16 Ad 120/2015

Rubrum

Vyvěšeno: 16Ad 120/2015-33 Sňato: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. R., bytem M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28.9.2015 proti rozhodnutí žalované ze dne 20.7.2015 č.j. X o přeplatek na sirotčím důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včasnou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 20.7.2015 č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí ČSSZ ze dne 4.5.2015 č.j. X, jímž jí byla uložena povinnost vrátit ČSSZ přeplatek na sirotčím důchodu ve výši 13.036,- Kč, neboť rozhodnutí považuje za nesprávné, protože je založené na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Žalovaná část přeplatku způsobila vlastním zaviněním, když ona jí dne 23.2.2015 předložila potvrzení o přerušení vzdělávání, čímž splnila svou zákonnou povinnost, a na to jí byly vyplaceny ještě 2 splátky důchodu. Dále uvedla, že v případě rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 26.5.2010 č.j. 3 Ads 35/2010-54 se jedná o zcela odlišnou skutkovou podstatu, neboť ona přijala neprávem vyplacené splátky sirotčího důchodu v dobré víře, že jí náleží. K argumentům, že jí z výpisu účtu peněžního ústavu mělo být známo, od kdy do kdy v měsíci je důchod vyplácen, žalobkyně sdělila, že od dubna 2014 jí byl důchod vyplácen prostřednictvím České pošty poštovní poukázkou. Také poukázala na názor veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského obsažený v závěrečné zprávě o šetření sp.zn.: 3686/2012/VOP/DŘ ze dne 27. září 2012, v níž se k problematice subjektivní odpovědnosti vyjadřuje tak, že pokud by byla subjektivní odpovědnost chápána ve smyslu trestního zákona (Neznalost zákona neomlouvá), ČSSZ by prakticky nenesla odpovědnost za žádné ze svých pochybení. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí ČSSZ zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a žádala i náhradu nákladů řízení bez specifikace. (K žalobě připojila mimo jiné i kopii napadeného a jemu předcházejícího rozhodnutí i kopii prohlášení příjemce částky reklamované poštovní poukázky ze dne 5.6.2014.) Napadeným rozhodnutím ze dne 20.7.2015 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 4.5.2015, jímž byla žalobkyni uložena podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen ZOPSZ), povinnost vrátit ČSSZ přeplatek na sirotčím důchodu za dobu od 24.2. do 23.4.2015 ve výši 13.036,- Kč do 8 dnů od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná mimo jiné uvedla, že žalobkyně prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení Klatovy (dále jen OSSZ) oznámila dne 23.2.2015 ČSSZ, že rozhodnutím Střední školy zemědělské a potravinářské K. ze dne 9.2.2015 přerušila vzdělávání ve 3. ročníku učebního oboru cukrář na dobu od 16.2.2015 do 15.2.2017. Dále bylo uvedeno, že žalobkyni byl v souladu s ustanovením § 116 ZOPSZ vyplácen sirotčí důchod ke každému 24. dni v měsíci a bylo-li konstatováno, že se sirotčí důchod odnímá od 24.4.2015, znamená to, že poslední splátka jí byla poukázána na účet 24.3.2015 za období od 24.3. do 23.4.2015. Stejně tak platí, že ukončila-li žalobkyně studium 16.2.2015, náležela jí naposledy splátka důchodu 24.1.2015 určená na období od 24.1. do 23.2.2015 a nárok na sirotčí důchod jí zanikl dne 16.2.2015, od splátky sirotčího důchodu splatné 24.1.2015. ČSSZ v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), odňala žalobkyni sirotčí důchod od nejbližší možné splátky důchodu po oznámení této skutečnosti a poté, co zjistila, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl Z ustanovení § 118a odst. 1 ZOPSZ vyplývá právní povinnost příjemce důchodu odpovídající nároku ČSSZ jako plátce důchodu na vrácení (popř. náhradu) nesprávně vyplacené částky, a to mimo jiné povinnost příjemce důchodu nepřijmout, resp. bezodkladně vrátit důchod, o němž příjemce