16 Ad 70/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: J. T., bytem P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 27.6.2016 proti rozhodnutí žalované ze dne 6.5.2016 č.j. X o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Účastníkům s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.

Odůvodnění

Včasnou žalobou ze dne 27.6.2016 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 6.5.2016 č.j. X, protože jej považuje za nesprávné, neboť nesouhlasí se závěry posudkového lékaře ohledně jejího zdravotního stavu. Rozhodnutí dle ní bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, proto závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení s tím, aby jí uhradila náklady řízení. (K výzvě soudu doložila kopii napadeného rozhodnutí.) Napadeným rozhodnutím ze dne 6.5.2016 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 17.2.2016, jímž jí byl snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu dle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon) tak, že ode dne 8.3.2016 namísto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 28.1.2016 je invalidní pro invaliditu prvního stupně, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35%. Dle odůvodnění rozhodnutí ze dne 6.5.2016 bylo novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 5.5.2016 zjištěno, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně nikoli druhého stupně, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. E, položce 1c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 35- 50%; lékař ČSSZ zvolil při zhodnocení zdravotního stavu komplexně střed vymezeného rozpětí, tj. 40%, proto nebylo možno námitkám vyhovět. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 28.1.2016 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 5.5.2016 soud zjistil, že žalobkyně nadále nebyla uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně, ale byla uznána od 28.1.2016 invalidní pro invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. E, položce 1c) přílohy vyhlášky, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti lékař OSSZ 35% a lékař ČSSZ 40%, a tyto míry poklesu ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nebyly změněny (doba platnosti posudku: 28.2.2018). Dále z posudku o invaliditě OSSZ Plzeň-město ze dne 27.2.2014 vyplývá, že jím byla žalobkyně uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně od 3.2.2014 (doba platnosti posudku 28.2.2016), neboť dle doložených nálezů bylo hodnoceno chronické postižení pankreatu s podezřením na hepatikolithiazu s nejasnou prognózou a s přihlédnutím ke všem zdravotním postižením a lékař hodnotil stav již jako odpovídající invaliditě druhého stupně – v maximu daného rozmezí 50% pro zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. E, položce 1c) přílohy vyhlášky. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 1.8.2016 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., závěrem setrvala na svém rozhodnutí ze dne 6.5.2016 a navrhla soudu zamítnutí žaloby. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 6.5.2016 bylo žalobkyni doručeno dne 9.5.2016. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 2.12.2016 za účasti odborného lékaře z oboru gastroenterologie a hepatologie i žalobkyně, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu prvního stupně, ale nešlo o invaliditu druhého stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%. Komise také hodnotila zdravotní postižení žalobkyně dle kapitoly XI., odd. E, položky 1c) přílohy vyhlášky. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický zánět slinivky břišní, proto shodně s posouzením lékařem ČSSZ stanovila komise míru poklesu pracovní schopnosti ve středu procentuálního rozpětí 40% a zohlednila tak i další zdravotní postižení, která rovněž mají dopad na míru poklesu pracovní schopnosti (asthma bronchiale léčbou stabilizované a bez ventilační poruchy i vertebrogenní syndrom bez kořenového postižení); uvedenou míra poklesu komise ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nezměnila. Komise dále uvedla, že chronické postižení slinivky břišní je při léčbě celkem stabilizované s recidivujícími dyspeptickými obtížemi a průjmy; žalobkyně je dobré výživy, malasimilační syndrom není prokázán, v biochemickém vyšetření jsou jen lehké odchylky, není přítomen diabetes. Žalobkyně je schopna zvládat běžné denní zatížení, při morfologickém vyšetření jsou však přítomny kalcifikace ve slinivce, atrofie těla a kaudy žlázy, kalcifikace v pankreatickém vývodu způsobuje obstrukci. PK MPSV nehodnotila míru poklesu pracovní schopnosti podle položky 1d), neboť není prokázán malasimilační syndrom ani závažné snížení stavu výživy a celkové výkonnosti. Žalobkyně není schopna práce spojené s náročnější fyzickou námahou, noční práce, ve zvýšeném riziku prochlazení a stresu, schopna jen lehké práce s možností dodržování dietního režimu a stanovených režimových opatření; aktuální pracovní zařazení odpovídá stanovenému procentu míry poklesu pracovní schopnosti. Změnu stupně invalidity PK MPSV stanovila shodně s lékařem OSSZ a ČSSZ dnem 28.1.2016 (jednání na OSSZ); platnost posudku (28.2.2018) byla stanovena s ohledem na další vývoj onemocnění. Závěrem komise uvedla, že při posouzení míry poklesu pracovní schopnosti horní hranicí (50%) při řízení v 02/2014 lékař OSSZ zohlednil téměř 1 rok trvající pracovní neschopnost v ochranné době, kdy žalobkyně nebyla ještě pracovně začleněna. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.) Ústního jednání u zdejšího soudu dne 19.1.2017 se žalobkyně zúčastnila, setrvala na podané žalobě s tím, že nepochopila, z jakého důvodu byl snížen stupeň invalidního důchodu, když její zdravotní stav se nezměnil, naopak se zhoršil, a myslí si, že to vyplývá i z lékařských zpráv; argumentovala také tím, že nabyla dojmu, že komise to nehodnotila správně, neboť její gastroenterolog opakovaně psal do lékařských zpráv, že by měla mít vyšší stupeň invalidity s ohledem na zjištěný zdravotní stav, ale PK MPSV to neuznala. Závěrem žalobkyně požadovala vyhovění žalobě, naproti tomu zástupkyně žalované navrhla zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku PK MPSV, neboť paní žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by byla i nadále invalidní ve druhém stupni. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly v této věci shledány (viz shora). Žalobkyně se z důvodů uvedených v žalobě domáhá ponechání nároku na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, která je od 1.1.2010 upravena v citovaném § 39 zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky). Subjektivní pocit žalobkyně o tom, že by měla být nadále uznána pro invaliditu druhého stupně pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro ponechání tohoto stupně invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu v požadovaném stupni lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv pro subjektivní přesvědčení pojištěnce o jeho stupni. Pouze posudkoví lékaři a PK MPSV jsou oprávněni rozhodovat o invaliditě na základě zjištěných a prokázaných funkčních postižení zdravotního stavu, odborní ošetřující lékaři vyhotovující lékařské zprávy o zdravotním stavu pojištěnců na základě jimi provedenými vyšetřeními nejsou oprávněni se k invaliditě vyjadřovat. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud připomíná, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 6.5.2016. Pokud u žalobkyně dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity druhého až třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři). V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou velmi striktně konstruovány podmínky, jež musí pojištěnec splnit, aby mu mohl být přiznán požadovaný invalidní důchod. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 6.5.2016 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 2.12.2016 vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jejích onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, jež však žalobkyni nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Lékař OSSZ, který vypracoval dne 28.1.2016 podkladový posudek pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 17.2.2016, i lékař ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobkyně v řízení o námitkách, tak i PK MPSV, hodnotili zdravotní stav žalobkyně zcela shodně dle kapitoly XI., odd. E, položky 1c) přílohy vyhlášky. Nejvyšší přiznaná 40% ztráta pracovní schopnosti však nedosahuje nutných 50% této ztráty pro invaliditu druhého stupně, tudíž žalobkyně byla uznána invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí pouze pro invaliditu prvního stupně. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru gastroenterologie a hepatologie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Žalobkyně neprokázala tvrzení, že je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť i dle posudku PK MPSV se od 28.1.2016 jedná o invaliditu prvního stupně, přičemž bylo i dostatečně vysvětleno odlišné hodnocení invalidity proti posouzení v roce 2014, kdy byla hodnocena míra poklesu 50% pro chronické postižení pankreatu s podezřením na hepatikolithiazu s nejasnou prognózou a s přihlédnutím ke všem zdravotním postižením, ale nyní k rozhodnému datu je chronické postižení slinivky břišní při léčbě celkem stabilizované stejně jako další zdravotní postižení (viz shora). Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 6.5.2016 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky pro ponechání invalidity druhého stupně, ale bylo prokázáno, že je nadále invalidní jen pro invaliditu prvního stupně, a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými žalobkyní proti rozhodnutí ze dne 17.2.2016. Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 19. ledna 2017 JUDr. Alena Hocká, v.r. samosoudkyně