16 Ad 40/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: T. K., nar. X, bytem S., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen žalovaný či MPSV), v řízení o žalobě ze dne 13.4.2016 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2016 č.j. MPSV- 2015/129890-914/1 o rodičovský příspěvek, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2016 č.j. MPSV-2015/129890-914/1 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení v této projednávané věci je upraveno soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.) a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Žalobou ze dne 13.4.2016 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2016 č.j. MPSV-2015/129890-914/1. V žalobě uvedl, že si dne 8.4.2016 vyzvedl v poštovní schránce zásilku, která obsahovala napadené rozhodnutí ze dne 1.2.2016, a ačkoliv měl po celou dobu řízení zpřístupněnou datovou schránku, nebylo mu toto rozhodnutí do dnešního dne do datové schránky doručeno, k tomuto odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) v rozsudku ze dne 29.6.2011, č. j. 8 As 31/2011 - 88, bod 20. Dále se vyjádřil k předcházejícímu správnímu i soudnímu řízení ve věci a sdělil, že důvodem podání žaloby je trvající nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky spojená s nepřezkoumatelností spočívající v nedostatcích důvodů rozhodnutí, kterou zakládá skutečnost, že se žalovaný nevypořádal s nároky, které na jeho rozhodnutí kladl NSS a Krajský soud v Plzni. Žalobce je toho názoru, že nárok na dávku státní sociální podpory rodičovský příspěvek u něj v rozhodné době trval a rozhodnutí o jeho odejmutí tak bylo vydáno nezákonně, přitom odkázal na odůvodnění své kasační stížnosti ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 16Ad 22/2013. V žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, přitom vycházel z odůvodnění rozhodnutí NSS i Krajského soudu v Plzni, které citoval. Dle názoru žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nezhodnotil dostatečně důkladně a přesvědčivě své rozhodnutí v rozsahu, v němž mu byla tato povinnost uložena správními soudy. V napadeném rozhodnutí nebyla zohledněna argumentace žalobce, která se opírá o skutečnost, že dávka Landeserziehungsgeld není ekvivalentní českému rodičovskému příspěvku, jelikož stojí v německém systému sociálního zabezpečení jako speciální lokální dávka, která s ohledem na regionální situaci stanoví zvláštní režim pro podporu péče o děti nad rámec společného spolkového systému rodičovské podpory. Důvod pro odlišení této dávky v Bavorsku, od sociálního zabezpečení v ostatních spolkových zemích, je podle žalobce srovnatelný s odlišením rodinných dávek v České republice, kde vedle rodičovského příspěvku také stojí další dávky jako je peněžitá pomoc v mateřství či přídavek na dítě, které se do výplaty rodičovského příspěvku nezapočítávají. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak není dostatečné pro učinění závěru, proč se z německého systému započítávají různé dávky pro limit výplaty rodičovského příspěvku, když se tak neděje v České republice, kde vedle sebe stojí také několik samostatných rodinných dávek. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, rovněž byly požadovány náklady řízení bez specifikace. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí.) Pro úplnost soud uvádí, že v rámci předcházejícího řízení vedeného pod sp.zn. 16Ad 22/2013 (pozn. v rámci tohoto řízení byla žalobcem podána i shora uvedená kasační stížnost) se žalobce zejména neztotožnil s argumentací správního orgánu, který vztáhl vymezení článku 1 písm. z) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen Nařízení), na soubor dávek, které je třeba započíst do limitu na výplatu celkové částky na rodičovském příspěvku podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších přepisů (dále jen zákon), proto lze aplikací Nařízení dospět k závěru, že žalobci měla být do limitu započtena dávka Elterngeld, která je svou povahou rodičovským příspěvkem vypláceným ve Spolkové republice Německo (dále jen SRN či Německo) a jako taková může být postavena na roveň českému rodičovskému příspěvku, ale není žádné legislativní opory k tomu započítat do limitu 220.000,- Kč