má jednat; žalobce požadoval 3 300 Kč za nájem hospody a od dcery žalované 3 000 Kč; žalovaná potvrdila, že nájem mu pošle, což koresponduje s platbou ve výši 4 229 Kč označenou jako nájem; řeší se zrušení „hospodského“ účtu. Pokud žalobce hodnotí dohodu účastníků jako mandátní smlouvu, žalovaná jednak namítla, že k jejímu uzavření by muselo dojít před 1. 1. 2014, kdy taková úprava neexistovala, její předmět nebyl dostatečně specifikován (není zřejmé, co vše měl žalobce zařídit), a proto se jedná o úkon nicotný, jednak s tímto tvrzením přišel žalobce až poté, co byl poučen podle § 118a a § 119a o. s. ř., přičemž podle. platí zákaz novot v odvolacím řízení (§ 205a o. s. ř.). Tedy ztotožnila se se závěry soudu prvního stupně, že žalobce vědomě plnil na nedluh. Navrhla proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

7. Odvolání žalobce je důvodné.

8. Předmětem řízení po předchozím rozhodnutí odvolacího soudu zůstala částka 128 573 Kč, o kterou žalobce podle svého tvrzení zaplatil za instalatérské práce provedené , jméno FO, , jméno FO, na chatě ve výlučném vlastnictví žalované a kterou v důsledku rozpadu partnerského vztahu účastníků požadoval po žalované vrátit. Soud prvního stupně po zrušení věci správně postupoval na základě pokynu odvolacího soudu uvedeného v jeho předchozím rozhodnutí a zkoumal, proč žalobce tyto faktury zaplatil. Přicházely v úvahu dvě možnosti (dva důvody), proč tak činil. Buď proto, že se domníval, že z toho bude mít nějaký užitek, tedy že v budoucnu bude rekonstruovanou chatu užívat společně se žalovanou k bydlení, anebo proto, že se jednalo o obdobu darování. Soud prvního stupně na základě pokynu odvolacího soudu doplnil dokazování, a to výpověďmi obou účastníků i SMS zprávami, které si účastníci mezi sebou posílali. Na základě doplněného dokazování přesvědčivě odůvodnil závěr, že v době, kdy žalobce platby činil, tedy v říjnu 2019, již nemohl očekávat, že v nemovitosti žalované bude bydlet spolu s ní. V tomto směru lze na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odkázat.

9. Soudu prvního stupně však unikl důležitý fakt, a sice ten, že v době, kdy došlo k rozpadu vztahu účastníků (září 2019), byly práce na rekonstrukci chaty žalované už nějakou dobu prováděny. Byť se nepodařilo přesně zjistit, kdy práce začaly, bylo zjištěno, že to bylo minimálně od srpna (ve spise je nabídka společnosti , právnická osoba, + , právnická osoba, . , jméno FO, , jméno FO, z 19. 8. 2019 - č. l. 172), tudíž je jisté, že práce musely být sjednány žalobcem nějakou dobu předtím. Žalobce k tomu sám uvedl, že ke sjednání došlo někdy na „počátku léta či v létě“ toho roku; žalovaná uváděla, že práce probíhaly od července. Z toho je zřejmé, že žalobce práce sjednal v době, kdy ještě nevěděl o úmyslu žalované odstěhovat se od něj a ukončit společné soužití. Tedy v době, kdy ještě mohl očekávat, že chata bude sloužit k bydlení i jemu.

10. Když se žalobce dozvěděl o změně situace, tedy rozpadu vztahu a úmyslu žalované odstěhovat se bez něj, nezbývalo mu už práce, které na základě jeho domluvy se , jméno FO, , jméno FO, byly započaty a probíhaly, nechat dokončit. Smlouvou se , jméno FO, , jméno FO, byl žalobce vázán. A vzhledem k tomu, že to byl on, kdo práce objednal, musel za ně i zaplatit.

11. To znamená, že žalobce žalované plnil na základě důvodu, který později nenastal, a proto má podle § 2997 odst. 1 druhá věta o. z. právo na vydání tím vzniklého obohacení.

