16 Ad 73/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: P. P., narozený X, bytem M. , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 9.7.2016 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.5.2016 č.j. MPSV-2016/39996-914/1 o průkaz osoby se zdravotním postižením, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17.5.2016 č.j. MPSV-2016/39996-914/1 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 63,-Kč nejpozději do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s., při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 17.5.2016. Včasnou žalobou ze dne 9.7.2016 žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 17.5.2016 č.j. MPSV-2016/39996-914/1, jehož kopii připojil, kterým žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád nebo s.ř.), zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Plzni (dále jen ÚP) ze dne 11.2.2016 č.j. 21461/16/PJ o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1.1.2016 trvale. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 17.5.2016 i jemu předcházejícího rozhodnutí ÚP ze dne 11.2.2016, jehož kopie byla také připojena, s tím, že žalovanému bude uloženo, aby o jeho žádosti znovu rozhodl, neboť jeho zdravotní stav se oproti stavu v době od 1.4.2014 do 31.12.2015, kdy mu byl přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“, nijak nezlepšil, naopak má větší bolesti krční páteře, proto požadoval nové posouzení příslušnou lékařskou komisí. Dle něho posudek Okresní správy sociálního zabezpečení, z něhož vycházel ÚP i odvolací orgán (tj. žalovaný), nezohledňoval jeho skutečný zdravotní stav, který nebyl nijak podrobně zkoumán, protože nebyl přizván, tudíž rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu (jeho zdravotního stavu), když správně měl být učiněn závěr, že v jeho případě jde o osobu s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. nikoli, že jde o osobu ve smyslu § 34 odst. 2 uvedeného zákona, tj. osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Zároveň byly požadovány náklady řízení, ale bez jejich specifikace. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 17.5.2016 žalovaný popsal průběh řízení po podání žádosti žalobce dne 30.12.2015 o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, kdy po vypracování posudku Okresní správou sociálního zabezpečení Plzeň-jih (dále jen OSSZ) dne 27.1.2016 se závěrem, že jde o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen zákon), nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižení nebo s těžkým funkčním postižením nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 3 zákona; nejde o zdravotní stav uvedený v odst. 2 Přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. (dále jen vyhláška), ani mu svým funkčním postižením neodpovídá nebo s ním není svými funkčními důsledky srovnatelný, jde však o zdravotní stav uvedený odst. 1 písm. d) Přílohy č. 4 vyhlášky (platnost posudku je od 1.1.2016 trvale), bylo vydáno rozhodnutí ÚP dne 11.2.2016 č. j. 21461/16/PJ, jímž mu byl přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1.1.2016 trvale podle ust. § 34 odst. 1 a 2, § 34a, § 34b a § 35 zákona. Po včasném odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 11.2.2016 bylo vyžádáno žalovaným jako odvolacím orgánem posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, detašované pracoviště v Plzni (dále jen PK MPSV či komise), která po jednání dne 9.5.2016 vypracovala posudek se stejným závěrem jako OSSZ shora citovaným s tím, že tento stav existoval i k datu 1.1.2016 s platností trvale. Uvedená komise se vyjádřila k odvolacím námitkám žalobce (neshledala je důvodnými) a v posudku konstatovala, že z doložených lékařských nálezů zdravotní stav žalobce nelze hodnotit jako podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení, tento závěr podrobně odůvodnila ve svém posudkovém zhodnocení. Výsledný funkční hendikep neodpovídá ani srovnatelně odst. 2 a 3 přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., neboť z doložených lékařských nálezů nelze prokázat těžké funkční postižení pohyblivosti na podkladě hemiparézy nebo paraparézy končetin, není prokázáno těžké funkční omezení hybnosti kyčelních nebo kolenních kloubů obou dolních končetin, není prokázána funkční ztráta dolní končetiny se ztrátou opěrné funkce, není prokázána závažná porucha inervace