výplatu dávky Landeserziehungsgeld, neboť tato dávka není rodičovským příspěvkem, je dávkou „lokální“ vyplácenou pouze v Bavorsku a rodičovskému příspěvku neodpovídá ani povahou na rozdíl od dávky Elterngeld. Dle žalobce i osobám migrujícím musí být zachována práva vyplývající z českých právních předpisů, čímž je i pobírání rodičovského příspěvku do 4 let věku dítěte max. do výše 220.000,-Kč, a protože na dítě A. K. nebyl v ČR tento strop dočerpán a nebyly mu 4 roky, trval nárok na pobírání rodičovského příspěvku; v opačném případě by osoba migrující a její rodinný příslušník byli znevýhodněni oproti osobě, na kterou se vztahují pouze vnitrostátní předpisy. Napadeným rozhodnutím ze dne 1.2.2016 č.j. MPSV-2015/129890-914/1 žalovaný odvoláním žalobce napadené rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni, kontaktní pracoviště Domažlice (dále jen ÚP nebo úřad práce) č.j. 22548/12/DO ze dne 30.4.2012 změnil takto: Ve výrokové části rozhodnutí se za slova „zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů“ vkládají slova „a podle článku 1 písm. z), článku 4 a 5 a článku 68 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení“ a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 1.2.2016 žalovaný popsal předcházející správní i soudní řízení. Dále uvedl, že podle právního názoru Krajského soudu v Plzni doplnil řízení o vyjádření příslušného orgánu v Německu, kdy Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí Bonn dne 11.1.2016 potvrdilo, že dávka Landeserziehungsgeld - bavorský zemský rodičovský příspěvek slouží „k vyrovnání zatížení rodin“ a tudíž spadá pod Nařízení (EU) č. 883/2004. Podle překladu stanoviska z Německa je zemský rodičovský příspěvek upraven bavorským zákonem o zemském rodičovském příspěvku a následuje přímo po rodičovském příspěvku. Rodiče dostanou na první dítě 150 eur měsíčně po dobu maximálně šesti měsíců; u druhého dítěte činí maximální doba pobírání 12 měsíců s vždy 200 eury; na třetí a každé další dítě je pak po dvanáct měsíců poskytováno 300 eur. Zemský rodičovský příspěvek je závislý na příjmu a vázaný na určité předpoklady a dostanou jej matky nebo otcové, kteří mají již minimálně dvanáct měsíců v Bavorsku hlavní byt nebo obvyklý pobyt, žijí s dítětem, jehož osobní péče matce/otci náleží, v jedné domácnosti, o toto dítě se sami starají a vychovávají ho, u tohoto dítěte doloží provedení preventivní prohlídky U6 resp. U7, nejsou výdělečně činní nebo nevykonávají výdělečnou činnost na plný úvazek (tj. vykonávají výdělečnou v rozsahu méně než 30 hodin týdně). Pro cizozemské rodiče platí od 30. srpna 2012 následující: Státní příslušníci členských států EU, EHP a Švýcarska mají podle práva EU stejně jako Němci zpravidla nárok na zemský rodičovský příspěvek tehdy, když jsou v Německu výdělečně činní nebo v Německu bydlí. Jiné cizinky a jiní cizinci mají nárok, pokud je jejich pobyt v Německu podle druhu jejich povolení k pobytu a jejich přístupu k pracovnímu trhu předběžně trvalý. Jako navazující plnění začíná nárok nutně teprve po měsíci života, za který byl oběma rodičům naposled vyplacen rodičovský příspěvek. Jak rodičovský příspěvek, tak i bavorský zemský rodičovský příspěvek slouží jako podpora rodičů v první fázi života jejich dítěte, i když se dávky svou úpravou liší. Obě dávky jsou například závislé na příjmu, rodičovský příspěvek jako náhradní mzdové plnění přitom však zohledňuje výhradně příjmy z výdělečné činnosti, zatímco pro zemský rodičovský příspěvek je pojem příjmů daleko širší. Žalovaný dále sdělil, že na základě žádosti T. K., nar. X, o rodičovský příspěvek na dítě A. K., nar. X (dále jen nezletilý), byl oznámením ÚP ze dne 5.8.2009 přiznán příspěvek za měsíc červenec 2009 ve výši 7.600,-Kč. Součásti spisu jsou listiny ze dne 22.10.2009 a ze dne 23.9.2010 vydané Zentrum Bayern Familie und Soziales, Region Oberpfalz, potvrzující nárok na Elterngeld od 18.8.2009 do 17.8.2010 a nárok na Landeserziehungsgeld od 18.8.2010 do 17.8.2011 na nezletilého A. v měsíční výši 300 €, tj. celkem 7.200 €. Za období od 1.9.2010 do 31.12.2010 byla pravomocným rozhodnutím úřadu práce č.j. 2478/10/DOA/6 ze dne 10.5.2011 poskytnuta vyrovnávací dávka rodičovský příspěvek na nezletilého