16 Ad 20/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: B. V., bytem Ch., t.č. Věznice X, zastoupeného: Mgr. Roman Seidler, advokát se sídlem Malická 11, 301 00 Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 26.2.2016 proti rozhodnutí žalované ze dne 29.10.2015 č.j. X o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Romanu Seidlerovi se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 15.905,-Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni na účet vedený u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, č. účtu: X, ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Včasnou žalobou ze dne 26.2.2015 podanou prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce (na základě žádosti žalobce podané k poštovní přepravě dne 23.11.2015 byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13.1.2016 č.j. Na 8/2015-19 ustanoven žalobci zástupce pro podání žaloby advokát Mgr. Roman Seidler; právní moc 18.1.2016) se žalobce domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 29.10.2015 č.j. X, protože jím byl zkrácen na svých právech zejména tím, že žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav. Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě a ve zdravotním posudku nebyly zohledněny všechny jeho zdravotní obtíže samostatně ani ve vzájemné souvislosti, nebyl ani vyšetřen žádným z posudkových lékařů; dále popsal své zdravotní obtíže a závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení; současně požádal o náhradu nákladů řízení. (Kopie napadeného rozhodnutí byla doložena v rámci řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce.) Napadeným rozhodnutím ze dne 29.10.2015 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 4.9.2015, jímž byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Šumperk ze dne 13.8.2015 není invalidní, jelikož jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 29.10.2015 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě ze dne 22.10.2015 bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobce není invalidní, i když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-25%. Lékař ČSSZ zvolil s ohledem na další postižení zdravotního stavu horní hranici daného procentního rozmezí, tj. 25%, a tuto procentní míru poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky nezměnil, proto nebylo možno námitkám žalobce vyhovět. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Sokolov vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě OSSZ Šumperk ze dne 13.8.2015 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Ostrava dne 22.10.2015 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1b) přílohy vyhlášky, byla stanovena míra poklesu jeho pracovní schopnosti 25%, která ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nebyla žádným z lékařů změněna. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 4.4.2016 popsala průběh řízení a navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a rozhodnutí ve věci samé ponechala na úvaze soudu dle závěru posudku komise. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 29.10.2015 bylo žalobci doručeno dne 9.11.2015. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 17.6.2016 (zdejšímu soudu byl doručen dne 23.6.2016) za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, když jednání nebyl žalobce přítomen, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, když nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, neboť komise hodnotila zdravotní postižení žalobce dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c) přílohy vyhlášky, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 30% (rozmezí 30-40%). V hodnocení rozhodující příčiny se komise lišila od lékaře OSSZ i ČSSZ, protože onkologické onemocnění je 8 let v remisi, je stabilizováno, žalobce má normální hmotnost a funkčně závažnějším se jeví postižení páteře, proto jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl hodnocen polytopní vertebrogenní algický syndrom s poruchou statodynamiky při degenerativních změnách a stav po operaci hernie disku L4 zprava 1.6.1989. Míra poklesu byl hodnocena na dolní hranici rozmezí 30% (i s přihlédnutím k dalším chorobným stavům, které však jsou funkčně dobře kompenzovány a stabilizovány), protože nejsou kromě poruchy statiky a dynamiky páteře prokázány další klinické parametry charakterizující tuto položku (funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, popřípadě symptomatologie neurogenního močového měchýře se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení a omezením některých denních aktivit). Některé subjektivní potíže, které žalobce v žalobě uvedl, mohou být zapříčiněny onemocněními uvedenými v posudkovém zhodnocení, objektivně zjištěné změny zdravotního stavu však nejsou důvodem pro hodnocení míry procentního poklesu pracovní schopnosti v pásmu invalidity. