16 Ad 65/2017

Rubrum

č. j. 16 Ad 65/2017 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: Ing. J.T. , nar…., bytem …, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě ze dne 27.6.2017 proti rozhodnutí žalované ze dne 28.4.2017 č.j. MPSV-2017/70315-421/1 o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení v této projednávané věci je upraveno soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.) a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Včasnou žalobou ze dne 27.6.2017 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 28.4.2017 č.j. MPSV-2017/70315-421/1, jímž žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen s.ř.), zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Karlových Varech, kontaktní pracoviště Cheb (dále jen ÚP), ze dne 1.3.2017 č.j. CHA-445/2017-4, kterým bylo rozhodnuto o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání podle § 25 odst. 1 písm. o) Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 2 16 Ad 65/2017 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti). Žalobkyně v žalobě připustila skutečnost, že byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8.3.2012 č.j. 40 Cm 62/2011 jmenována likvidátorem společnosti HETÝMA Hazlov s.r.o., IČ 497 86 849 (dále jen společnost HETÝMA), ale zdůraznila, že ve skutečnosti uvedenou funkci nikdy fakticky nevykonávala a nikdy za tuto funkci nebyla žádnou formou honorována. Vzhledem k těmto okolnostem proto odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 29. 1.2010 čj. 4 Ads 95/2009-99, ve které NSS dospěl k závěru, že je třeba v praxi rozlišovat situaci, kdy je fyzická osoba jmenována likvidátorem a činnost likvidátora skutečně vykonává od případů, kdy se stala fyzická osoba likvidátorem v právním slova smyslu, avšak ve skutečnosti faktickou činnost likvidátora nevykonává. Tedy pokud fyzická osoba je likvidátorem, avšak činnost likvidátora nevykonává, pak tato fyzická osoba muže být uchazečem o zaměstnání, a jejímu zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání nic nebrání. Žalobkyně dále odkázala na § 30 odst. 3 věta druhá zákona o zaměstnanosti, který stanoví, že po uplynutí tří let ode dne, kdy nastala skutečnost bránící vedení uchazeče v evidenci uchazečů o zaměstnání, nelze vydat rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů. Nelze-li po uplynutí uvedené lhůty uchazeče vyřadit z evidence je nutno dovodit, že po této lhůtě nelze bez dalšího žadatele o zařazení do seznamu uchazečů odmítat. V závěru žalobkyně navrhla, aby zdejší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému řízení a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.4.2017 žalovaný (tj. odvolací orgán) uvedl, že z obsahu spisu ÚP bylo zjištěno, že dne 13.2.2017 podala žalobkyně žádost o zprostředkování zaměstnání a v ní mimo jiné svým podpisem osvědčila, že není likvidátorem, ovšem z veřejného rejstříku Ministerstva spravedlnosti České republiky následně ÚP zjistil, že žalobkyně je likvidátorem společnosti HETÝMA a současně je společníkem uvedené společnosti, proto dne 15.2.2017 ÚP písemně žalobkyni informoval, že dle § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti se nemůže stát fyzická osoba uchazečem o zaměstnání v době, po kterou je likvidátorem; dále poukázal na to, že žalobkyně ve své žádosti o zprostředkování zaměstnání uvedla, že není likvidátorem, avšak bylo zjištěno, že je likvidátorem a společníkem ve společnosti HETÝMA a vyzval žalobkyni k jejímu vyjádření se k uvedenému zjištění. Dne 20.2.2017 se žalobkyně dostavila na ÚP a uvedla, že společnost HETÝMA měla být zrušena, což dokládá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8.3.2012. Nevěděla, že by byla ustanovena likvidátorem, naopak se domnívala, že po smrti manžela vše vyřídila a byla vymazána z obchodního rejstříku i z funkce společníka. Dne 20.2.2017 žalobkyně ÚP předložila usnesení soudu ze dne 8.6.2010, jímž byl v obchodním rejstříku vymazán Ing. J. T., nar. ..., jakožto statutární orgán a společník a u vymazané osoby Ing. J. T. se u statutního orgánu zapsal datum