ve výši 167,-Kč měsíčně, tj. celkem 668,-Kč. Na základě žádosti o rodičovský příspěvek ze dne 9.1.2012 a doložených rozhodných skutečností byl rodičovský příspěvek na nezletilého oznámením úřadu práce č.j. 10800/12/DO ze dne 21.2.2012 přiznán od 1.1.2012 ve výši 11.500,-Kč měsíčně. Pravomocným rozhodnutím úřadu práce č.j. 15458/12/DO ze dne 12.3.2012 byl rodičovský příspěvek na nezletilého od 1.3.2012 snížen na 6.724,-Kč. V roce 2012 byl rodičovský příspěvek vyplacen za leden a únor ve výši 23.000,-Kč a za březen ve výši 6.724,-Kč. Za období červenec 2009 až březen 2012 byla dávka vyplacena v celkové výši 220.000,-Kč [7.600 + 182.008 (7.200 €) + 668 (167 x 4) + 23.000 + 6.724]. Pro účely stanovení výše dávky 7.200 € byl použit směnný kurz uvedený v bodě 3 písm. b) rozhodnutí Správní komise č. H3 ze dne 15.10.2009. Žalovaný odkázal na příslušná ustanovení zákona i Nařízení, jakož i rozhodnutí Správní komise č.

147. Konstatoval, že ÚP rozhodl o odejmutí rodičovského příspěvku ode dne 1.4.2012 z důvodu, že na rodičovském příspěvku byla z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině vyplacena celková částka 220.000,-Kč, v souladu s platnými právními předpisy. V souladu s výše uvedenými ustanoveními koordinačních nařízení se do celkového limitu 220.000,-Kč na český rodičovský příspěvek započítávají i rodinné dávky, které svou povahou odpovídají rodičovskému příspěvku, a které na dotčené dítě vyplatil jako primárně kompetentní jiný členský stát EU. K námitce odvolatele o diskriminaci některých skupin občanů žalovaný poznamenal, že ve vztahu k sociálnímu zabezpečení je princip rovného nakládání stejného zacházení výslovně uveden v článku 4 a 5 Nařízení. Článek 5 Nařízení vymezuje rovné nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi (osoby podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod podle legislativy členského státu jako státní příslušníci dotyčného státu; principem rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi se rozumí především přisouzení stejných účinků dávkám poskytovaných jiným státem či skutečnostem nastalým v jiném státě tak, jako by byly dávky poskytovány či události nastaly na území dotčeného členského státu). Tento základní princip zakazuje veškerou diskriminaci z důvodů státní příslušnosti. Námitka odvolatele není důvodná. Úřad práce, který v odůvodnění rozhodnutí nekonkretizoval čerpání částky 220.000,-Kč, porušil správní řád, ale nikoliv způsobem, který by odůvodňoval zrušení vydaného správního rozhodnutí. Z důvodu doplnění Nařízení, podle kterých bylo rozhodováno, žalovaný výrokovou část rozhodnutí zčásti změnil a ve zbytku potvrdil. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 13.5.2016 shrnul dosavadní průběh řízení a sdělil, že v rozhodnutí uvedl skutkový stav, který byl zjištěn, zhodnotil důkazy, na jejichž podkladě dovodil své závěry, uvedl podklady pro jeho vydání a výklad právních předpisů. Obsah vyjádření Spolkového ministerstva práce a sociálních věcí je uveden v odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný postupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti k naplnění zásady materiální pravdy. Na základě provedených důkazů vydal dne 1.2.2016 rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí ÚP zčásti změnil. K žalobní námitce pod bodem I. [1] (pozn. jedná se o námitku doručování správním orgánem) sdělil, že v roce 2012 probíhala veškerá korespondence i ze strany žalobce prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Předmětné napadené rozhodnutí, které bylo zasláno na adresu trvalého pobytu, bylo připraveno k vyzvednutí dne 2.2.2016 a dne 15.2.2016 byla zásilka vložena do schránky. Žalobce si dle svého tvrzení zásilku vyzvedl dne 8.4.2016. Materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti, tak byla naplněna. Písemnost je považována za doručenou. Správní orgán je povinen doručovat písemnosti účastníkům řízení prioritně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky; nesprávný úřední postup při doručování nemůže být k tíži adresáta. Žalovaný má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s hmotným i procesním právem, a že odvolací řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno toto rozhodnutí zrušit, proto navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce v podání ze dne 8.6.2016 nazvaném Doplnění žaloby souhlasil s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání a pro případ úspěchu ve věci uplatnil právo na náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Na podporu svých tvrzení odkázal žalobce na konstantní závěry Soudního dvora Evropské Unie vyslovených např. v rozsudku C-102/91 ve věci Doris Knoch proti Bundesanstaltfür Arbeit, bod 40. Postup, který v napadeném rozhodnutí zvolil žalovaný, jde proti principu rovného zacházení vyjádřeného v čl. 4 Nařízení, podle kterého musí být zaručeno rovné postavení mezi těmi, na které úprava evropské koordinace sociálního zabezpečení dopadá a těmi, u nichž přeshraniční evropský prvek dán není. V českých poměrech se totiž do limitu pro výplatu rodičovského příspěvku také nezahrnují další rodinné dávky, které mohou navenek působit obdobně jako rodičovský příspěvek, ale svým účelem směřují do jiné sociální situace (např. peněžitá pomoc v mateřství). K dávce Landeserziehungsgeld žalobce uvedl, že je příspěvkem vypláceným v situaci, kdy jeden z rodičů téměř celodenně osobně pečuje o dítě a nevyužívá žádného státního ani jiného zařízení, které by o dítě pečovalo namísto rodičů. Jde tedy o určitou kompenzaci za to, že dítě nečerpá žádnou jinou formu státní dotace (např. za pobyt dítěte v jeslích, které jsou částečně financovány z veřejného rozpočtu). Jde o dávku vyplácenou pouze po dobu 12 měsíců - od jednoho roku dítěte do jeho 2 let, tento příspěvek se svojí výší odvíjí od počtu dětí v rodině a jeho měsíční výše je určitým násobkem počtu dětí v rodině. Další podmínkou je, že pečující rodič nevykonává žádnou výdělečnou činnost na plný úvazek, povolená je mu pouze činnost v rozsahu max. 30 hod. týdně. Samotná dávka Landeserziehungsgeld se i v rámci Německa liší od německého pojetí rodičovského příspěvku tím, že rozsah příjmů, kvůli kterým se oprávněnost výplaty této dávky omezuje je podstatně širší, než u rodičovského příspěvku. V případě českého rodičovského příspěvku naproti tomu příjem vůbec není sledován a rodič může vedle pobírání příspěvku zlepšovat ekonomickou situaci rodiny výdělečnou činností na úkor péče o dítě. Podmínka osobní celodenní péče je v Čechách splněna i tehdy, pokud dítě mladší dvou let navštěvuje jesle nebo jiné obdobné zařízení v rozsahu nepřevyšujícím 46 hodin v kalendářním měsíci; dítě navštěvuje zařízení pro zdravotně postižené děti; nebo pokud rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou v době, kdy je rodič sám výdělečně činný nebo studuje. Výše dávky není odvislá od počtu dětí v rodině a pobírá se vždy jen na dítě nejmladší. Pokud proti sobě tyto dvě dávky postavíme, je zjevné, že se obě dávky liší ve svém předmětu, účelu a cíli. Mají odlišný základ výpočtu a odlišné jsou i podmínky pro jejich poskytování. Zatímco český příspěvek je svou povahou dávkou plošnou, na kterou dosáhne každý rodič, v Bavorsku se jedná o dávku jen pro určitou skupinu rodičů, kteří se rozhodli opustit své zaměstnání a věnovat se dítěti celodenně osobně bez zastoupení jinou osobu. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného ve vyjádření z 13.5.2016 ve vztahu ke zmíněným zjištěním pátého senátu Soudního dvora ve věci C-347/12, Caisse nationale des prestations familiales proti Ulrike a Markusu Wieringovi. V dané věci posuzoval pátý senát Soudního dvora (v režimu starého koordinačního Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71) soulad lucemburského příspěvku na výchovu a německé dávky Elterngeld. Bavorská dávka Landeserziehungsgeld, na jejíž shodu poukazuje ve vyjádření k žalobě žalovaný dle vyjádření německého ministerstva, vůbec předmětem přezkumu v tomto případě nebyla z toho prostého důvodu, že posuzovaná rodina v Bavorsku nežila. Shoda s označením bavorské dávky mohla snad vzniknout pouze (právně) nepřesným překladem lucemburského příspěvku Une allocation ďéducation do němčiny, nicméně o bavorskou dávku Landeserziehungsgeld zde nešlo. Na základě výše uvedeného měl žalobce za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné a spočívá v nesprávném posouzení právní otázky založeném na chybném