12. Je zde nicméně ještě jiná skutečnost, která odůvodňuje nárok žalobce na náhradu toho, co ve prospěch žalované zaplatil. Žalobce totiž – jak odvolací soud zjistil instalatérské práce nechal pro žalobkyni provést na základě pokynu (mandátu) žalované: „měl jsem od žalované ústní mandát, abych práce, které na její chatě byly rozpracované, dokončil;“ resp. „dala mi mandát, abych chatu dodělal.“13. Žalovaná namítla, že tvrzení o „mandátu“ bylo novotou v odvolacím řízení nepřípustnou, odvolací soud však její názor nesdílí. Mandát je právní pojem popisující určité skutečnosti, a protože účastník řízení není povinen tvrzené skutečnosti právně kvalifikovat, nezáleží na tom, zda žalovaný slovo „mandát“ použil již před soudem prvního stupně. Podstatné je, že soud prvního stupně se zabýval tím, s jakým úmyslem žalobce za práce provedené , jméno FO, , jméno FO, platil, a že žalobce k tomu navrhl provést důkaz audionahrávkou rozhovoru účastníků, a to nejen na posledním jednání soudu prvního stupně, ale již v žalobě (na posledním jednání soud žalobci sdělil, že „zbývá rozhodnout, s jakým úmyslem žalobce tuto platbu hradil,“ a ten v reakci na to navrhl doplnit dokazování zvukovým záznamem). Pokud soud prvního stupně audionahrávku neprovedl, znamená to, že otázku úmyslu žalobce nezjistil úplně, a tuto vadu je třeba napravit. O nepřípustnou novotu nemůže jít navíc proto, že soud účastníky řízení před skončením jednání nepoučil podle § 119a o. s. ř. Proto odvolací soud důkaz opakovaně navrhovaný žalobcem připustil a doplnil jím dokazování.

14. Z audionahrávky ze dne 8. 9. 2019 pak zjistil, že se jedná o rozhovor účastníků, kdy žalovaná říká (4:40 až 7:23): „Takže to je k dnešnímu dni, co ty si investoval do baráku, takže tuto jsou peníze, který já jsem já ti dam, který budeme vracet. Od dnešního dne ty už nic neplať. Honza před , jméno FO, asi přijde za tebou, předpokládám, že jo. Jednou bude potřeba to doplatit, že jo. Takže prosím tě, ty už odteď ty už nic neplať. Z toho si potom vytaháš ty věci. Jo, tím by byl barák vyřešenej. Takže já to mám napsaný, kolik ti dlužim“; (14:48 až 17:56), žalovaný: „Řekli jsme, že se na všem domluvíme v klidu a ty už mi tady házíš podmínky. Já ti ty peníze dám, až bude barák dodělanej.“ Žalobce: „Ty si tady diktuješ podmínky, za jakých mi peníze budeš vracet, nebo nebudeš. Co mně je do toho, jestli máš barák hotovej nebo ne. Já se s tebou bavím o tom způsobu jednání. Vím, že teď nemáš, abys nahoru šla a dala mi 50 000. Uděláme rozumnou domluvu.“ Na to žalovaná: „To nemám teda. Udělám všechno pro to, aby ty peníze si dostal. Co ti mám říct na to. Žalovaná: „Co ti mám říct na tu otázku, kdy se odsuď odstěhuješ? Až budou vylitý podlahy a položený lino, to mi stačí“; (18:47 až 24:00), žalobce: „Přijď a řekni, potřebuju tuto, potřebuju pomoc a já ti pomůžu, nemám s tím problém. Nejsem takový hovado, abych řek dnešním dnem spolu končíme. Já se tě budu snažit vyjít maximálně vstříc, bavíme se o baráku, aby to, co je rozjednáno, bylo všechno maximálně tak, jak to má bejt.“ Nato žalovaná: „Dobře.“ Žalobce: „Až to tímto způsobem ukončíme, tak ty lidi, který budeš ještě potřebovat, si budeš muset sehnat sama, nebo se budeme ňák muset domluvit a já ti ty lidi ještě seženu.“ Žalovaná: „No, když bude zprovozněná koupelna, to jsem si myslela, že bude všechno hotový, domluvenej je Bejnar, támhleten podlahář. No, , jméno FO, je čtvrtej, dobře, a , jméno FO, , dotáhnou do konce, protože ty to rozdělali. O tom se bavím“. Počkej, já ti dám celou částku, buďto všechno, nebo nic. Žalobce: „Budeš potřebovat 100 000.“ Žalovaná: „Já myslím, že je seženu“. Na to žalobce „Teď se tady bavíme o důvěře, teoreticky se bavíme o důvěře. Teoreticky, já ti to tady pomůžu dotáhnout do nějakýho konce, kterej ty máš představu, a na konci ty můžeš říct já prachy nemam, já ti je nedam“. Nato žalovaná: „Pak si magor, když si todle myslíš. To se nemůže stát, to se nestane. Já ti říkám, že ti to dam najednou, celou částku. Budeš potom mít ranec. Poslouchej, jak teda to chceš, chceš mi dát nějakej termín a tuto. Ideální by bylo, až se tam všechno dodělá, tudleto, co jsme si tady spolu domluvili, tak já ti dam ty peníze. No to je myslim minimálně měsíc nebo měsíc a půl.“15. Na základě takto doplněného dokazování nelze přijmout obranu žalované, že se jedná o účelově připravené nahrávky a že by jednotlivé části, které žalobce k důkazu předložil, byly nějak „vytržené z kontextu“. Při přehrání jednotlivých částí dávají poměrně přesvědčivý důkaz o tom, že žalovaná se zavázala zaplatit žalobci za práce, které on na její chatě mimo jiné i u , jméno FO, , jméno FO, objednal a které slíbil dokončit. Již na začátku rozhovoru z věty „už nic neplať…“ lze dovodit, že žalovaná počítá s tím, že , jméno FO, (tedy , jméno FO, , jméno FO, ), musí být zaplacen, počítá i s tím, že zaplaceni budou i další řemeslníci, kteří se na rekonstrukci chaty podíleli, a je i zřejmé, že věta „od teď už nic neplať“ se nevztahuje na ty práce, které už v té době probíhaly. Byť by bez dalšího kontextu mohla tato věta nasvědčovat verzi žalované, ona to však během dalšího hovoru uvádí na pravou míru s tím „aby to, co je rozjednáno, bylo tak, jak má bejt“, tedy počítá s tím, že dokončení rozpracovaných prací žalobce vyřídí. Je i zřejmé, že žalobce s tím počítá a souhlasí. Počítá však zjevně s tím, že mu žalovaná pak peníze na to vynaložení vrátí. Žalobce totiž říká, že bude potřeba pana , jméno FO, zaplatit, že bude potřeba 100 000 Kč, ona na to reaguje tak, že peníze sežene. Nato žalobce uvádí, že je to rozhovor o důvěře, „bavíme se o důvěře“, vyjadřuje obavy, aby to nedopadlo tak, že on práce dodělá, zaplatí a nedostane od žalované peníze.

16. Tedy nahrávka ve svém kontextu přesvědčila odvolací soud o tom, že účastníci se dohodli, že práce, které objednal u , jméno FO, , jméno FO, , sice zaplatí žalobce, ale žalovaná mu následně peníze dá. Rozhovor účastníků rozhodně neprokazuje, ale naopak vyvrací úmysl žalobce nějak obohacovat žalovanou a něco za ni nadále bez nároku na náhradu platit (v podstatě jí něco darovat). Je patrné, že účastníci se dohodli, že žalobce obstará dodělání rozdělaných prací a žalovaná mu zaplatí částky, které on řemeslníkům uhradí. Je také patrné, že žalovaná neměla v té době peníze, protože když žalobce říkal „budeš potřebovat 50 000“, žalovaná odpověděla „teď je nemám, ale seženu je“. Tedy provedené nahrávky přesvědčily odvolací soud, že situace byla taková, jak tvrdil žalobce.

17. Proto lze uzavřít, že mezi účastníky byla uzavřena příkazní smlouva podle § 2430 an. o. z. a žalovaná je podle § 2436 o. z. nahradit žalobci „náklady účelně vynaložené při provádění příkazu.“18. Předpokladem tohoto závěru samozřejmě je, že za práce zaplatil panu , jméno FO, skutečně žalobce. Tento závěr soud prvního stupně učinil, stejně tak jako již dříve i odvolací soud. Ten ve svém předchozím rozhodnutí, označil za prokázané, že žalobce zaplatil uvedenou částku , jméno FO, , jméno FO, na základě dvou faktur, faktura ze dne 22. 10. 2019, č. 010/19 vystavená na částku 86 826 Kč a faktura ze dne 29. 10. 2019, č. 012/19 vystavená na částku 41 747 Kč (rozsudek ze dne 5. 11. 2024, č. j. 14 Co 195/2024-398). Na tomto svém závěru nemá odvolací soud žádný důvod cokoli měnit, byť jej žalovaná nadále zpochybňuje. , jméno FO, , jméno FO, byl ve věci vyslechnut jako svědek, soud prvního stupně mu uvěřil na základě toho, jak vypovídal (jak na soudce působil) a jak jeho výpověď vyzněla v kontextu dalších provedených důkazů, přičemž odvolací soud nevidí, co by tomuto hodnocení vytkl. A to i proto, že ve svědkově výpovědi neshledal žádné rozpory, jeho výpověď odpovídala i dalším provedeným důkazům, a to fakturám, soupisu faktur, svědkovu daňovému přiznání a příjmovému pokladnímu dokladu. Ostatně žalovaná při odvolacím jednání připustila, že své tvrzení nemá jak dokázat. Nově navíc žalobcovo zaplacení prokazuje uvedená nahrávka.

19. S ohledem na závěr o příkazní smlouvě nebylo nutné zkoumat výši bezdůvodného obohacení, jak ve svém minulém rozhodnutí odvolací soud naznačil.

20. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek změnil a žalobci uplatněný nárok přiznal.

21. Pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení rozdělil odvolací soud řízení do několika fází. A to jednak první řízení před soudem prvního stupně a první odvolací řízení, v nichž předmětem řízení byla částka 233 001 Kč. V obou těchto řízeních byl konečný úspěch žalované 45 %, žalobcův 55 %. Poměr úspěchu a neúspěchu byl tedy přibližně shodný, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení za tyto dvě fáze nepřiznal (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve druhém řízení před soudem prvního stupně a druhém odvolacím řízení byla předmětem řízení již jen částka 128 573 Kč. Zde byl žalobce plně úspěšný a má proto právo na plnou náhradu nákladů, které účelně vynaložil (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

22. O výši náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle advokátního tarifu. Náklady řízení představuje odměna advokáta za druhé řízení před soudem prvního stupně i za druhé odvolací řízení. Tarifní hodnotou pro účely rozhodnutí o nákladech řízení je částka 128 573 Kč, a tudíž odměna za každý úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 částku 6 260 Kč (bez náhrady hotových výdajů).

23. Za řízení před soudem prvního stupně byla přiznána odměna za tři úkony právní služby, a to účast zástupce žalobce u jednání před soudem prvního stupně ve dnech 6. 6. 2025 a 25. 7. 2025 a písemné podání soudu – závěrečný návrh žalobce ze dne 24. 7. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu] a dále náhrada hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Tedy celkem 20 130 Kč. , jméno FO, žalobce požadoval odměnu za „Aktuální stanovisko ze dne 27. 3. 2025“, odvolací soud mu ji nepřiznal, protože dne 27. 3. 2025 bylo sice soudu prvního stupně doručeno podání žalobcova advokáta (č. l. 410), avšak obsahuje pouze sdělení, že se žalobce nemůže ze zdravotních důvodů jednání zúčastnit a žádá o jeho odročení. Podání žalobce z téhož dne obsahující vyjádření k věci ve spise založeno není.

24. Za řízení před soudem odvolacím byla žalobci přiznána odměna za dva úkony právní služby, a to podání odvolání proti rozsudku a porada právního zástupce se žalobcem konaná dne 20. 4. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. c) a písm. k) advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů za dva úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem tedy 13 420 Kč. Odměnu za poradu konanou mezi právním zástupcem a žalovaným dne 12. 2. 2026 odvolací soud nepřiznal, protože tento úkon shledal jako neúčelný. Na rozdíl od porady konané dne 20. 4. 2026, jejímž předmětem byla příprava žalobce na odvolací jednání, jehož se zúčastnil sám bez svého zástupce, chybí u prvně uvedené porady věcná či časová souvislost s vývojem sporu (s nějakým úkonem soudu nebo účastníků).