zániku funkce 5.10.2007, a jímž byla také zapsána jako společník žalobkyně (datum zápisu 5.10.2007). Vše uvedené zapsal ÚP do záznamu z jednání, k čemuž dodal, že z veřejného rejstříku Ministerstva spravedlnosti ČR vytiskl usnesení, jímž byla žalobkyně ustanovena likvidátorem a jehož kopii předal žalobkyni; uvedený záznam žalobkyně osvědčila svým podpisem. Na základě těchto skutečností dne 13.3.2017 ÚP vydal rozhodnutí, kterým žalobkyní ode dne 13.2.2017 nezařadil do evidence uchazečů o zaměstnání, a to na základě § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 13.3.2017 bylo podáno dne 21.3.2017 včasné odvolání, v němž žalobkyně předně odkázala na § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti, k čemuž uvedla, že § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti obsahuje taxativní výčet činností, s jejichž výkonem je spojeno nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, a pojmovým znakem všech těchto činností je skutečnost, že tyto jsou vykonávány bez ohledu na pracovněprávní, služební nebo jiný vztah, úplatně. Toto platí i pro likvidátora, který je touto činností pověřen podle § 70 a násl. nyní již neplatného obchodního zákoníku a kterému z této činnosti vzniká Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 3 16 Ad 65/2017 nárok na odměnu, s výjimkou likvidátora jmenovaného proti jeho vůli podle § 71 odst. 2 věta druhá, dle něhož měla být údajně jmenována i ona sama. Dle § 71 odst. 6 obchodního zákoníku likvidátorovi pak odměna nenáleží. Je tedy zřejmé, že se likvidátor jmenovaný soudem dle § 71 odst. 2 věta druhá z okruhu osob podle § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti vymyká. Nadto aplikace tohoto ustanovení zákona o zaměstnanosti na její případ představoval nepřiměřenou tvrdost zákona a diskriminaci. Dále uvedla, že se o svém ustanovení do funkce likvidátora dozvěděla až v rámci řízení o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, přičemž z usnesení ze dne 8.3.2012 nelze zjistit, kdy a komu bylo odesláno a doručeno, pokud vůbec doručeno bylo, pročež lze tedy pochybovat o závaznosti tohoto usnesení. Následně žalovaný přezkoumal dle § 89 odst. 2 správního řádu (tj. zákon č. 500/2004 Sb.) soulad rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost tohoto rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání, a po přezkoumání předané spisové dokumentace shledal, že odvolání není důvodné, tudíž rozhodnutím čj. MPSV-2017/70315-421/1 ze dne 2.8.4.2017 odvolání zamítl a rozhodnutí o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání potvrdil. Žalovaný se jednak ztotožnil se závěrem ÚP, že není možné zapsat žalobkyni do evidence uchazečů o zaměstnání vzhledem k tomu, že je jmenovanou likvidátorkou společnosti HETÝMA, což je i v souladu s judikaturou NSS (konkrétně č.j. 4 Ads 95/2009- 99) a nic na tom nezměnil ani fakt, že za výkon funkce nebyla honorována. Dále žalovaný uvedl, že přes subjektivní dojem žalobkyně, že byla aplikací § 25 odst. 1 písm. o) diskriminována a pociťovala ho jako přílišnou tvrdost zákona, byly správní orgány povinny postupovat výhradně podle zákona, když zákon o zaměstnanosti ani neobsahuje ustanovení o odstranění tvrdosti zákona. Závěrem žalovaný též připomněl princip publicity ve vztahu k (pravomocnému) usnesení soudu (veřejný rejstřík je přístupný každému a každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy), jímž byla žalobkyně jmenována likvidátorkou. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 31.7.2017 zdůraznil, že žalobkyně v žalobě nezpochybnila své jmenování likvidátorkou společnosti HETÝMA usnesením soudu, avšak poukázala na skutečnost, že uvedenou funkci nikdy nevykonávala a nikdy za tuto funkci nebyla honorována. Žalovaný setrval na svém názoru, který předestřel s odkazem na rozsudek NSS č.j.: 4 Ads 95/2009-99, ze dne 29.1.2010, v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, že v daném případě byly naplněny podmínky § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti, na jehož základě nebyla žalobkyně zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, neb