výkladu hmotného práva, který je v rozporu s principem rovného zacházení a nezohledňuje povahový rozdíl dávek. Žalobce považoval za nutné dovolat se též nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť zdůvodnění odlišení dávek dle požadavku NSS a zdejšího soudu žalovaný neprovedl. Podáním ze dne 8.6.2016 žalovaný souhlasil, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání. Ve vyjádření ze dne 14.7.2016 pak žalovaný uvedl k podání žalobce ze dne 8.6.2016, že na rodičovský příspěvek má nárok rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Řádnou, celodenní a osobní péči je třeba vykládat jako péči v rodině obvyklou, kterou takové dítě vyžaduje a která dostatečně zajišťuje duševní a fyzický vývoj dítěte. Dále citoval § 31 odst. 3 a § 30b odst. 3 zákona s dalšími podmínkami rodičovského příspěvku. Ke stanovisku Spolkového ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11.1.2016 žalovaný sdělil, že je zde mimo jiné uvedeno, že „Podle zjištění rozsudku Evropského soudního dvora (dále jen ESD) ve věcech Wiering (C-347/12), je bavorský zemský rodičovský příspěvek srovnatelný s rodičovským příspěvkem a ne přídavkem na dítě.“ Po seznámení se s předmětným rozsudkem ESD jej žalovaný záměrně v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuváděl, neboť opravdu neřeší srovnání bavorské dávky Landeserziehungsgeld, ale v rozhodnutí uvedl, že dávka Elterngeld, stanovená německými právními předpisy, není stejného druhu ve smyslu článku 12 nařízení č. 1408/71 jako dávka „Kindergeld“ (přídavek na dítě). Rovněž řízení o předběžné otázce se vztahovalo na nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a odvolací řízení se řešilo v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Závěrem i nadále žalovaný požadoval zamítnutí žaloby. Soud zjistil, že obsah správního spisu zaslaného žalovaným odpovídá skutečnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného. Napadené rozhodnutí ze dne 1.2.2016 bylo žalobci doručeno fikcí dne 12.2.2016 (doručováno prostřednictvím pošty – dne 2.2.2016 zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, dne 15.2.2016 byla zásilka vložena do schránky na adrese Soukenická 47, 345 61 Staňkov). Ze založeného dopisu od Spolkového ministerstva práce a sociálních věci ze dne 11.1.2016 (přeloženo tlumočníkem) soud zjistil, že k bavorskému zemskému rodičovskému příspěvku (Beyriches Landeserziehungsgeld) bylo sděleno, že slouží „k vyrovnání zatížení rodin“ a tudíž spadá pod vyhlášku (EU) č. 883/2004. Dále je zde uvedeno, že Zemský rodičovský příspěvek je upraven bavorským zákonem o zemském rodičovském příspěvku a následuje přímo po rodičovském příspěvku. Rodiče dostanou na první dítě 150 euro měsíčně po dobu maximálně šesti měsíců. U druhého dítěte činí maximální doba pobírání 12 měsíců s vždy 200 eury. Na třetí a každé další dítě je pak po dvanáct měsíců poskytováno 300 euro. Zemský rodičovský příspěvek je závislý na příjmu a vázaný na určité předpoklady. Zemský rodičovský příspěvek dostanou matky nebo otcové, kteří  mají již minimálně dvanáct měsíců v Bavorsku hlavní byt nebo obvyklý pobyt,  žijí s dítětem, jehož osobní péče matce/otci náleží, v jedné domácnosti,  se o toto dítě sami starají a vychovávají ho,  u tohoto dítěte doloží provedení preventivní prohlídky U6 resp. U7,  nejsou výdělečně činní nebo nevykonávají výdělečnou činnost na plný úvazek (tj. vykonávají výdělečnou v rozsahu méně než 30 hodin týdně). Pro cizozemské rodiče platí od 30. srpna 2012 následující: Státní příslušníci členských států EU, EHP a Švýcarska mají podle práva EU stejně jako Němci zpravidla nárok na zemský rodičovský příspěvek tehdy, když jsou v Německu výdělečně činní nebo v Německu bydlí. Jiné cizinky a jiní cizinci mají nárok, pokud je jejich pobyt v Německu podle druhu jejich povolení k pobytu a jejich přístupu k pracovnímu trhu předběžně trvalý. Jako navazující plnění začíná nárok nutně teprve po měsíci života, za který byl oběma rodičům naposled vyplacen rodičovský příspěvek. Podle zjištění rozsudku Evropského soudního dvora ve věcech Wiering (C-347/12), je bavorský zemský rodičovský příspěvek srovnatelný s rodičovským příspěvkem a ne s přídavkem na dítě. Jak rodičovský příspěvek, tak i bavorský zemský rodičovský příspěvek slouží jako podpora rodičů v první fázi života jejich dítěte, i když se dávky svou úpravou liší. Obě dávky jsou například závislé na příjmu, rodičovský příspěvek jako náhradní mzdové plnění přitom však zohledňuje výhradně příjmy z výdělečné činnosti, zatímco pro zemský rodičovský příspěvek je pojem příjmů daleko širší. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. mimo jiné ve věcech sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tj. 1.2.2016), jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Podle § 1 odst. 1 zákona se státní sociální podporou stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu. Dle § 2 zákona dávky státní sociální podpory jsou a) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu 1. přídavek na dítě, 2. příspěvek na bydlení, 3. porodné, b) ostatní dávky 1. rodičovský příspěvek, 2. pohřebné. Podle § 17 a § 18 zákona nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40. Výše přídavku na dítě činí za kalendářní měsíc, jde-li o nezaopatřené dítě ve věku a) do 6 let 500,-Kč, b) od 6 do 15 let 610,-Kč, c) od 15 do 26 let 700,-Kč. Podmínky nároku na rodičovský příspěvek jsou stanoveny v § 30 odst. 1 zákona: Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 220.000,- Kč, není-li dále stanoveno jinak. Dle Nařízení článku 1 písm. z) se „rodinnou dávkou“ rozumí všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte uvedených v příloze I. (Podle vymezení věcného rozsahu v článku 3 odst. 1 tohoto Nařízení není rozlišováno, zda jsou jednotlivé dávky financovány z příspěvků, či zda je vyplácí zaměstnavatel, instituce sociálního zabezpečení nebo orgán veřejné správy.) Článek 4 Nařízení stanoví, že osoby, na které se toto nařízení vztahuje, požívají stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho ostatní příslušníci. Článek 5 písm. a), b) téhož Nařízení vymezuje rovné nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi (osoby podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod podle legislativy členského státu jako státní příslušníci dotyčného státu; principem rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi se rozumí především přisouzení stejných účinků dávkám poskytovaných jiným státem či skutečnostem nastalým v jiném státě tak, jako by byly dávky poskytovány či události nastaly na území dotčeného členského státu). Podle čl. 68 odst. 2 věta první Nařízení se v případě souběhu nároků rodinné dávky poskytují v souladu s právními předpisy, které mají v souladu s odstavcem 1 přednost. Nároky na rodinné dávky z důvodu kolidujících právních předpisů se pozastavují až do částky stanovené prvními právními předpisy a v nezbytných případech se poskytuje vyrovnávací doplatek ve výši, která tuto částku přesahuje. V této věci se podanou žalobou domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí MPSV z důvodů shora uvedených. Předně je třeba konstatovat, že ve věci již proběhlo soudní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 16 Ad 22/2013. Soud tehdy nejprve žalobu žalobce zamítl, ovšem proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost a NSS dne 29.4.2015 rozsudkem č.j. 3 Ads 194/2014-37 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30.7.2014 č.j. 16Ad 22/2013-48 ve výroku I. a III. a věc v tomto rozsahu vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení, neboť shledal kasační stížnost důvodnou. V odůvodnění NSS zdůraznil, že krajský soud nevypořádal veškerou žalobní argumentaci, neboť se vůbec nevěnoval otázce, zda samotná skutečnost, že se jedná o rodinnou dávku ve smyslu Nařízení, musí nutně znamenat její započítání do předmětného limitu (220.000,-Kč) a navíc vzbuzuje pochybnosti i jistota, s jakou správní orgány i krajský soud označily za dávku odpovídající českému rodičovskému příspěvku dávku Landeserziehungsgeld, když prakticky jediným důkazem v tomto směru je e-mailová korespondence mezi pracovníky českého a německého ministerstva práce a sociálních věcí. Německá strana přitom k dávce samotné jen stručně uvedla, že se jedná o jakýsi druh přídavku či podpory při výchově dítěte (doslova „kind of child raising allowance“). Z tohoto stručného vyjádření nelze bez dalších informací