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není žalobce schopen těžké fyzické práce, v dlouhodobé vynucené pracovní poloze, zvedání a přenášení těžkých břemen, v riziku úrazu a nadměrného chladu; je schopen s výše uvedenými omezeními lehké práce v dělnických profesích v lehkém průmyslu nebo ve službách, včetně v současnosti vykonávaného zaměstnání při výrobě hraček a úpravě oděvů. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.) Podáním ze dne 20.6.2016 žalobce sdělil, že nesouhlasí se závěrem komise a je přesvědčen, že jeho zdravotní stav nelze objektivně posoudit bez jeho osobní účasti a jeho vyšetření, proto navrhl vyhotovení revizního posudku. Žalobce před dožádaným Okresním soudem v Šumperku do protokolu sepsaném na místě samém ve Věznici X dne 8.8.2016 sdělil setrvání na podané žalobě a uvedl, že s posudkem komise nesouhlasí, neboť nebyl prohlédnut odborným lékařem. Podrobně se vyjádřil ke svému zdravotnímu stavu, dřívějším řízení o jeho invalidním důchodu i možnostem své léčby, kdy na léky, které by měl užívat, nemá peníze. Uvedl, že ve vězení je nezaměstnatelný a závěrem navrhl, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti, neboť mu zdravotní stav neumožňuje se dostavit. K žádosti soudu PK MPSV-pracoviště v Ostravě vypracovala po jednání konaném dne 13.10.2016 doplňující posudek, v němž uvedla, že trvá na svých předchozích posudkových závěrech ze dne 17.6.2016 v plném rozsahu. K námitkám žalobce uvedla, že byl vyšetřen odbornými lékaři za hospitalizace na interním odd. VV a ÚpVZD v Brně od 9.7. do 24.7.2015, včetně konziliáře - neurologa 14.7.2015. Byl opakovaně vyšetřen ošetřující lékařkou ve věznici (29.7.2015 a 25.4.2016) i vedoucím lékařem VS MUDr. T., ale na dýchací potíže při chůzi do schodů ani na točení hlavy a závratě si u lékařů nestěžoval, a že nemůže ve věznici plavat, je pochopitelné. Dále komise uvedla, že v každé jednotlivé indikační skupině by měl být alespoň jeden potřebný lék poskytován bez doplatků a tvrzený narůstající dluh za léky je posudkově irelevantní. Všechny závažné diagnózy, včetně polytraumatu při autonehodě v roce 1974 jsou v posudku uvedeny. Závěrem komise uvedla, že účast posuzované osoby při jednání v posudkové komisi ať již v místě jejího sídla nebo v místě současného pobytu žalobce není při opakovaném projednávání věci – doplnění posudku - potřebná, protože obsah posudkového spisu OSSZ i zdravotnická dokumentace doložené k prvnímu jednání komise 17.6.2016 byly dostatečné pro přijetí vlastního posudkového závěru bez dalších vlastních opatření ke zjištění stavu věci v případě zcela jednoznačném. Ústního jednání u zdejšího soudu dne 24.11.2016 se žalobce osobně nezúčastnil. Zástupce žalobce závěrem navrhl, aby žalobě bylo vyhověno z důvodů uvedených v ní i v podáních žalobce a vzhledem k tomu, že žalobce je s ním v častém písemném styku, předal závěrečný návrh ze dne 23.11.2016 soudu i písemně, aby se v něm objevilo vše, co si žalobce přeje: Uvedl, že jeho žádosti na vyhotovení revizního posudku za jeho přítomnosti nebylo vyhověno, neztotožňuje se s posudkovými závěry PK MPSV, když dle něho není možné, aby z žádné z jeho lékařských zpráv nevyplynuly zdravotní potíže spojené se zhoršenou hybností, bolestivostí paží a ramen, zadýcháváním a závratěmi; od roku 2003 je pracovně nezařaditelný, vykonával drobné práce, které nevyžadovaly užití fyzické síly, a to pro charitu, bez výdělku. Kromě 100,-Kč měsíčně nemá žádný příjem, ze kterého by byl schopen hradit všechny náklady na jeho léčení. Dále je přesvědčen, že podkladem posudku nebyly všechny lékařské zprávy, které má vězeňský lékař k dispozici, proto nemůže být posudek považován za správný. Žalovaná si měla tyto zprávy zajistit, aby mohla rozhodnout objektivně, nestranně a na základě řádně zpracovaného posudku. Z tvrzení komise v posudku ze dne 13.10.2016, že v každé jednotlivé indikační skupině by měl být alespoň jeden potřebný lék poskytován bez doplatků vyplývá, že si komise neověřovala, zda skutečně takový lék existuje. Pokud by takového léku bylo, jistě by byl žalobce takovým lékem léčen a léčba by nebyla lékaři z důvodu nedostatku peněžních prostředků odmítána. Závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Zástupce žalované závěrem navrhl s ohledem na závěr posudku PK MPSV a jeho doplnění zamítnutí žaloby, neboť panu žalobci se nepodařilo prokázat, že byl invalidní. Nad rámec sdělil, že v případě uznání invalidity musí být splněny dvě zákonné podmínky pro výplatu invalidního důchodu, tj. pokles pracovní schopnosti a dále potřebná doba pojištění, neboť může nastat situace, že žalobce sice bude uznán invalidní v příslušném stupni, ale pokud nezíská potřebnou dobu pojištění v rozhodném období stanoveném zákonem, nebude mít nárok na výplatu tohoto