tato byla fyzickou osobou, která byla likvidátorem vykonávajícím činnost likvidátora. Likvidátor je povinen kontinuálně vykonávat řadu úkonů, zákonem stanovených, směřujících k likvidaci společnosti. Situace, kdy likvidátor svoje povinnosti nevykonává, může nastat jedině z objektivních příčin, které mu v tomto zabrání. V případě žalobkyně se však o takovou situaci nejednalo, neb nebyl prokázán nebo alespoň uveden důvod, jenž by musel být následně šetřen, pro který žalobkyně nemohla činnost likvidátora vykonávat. Nebránil-li žalobkyni jmenované likvidátorem žádný objektivně vážný důvod ve výkonu její funkce, vykonávané v kontextu likvidátorových povinností kontinuálně, není sporu o tom, že tuto je třeba považovat za likvidátora vykonávajícího činnost likvidátora. Fakt, že žalobkyně dosud žádné kroky směřující k likvidaci společnosti HETÝMA nepodnikla, ačkoli tomu je ze zákona povinna, nemohou znamenat, že činnost likvidátora nevykonává, znamenají pouze, že žalobkyně porušuje zákon. V případě žalobkyně a společnosti HETÝMA nenastala žádná ze situací, v nichž by bylo možno objektivně konstatovat, že žalobkyně již žádné kroky k likvidaci činit nemůže, neboť dosud žádné neučinila, ačkoli to je její povinností likvidátorky, ani nenastala žádná objektivní skutečnost, která by jí fakticky ve výkonu činnosti likvidátora bránila – pokud žalobkyně požádala o zprostředkování zaměstnání s tím, že pracovat chce a může, obtížně si lze představit, by jí neznámá skutečnost, která jí dle jejího prohlášení nebrání Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 4 16 Ad 65/2017 pracovat, mohla bránit vykonávat funkci likvidátora, do které byla řádně jmenována. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že zákon o zaměstnanosti ve svém § 25 odst. 1 písm. o) neváže výkon činnosti likvidátora jako překážky pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (na rozdíl od jiných překážek v tomto ustanovení vyjmenovaných) na pobírání odměny za tuto činnost. Skutečnost, zda žalobkyně byla či nebyla z titulu funkce likvidátora honorována, byla tudíž pro posouzení možnosti jejího vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání zcela irelevantní. Žalovaný též konstatoval, že není oprávněn při aplikaci účinné právní úpravy činit jakékoliv výjimky, když příslušné § 25 odst. 1 písm. o) uvedeného zákona o zaměstnanosti žádnou výjimku, nežli při prokázání nemožnosti výkonu funkce likvidátora relevantním důkazem, nepřipouští. Dále žalovaný uvedl, že se nemůže ztotožnit ani s tvrzením žalobkyně ohledně aplikace § 30 odst. 3 zákona o zaměstnanosti ve vztahu k zařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání, neb uvedené ustanovení se vztahuje toliko k vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání, tedy k fyzické osobě, která v evidenci uchazečů o zaměstnání vedena již byla, přičemž situace, kvůli níž měla být vyřazena, nastala před tak dlouhou dobou, že by již nebylo spravedlivé ji z tohoto důvodu vyřazovat a vystavovat nepřiměřené právní nejistotě. Pokud by toto ustanovení bylo aplikováno dle výkladu žalobkyně, znamenalo by to, že fyzická osoba, která 3 roky vykonává např. samostatnou výdělečnou činnost ve smyslu § 25 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, by mohla být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazena, ačkoli překážka na její straně nadále existuje a trvá. Takový výklad je dle názoru žalovaného zcela neakceptovatelný. Z výše uvedených důvodů se žalovaný domníval, že žaloba je nedůvodná, a proto navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. Obsah správního spisu zaslaného žalovaným odpovídal průběhu řízení vylíčeném žalobkyní i žalovaným. Oznámení ÚP ze dne 15.2.2017 o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání bylo žalobkyni doručeno dne 17.2.2017, na základě něhož se dostavila dne 20.2.017 k ústnímu jednání, kde uvedla, že neví o svém ustanovení likvidátorem a domnívala se, že byla i vymazána jako společník společnosti HETÝMA. Téhož dne ÚP založil do