končetiny, není ani prokázáno těžké postižení orientačních schopností. Dále komise konstatovala, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a žalobce je v oblasti psychické komponován, je plně orientován všemi kvalitami, je normálního intelektu; ve smyslové oblasti doložen visus zraku 5/50 bilaterálně, nejedná se o praktickou slepotu obou očí, sluch je bez funkčního postižení; interní nález ze dne 4.12.2015 objektivizuje kardiopulmonálně kompenzovaný stav, dýchání čisté, poklep plný, jasný, akce pravidelná, klidná, ozvy ohraničené; v pohybové oblasti neurologický nález ze dne 5.6.2015 a nález praktického lékaře ze dne 14.1.2016 dokládají na páteři CC syndrom a objektivizují stav bez známek kořenové léze, jedná se o středně těžkou poruchu statiky a dynamiky C páteře, není prokázáno těžké funkční postižení hybnosti páteře. Je doložena přetrvávající pravostranná hemipareza více vyjádřená na pravé horní končetině jako stav po intracerebrálním krvácení do putamen ovale vlevo, původní pravostranná hemiplegie upravena (19.12.2013); na horních končetinách objektivizována spasticita pravé horní končetiny s flekčním držením i prstů; na levé horní končetině není prokázáno funkční postižení hybnosti, jemná motorika je funkční; na dolních končetinách neurologicky stav v Mingazzini normální, není prokázáno funkční postižení kyčelních, kolenních ani hlezenných kloubů, ani funkční postižení svalové, není prokázáno těžké funkční postižení hybnosti dolních končetin; skelet je bez deformit. U žalobce je objektivizována schopnost samostatného stoje a chůze bez opěrných pomůcek cca na vzdálenost 500 m, poté odpočinek pro dorzalgie, na delší vzdálenost používá oporu jedné hole. Proto lze zdravotní stav žalobce hodnotit jako podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení, jde o zdravotní stav uvedený v odst. 1 písm. d) přílohy č. 4 k vyhlášce. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat těžké funkční postižení pohyblivosti na podkladě hemiparézy nebo paraparézy končetin, není prokázáno těžké funkční omezení hybnosti kyčelních nebo kolenních kloubů obou dolních končetin, není prokázána funkční ztráta dolní končetiny se ztrátou opěrné funkce, není prokázána závažná porucha inervace končetiny, ani není prokázáno těžké postižení orientačních schopností. S ohledem na uvedené žalovaný jako odvolací orgán závěrem uvedl, že shromáždil podklady, které jsou podle jeho názoru dostatečné pro zjištění skutkového stavu věcí a z provedených důkazů lze mít za prokázané, že bylo provedeno posudkové zhodnocení podle posudkově medicínských kritérií stanovených právními předpisy a ve vztahu k předmětu řízení a námitkami uvedenými v odvolání. Vypracovaný posudek se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi, proto posudkový závěr pro účely odvolacího řízení ze dne 9.5.2016 jako stěžejní důkaz považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý. Žalobce má tedy nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“. Odvolací orgán přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v odvolání, přičemž dospěl k závěru, že rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Ve vyjádření k žalobě žalovaný dne 24.8.2016 navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, popsal průběh řízení a zdůraznil, že hodnotil posudek PK MPSV jako každý jiný důkaz z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti, nebyly v něm zjištěny žádné nesrovnalosti, komise byla věcně příslušná a usnášení schopná a zpracovala posudek v řádném složení, za účasti odborného posudkového lékaře a lékaře z oboru neurologie. Byly shromážděny podklady, které byly dle jeho názoru dostatečné pro zjištění skutkového stavu věci, a z provedených důkazů lze mít za prokázané, že bylo provedeno posudkové zhodnocení podle posudkově medicínských kritérií stanovených právními předpisy a ve vztahu k předmětu řízení. Vypracovaný posudek se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami uvedenými v odvolání. K žalobnímu bodu, že posudek nezohledňuje skutečný zdravotní stav žalobce, který nebyl přizván, žalovaný konstatoval, že žalobce nežádal o osobní účast na jednání PK MPSV a dne 9.3.2016 mu byla zaslána informace PK MPSV ve věci posuzování zdravotního stavu s tím, že podkladová dokumentace je dostatečná pro projednání bez osobní účasti žalobce. Též bylo poznamenáno, že žádný právní předpis nestanovuje povinnost osobního vyšetření posuzovaného u posudkových orgánů a jeho nepřítomnost u jednání posudkových orgánů nemá vliv na přesvědčivost posudku, neboť přesvědčivost posudku je nezávislou kategorií na tom, zda byla posuzovaná osoba fyzicky přítomna jednání posudkového orgánu, či nikoliv (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.11.2011, č.j. 4Ads 82/2011 - 44, www.nssoud.cz). (Vyjádření bylo následně doručeno žalobci.) Z obsahu správního spisu zaslaného soudu žalovaným vyplývá, že odpovídá skutečnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného. Ve spisu (část písemností ÚP) je založen i posudek OSSZ Plzeň-jih ze dne 21.7.2014, v němž je uvedeno mimo jiné, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 44 letého hypertonika pro krvácení do mozku 19.12.2013 s pravostrannou hemiplegií a fatickou poruchou, nyní s pravostrannou hemiparezou více vyjádřenou na PHK a dále dle RHC kontroly 7.5.2014 má žalobce omezený pohyb PDK při elevaci, sám se posadí, postaví, zvládá samostatnou chůzi bez opory s napadáním na PDK, ale při chůzi používá 1 FH, proto hodnoceno jako ZTP vzhledem k těžkému funkčnímu postižení PHK při pravostr. hemiparese, stav se postupně zlepšuje, proto platnost posudku omezená (od 1.4.2014 do 31.12.2015) a hodnoceno tak, že jde o osobu s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 3 zákona a šlo o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. ve znění platném od 1.1.2014, ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se stavem uvedeným v odst. 2 písm. f) citované vyhlášky. Ze založeného posudku OSSZ Plzeň-jih ze dne 27.1.2016 je zřejmé, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 45 letého hypertonika po krvácení do mozku 19.12.2013 v úvodu s pravostrannou hemiplegií a fatickou poruchou, nyní s pravostrannou hemiparezou více vyjádřenou na PHK, chodí samostatně, bez opory na kratší vzdálenost, jinak chodí s 1 holí, ujde 500, pak se zastaví, odpočine a pokračuje v chůzi, bez fatické poruchy, plně orientovaný; motorika zlepšena, nejedná se již o těžké omezení funkce 2 končetin, ale o středně těžkou funkční poruchu, proto bylo hodnoceno jako středně těžké funkční postižení dle § 34 odst. 2 zákona a jde o zdravotní stav uvedený v odst. 1 písm. d) citované přílohy. Po doručení rozhodnutí ÚP ze dne 11.2.2016 o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“ od 1.1.2016 trvale podal žalobce včasné odvolání ze dne 24.2.2016, v němž však uvedl pouze, že se odvolává proti rozhodnutí ze dne 11.2.2016, protože průkaz označený symbolem TP neodpovídá jeho zdravotnímu stavu. Odvolání žalobce bylo ještě dne 24.2.2016 postoupeno odvolacímu orgánu a ten dne 2.3.2016 vyžádal u PK MPSV pracoviště Plzeň posudek, který mu byl doručen dne 9.5.2016 společně s protokolem o jednání a následně dne 17.5.2016 bylo vydáno napadené rozhodnutí, které dle založené doručenky bylo žalobci doručeno dne 18.5.2016. Dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Podle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s dalšími základními zásadami správního řízení. Správní orgány jsou v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu povinny v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podmínky nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením jsou stanoveny v § 34 zákona ve znění platném k rozhodnému datu, když dle odst. 1 nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst.

3. Dle odst. 2 nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru. V odst. 3 je stanoveno, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže. Podle § 34b odst. 1 písm. a) – c) a odst. 2 zákona při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením se hodnotí a) zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. (odst. 2) Prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace. Dle § 2b) vyhlášky zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, jsou uvedeny v příloze č. 4 této vyhlášky a v ní je uvedeno následující:

1. Za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace lze považovat tyto zdravotní stavy (písm. a- k): písm. d) středně těžké omezení funkce dvou končetin.

2. Za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace lze považovat tyto zdravotní stavy (písm. a - n): písm. f) těžké omezení funkce dvou končetin.

