16 Ad 50/2016

Rubrum

Vyvěšeno: 16Ad 50/2016-14 Sňato: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: I. K., bytem M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28.4.2016 proti rozhodnutí žalované ze dne 26.2.2016 č.j. X o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 26.2.2016 č.j. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včasnou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 26.2.2016 č.j. X, jehož kopii následně připojila, protože jím žalovaná zamítla její námitky podané dne 28.12.2015 proti rozhodnutí č. II č.j. X ze dne 14.11.2015, a ona nesouhlasí s tím, že jí byl odejmut invalidní důchod pro pokles dlouhodobě nepříznivého stavu z 35% na 30%, ač v době předchozí jí byl přiznán invalidní důchod třetího stupně a ten byl postupně snížen až na I. stupeň, nakonec byl stanoven pod hranici umožňující dle zákona přiznat důchod I. stupně. Žalobkyně popsala svůj zdravotní stav, který je dle jejího názoru dlouhodobě nepříznivý a setrvalý s negativní progresí do budoucna odpovídající nejméně invaliditě I. stupně. Odnětí nároku na důchod považuje za nespravedlivé vzhledem ke zdravotním potížím, kterými trpí a objektivně pociťuje, a které jí znemožňují výkon dříve běžně vykonávané práce; vyjádřila se i ke svým zaměstnáním. Závěrem navrhla, aby byl opětovně posouzen její zdravotní stav, a soud po provedeném řízení napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím ze dne 26.2.2016 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 14.11.2015, jímž jí byl od 12.10.2015 odňat invalidní důchod dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Cheb ze dne 12.10.2015 již není invalidní, jelikož její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 30%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 26.2.2016 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě ze dne 24.2.2016 bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobkyně není invalidní, i když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který neomezuje duševní, smyslové ani fyzické schopnosti v takovém rozsahu, aby měly podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti, když rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., odd. B, položce 13b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-35 %; žalobkyni byla přiznána spodní hranice 30%, která ve smyslu § 4 vyhlášky nebyla změněna, takže nečiní potřebných minimálně 35%, proto nebylo možno námitkám vyhovět. Žalovaná dále odkázala na § 56 odst. 1 písm. a) zákona ohledně odnětí důchodu a zastavení jeho výplaty, který citovala. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 10.6.2016 shrnula dosavadní průběh řízení a mimo jiné uvedla, že žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, v rámci kontrolní lékařské prohlídky byla vyzvána k podrobení se vyšetření jejího zdravotního stavu, což neučinila, proto bylo dne 6.11.2014 vydáno rozhodnutí č.j. X, kterým byla žalobkyni od 12.12.2014 podle § 56 odst. 3 zákona zastavena výplata invalidního důchodu. Na podkladě žádosti žalobkyně o provedení vyšetření zdravotního stavu a o uvolnění výplaty invalidního důchodu ze dne 30.9.2015 byl lékařem OSSZ Cheb vydán dne 12.10.2015 posudek o invaliditě, podle jehož výroku žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, od 12.10.2015 se již nejedná o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona. Na podkladě takto uvedeného zjištění vydala žalovaná dne 14.11.2015 dvě rozhodnutí označená I. a II., a to rozhodnutí označené č.j. X, kterým podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona uvolnila od 12.12.2014 (tj. od zastavení) výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Druhým rozhodnutím označeným II., č.j. X pak žalovaná od 12.10.2015 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona, odňala. Žalovaná přitom postupovala v intencích ustanovení § 56 odst. 2) zákona. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 24.2.2016, vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který ve svém posudkovém hodnocení dospěl k závěru, že žalobkyně není od 12.10.2015 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla žalovaná důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV). Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná i nadále setrvala na svém rozhodnutí ze dne 26.2.2016 a navrhla soudu zamítnutí žaloby. Z obsahu vyžádaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně soud zjistil, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 6.11.2014 č.j. X byla žalobkyni podle § 53 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen ZOSZ) od 12.12.2014 zastavena výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. V podání ze dne 30.9.2015 žalobkyně požádala o provedení vyšetření zdravotního stavu a o uvolnění výplaty invalidního důchodu zpětně ode dne zastavení 12.12.2014. Rozhodnutím ČSSZ č. I ze dne 14.11.2015 č.j. X byl žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona uvolněn od 12.12.2014 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a téhož dne bylo vydáno žalovanou rozhodnutí č. II. č.j. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona od 12.10.2015 žalobkyni odňat invalidní důchod. Proti rozhodnutí ČSSZ č. II ze dne 14.11.2015 o odnětí invalidního důchodu podala žalobkyně v zákonné lhůtě námitky, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 26.2.2016. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 26.2.2016, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Podle § 56 odst. 2 zákona byla-li výplata invalidního důchodu zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu anebo nepředložení nálezů ošetřujících lékařů nebo nesdělení údajů o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech a zjistí-li se, že pojištěnec přestal být invalidním již před zastavením výplaty důchodu, tento důchod nenáleží ode dne zastavení jeho výplaty. Zjistí-li se, že pojištěnec přestal být invalidním až po zastavení výplaty důchodu, důchod nenáleží ode dne, kterým pojištěnec přestal být invalidním. Dle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen s.ř.), odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. V této věci se žalobkyně podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech zjištěných skutečností v této věci dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 26.2.2015 je důvodná, avšak z jiných důvodů, než namítala žalobkyně. Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí soud zjistil, že tímto bylo potvrzeno rozhodnutí ČSSZ ze dne 14.11.2015, kterým byl odňat invalidní důchod žalobkyně ode dne 12.10.2015 dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona. Fakticky tedy ČSSZ odňala invalidní důchod žalobkyni zpětně, k datu před vydáním rozhodnutí, což ovšem zmíněné ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) neumožňuje, když je zde výslovně uvedeno, že důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen (tedy pouze do budoucna). Žalovaná v řízení o podaných námitkách tuto skutečnost vůbec nezohlednila a potvrdila rozhodnutí I. stupně, jehož výrok trpí vadou, jelikož jeho znění je v rozporu s použitým právním ustanovením, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Přitom měla žalovaná při rozhodování o opravném prostředku povinnost přezkoumat zákonnost celého rozhodnutí správního orgánu I. stupně, když nezákonnost nemusí účastník řízení sám namítat (§ 89 odst. 2 s.ř.). Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyni byla výplata dávek zastavena z toho důvodu, že se nepodrobila vyšetření zdravotního stavu. Po zjištění, že žalobkyně přestala být invalidní ke dni 12.10.2015, tedy až po zastavení výplaty dávek dne 12.12.2014, ČSSZ tak měla aplikovat § 56 odst. 2 zákona a měla podle tohoto ustanovení rozhodnout o tom, že žalobkyni se důchod odnímá od 12.10.2015, neboť toho dne přestala být invalidní. Právě § 56 odst. 2 zákona žalované umožňuje odejmout pojištěnci invalidní důchod i zpětně, jedná se o jakousi sankci za porušení součinnosti pojištěnce při rozhodování o této dávce, konkrétně pak kvůli tomu, že se nedostavil ke kontrolní lékařské prohlídce nebo se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu anebo nepředložil nálezy ošetřujících lékařů nebo nesdělil údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech. K otázce přezkoumatelnosti správních aktů se vyjádřil Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) také v rozsudku č.j. 7Afs 1/2010-53 ze dne 4.2.2010, v němž v návaznosti na usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 7Afs 212/2006-74 ze dne 19.2.2008 konstatoval: „Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je třeba vykládat v jejím skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí v důsledku nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Pakliže správní orgán vydá rozhodnutí, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, přičemž z jeho odůvodnění nelze ničeho zjistit (obsah a důvody jeho vydání), je zcela opodstatněný názor soudu, že je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a je třeba jej pro tuto vadu zrušit“. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kdy nelze rozpoznat, zda žalobkyni byl odejmut invalidní důchod od chybného (předcházejícího) data při aplikaci § 56 odst. 1 písm. a) zákona, nebo od správného data ovšem bez uvedení správného ustanovení § 56 odst. 2 zákona a správného zdůvodnění, pak způsobuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované o námitkách, když žalovaná se v odůvodnění svého rozhodnutí s těmito skutečnostmi nijak nevypořádala. V tomto směru pak nemá žádný vliv na odstranění této vady to, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že o odnětí invalidního důchodu bylo rozhodováno v intencích ustanovení § 56 odst. 2) zákona, jelikož vyjádření k žalobě není součástí napadeného rozhodnutí a nelze jím doplňovat či upřesňovat jeho odůvodnění. Napadené rozhodnutí žalované je tudíž nepřezkoumatelné, když nepřezkoumatelnost rozhodnutí zjišťuje soud ex offo a nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K učinění takového závěru soudem není zapotřebí namítání nepřezkoumatelnosti žalobcem; dojde-li soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž by se námitkami žalobce musel věcně zabývat (viz rozsudek NSS ze dne 9.6.2004 sp.zn. 5A 157/2002 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 359/2004). Soud je tedy oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobkyní výslovně namítány, a po shora uvedených zjištěních dospěl k závěru, že se jedná o takovou vadu, kvůli níž nelze v řízení pokračovat standartním postupem, tedy ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyžádat k posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudek PK MPSV ohledně invalidity žalobkyně. Soud navíc upozorňuje žalovanou, že v napadeném rozhodnutí nikde není uvedeno, že rozhodnutí, proti němuž byly podány námitky, je rozhodnutím č. II ze dne 14.11.2015, což by mohlo vést k jeho zaměnitelnosti s rozhodnutím č. I vydaným ČSSZ téhož dne, ve věci téže účastnice řízení. V tomto směru je nutné konstatovat, že i judikaturou NSS byla shledána rozhodnutí odvolacího správního orgánu, z něhož není zřejmé, které rozhodnutí prvního stupně bylo v odvolacím řízení přezkoumáváno, nepřezkoumatelným. Z obsahu napadeného rozhodnutí je v této konkrétní věci seznatelné, že se jednalo o rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu a ze správního spisu bylo zjištěno, že ani čísla jednací rozhodnutí č. I. a II. nebyla zcela totožná, ovšem žalovaná by se měla pro příště vyvarovat neúplnému označení přezkoumávaného rozhodnutí, jelikož velmi snadno může dojít k situaci, že téhož dne vydá ohledně téhož účastníka více rozhodnutí, která se budou lišit například pouze výší částek, nebo datem odnětí/přijetí/snížení důchodu apod. Nad rámec pak nezbývá než konstatovat, že stejná vada spočívající v nesprávné aplikaci právního ustanovení ve spojení s určením data, od něhož se zastavuje či uvolňuje výplata invalidního důchodu, se vyskytuje i v rozhodnutí ČSSZ č. I ze dne 14.11.2015 č.j. X, proti němuž ovšem nebyly podány námitky, tudíž jej nelze v rámci správního soudnictví přezkoumat. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobu soud shledal důvodnou dle § 76 odst. 1 písm. b), § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 s.ř.s. rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 26.2.2016 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I.). Žalovaná v této věci vydá nové rozhodnutí, jímž rozhodne o námitkách žalobkyně proti rozhodnutí o odnětí jejího invalidního důchodu a to v souladu s § 56 odst. 2 zákona, neboť rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu měla žalovaná správně změnit již na základě zjištění ze správního spisu a přezkoumání výroku, který nebyl v souladu se zákonem. Tím bude žalovaná realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16Ad 50/2016-12 ze dne 1.9.2016, přičemž výrok rozhodnutí i odůvodnění budou zcela v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu a rovněž i zákona a budou mít oporu ve skutečnostech zjištěných z dávkového spisu. Soud ještě podotýká, že právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s.ř.s. a rovněž připomíná, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. k datu 26.2.2016. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně však nepožadovala žádné náklady tohoto řízení, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 1. září 2016 JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová samosoudkyně