spisu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8.3.2012, kterým je mimo jiné žalobkyně jmenována soudem likvidátorkou společnosti HETÝMA. Na základě těchto skutečností vydal ÚP dne 1.3.2017 rozhodnutí o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání, proti kterému podala žalobkyně včasné odvolání dne 20.3.2017, kdy namítala, že jako likvidátorka nepobírala žádnou odměnu za tuto činnost, přičemž se snažila analogickým výkladem § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti dovodit, že pokud za danou funkci nepobírá finanční odměnu, neměla by bránit v zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání. Dále žalobkyně v odvolání tvrdila, že se o svém jmenování likvidátorkou dozvěděla až během správního řízení vedeného ÚP a zpochybnila právní závaznost usnesení soudu, kterým byla likvidátorkou jmenována. Přes námitky žalobkyně žalovaný svým rozhodnutím ze dne 28.4.2017, které bylo žalobkyni doručeno 5.5.2017, odvolání zamítl a rozhodnutí ÚP potvrdil. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně podáním ze dne 1.9.2017, v němž konstatovala, že žalovaný ve vyjádření k jejím námitkám odkazuje na stejné rozhodnutí, na které se odvolává i ona. Připomněla, že NSS v rozhodnutí čj. 4 Ads 95/2009 ze dne 29.1.2009 cituje zrušující Nález Ústavního soudu ze dne 2.6.2009 sp. zn. II.ÚS 435/09, kdy NSS nedostál své povinnosti vypořádat se s klíčovou námitkou stěžovatele, že v rozhodné době funkci likvidátora fakticky nevykonával, což bylo pro posouzení jeho nároku podle § 25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti zcela stěžejní. V dalším odstavci tohoto rozhodnutí jsou uvedeny čtyři podmínky, které musí být kumulativně splněny, aby bylo možné uchazeče o zaměstnání odmítnout zapsat do seznamu. Pokud žalovaný namítl, že zákon o zaměstnanosti Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 5 16 Ad 65/2017 ve svém ustanovení § 25 odst. 1 písm. o) nepodmiňuje odmítnutí zápisu žadatele o zápis do seznamu uchazečů skutečností, že žalobkyně nebyla za svou funkci honorována, odkázala na podmínku č. 3 (pobírání odměny za vykonanou práci) a podmínku č. 4 (tato odměna musí přesáhnout polovinu minimální mzdy). Současná právní úprava už neumožňuje ustanovit likvidátorem (proti jeho vůli) společníka, ale pouze člena statutárního orgánu. I podle obchodního zákoníku platného v době ustanovení žalobkyně likvidátorem, bylo povinností soudu zkoumat, kdo ze společníků by pro ustanovení do této funkce byl vhodný. Žalobkyně byla toho názoru, že nebylo zcela v pořádku ustanovit ji do takové funkce, která v době fungování společnosti neměla o její činnosti žádnou vědomost, jen proto, že zdědila obchodní podíl, když zde byli společníci, kteří o stavu společnosti museli vědět víc. Těžko mohl likvidovat společnost někdo, kdo znal společnost pouze z výpisu z obchodního rejstříku a z usnesení o ustanovení likvidátorem. Ani při podrobné prohlídce pozůstalosti nenalezla žalobkyně písemnosti společnosti a nemá nejmenší tušení, kde by mohly být. Závěrem se žalobkyně proto domnívala, že žalobou uplatněný nárok byl v souladu s platnou judikaturou a žádala, aby soud rozhodl dle jejího žalobního návrhu. Dne 26.9.2017 žalovaný reagoval dalším vyjádřením na argumentaci žalobkyně, kdy setrval na svém vyjádření ze dne 31.7.2017, k čemuž zopakoval, že situace, kdy likvidátor svoje povinnosti nevykonává, může nastat jedině z objektivních příčin, které mu v tomto zabrání. V případě žalobkyně se však o takovou situaci nejednalo, proto není sporu o tom, že tuto bylo třeba považovat za likvidátora vykonávajícího činnost likvidátora. K odkazu žalobkyně na výše popsaný rozsudek NSS ohledně podmínek, které musí být kumulativně splněny, aby mohl úřad práce zamítnout žádost žadatele o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, konkrétně na podmínky, že činnost musí být honorována a tato odměna musí přesáhnout polovinu minimální mzdy, žalovaný poukázal na znění § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, z něhož vyplývá, že uvedené podmínky souvisí se zcela jinými skutečnostmi, neboli