důchodu musel z okolností předpokládat, že mu nenáleží. Základními předpoklady vzniku právní odpovědnosti za přeplatek na dávce důchodového pojištění podle tohoto ustanovení je obecně existence porušení právní povinnosti a přeplatek na dávce vyplacené neprávem, nebo ve vyšší částce než náležela. Dalším předpokladem právní odpovědnosti je příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a následkem, tj. vznikem přeplatku na dávce důchodového pojištění. V případě subjektivní odpovědnosti je nutné zavinění; prvek zavinění lze vymezit jako vnitřní psychický stav odpovědného subjektu k jeho jednání a k následkům takového jednání. Rozlišují se dvě základní formy zavinění, a to zavinění úmyslné a zavinění z nedbalosti. Ke vzniku subjektivní odpovědnosti přitom postačí, je-li prokázáno zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. O zavinění ve formě nevědomé nedbalosti se jedná v případě, kdy subjekt nevěděl, že svým protiprávním úkonem může přeplatek způsobit, ačkoliv vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům to vědět měl a mohl. Žalovaná odkázala na rozsudek NSS ze dne 26.5.2010 č.j. 3 Ads 35/2010-54, dle něhož pro naplnění prvku zavinění postačí pouze zavinění v nedbalostní, nikoli v úmyslné formě. Na straně žalobkyně byla naplněna skutková podstata uvedená v ustanovení § 118a odst. 1 ZOSZ, neboť příčinná souvislost mezi vznikem přeplatku a jejím jednáním spočívá v tom, že žalobkyně převzala sirotčí důchod, přičemž měla a mohla vědět, že jí nenáleží. K argumentaci, že je právní laik a není její povinností detailně znát právní předpisy týkající se této věci, a že byla v domnění, že důchody se vyplácejí obdobným způsobem, jako dávky z nemocenského pojištění, tedy vždy zpětně za minulý měsíc, ČSSZ poznamenala, že z výpisu účtu peněžního ústavu, by jí mělo být známo, od kdy do kdy v měsíci je důchod vyplacen. Nelze proto v tomto směru souhlasit s tvrzením žalobkyně, že nemohla vědět, za jaké období splátka náleží. Žalobkyni náležel sirotčí důchod za leden a celý měsíc únor tak, jak sama uvádí v námitkách. Neprávem byl vyplacen sirotčí důchod za březen a duben, jak vyplývá z rozhodnutí ze dne 3.4.2015. Důchod byl odňat až od 24.4.2015, tj. od nejbližší možné splátky, od které měla ČSSZ možnost technicky zastavit výplatu. Protože nárok na sirotčí důchod zanikl 16.2.2015, byly poukázány navíc žalobkyni další dvě splátky navíc, a to dne 24.2.2015 určená na dobu od 24.2. do 23.3.2015 a druhá splátka 24.3.2015 určená na dobu od 24.3. do 23.4.2015. Vzhledem k uvedenému neshledala ČSSZ v napadeném rozhodnutí pochybení, a proto námitky zamítla. Žalovaná ve vyjádření k žalobě dne 21.1.0.2015 uvedla, že právní odpovědnost za vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění je upravena v § 118a) odst. 1 ZOPSZ. I v právních vztazích důchodového pojištění jsou stanoveny stejné předpoklady vzniku subjektivní odpovědnosti jako v právu obecně. Jedná se o protiprávní úkon občana, vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem přeplatku a posledním předpokladem subjektivní právní odpovědnosti je existence zavinění. Zavinění je právním institutem vypracovaným zejména teorií trestního práva. Obecně se zavinění diferencuje na zavinění úmyslné (dolozní) a zavinění z nedbalosti (kulpozní). Jak vyplývá z § 118a) odst. 1 ZOPSZ právní norma upravující subjektivní právní odpovědnost občana je založena na existenci kulpozního zavinění. To znamená, že postačí, je-li prokázáno zavinění i jen ve formě nedbalosti. Je patrné, že koncepce zavinění ve zmíněném ustanovení se velmi přibližuje zavinění založenému na nevědomé nedbalosti, jak je tento institut upraven v trestním zákoně. Zákonná dikce obsažená v tomto ustanovení je postavena na stejném principu jako dikce obsažená v § 16 odst. 1 písm. b) trestního zákona (..ač o tom vzhledem ke svým okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.). Subjektivní odpovědnost občana za vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění lze tedy označit za odpovědnost ve formě nevědomé nedbalosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně oznámila žalované přerušení svého studia na dobu od 16.2.2015 do 15.2.2017, byla si tedy i vědoma, že nárok na sirotčí důchod zanikl. Přesto nadále osobně (dávka byla vyplácena prostřednictvím České pošty) přebírala i splátky důchodu za období od 24.2. do 23.4.2015, tedy za dobu, kdy již nestudovala. Dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních splátkách. V případě odnětí dávky z důvodu náhlého přerušení studia pojištěnce, jak se stalo v tomto případě, je včasné zastavení dávky technicky neuskutečnitelné. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěrem navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy. K vyjádření žalované zaslala žalobkyně rozsáhlé stanovisko ze dne 19.1.2016, v němž setrvala na své žalobě a uvedla, že z vyjádření žalované je patrná absolutní ignorace skutečného stavu věci, když sice nadále trvá na svém původním stanovisku, přitom ale veškerou svou argumentaci neustále překrucuje dle toho, co se jí momentálně hodí. Poukázala přitom na rozpor mezi tím, zda jí byl důchod zasílán na bankovní účet nebo vyplácen prostřednictvím České pošty. Žalovaná dle ní dosud nedokázala hodnověrně prokázat tu skutečnost, že by si měla být vědoma, že splátky důchodu přijala neoprávněně; také citovala názor veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského obsažený v závěrečné zprávě o šetření sp. zn.: 3 686/2012/VOP/DŘ ze dne 27.9.2012, dle něhož „Při přijetí takového názoru by totiž zcela ztratily smysl další alternativní podmínky popsané ve výše cit. ust. §118 ZOPSZ, tedy „nesplnění uložené povinnosti“ a „jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku“, neboť ČSSZ by vždy a ve všech případech vzniklého přeplatku mohla bez dalšího konstatovat nevědomou nedbalost (tedy „přijetí důchodu či jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplacení“) s odkazem na zákon o důchodovém pojištění. Takový postup jistě nebyl úmyslem zákonodárce, neboť v takovém případě by zákonodárce tento druh odpovědnosti konstruoval jako odpovědnost objektivní tedy odpovědnost za výsledek, kdy se nezkoumá zavinění, jako např. při souběhu výdělečné činnosti s předčasným starobním důchodem. Výše uvedená striktní a formalistická aplikace ust. § 118a odst. 1 ZOPSZ ve smyslu zásady „neznalost zákona neomlouvá “ zcela vyvažuje správní orgán z odpovědnosti za svou zákonem svěřenou činnost, resp. odpovědnost za zákonnost a správnost rozhodnutí v plném rozsahu přenáší na pojištěnce, což považuji za nepřijatelné“, s čímž se ztotožnila. Žalobkyně se také vyjádřila k termínu odnětí důchodu, když uvedla, že v jejím případě žalovaná své povinnosti nedostála a je tak sama přímo odpovědná za vznik části přeplatku, neboť ona jí oznámila přerušení studia dne 23.2.2015, žalovaná však nebyla schopna zastavit výplatu dávky dříve nežli 24.4.2015, tj. celé dva měsíce po oznámení o přerušení studia. Tento postup žalované žalobkyni ještě více utvrdil v její dobré víře, že jí částka vyplacená 24.2.2015 právem náleží, neboť se důchody vyplácejí zpětně za minulý měsíc, a že jí náleží i část splátky vyplacené 24.3.2015 s tím, že jí později bude vyměřen přeplatek ve výši 2.793,50 Kč. Žalovaná přitom uvedla, že výplata důchodu byla zastavena v nejkratším technicky zajistitelném termínu. Zde se podle žalobkyně přímo nabízí otázka, co je na zastavení výplaty důchodu natolik technicky složitého, že trvá žalované více než dva měsíce, proto trvala na své dosavadní argumentaci, že za vznik přeplatku na dávce jí nemohla vzniknout právní odpovědnost, neboť z její strany nebyla naplněna podmínka existence