důchodu. Podle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (6) Za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle § 26 zákona za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů; podmínky pro toto zvýšení nebyly žádným z lékařů shledány, jak je uvedeno shora. Podle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Žalobce se podanou žalobou domáhá přiznání invalidity z důvodů v ní uvedených, avšak neprokázal, že je invalidní, neboť i dle stěžejního důkazu, jímž je v tomto řízení posudek PK MPSV a jeho doplnění, není invalidní ani pro invaliditu prvního stupně, jelikož míra poklesu pracovní schopnosti činí 30%, nikoli nezbytných minimálně 35%. Neznamená však, že je nesprávné rozhodnutí ČSSZ, pokud není v souladu s přáním žalobce, protože rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři a posudkovou komisí v souladu s platnou právní úpravou. Subjektivní pocit žalobce o tom, že by mu měl být přiznán invalidní důchod pro zjištěné zdravotní potíže, nemůže být důvodem pro jeho přiznání, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Požadovanou invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je o své invaliditě v požadovaném stupni přesvědčen. Na tomto místě pak soud konstatuje, že PK MPSV se v hodnocení lišila od lékaře OSSZ i ČSSZ, jelikož jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti hodnotila polytopní vertebrogenní algický syndrom s poruchou statodynamiky při degenerativních změnách a stav po operaci hernie disku L4, tedy postižení, pro něž vyhláška stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti ve vyšších hodnotách, ovšem ani tato skutečnost ničeho nezměnila na závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce neodpovídá ani prvnímu stupni invalidity, když mu byla přiznána míra poklesu 30%. Žalobce opakovaně namítal, že nebyl přítomen u jednání posudkové komise, nebyl tedy lékařem osobně vyšetřen, dále, že lékař neměl k dispozici všechny lékařské zprávy a v neposlední řadě se dovolával své špatné finanční situace a s ní spojených možností léčby. K tomuto pak soud uvádí s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) následující. V rozsudku NSS ze dne 15.4.2015 č.j. 6 Ads 166/2014 – 30 je uvedeno, že…Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31.12.2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí… Při přezkumu takového rozhodnutí soud neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s.ř.s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, případně o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění… Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1.1.2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míru poklesu pracovní schopnosti, stupeň invalidity, den vzniku invalidity, resp. den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V tomto směru nezbývá než konstatovat, že ze všech shora uvedených hledisek posudek PK MPSV obstál. Obligatorní, tedy povinnou součástí podkladových materiálů, z nichž komise vychází při posuzování zdravotního stavu žalobce, pak není jeho osobní prohlídka při jednání. Je vždy na zvážení posudkových lékařů, zda předložené lékařské zprávy a další listiny založené v posudkovém spisu jsou dostačující, či je nutná přítomnost posuzované osoby. K tomuto pak zejména dochází z důvodu, že lékařské nálezy jsou staršího data, nebo určitým způsobem obsahově nedostačující. V případě žalobce pak byly za podklad mimo jiné vzaty zprávy z vyšetření prováděných při jeho hospitalizaci od 9.7. do 24.7.2015 (tedy nedlouho před vydáním napadeného rozhodnutí ze dne 29.10.2015), ale i novější lékařské nálezy ze dne 25.4.2016 a 13.6.2016, přičemž bylo řádně zdůvodněno, že obsah posudkového spisu OSSZ i zdravotnická dokumentace doložené k jednání komise byly dostatečné pro přijetí vlastního posudkového závěru bez dalších vlastních opatření ke zjištění stavu věci (např. osobní prohlídka žalobce, ale i vyžádání dalších vyšetření) v případě zcela jednoznačném. Pokud se týká finanční situace žalobce a s ní spojené možnosti léčby, tato je pro hodnocení zdravotního stavu irelevantní. Soud ani posudkové komise v rámci řízení o invalidních důchodech nikdy nepřihlíží k sociální situaci účastníků řízení, když zákon žádným způsobem neumožňuje tyto skutečnosti jakýmkoliv způsobem zohlednit. V každé jednotlivé indikační skupině by měl být alespoň jeden potřebný lék poskytován bez doplatků, což přímo vyplývá z ustanovení § 15 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, které říká, že ze zdravotního pojištění se hradí při poskytování ambulantní zdravotní péče léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, pokud pro ně Ústav rozhodl o výši úhrady (§ 39h). V každé skupině léčivých látek uvedených v příloze č. 2 se ze zdravotního pojištění vždy plně hradí nejméně jeden léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely. Dále se ze zdravotního pojištění hradí individuálně připravované léčivé přípravky, radiofarmaka, transfúzní přípravky, léčivé přípravky pro moderní terapii a tkáně a buňky ve výši stanovené Ústavem opatřením obecné povahy. Ze zdravotního pojištění se při poskytování lůžkové péče plně hradí léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, individuálně připravované léčivé přípravky, radiofarmaka, transfúzní přípravky, zdravotnické prostředky, léčivé přípravky pro moderní terapii a tkáně a buňky, v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře a závažnosti onemocnění, a pojištěnec se na jejich úhradě nepodílí. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s., při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 29.10.2015. Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 29.10.2015 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity; žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými žalobcem proti rozhodnutí ze dne 4.9.2015. Posudek PK MPSV i jeho doplnění soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru neurologie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce. Nad rámec pak soud uvádí, že žalobce by si měl uvědomit, že pro vznik nároku na invalidní důchod je nutné splnění všech podmínek, a i pokud by byl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu uznán invalidním, musí současně získat potřebnou dobu pojištění. Jelikož tato otázka není předmětem tohoto řízení, nemá soud k dispozici aktuální osobní list důchodového pojištění žalobce, ale vzhledem k tomu, že tento sám uvedl, že ve vězení již dlouhou dobu není zaměstnaný, je velmi pravděpodobné, že ani tato podmínka nemusí být v jeho případě splněna. Pokud u žalobce došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a pokud absolvoval v mezidobí další lékařská vyšetření, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity v novém správním řízení, ovšem je v jeho zájmu, aby si předtím u ČSSZ zjistil, jaké doby pojištění má v posledních deseti/dvaceti letech evidovány (vyžádá si informativní osobní list důchodového pojištění) a zda tedy splňuje podmínku § 40 zákona pro nutnou dobu pojištění pro invalidní důchod. V opačném případě je totiž veškeré posuzování jeho zdravotního stavu posudkovými lékaři v podstatě bez žalobcem požadovaného efektu a na získání výplaty invalidního důchodu nemůže nic změnit ani rozhodnutí o případné invaliditě prvního až třetího stupně, nebudou-li obě zákonné podmínky (uznaná invalidita a v rozhodném období získaná potřebná doba pojištění) splněny současně. Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku). Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát Mgr. Roman Seidler; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s.ř.s.). Odměna za zastoupení žalobce ve výši 7.800,- Kč byla stanovena na základě specifikace odměny jmenovaným advokátem ze dne 29. 11. a 2.12.2016 dle § 9 odst. 2,§ 7 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen AT) za 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření žalobce ze dne 23.11.2016 a 20.6.2016, účast při výslechu žalobce dne 8.8.2016 a účast na jednání u soudu dne 24.11.2016) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT a za 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 AT. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobce požadoval odměnu i za podání nazvané „Replika žalobce k vyjádření žalované ze dne 4.4.2016“, které ovšem zdejší soud neobdržel a není součástí soudního spisu. V souvislosti s účastí na výslechu žalobce před dožádaným Okresním soudem v Šumperku dne 8.8.2016 v 9,00 hod (konaném ve Věznici) absolvoval zástupce žalobce cestu Plzeň – Pivonín (zde přenocoval), Pivonín – Mírov a Mírov – Plzeň (celkem 336 km), přičemž mu byla přiznána náhrada za promeškaný čas za 14 půl hodin po 100,- Kč (v celkové výši 1.400,- Kč) dle § 14 odst. 3 AT a cestovné osobním automobilem Ford Fiesta – 5P73600, které činí při kombinované spotřebě vozidla 5,2 l/100 km, počtu ujetých kilometrů 653 km a vyhláškové ceně za 1 litr benzínu 95 okt. 29,70,- Kč částku ve výši 3.489,89 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT). To vše pak bylo navýšeno o DPH ve výši 21% v souladu s ust. § 57 odst. 2 s.ř.s., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Zástupci žalobce pak byla přiznána i náhrada nocležného ze dne 7.8.2016 ve výši 550,- Kč dle § 13 odst. 1 AT, když s ohledem na vzdálenost k místu výslechu a čas jeho konání považuje soud toto za účelně vynaložený výdaj. Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 15.905,- Kč. Předmětná částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi na jím uvedený účet (výrok III. rozsudku) z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 24. listopadu 2016 JUDr. Alena Hocká samosoudkyně