překážkami, bránícími fyzické osobě v zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, než s funkcí likvidátora. Konkrétně NSS hodnotil žalobkyní zmiňovanými 4 kritérii činnosti bránící zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, které jsou uvedeny jednak v § 25 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, dle něhož nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen žadatel, který je společníkem nebo jednatelem společnosti s ručením omezeným nebo komanditistou komanditní společnosti nebo ředitelem obecně prospěšné společnosti anebo vedoucím organizační složky zahraniční právnické osoby vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) přesáhne polovinu minimální mzdy. Dále se jedná o překážku v zařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání upravenou v písm. d) uvedeného ustanovení, dle něhož nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen žadatel, který je členem představenstva nebo správní rady anebo statutárním ředitelem akciové společnosti vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) přesáhne polovinu minimální mzdy. Rovněž se jedná o překážku v zařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání upravenou v písm. e) uvedeného ustanovení, dle něhož nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen žadatel, který je členem dozorčí rady obchodní společnosti vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) přesáhne polovinu minimální mzdy. Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 6 16 Ad 65/2017 A nakonec se jedná o překážku v zařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání upravenou v písm. f) uvedeného ustanovení, dle něhož nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen žadatel, který je členem družstva vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k družstvu pro družstvo práci, za kterou je družstvem odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) přesáhne polovinu minimální mzdy. Žalovaný také uvedl, že s ohledem na vysvětlené je zřejmé, že žalobkyní namítané podmínky se na výkon funkce likvidátora nevztahují, když § 25 odst. 1 písm. p) tehdy účinného zákona o zaměstnanosti [v současném znění písm. o)], dle něhož nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen žadatel, který je likvidátorem podle zvláštního právního předpisu, a to v době, kdy tuto činnost vykonává. Z uvedeného je zjevné, že tato podmínka pro možnost vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání není vázána na příjem z činnosti likvidátora a žalobkyně tak výše zmiňovaná 4 kritéria definovaná NSS na svou situaci aplikovala nesprávně. Žalovaný tudíž setrval na svém názoru, že skutečnost, zda žalobkyně byla či nebyla z titulu funkce likvidátora honorována, bylo pro posouzení možnosti jejího vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání zcela irelevantní. Ani tvrzení žalobkyně, že byla jmenována likvidátorem neoprávněně, nemůže změnit názor žalovaného, že žalobkyně nebyla zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání zcela oprávněně, jak výše i ve svém vyjádření k žalobě ze dne 31.5.2017 žalovaný již předestřel. Není na žalovaném, aby hodnotil oprávněnost jmenování žalobkyně do funkce likvidátora, žalovaný je povinen toto jmenování zveřejněné v obchodním rejstříku akceptovat a řídit se jím. Jinými slovy, dokud nebude předložen důkaz o zproštění funkce likvidátora společnosti nebo odvolání likvidátora v osobě žalobkyně soudem nebo dokud tato neprokáže relevantním důkazem neschopnost činnost likvidátora vykonávat, nemůže být zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaný setrvává na svém návrhu, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala dalším podáním ze dne 20.11.2017, kdy sdělila, že žalovaný odůvodňuje své zamítavé stanovisko k jejímu požadavku na zařazení do seznamu uchazečů o zaměstnání tím, že neměla objektivní překážky k tomu, aby vykonávala činnost likvidátora společnosti HETÝMA. Proti tomu namítla, že hlavně neměla a nemá objektivní podmínky k tomu, aby mohla funkci likvidátora vykonávat a proto funkci