vědomého zavinění. Také nezanedbala žádnou svou zákonem stanovenou povinnost, neboť v zákonem stanovené lhůtě žalované oznámila přerušení svého studia. Žádné okolnosti, ze kterých by měla předpokládat, že byl důchod vyplacen neprávem, jí také nebyly známy, naopak žalovaná jí tím, že výplatu důchodu nezastavila včas, ještě utvrdila ve správnosti jejího jednání. Žalobkyně zopakovala své argumenty k výplatě dávky a uvedla, že si sice byla vědoma té skutečnosti, že nárok na sirotčí důchod zanikl, byla ale v dobré víře, že splátky sirotčího důchodu se vyplácejí zpětně vždy za minulý měsíc, tudíž se při převzetí sporných splátek důchodu domnívala, že si přebírá splátky za období, kdy ještě studovala a kdy nárok na důchod trval. Následně popsala, jak celý spor vidí ona, co se dle ní skutečně stalo, přičemž nové námitky neuvedla, pouze více rozvinula své úvahy, včetně informace o tom, že rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu již nemá k dispozici. Věřila tomu, že žalovaná určitě jedná správně, a že by neposlala splátku důchodu, která by jí nenáležela. Uznala, že s jistým vědomím možné neoprávněnosti přijala částku ve výši 2.793,50 Kč, kde si opravdu nebyla jistá, zdali jí žalovaná později vyměří přeplatek v této výši, nebo zdali jí i tato částka náleží. Zbytek z předmětných dvou splátek sirotčího důchodu ve výši 10.242,50 Kč však jako nárok žalované neuznala, neboť je přesvědčena, že jednala v dobré víře, a ani zdaleka nenaplnila ustanovení § 118a odst. 1 ZOPSZ. Žalovaná v doplňujícím vyjádření dne 16.2.2016 uvedla, že informace o nároku na dávku důchodového pojištění a současně i o povinnostech občanů v důchodovém pojištění je součástí každého vydaného rozhodnutí o přiznání této dávky. Skutečnost, že žalobkyně již neměla k dispozici rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu, a tedy se domnívala, že se důchody vyplácejí zpětně, nemůže jít k tíži žalované. Z dávkového spisu žalobkyně vyplývá, že zaslala rozhodnutí Střední školy zemědělské a potravinářské v K. o přerušení studia prostřednictvím OSSZ Klatovy, měla tedy možnost se při návštěvě OSSZ informovat i o dalším nároku na sirotčí důchod a podmínkách jeho výplaty. Žalovaná upozornila, že rozhodnutí o přerušení studia je datované již dnem 9.2.2015, přesto ho žalobkyně předložila na OSSZ až dne 23.2.2015. K námitce žalobkyně týkající se data odnětí důchodu žalovaná sdělila, že s ohledem na skutečnost, že sirotčí důchod byl žalobkyni vyplacen do 23.4.2015, k jeho odnětí tedy došlo ode dne 24.4.2015. Přeplatek byl vykázán od 24.2.2015, tedy ode dne, od něhož již nárok na dávku zanikl. Žalovaná tedy nadále setrvala na svém vyjádření k žalobě ze dne 21.10.2015 a na návrhu na zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně soud zjistil, že skutečnosti uvedené žalovanou v napadeném rozhodnutí i jejích vyjádření odpovídají listinám založeným ve spisu. Zejména, že žalovaná obdržela dne 24.2.2015 prostřednictvím OSSZ Klatovy rozhodnutí o přerušení studia žalobkyně. Žalobkyni byl podáním ze dne 27.2.2015 zaslán dotazník ohledně skutečností rozhodných pro výplatu sirotčího důchodu po skončení povinné docházky, který byl dne 6.3.2015 Střední školou zemědělskou a potravinářskou K. potvrzen (uvedeno přerušení studia od 16.2.2015 do 15.2.2017) a doručen ČSSZ dne 19.3.2015. Rozhodnutím ČSSZ č.j. R-3.4.2015-424/915 913 2026 ze dne 3.4.2015 byl žalobkyni od 24.4.2015 odňat sirotčí důchod s odůvodněním, že dne 16.2.2015 přerušila soustavnou přípravu na budoucí povolání a nebylo prokázáno, že nadále splňuje některou z podmínek nezaopatřenosti dle ustanovení § 20 odst. 4 zákona. Následně byl žalobkyni předepsán k úhradě přeplatek s odůvodněním, že v období od 24.2.2015 do 23.4.2015 jí byl vyplácen sirotčí důchod, ačkoli jí nenáležel, neboť dne 16.2.2015 nárok na důchod z důvodu přerušení