3. Za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení pohyblivosti a orientace lze považovat tyto zdravotní stavy (písm. a – n): písm. d) funkční ztráta dolní končetiny se ztrátou opěrné funkce a současná funkční ztráta horní končetiny, písm. e) funkční ztráta dolních končetin se ztrátou opěrných funkcí. V této věci se podanou žalobou z důvodů v ní uvedených domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí MPSV. Soud v této věci shledal z níže uvedených důvodů, že napadené rozhodnutí MPSV je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění, což způsobuje vady řízení, proto byla žaloba shledána důvodnou. Ex offo zjišťuje soud nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pojmově spjatou se soudním přezkumem takového rozhodnutí. V projednávané věci vycházel soud zejména z obsahu správního spisu zaslaného žalovaným uvedeného shora, z něhož zjistil následující skutečnosti: Po doručení odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 11.2.2016 ÚP místo toho, aby učinil úkony vůči žalobci ve smyslu správního řádu (např. § 37 odst. 2 a 3, § 82 odst. 2 s.ř.) za účelem zjištění konkrétních důvodů podaného odvolání s ohledem na jeho obsah shora uvedený a teprve poté věc postoupil žalovanému, rovnou postoupil odvolání žalovanému, který rovněž neučinil žádné úkony za účelem odstranění vad podání (odvolání žalobce). Žalovaný si poté vyžádal posudek příslušné PK MPSV shora citovaný, ale vůbec se nezabýval tím, že nejen z posudku OSSZ, ale ani z posudku PK MPSV není zcela zřejmé osobám nemajícím medicínské vědomosti, na základě jakých rozhodných skutečností a od které doby u žalobce došlo k tak výraznému zlepšení, že už nelze jeho zdravotní postižení považovat za těžké funkční postižení, ale pouze za středně těžkou funkční poruchu, tudíž se nejedná o splnění podmínek pro nové přiznání požadovaného průkazu ZTP, který mu byl přiznán do 31.12.2015, ale pouze průkazu TP. Potřebné nezbytné zdůvodnění zlepšení zdravotního stavu není uvedeno v posudku PK MPSV ze dne 9.5.2016, na jehož základě žalovaný zamítl odvolání žalobce, ač v závěru posudku komise uvedla, že z doložených lékařských nálezů zdravotní stav žalobce nelze hodnotit jako podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení, tento závěr komise podrobně odůvodnila ve svém posudkovém zhodnocení, což v něm však soud nenalezl nepochybně z důvodu absence medicinských vědomostí. Též soud nepřehlédl, že rozhodující a jediné neurologické vyšetření posudkově zhodnocené komisí dne 9.5.2016 bylo vyhotoveno již 5.6.2015, tedy 11 měsíců předtím, tudíž nemuselo mít dostatečnou vypovídací hodnotu o momentálním zdravotním stavu žalobce, i když komise měla k dispozici lékařský nález praktického lékaře ze dne 14.1.2016 a zprávu z interního vyšetření ze dne 4.12.2015. Jelikož dne 9.3.2016 byl žalobce písemně informován komisí, že podkladová dokumentace je dostatečná pro projednání bez jeho osobní účasti, neměl tedy důvod, aby případně předložil jiné lékařské zprávy z doby krátce před i po podání žádosti (30.12.2015), avšak komise si za tohoto stavu nevyžádala např. zdravotnickou dokumentaci ošetřujícího neurologa případně praktického lékaře, což soud považuje za závažný nedostatek i s přihlédnutím k tomu, že žalobce měl do 31.12.2015 přiznán průkaz ZTP a byla posuzována na to navazující doba od 1.1.2016. K závěrům, zda důkazy (posudek PK MPSV) jsou úplné a přesvědčivé, rozhodující správní orgán může dospět jen tehdy, jestliže se komise vypořádá se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména s těmi, které namítá účastník, o jehož žádost se jedná. Posudek o zdravotním stavu musí obsahovat nezbytné náležitosti, resp. náležitosti odůvodnění posudkového závěru musí být takové, aby byla splněna zásada skutkového zjištění věci a jeho závěr byl přesvědčivý a srozumitelný pro účastníka i správní orgán a ze všech těchto hledisek je rozhodující správní orgán povinen při posuzování věci posudek PK MPSV vyhodnotit. Zdejší soud proto na základě všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že posudek PK MPSV v testu úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti i správnosti neobstál, když výsledek posudkového hodnocení oproti době do 31.12.2015 k datu 