nevykonávala, nevykonává a vykonávat nemůže. Ostatně skutečnost, že funkci likvidátora nemůže vykonávat kterýkoliv společník, respektuje i nový občanský zákoník v § 191 odst. 3, podle kterého soud do funkce likvidátora bez jeho souhlasu může jmenovat pouze člena statutárního orgánu. Žalobkyně ještě podotkla, že řízení o návrhu na její odvolání z funkce likvidátorky je u tamního soudu vedeno pod č.j. 40Cm62/2011. Dále uvedla, že ostatní námitky žalovaného potvrdily její stanovisko, podle kterého nemožnost zapsání (kohokoliv) do seznamu uchazečů je spojena ve všech případech s tím, že uchazeč dosahuje určitého příjmu z jím vykonávané činnosti. Proč (tehdy) zákonodárce bránil osobě, určené proti své vůli k výkonu funkce likvidátora, v možnosti dosáhnout zařazení do seznamu žadatelů o zaměstnání, ačkoliv prokazatelně a objektivně do takového seznamu patří, je spíše otázka politická a alespoň NSS se snažil tento legislativní nesmysl výkladem překonat. Podle jejího názoru nebylo nucení občana k neplacené činnosti proti jeho vůli asi zcela v souladu s listinou základních práv a svobod a ústavou. Žalobkyně proto znovu navrhla, aby soud rozhodl ve smyslu jejího návrhu, obsaženého v žalobě. Dne 8.12.2017 žalovaný svým podáním doplnil, že k tomu, jak byl posuzován výkon činnosti žalobkyně jakožto likvidátorky společnosti HETÝMA, se již podrobně vyjádřil, nicméně považoval za podstatné zmínit omyl žalobkyně, který tato předestřela ve svém Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 7 16 Ad 65/2017 vyjádření dne 20.11.2017, v tom, že by výkon této činnosti bránil zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání pouze v případě jeho odměňování. Na rozdíl např. od činnosti jednatele společnosti s ručením omezeným, kde je povolena odměna do výše poloviny minimální mzdy [viz např. § 25 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti], je funkce likvidátora podmíněna pouze samotným výkonem činnosti bez nutnosti jakéhokoli příjmu. Závěrem žalovaný setrval na svém návrhu, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech uchazečů o zaměstnání rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud v této věci rozhodl dle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, když s tímto postupem žalobkyně i žalovaný souhlasili. (Žalobkyně v podání ze dne 17.8.2017, žalovaný ve lhůtě nesouhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání nevyjádřil.) Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tj. k datu 28.4.2017), jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti uchazečem o zaměstnání může být, pokud tento zákon dále nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a která není nuceným správcem nebo správcem podle zvláštního právního předpisu, prokuristou nebo likvidátorem podle zvláštního právního předpisu, a to v době, kdy tuto činnost vykonává. Podle § 30 odst. 3 zákona o zaměstnanosti se vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání provede dnem, kdy nastala některá ze skutečností uvedených v odstavcích 1 a 2. Rozhodnutí o vyřazení nelze vydat po uplynutí 3 let ode dne, kdy nastala skutečnost bránící vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání podle odstavce 1 písm. a), nebo kdy uchazeč o zaměstnání nesplnil povinnost vyplývající z odstavce 1 písm. b). Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i předcházejícího rozhodnutí ÚP z důvodů v ní uvedených, avšak soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná s ohledem na níže uvedené. V rozsudku NSS č.j. 4 Ads 95/2009-99 ze dne 29.1.2010, na který odkazuje žalobkyně i žalovaný, tento soud podrobně vyložil § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti, neboť zjistil, že pouhý jazykový výklad tohoto ustanovení není možný vzhledem k tomu, že takovým výkladem lze dospět k nesmyslnému výsledku, kdy fyzická osoba, která není likvidátorem, ale činnost likvidátora vykonává, může být zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání, ovšem z logiky věci není možné, aby vykonával činnost likvidátora někdo, kdo likvidátorem není. Systematickým