studia. Dále bylo zjištěno, že původně byl žalobkyni na základě její žádosti ze dne 27.10.2010 vyplácen sirotčí důchod na účet; dle založených potvrzení o návštěvě školy byla žalobkyně ve školním roce 2007/2008 žákyní 9. třídy základní školy a od 1.9.2008 byla studentkou 1. ročníku, ve školním roce 2010/2011 žákyní 3. ročníku a ve školním roce 2011/2012 zase 1. ročníku, ve školním roce 2012/2013 studentkou 2. ročníku, ve školním roce 2013/2014 studentkou 3. ročníku a ve školním roce 2014/2015 stále studentkou 3. ročníku uvedené střední školy s předpokládaným ukončením studia červen 2015, tj. 7 roků. Napadené rozhodnutí ze dne 20.7.2015 bylo žalobkyni doručeno dne 28.7.2015. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s.ř.s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Soud v této věci rozhodl dle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, když s tímto postupem žalobkyně i žalovaná souhlasili. (Žalobkyně v určené lhůtě nevyjádřila nesouhlas a žalovaná s tímto postupem souhlasila podáním ze dne 25.2.2016.) Podle § 20 odst. 4 zákona se za nezaopatřené dítě pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 21 až 23), b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost. Dle § 52 odst. 1 písm. a) zákona na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li rodič (osvojitel) dítěte. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Dle § 50 odst. 1 ZOPSZ oprávněný nebo jiný příjemce dávky důchodového pojištění je povinen písemně ohlásit plátci dávky do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. Podle § 116 odst. 1 ZOPSZ se dávky důchodového pojištění vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, nestanoví-li se dále jinak. Dle § 118a odst. 1 ZOPSZ jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky. Žalobkyně se podanou žalobou v této věci domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů v ní uvedených. Soud pak na základě všech shora zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 20.7.2015 není důvodná s ohledem na níže uvedené. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že prvostupňové rozhodnutí ze dne 4.5.2015 bylo založeno na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a navíc část přeplatku způsobila sama žalovaná, když jí po předložení potvrzení o přerušení studia dne 23.2.2015 vyplatila ještě 2 splátky důchodu vyplácené jí prostřednictvím České pošty, které ona přijala v dobré víře se zcela čistým svědomím, neboť byla přesvědčena o tom, že jí náleží. Na podporu svých tvrzení pak poukázala i na názor veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského obsažený v závěrečné zprávě o šetření sp. zn.: 3 686/2012/VOP/DŘ ze dne 27.9.2012, který ovšem dosud ve svém odůvodnění nenalezl odezvu v příslušných zákonných předpisech, a tedy není ani plně v souladu s rozhodovací praxí soudů. Žalobkyně byla poučena v písemném rozhodnutí rozhodnutím ČSSZ č. II ze dne 18.6.2010, jímž jí byl od 24.1.2010 obnoven nárok na sirotčí důchod o tom, že se důchod vyplácí pravidelně měsíčně dopředu, tudíž je nepřijatelná její argumentace, že se domnívala, že se důchody vyplácejí obdobným způsobem jako dávky z nemocenského pojištění, tedy zpětně za minulý měsíc a i za část měsíce. Rovněž jí nic nebránilo v tom, aby se na OSSZ při předání oznámení o přerušení studia dotázala, jak se dávky vyplácejí. Žalobkyně opakovaně uvedla, že si byla vědoma té skutečnosti, že nárok na sirotčí důchod jí zanikl a současně uznala, že s jistým vědomím možné neoprávněnosti přijala částku ve výši 2.793,50 Kč, tj. za část měsíce února 2015, kdy už nestudovala kvůli přerušení studia. Zde si opravdu nebyla jistá, zdali jí žalovaná později vyměří přeplatek v této výši, nebo zdali jí i tato částka náleží, přitom žalobkyně rozhodně není osobou, která je oprávněna výši přeplatku sama stanovit, tou je dle