postavit na jisto, že se jedná o dávku odpovídající rodičovskému příspěvku a nikoli o dávku jiné povahy, jejíž dopad na závěr o dosažení limitu plnění by nebylo možné dovozovat. K odpovědnému porovnání dávky Landeserziehungsgeld s rodičovským příspěvkem jsou nezbytné i další údaje, které si měl obstarat již správní orgán ve správním řízení. Přestože není možné vyloučit, že by se mohlo jednat o dávky srovnatelné s rodičovským příspěvkem podle české úpravy, NSS pro tento závěr postrádá jasné argumenty. Tím spíš v případě, kdy uvedená dávka není obsažena v databázi Společného informačního systému o sociální ochraně a sociálním zabezpečení jako dávka koordinovaná. Nepochybně by bylo vhodné zjistit, jaké jsou podmínky pro její výplatu, jaký je její primární účel, kdo může být jejím nositelem, na jakou dobu je dávka vyplácena a další podstatné charakteristiky. Vzhledem k tomu, že rodičovskému příspěvku odpovídá v Německu vyplácená dávka Elterngeld, o čemž ostatně nemá pochybnosti ani stěžovatel, nebylo by od věci zkoumat, zda, a popřípadě jak, se dávky Landeserziehungsgeld a Elterngeld odlišují. NSS má za to, že až po takto naznačené analýze bude možné učinit jednoznačný závěr o povaze dávky Landeserziehungsgeld a provést srovnání s českým rodičovským příspěvkem. Zdejší soud vázán v této věci právním názorem NSS pak napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 5.6.2012 rozsudkem ze dne 31.8.2015 č.j. 16Ad 22/2013-83 zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Přitom žalovaného zavázal, aby nejprve zjistil (oficiální cestou) nezbytné potřebné skutečnosti ve smyslu odůvodnění rozsudku NSS ze dne 29.4.2015 u příslušného orgánu v SRN a teprve poté s ohledem na zjištění o povaze dávky Landeserziehungsgeld rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí ÚP ze dne 30.4.2012. Po zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.6.2012 a vrácení věci k dalšímu řízení, žalovaný oslovil Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen SMPSV) ve věci bavorského zemského rodičovského příspěvku (Beyriches Landeserziehungsgeld). V reakci na tuto žádost obdržel stanovisko ze dne 11.1.2016, z něhož vycházel při svém novém rozhodování. Soud se po seznámení s obsahem stanoviska a odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval otázkou, zda žalovaný tímto jednáním odstranil vady rozhodnutí ze dne 5.6.2012, které mu byly vytýkány v předchozím soudním řízení. V tomto směru pak došel soud k závěru, že pouhé stanovisko, které vzal žalovaný za doplňující podklad pro vydání rozhodnutí, se jeví pro rozhodování nedostatečným. Žalovaný se navíc v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nezabýval srovnáním jednotlivých dávek a nijak nezkoumal, jak se odlišují, přitom tento postup jasně vyplývá z rozhodnutí NSS. Je s podivem, že v žalobcově argumentaci se vyskytují detailnější informace k jednotlivým dávkám poskytovaným v ČR i v Německu, navíc je jeho srovnávání účelnosti jednotlivých dávek mnohem přesvědčivější a logičtější než ze strany žalovaného, který se striktně drží závěru ze stanoviska SMPSV, že dávka Landeserziehungsgeld slouží „k vyrovnání zatížení rodin“ a tudíž spadá pod Nařízení (EU) č. 883/2004, přitom zdůvodnění tohoto tvrzení není ničím řádně prokázáno. Stanovisko SMPSV závěr opírá o rozsudek Evropského soudního dvora (dále jen ESD) ve věcech Wiering (C-347/12), dle něhož je bavorský zemský rodičovský příspěvek srovnatelný s rodičovským příspěvkem a ne s přídavkem na dítě. Žalovaný přitom sám uznal, že rozsudek ESD C-347/12 se na danou věc nevztahuje. Pokud pak uvedl ve svém vyjádření, že po seznámení se s předmětným rozsudkem ESD jej záměrně v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuváděl, neboť opravdu neřeší srovnání bavorské dávky Landeserziehungsgeld, pak měl minimálně provést další dotaz na SMPSV s tím, že dané rozhodnutí ESD nelze dle něho na tuto věc aplikovat, tedy žádá o vysvětlení jejich závěru a jeho nové zdůvodnění. Současně by měl žalovaný při svém rozhodování vycházet ze samotné zákonné úpravy jednotlivých dávek, přičemž o znění příslušných ustanovení zákona o zemském rodičovském příspěvku mohl požádat německou stranu a následně si mohl nechat vyhotovit