výkladem § 25 zákona o zaměstnanosti NSS zjistil, že zákonodárce zamýšlel odlišit situace, kdy již pro samotné zastávání určité funkce nemůže být Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 8 16 Ad 65/2017 fyzická osoba uchazečem o zaměstnání, od situace, kdy samotné zastávání určité funkce nepředstavuje sám o sobě důvod, pro který nemůže být fyzická osoba uchazečem o zaměstnání a k tomu, aby osoba zastávající určitou funkci a vykonávající s touto funkcí související činnost nemohla být uchazečem o zaměstnání, musí přistoupit ještě další zákonem stanovená podmínka, kterou představuje faktický výkon této činnosti, resp. (ve výše již označených případech) pobírání odměny určité minimální výše. Vzhledem k tomu, že tento postup zákonodárce souvisel se základním smyslem státní politiky zaměstnanosti, kterým je poskytovat pomoc a materiální podporu uchazečům o zaměstnání, aby mohli získat vlastní finanční zajištění, dovodil NSS, že pokud fyzická osoba je likvidátorem, avšak činnost likvidátora nevykonává, pak tato fyzická osoba může být uchazečem o zaměstnání a jejímu zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání nic nebrání. Obecně je pro nezařazení, či vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání třeba splnění 4 kumulativních podmínek ve vztahu k výkonu funkcí jmenovaných v rámci § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti: 1.) členství v orgánu obchodní společnosti, 2.) výkon práce pro tuto společnost, 3.) pobírání odměny za vykonávanou práci, 4.) měsíční nebo průměrná měsíční odměna, která spolu s případným výdělkem (odměnou) podle odstavce 3 musí přesáhnout polovinu minimální mzdy. Pokud není některá z těchto podmínek naplněna, obecně to znamená, že dotyčná fyzická osoba může být zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. NSS ovšem též zdůraznil specifikum funkce likvidátora, který je dle zákona povinen kontinuálně vykonávat řadu úkonů, směřujících k likvidaci společnosti, a jen zřídka se může vyskytnout situace, kdy likvidátor delší dobu činnost likvidátora vůbec nevykonává, přičemž se musí jednat o objektivní skutečnost jako např. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bránící fakticky výkonu funkce likvidátora. Ovšem v případě žalobkyně soud žádnou objektivní skutečnost znemožňující jí výkon funkce likvidátorky neshledal, ani jej žalobkyně netvrdila. Skutečnost, že její funkce likvidátorky trvá, byla způsobena její nečinností a neplněním jejích zákonných povinností, proto soud shledal rozhodnutí žalovaného, respektive ÚP jako správné. K druhé námitce žalobkyně, která se vztahovala k § 30 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, dle něhož po uplynutí tří let ode dne, kdy nastala skutečnost bránící vedení uchazeče v evidenci uchazečů o zaměstnání, nelze vydat rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů, se soud ztotožnil s názorem žalovaného, že se toto ustanovení vztahuje pouze na případy, kdy by mělo dojít k vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence, nepojednává tedy o situaci, kdy má být uchazeč do evidence zařazen. Dále je důležitým aspektem to, že by se muselo jednat o již skončenou skutečnost, nikoliv o trvající stav. Žalobkyně je stále jmenovanou likvidátorkou a bude jí až do té chvíle, dokud nesplní své zákonné povinnosti, teprve poté bude moci být zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 28.4.2017 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, přičemž je tento názor i v souladu s judikaturou NSS. Rovněž zdejší soud neshledal taková pochybení správních orgánů v této věci, k nimž by musel přihlédnout ex offo. Současně se soud omlouvá za délku řízení způsobenou v řízení o žalobě objektivními skutečnostmi. Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku). Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 9 16 Ad 65/2017 P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a nepřípustnost kasační stížnosti je uvedena v § 104 s.ř.s. V Plzni dne 29. června 2018 JUDr. Alena Hocká v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.