ZOPSZ pouze žalovaná. Žalobkyně si nepochybně byla vědoma toho, že její nárok na sirotčí důchod přerušením studia zanikl a hrozí jí vznik přeplatku na dávce, přesto se u ČSSZ či OSSZ neinformovala o tom, na co má ze zákona nárok a jak má případně postupovat, pouze spoléhala na to, že její domněnky jsou pravdivé a tudíž jí vyplacené dávky důchodu i po 16.2.2015 náleží, proto je přijala. Navíc ani samotná dobrá víra příjemce není způsobilá zabránit tomu, aby nevznikl přeplatek na dávce, a žalovaná jako správní orgán je povinna hospodařit se svěřenými prostředky s péčí řádného hospodáře, tedy domáhat se vrácení přeplatků v souladu se zákonem. Jelikož ze zákona zcela jednoznačně vyplývá, že důchody se vyplácejí měsíčně předem, není ani proklamovaná dobrá víra žalobkyní schopna způsobit, že jí nevznikl přeplatek na sirotčím důchodu ve výši požadovaném oprávněně žalovanou, proto je povinna žalobkyně předmětný přeplatek uhradit. K problematice přeplatku na dávce sirotčího důchodu se vyjádřil i NSS v rozsudku ze dne 28.8.2013 č.j. 3 Ads 95/2012-20, kdy uvedl k § 118a odst. 1 ZOPSZ, že „…Toto ustanovení bylo již mnohokrát judikaturou vyloženo tak, že obsahuje několikero skutkových podstat upravujících situace, kdy je z různých důvodů důchodová dávka vyplacena ve vyšší částce, než by měla náležet. Konkrétně Nejvyšší správní soud dospěl ve svém rozsudku ze dne 26.5.2010, č.j. 3 Ads 35/2010 - 54, k názoru, že schéma tohoto odpovědnostního vztahu je tvořeno alternativními skutkovými podmínkami, z nichž alespoň jedna musí být splněna pro vznik odpovědnosti za přeplatek na důchodu (tj. „nesplnění uložené povinnosti“, „přijetí důchodu či jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplacení“, „jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku“). Ačkoliv citované ustanovení zde výslovně neužívá pojem „zavinění“ ani výslovně nehovoří o žádné z jeho forem (tj. úmyslu či nedbalosti), je z jeho jazykového a logicko-systematického výkladu jednoznačně patrné, že odpovědnost oprávněné osoby, příjemce dávky je tzv. subjektivní odpovědností. Teorie i praxe nahlíží na charakter této právní odpovědnosti tak, že jde o kombinaci odpovědnosti bez zavinění (u první skutkové podstaty spočívající v nesplnění uložené povinnosti) a dalších dvou skutkových podstat založených na principu subjektivní odpovědnosti (přijetí důchodu vědomě ve vyšší částce, jiné způsobení vzniku přeplatku)… …Další dvě skutkové podstaty jsou založeny na subjektivním prvku zavinění, a to ve formě vědomé nedbalosti (příjemce „vědomě jinak způsobil“ vyplacení důchodu ve vyšší částce), anebo dokonce nevědomé nedbalosti (příjemce musel z okolností předpokládat, že důchod nenáleží nebo náleží v nižší částce, než byl vyplacen). Zavinění alespoň ve formě nedbalosti není u těchto skutkových podstat presumováno a žalovaná je musí v řízení o přeplatku na dávce prokázat, resp. alespoň odůvodnit, v jakých objektivních okolnostech nekonání příjemce důchodu mělo zavinění spočívat.“ V této konkrétní věci pak NSS závěrem uvedl, že „Stěžovatelova odpovědnost za přeplatek na sirotčím důchodě tedy vznikla na základě nedbalostního zavinění (není přitom s ohledem na tentýž právní následek podstatné, zda se jednalo o vědomou či nevědomou nedbalost), které bylo žalovanou i městským soudem odůvodněno tak, že „neoprávněně vyplacené dávky sirotčího důchodu nevrátil, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že mu byly vyplaceny neprávem. Pokud by stěžovatel splnil svou zákonnou povinnost a nepřijal by důchod, o němž by vzhledem ke svým osobním poměrům a okolnostem případu musel vědět, že mu nenáleží, přeplatek by mu nevznikl“… o nedbalostním zavinění stěžovatele nemůže být pochyb již vzhledem k tomu, že stěžovatel si při vstupu do zaměstnání byl vědom, že musí tuto skutečnost ohlásit žalované, což také učinil…ani určité prodlení žalované s vydáním rozhodnutí o přeplatku není z tohoto pohledu podstatné, neboť prekluzívní lhůta pro rozhodnutí o přeplatku na dávce činí v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. pět let od okamžiku výplaty dávky…Ani liknavý přístup žalované, bez ohledu na důvody, které k němu vedly, nemůže způsobit vznik legitimního očekávání, že stěžovatel v období od 20. 12. 2010 do 19. 3. 2011 pobíral sirotčí důchod po právu.“. Dle názoru soudu shora uvedené rozhodnutí NSS lze aplikovat i na toto řízení. Problematika zavinění byla žalobkyni ostatně vysvětlena i v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaná poukázala i na judikaturu NSS. Soud pak na základě zjištěných skutečností dovodil nedbalostní zavinění žalobkyně z toho, že si byla nepochybně vědoma zániku nároku na dávku při přerušení studia, což prokázala tím, že tuto změnu ČSSZ ohlásila. Nepřiměřeně pak spoléhala, že se dávky vyplácejí zpětně, nikoliv dopředu, přitom z okolností musela předpokládat, že jí minimálně část dávky byla vyplacena neprávem. Žalobkyně se však nepokusila vrátit ani tu část přeplatku, o níž sama pochybovala, přitom jí nic nebránilo v tom, aby si potřebné skutečnosti ověřila buď přímo na OSSZ Klatovy či u žalované eventuálně prostřednictvím internetu na webových stránkách ČSSZ. I když dle svého tvrzení žalobkyně neměla k dispozici příslušné rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu, kupodivu si zákonnou lhůtu 8 dnů ke hlášení změn rozhodných pro přiznání dávky pamatovala a splnila ji, nebo se minimálně o této lhůtě nějakým způsobem informovala. Také není pravdou, že by žalovaná měnila svou argumentaci, když ta po celou dobu trvá na svém výkladu příslušných ustanovení zákona. Pokud se pak jedná o skutečnost, že je v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, že žalobkyni byla dávka vyplácena na účet (strana 4), ačkoli ve skutečnosti jí byla vyplácena prostřednictvím České pošty, je tato zcela bez vlivu na správnost rozhodnutí. Stejně tak další pochybení spočívají v tom, že na straně 3 je uvedeno, že „Nárok na sirotčí důchod účastnici řízení zanikl dne 16.2.2015, od splátky sirotčího důchodu splatné 24.1.2015, protože dodatečně nebylo prokázáno, že po ukončení studia byla splněna na straně syna některá z dalších shora uvedených podmínek nezaopatřenosti dítěte v ustanovení § 20 zdp.“, když je zřejmé, že tento odstavec nepatří do odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované. Jedná se sice o pochybení ze strany žalované, tj. právníka oddělení rozhodování o námitkách, avšak tato pochybení nejsou způsobilá pro zrušení tohoto rozhodnutí pro nesrozumitelnost, jelikož rozhodné skutečnosti jsou zcela zřejmé z obsahu celého rozhodnutí. K námitce žalobkyně, že její dobrá víra byla podpořena tím, že žalovaná nebyla schopna zastavit výplatu dávky dříve nežli 24.4.2015, tj. celé dva měsíce po oznámení o přerušení studia, soud uvádí následující. Technická složitost výplaty dávek spočívá mimo jiné i v tom, že ČSSZ se sídlem v Praze byla o přerušení studia žalobkyně informována prostřednictvím OSSZ, která obratem po přijetí předmětnou listinu zaslala, takže byla ČSSZ doručena dne 24.2.2015, ale vzhledem k množství rozhodnutí vydávaných ČSSZ každodenně s ohledem na počet pojištěnců, není v jejích silách, aby reagovala bezprostředně. Žalobkyni byl zaslán dotazník podáním ze dne 27.2.2015 ohledně skutečností rozhodných pro výplatu sirotčího důchodu po skončení povinné docházky, žalovaná totiž musela před vydáním rozhodnutí o odnětí dávky přezkoumat, zda u žalobkyně není dán jiný zákonný důvod, pro který by mohla být dávka nadále vyplácena. Vyplněný dotazník byl doručen ČSSZ dne 19.3.2015. Žalovaná uvedla, že poslední splátka byla žalobkyni odeslána dne 24.3.2015 (a to důchod na období od 24.3. do 23.4.2015). Je třeba si také uvědomit, že tím, že dávka je vyplácena dopředu, byl důchod na období od 24.2. do 23.3.2015 splatný již 24.2.2015, což je den, kdy se žalovaná vůbec dozvěděla, že žalobkyně přerušila studium. Výplatě této dávky tedy nešlo žádným způsobem zabránit, v následujících dnech musela ČSSZ oznámení o změně zpracovat a dne 3.4.2015 (tedy ve lhůtě kratší než třicet dnů od obdržení vyplněného dotazníku dne 19.3.2015, který sloužil jako podklad pro vydání rozhodnutí) rozhodla o odnětí sirotčího důchodu žalobkyni od 24.4.2015, jelikož zákon neumožňuje stanovit datum odnětí důchodu zpětně (§ 56 odst. 1 písm. a) zákona). Touto dobou bylo již po výplatním termínu dávky na období od 24.3. do 23.4.2015. Fakticky tedy ukončení výplaty dávek netrvalo žalované dva měsíce, ale pouze od 24.2.2015 do 3.4.2015, tedy přibližně pět týdnů. Rozhodnutím ze dne 4.5.2015 pak byla stanovena výše přeplatku na dávce, přičemž časový odstup mezi vydáním rozhodnutí o odnětí dávky a o přeplatku není nijak zdlouhavý. Ohledně výplaty dávek také nelze přehlédnout skutečnost, že jsou finanční prostředky tzv. v jednom balíku (tedy nikoli pro každého příjemce dávky zvlášť) zasílány s předstihem bankám či poštám, které dávky vyplácejí, aby nedošlo k prodlevě s ohledem na výplatní termín dávky. K urychlení řízení však nepřispěla ani žalobkyně, když skutečnost o přerušení studia neposkytla žalované ihned, tj. 9.2.2015 (datum rozhodnutí školy o přerušení studia), ale až 23.2.2015, což jsou v podstatě 2 týdny poté, ač se tato skutečnost týkala pouze jí samotné a nepředávala ji zprostředkovaně. Žalobkyně sice splnila zákonnou osmidenní lhůtu k ohlášení změn, jelikož ke změně u ní došlo až ke dni 16.2.2015, ovšem pokud by rozhodnutí předala žalované obratem po jeho vydání, pravděpodobně by bylo ve věci rozhodnuto o odnětí důchodu před dubnovým výplatním termínem a žalobkyni by vznikl přeplatek na dávce, který nyní musí vrátit, pouze za jeden měsíc. Navíc nelze přehlédnout skutečnosti vyplývající z dávkového spisu, že s obdobnou situací se již žalobkyně setkala, když jí po určitou dobu nenáležela výplata sirotčího důchodu (po zemřelém otci) a následně rozhodnutím ČSSZ č. II ze dne 18.6.2010 dle § 56 odst. 1 písm. d) zákona jí byl od 24.1.2010 obnoven nárok na sirotčí důchod ve výši 5.959,-Kč měsíčně, neboť podle potvrzení školy pokračovala ve studiu a nedílnou součástí tohoto rozhodnutí byla i „Informace o výplatě dávek důchodového pojištění“, kdy hned v první větě bylo uvedeno, že dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených ČSSZ; v části „Povinnosti občanů v důchodovém pojištění“ byla uvedena mimo jiné i povinnost příjemce dávky písemně ohlásit ČSSZ do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. S ohledem na uvedené je zcela zřejmé, že žalobkyně byla dostatečně seznámena se skutečností, že je jí sirotčí důchod vyplácen dopředu a také s tím, jaké skutečnosti je povinna ČSSZ ohlásit a nic kromě jí samotné jí nebránilo v tom, aby si ověřila, zda její přesvědčení o tom, že je sirotčí důchod vyplácen zpětně jako nemocenské dávky, je správné či nikoli, což však neučinila. Žalobkyní proklamovaná dobrá víra při přejímání sirotčího důchodu za předmětné období po přerušení studia tudíž nemá žádné opodstatnění ani právní oporu. Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. (soud zamítne žalobu, není-li důvodná), jak vyplývá z výroku I. rozsudku, jelikož napadené rozhodnutí žalované ze dne 20.7.2015 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, když žalobkyně neprokázala, že by jí přeplatek na sirotčím důchodu nevznikl a žalovaná se dostatečným způsobem vypořádala i s jejími námitkami proti rozhodnutí ze dne 4.5.2015. Soud se omlouvá za délku řízení způsobenou objektivními okolnostmi. Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 31. srpna 2016 JUDr. Alena Hocká samosoudkyně