1.1.2016 není dostatečně srozumitelný ve shora naznačeném směru, zejména nejsou obsaženy skutečnosti týkající se důvodů, pro které nelze hodnotit zdravotní stav jako při posouzení na OSSZ dne 21.7.2014. Žalobce sice v žalobě požadoval, aby jeho zdravotní stav byl posouzen příslušnou lékařskou komisí, ale pravděpodobně přehlédl, že jeho zdravotní stav byl již ve správním řízení po podání odvolání posouzen shora uvedenou PK MPSV dne 9.5.2016 na základě žádosti žalovaného jako odvolacího orgánu, což je uvedeno i v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 17.5.2016. Rovněž nelze přehlédnout, že žalobce jednak do odvolání ze dne 24.2.2016 neuvedl žádné bližší skutečnosti, kvůli nimž dle něho průkaz TP neodpovídá jeho zdravotnímu stavu, ale dokonce nevyužil v řízení před ÚP ani před žalovaným možnost nahlédnout do správního spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jejich vydáním, ani nedoložil žádnou další lékařskou zprávu na podporu svých tvrzení před správními orgány ani při podání žaloby k soudu, ač důkazní břemeno spočívá na něm jako žalobci. Soud neuznal důvodnou námitku žalobce, že žalovaný vycházel z posudku OSSZ, protože žalovaný vycházel z citovaného posudku PK MPSV, přičemž dle žalobce nebyl zohledněn jeho skutečný zdravotní stav, který nebyl nijak podrobně zkoumán, když nebyl přizván, avšak jak již ve svém vyjádření uvedl žalovaný, žalobce nepožadoval, aby byl osobně přítomen jednání PK MPSV, když o termínu jednání byl komisí informován, tudíž mu nic nebránilo v tom, aby se jednání osobně zúčastnil. Stejně tak žalobce v žalobě pouze tvrdil, že jeho zdravotní stav (asi míněno od přiznání průkazu ZTP) se nijak nezlepšil, naopak má větší bolesti krční páteře, ale na podporu tohoto tvrzení nepředložil žádný důkaz (např. lékařskou zprávu). Soud považuje za vhodné i připomenout, že ani případně přiznaný invalidní důchod nemá žádný vliv na rozhodování o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, jelikož toto řízení a řízení o invalidní důchod jsou dvě naprosto rozdílná správní řízení upravená odlišnými právními předpisy, když se zcela liší ustanovení upravující podmínky pro splnění obou uvedených žádostí a současně je i rozdílný postup při posudkovém hodnocení lékaři OSSZ či komisí, který je opět upraven zvláštními předpisy, a je tedy zcela v souladu se zákonem, i když závěry o zdravotním stavu jedné osoby, ale ve dvou odlišných řízeních, jsou rozdílné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě, i když z jiných důvodů, než namítal žalobce, a napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 17.5.2016 zrušil pro zjištěné vady řízení (§ 78 odst. 1 věta první, odst. 4 s.ř.s.), neboť rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a zejména proto, že skutkový stav, jež vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.), jak vyplývá z výroku I. rozsudku. V dalším řízení se žalovaný bude řídit právním názorem soudu vyjádřeným v tomto rozsudku, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s.ř.s. Žalovaný jako odvolací orgán nejprve vyžádá doplnění posudku PK MPSV ze dne 9.5.2016 za účelem zjištění rozhodných skutečností (viz shora) a teprve poté, až doplnění posudku v testu úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti i správnosti obstojí, vydá nové rozhodnutí, jehož výrok i obsah bude v souladu s příslušným zákonem a vyhláškou i s její přílohou, s příslušnými ustanoveními správního řádu a samozřejmě bude obsahovat i řádné odůvodnění, z něhož bude zjistitelný důvod rozhodnutí (výroku), čímž bude realizován i rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16Ad 73/2016-26 ze dne 9.2.2017. V případě, že i nově vydaným rozhodnutím žalovaného nebude vyhověno odvolání žalobce, má žalobce možnost po jeho doručení, kdykoli znovu podat novou žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalobce požadoval náklady tohoto řízení, avšak jejich výši nekonkretizoval, proto soud rozhodl o přiznání částky 63,-Kč za doručení žaloby s přílohami v soudním řízení Českou poštou Merklín u Přeštic soudu. Uvedenou částku je povinen žalovaný uhradit k rukám žalobce ve lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Plzni dne 9. února 2017 JUDr. Alena Hocká samosoudkyně