16 Ad 38/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: K. K., bytem B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 6.4.2016 proti rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2016 č.j. X o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včasnou žalobou ze dne 6.4.2016 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2016 č.j. X, protože s ním nesouhlasí, neboť dle něho jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně, byl chybně posouzen a zhoršil se. Závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. (K žalobě připojil lékařskou zprávu ze dne 24.3.2016 a k výzvě soudu doložil kopii napadeného rozhodnutí.) Napadeným rozhodnutím ze dne 14.3.2016 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 31.12.2015, jímž byla zamítnuta jeho žádost o změnu výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Karlovy Vary ze dne 16.12.2015 není invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, ale je i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 14.3.2016 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě ze dne 10.3.2016 vypracovaným lékařem ČSSZ bylo zjištěno, že žalobce je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, ale není invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30- 45%; lékař ČSSZ zvolil s ohledem na aktuální zdravotní stav horní hranici 45%, kterou ve smyslu § 3 vyhlášky nezměnil, proto nebylo možno námitkám žalobce vyhovět. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 13.5.2016 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, setrvala na svém rozhodnutí ze dne 14.3.2016 a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 14.3.2016 bylo žalobci doručeno dne 15.3.2016. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Karlovy Vary vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 16.12.2015 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 10.3.2016 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, ale byl nadále uznán invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%, která ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nebyla změněna. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 14.9.2016 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie i žalobce, v jehož závěru uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu prvního stupně, ale nešlo o invaliditu druhého ani třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%, neboť komise hodnotila zdravotní postižení žalobce shodně s lékařem ČSSZ dle kapitoly V., položky 7b) přílohy vyhlášky, na horní hranici, tj. 45%, a tato hodnota ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je osobnostní porucha kooperující se somatoformní poruchou a sociální fobií. Ostatní zdravotní postižení nemají na míru poklesu pracovní schopnosti dopad, stav po polytraumatu je stabilizovaný, utrpěné fraktury jsou dle kontrolní grafiky konsolidovány, je správné postavení krčního implantátu, končetiny jsou plně pohyblivé, žalobce je chodící bez opěrných a kompenzačních pomůcek. Z doložené dokumentace nevyplývá, že dané postižení je korelující s těžce narušeným výkonem většiny denních aktivit, či provázené těžkým narušením adaptability nebo jiným závažným duševním postižením, nejedná se o postižení s psychopatologickými projevy komparujícími s projevy jiných závažných duševních poruch typu simplexní schizofrenie či schizotypální poruchy; nejedná se o těžké postižení vedoucí k nutnosti poskytnutí dlouhodobé ústavní péče. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není žalobce schopen výkonu psychicky náročné práce, práce ve vypjatých stresových situacích v nočních směnách a v riziku úrazu, práce spojené se zvýšenou fyzickou zátěží; je schopen lehčí práce mimo uvedená rizika, s redukovaným kontaktem s lidmi, v denním provozu. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci a žalované.) V podání ze dne 4.10.2016 žalobce požádal o ustanovení zástupce a soud tuto žádost pravomocným usnesením ze dne 1.11.2016 č.j. 16Ad 38/2016-40 zamítl. Žalobce před dožádaným Okresním soudem v Karlových Varech dne 21.10.2016 setrval na podané žalobě, nesouhlasil s posudkem PK MPSV, protože nemůže vykonávat lehčí práci a myslí si, že není schopen žádné práce pro silné bolesti, nespavost, podrážděnost a celkový psychický stav a též zdůraznil, že jeho zdravotní stav se zhoršil po dopravní nehodě v roce 2015. K žádosti soudu PK MPSV doplnila po jednání konaném dne 16.12.2016 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie svůj posudek, v jehož závěru uvedla, že při posudkovém jednání dne 14.9.2016 podrobně zhodnotila obsáhlou zdravotnickou dokumentaci zaměřenou na stěžejní psychiatrické postižení i na polytrauma z roku 2015. Žalobce byl vyšetřen přísedícím psychiatrickým odborníkem a na jeho základě a v souhrnu doložené dokumentace shledala komise rozhodující invalidizující postižení jako středně těžké a dle příslušné zákonné normy stanovila odpovídající ztrátu pracovní schopnosti ve výši 45%. Současně komise vyhodnotila vyplývající pracovní kontraindikace a vycházejíce z doložených lékařských zpráv, konstatovala stabilizovaný stav po polytraumatu s konsolidací utrpěných fraktur a správným postavením krčního implantátu, s normální pohyblivostí končetin. Deficit plicních funkcí, který by měl vyplývat z uváděné dušnosti, nebyl žádným vyšetřením objektivizován, žalobce byl shledán normotenzním, kardiopulmonálně kompenzovaným, s normálním poslechovým nálezem srdce a plic. Ohledně udávaných obtíží v oblasti krční páteře vycházela komise z neurochirurgického nálezu uvedeného v posudku, který neobjektivizuje dostatečnou korelaci s udávanými subjektivními stesky. Pro současné jednání komise neobdržela žádnou další lékařskou dokumentaci, která by byla důvodem pro změnu posudkového náhledu a posudkového závěru ze dne 14.9.2016. Komise dále konstatovala, že písemná komunikace a chování žalobce v komisi i v doručených písemnostech odpovídají základní diagnóze, pro kterou je posuzován, tj. poruše osobnosti, jejíž stupeň byl ve vypracovaném posudku zhodnocen. (Stejnopis posudku i doplnění posudku byl doručen žalobci i žalované. Ústního jednání u zdejšího soudu dne 19.1.2017 se omluvený žalobce nezúčastnil a zástupkyně žalované závěrem navrhla zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku PK MPSV a jeho doplnění, neboť žalobce byl nadále uznán invalidní pouze pro invaliditu prvního stupně. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly shledány, jak uvedeno shora. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání invalidity třetího stupně upravené v citovaném § 39 odst. 1 písm. c) zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky). Subjektivní pocit žalobce o tom, že by mu měl být přiznán vyšší stupeň invalidity pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro přiznání požadovaného stupně invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Požadovanou invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě v požadovaném stupni přesvědčen. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 14.3.2016. Pokud u žalobce dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity druhého či třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři). Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2016 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 14.9.2016 (doplnění ze dne 16.12.2016) vypracovaného na základě zdravotního stavu žalobce řádně zjištěného, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jeho onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobce nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Posudkovými lékaři OSSZ a ČSSZ i PK MPSV byl zdravotní stav žalobce hodnocen shodně dle kapitoly V., položce 7b) přílohy vyhlášky 45% míry poklesu pracovní schopnosti, což však nedosahuje potřebných 70% této ztráty pro invaliditu třetího stupně, tudíž žalobce byl nadále uznán invalidní pro invaliditu prvního stupně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno i ze zjištěných diagnóz. Žalobce neprokázal, že je invalidní pro invaliditu třetího či druhého stupně, neboť i dle stěžejního důkazu, jímž je v tomto řízení posudek PK MPSV, je i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, jelikož míra poklesu pracovní schopnosti činí 45%, nikoli nezbytných minimálně 70% pro jím požadovanou invaliditu třetího stupně. Neznamená však, i když není vyhověno žádosti pojištěnce o změnu výše invalidity, že takové rozhodnutí je nezákonné či vadné, protože bylo vydáno na základě posudku o zdravotním stavu pojištěnce, kdy rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2016 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity druhého či třetího stupně, a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými proti rozhodnutí ze dne 31.12.2015. Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 19. ledna 2017 JUDr. Alena Hocká samosoudkyně vyhotovení: