16 Ad 57/2020

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: J. F., narozen dne X, bytem M. L., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 17. 7. 2020, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované č. j. č. j. X ze dne 17. 7. 2020 i jemu předcházející rozhodnutí č. j. X ze dne 18. 4. 2020 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 Kč do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalovaná dne 18. 4. 2020 rozhodnutím č. j. X zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění zákonných podmínek, neboť na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb ze dne 31. 3. 2020 dospěla k závěru, že žalobce není invalidní.

2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami, z nichž vyplynulo, že neuznává posouzení jeho zdravotního stavu. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek svým lékařem (ze dne 24. 6. 2020), který se ve svých nálezech téměř ztotožňoval s posudkem vypracovaným lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb. Lékař žalované zhodnotil, že v případě žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který neomezuje tělesné, smyslové ani duševní schopnosti v takovém rozsahu, aby měl podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou tohoto stavu posudkový lékař určil zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10-20%. Vzhledem k doložené zdravotní dokumentaci a dalším postižení zdravotního stavu lékař ČSSZ zvolil horní hranici vymezeného rozpětí, tj. 20%, a tuto hodnotu ještě podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšil o 10 %. Posudkový lékař tedy zhodnotil, že žalobci poklesla pracovní schopnost celkem o 30%.

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, v níž namítal, že nesouhlasí se závěry posudkových lékařů, neboť zdravotní stav se mu radikálně zhoršil a omezuje ho v pracovním i v osobním životě. Ze zdravotních důvodů musel dát žalobce výpověď a najít si nové zaměstnání. Žalovaná vůbec neposoudila žalobcův skutečný zdravotní stav a odvolávala se pouze na lékařské zprávy. Žaloba obsahovala též výčet žalobcových zdravotních obtíží a jiných omezení. Závěrem žalobce uvedl, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě neobjektivně zjištěného stavu a proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku, který stanovil, že u žalobce se nejedná o žádný stupeň invalidity. S ohledem na závěry uvedeného posudku žalovaná námitky žalobce zamítla. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce rozporuje pouze posouzení jeho zdravotního stavu, žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

5. Žaloba je důvodná.

6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]

7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (díle též „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

9. Z těchto důvodů soud vyžádal, aby plzeňské pracoviště posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí podalo posudek o stupni a případném datu vzniku invalidity žalobce, a to s přihlédnutím k obsahu žaloby a lékařské dokumentace k ní přiložené.

10. Posudková komise po konzultaci s odborníkem z oboru neurologie dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly nejméně o 50 %, nedosahovala však více než 69%, a proto se v jeho případě jedná o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Invalidita vznikla ke dni 26. 2. 2020 (str. 1 posudku), tedy dnem ortopedického vyšetření, s platností trvale. Posudková komise shledala postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII, oddíl E, položka 1c vyhlášky o posuzování invalidity, tj. středně těžké funkční postižení se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížením. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce zhodnotila posudková komise na 40%, tuto hodnotu pak dále zvýšila o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posouzení invalidity, jelikož žalobce není schopen využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tedy činí 50%.

11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobce není schopen práce fyzicky těžké s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách, ale je schopen lehčí práce s možností změny polohy a v příznivém klimatu. Obsahově se posudek úplně vypořádal s žalobními námitkami žalobce i s předloženými zdravotními zprávami. Soud posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý. Vůči složení posudkové komise a obsahu posudku účastníci nic nenamítali.

12. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídá 50 %, což podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě druhého stupně, která byla dána jak ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách, tak i ke dni jemu předcházejícího rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu.

13. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce není invalidní, přestože v soudním řízení bylo zjištěno, že žalobce je invalidní v druhém stupni, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto obě její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.).

14. Žalovaná je v dalším řízení vázána skutkovým stavem zjištěným na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita druhého stupně žalobce vznikla ke dni 26. 2. 2020. Z toho bude vycházet při novém posouzení stavu žalobce (§ 78 odst. 6 s. ř. s.)

15. Procesně úspěšný žalobce má vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, jež důvodně vynaložil (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Náklady řízení žalobce tvoří částka ve výši 50 Kč za poštovní služby nezbytné k podání žaloby (obálka na č. l. 8). Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 26. října 2020 Mgr. Jan Šmakal, v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.