překlad do českého jazyka, pokud není schopen si jej obstarat jinou cestou. Žalovaný má zajisté i dostatečný administrativní aparát, aby mohl ve věci spolupracovat s Německými orgány, či si zajistil příslušnou judikaturu vnitrostátních soudů i ESD. K dané problematice soud opětovně sděluje, že jelikož dávky vycházejí ze zvyklostí jednotlivých členských státu EU, může se v jednom případě jednat o nepojistnou dávku a v ČR obdobná dávka může být pojistnou dávkou a naopak, ale rozhodující je jednoznačně charakter dávky. V této věci se jedná rozhodně o dávku rodinnou ve smyslu Nařízení, což žádný z účastníků nenamítá, ovšem to automaticky neznamená, že je možné jí započítat do předmětného limitu (220.000,-Kč) jako dávku srovnatelnou s rodičovským příspěvkem. Závěrem pak soud uvádí k žalobcově námitce vad v doručování, že ze své úřední činnosti zjistil, a to ze spisu zn. 16Ad 22/2013, že žalobci bylo doručováno již během předcházejícího soudního řízení do datové schránky ID: v8er366, a to rozsudek ze dne 30.7.2014 č.j. 16Ad 22/2013-48 i rozsudek ze dne 31.8.2015 č.j. 16Ad 22/2013-83. Bylo tedy pochybením žalovaného, že si před odesláním napadeného rozhodnutí neověřil, zda žalobce má platnou datovou schránku a v případě kladného zjištění mu vznikla povinnost doručovat veškeré písemnosti právě prostřednictvím datové schránky. Tato vada nebyla žalovaným ani následně napravena, jelikož ve správním spisu je založena pouze doručenka od napadeného rozhodnutí zaslaného prostřednictvím poštovního přepravce (vloženo do schránky dne 15.2.2016), ovšem žalobce se s tímto rozhodnutím prokazatelně seznámil, tedy soud vycházel z jím tvrzeného data převzetí rozhodnutí dne 8.4.2016, byť neuvedl důvod tak pozdního vyzvednutí, a žalobu považoval za včasnou, neboť v případě odstranění vady v doručování žalovaným by byla lhůta k podání žaloby zachována, končila by ještě později. Z důvodů shora uvedených soud napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2016 zrušil (výrok I. rozsudku) bez nařízení jednání (§ 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s.) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s.ř.s.). Žalovaný tedy zjistí nezbytné potřebné skutečnosti ve smyslu odůvodnění rozsudku NSS ze dne 29.4.2015 u příslušného orgánu v SRN, dále si obstará veškeré příslušné zákonné předpisy a provede dostatečné srovnání všech dotčených dávek vyplácených v ČR i v Německu tak, aby bylo zřejmé, zda se jedná či nejedná o dávky povahově shodné, a v čem taková shoda spočívá. V souvislosti s tím bude nezbytné srozumitelně vysvětlit, jaké rysy se považují za podstatné pro porovnání dávek, a z jakých podkladů je třeba při porovnání vycházet. Teprve poté s ohledem na zjištění o povaze dávky Landeserziehungsgeld rozhodne o odvolání žalobce proti rozhodnutí ÚP ze dne 30.4.2012. Žalobce uplatnil pro případ úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Dne 5.12.2016 byl žalobce vyzván, aby specifikoval a doložil důvodně vynaložené náklady řízení před soudem. Současně mu bylo vysvětleno, že podle judikatury NSS je použití § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (v novelizovaném znění účinném od 1.7.2015 k paušální náhradě) na řízení dle soudního řádu správního vyloučeno. Stejně tak nejsou na toto řízení přenositelné důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. října 2014 (275/2014 Sb.). Použití tohoto ustanovení je vyloučeno, neboť podle § 64 s.ř.s. se má první a třetí část občanského soudního řádu aplikovat na řízení před správními soudy pouze tehdy, nestanoví-li sám soudní řád správní jinak. Úprava nákladů řízení v § 57 až § 61 s.ř.s. je přitom komplexní a obsahuje též vlastní úpravu toho, co je nutno rozumět náklady řízení, stejně jako pravidla pro rozhodování o nich, byť jde v řadě ohledů o úpravu duplicitní, resp. obdobnou jako v občanském soudním řádu. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Žalobce měl ve věci plný úspěch, ale ani k výzvě soudu své důvodné náklady nespecifikoval ani nedoložil, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II. rozsudku).

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 22. prosince 2016 JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudkyně