16 Ad 76/2016

Rubrum

16Ad 76/2016-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. P., narozený X, zastoupený: E. P., narozená X, obecná zmocněnkyně, oba bytem H.S., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 21.7.2016 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2016, č.j. MPSV-2016/123540-915, o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení v této projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správním (dále jen s.ř.s.), a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Včasnou žalobou ze dne 21.7.2016 k výzvě soudu doplněnou dne 6.9.2017 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2016, č.j. MPSV-2016/ 123540-915. V žalobě uvedl, že mu byla zamítnuta žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, jelikož komise konstatovala, že nejde o osobu, která má ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen zákon), těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Po konzultaci s pracovníky národní rady osob se zdravotním postižením dospěl žalobce k názoru, že veškeré podmínky splňuje a má nárok na přiznání příspěvku, neboť k lékaři ho často doprovází manželka, která si musí půjčovat automobil, protože hromadná autobusová doprava není uzpůsobena k přepravě osob s invalidním vozíkem. Z lékařských zpráv, které měl žalovaný k dispozici (od MUDr. S. ze dne 2.11.2015, 31.3.2016 a 1.9.2016) vyplývá, že u žalobce jsou přítomny těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků, ale k těmto lékařským zprávám vůbec nebylo přihlédnuto a v rozhodnutí není vysvětleno proč, proto byl porušen § pokračování 2 16Ad 76/2016 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen s.ř.). (K žalobě byly připojeny kopie napadeného rozhodnutí a lékařských zpráv ze dne 3.4.2015, 30.10.2015, 31.3.2016, 2.11.2015, 1.3.2016 a 1.9.2016.) Napadeným rozhodnutím ze dne 10.6.2016, č.j. MPSV-2016/123540-915, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Karlových Varech (dále jen ÚP) ze dne 7.3.2016 č.j. 65264/16/SO, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo (dále jen pomůcka či vozidlo). V odůvodnění rozhodnutí ze dne 10.6.2016 bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce podal dne 17.12.2015 u ÚP žádost o příspěvek na vozidlo, poté ÚP požádal Okresní správu sociálního zabezpečení Sokolov, Lékařskou posudkovou službu (dále jen OSSZ) o posouzení zdravotního stavu pro účely přiznání příspěvku na pomůcku, a to s platností posouzení k datu 17.12.2015. OSSZ vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce dne 11.2.2016, podle něhož nejde o osobu, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona pro účely příspěvku poskytovaného na pořízení motorového vozidla, nejedná se o zdravotní postižení uvedené v částí I. bodě 4. přílohy k citovanému zákonu. Před vydáním rozhodnutí byla ÚP dána zmocněnci žalobce možnost vyjádřit se k podkladům (posudku OSSZ) pro vydání rozhodnutí. Na základě výše uvedeného posudku o zdravotním stavu žalobce vydal ÚP rozhodnutí ze dne 7.3.2016, kterým zamítl žádost o příspěvek. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání s tím, že s rozhodnutím nesouhlasí z důvodu, že nevlastní osobní automobil, a proto při jakémkoli převozu k lékařům si automobil musí půjčovat; namítal také, že dostal polohovací postel, invalidní vozík, toaletní židli a pomůcky do vany. Z těchto důvodů zmocněnec žalobce usoudil, že se u něho jedná o těžkou vadu nosného či pohybového ústrojí uvedenou v části 1 bodě 1 přílohy k zákonu. V závěru odvolání sdělil zmocněnec, že žalobce potřebuje 24 hodinovou péči a také připojil lékařskou zprávu ze dne 2.11.2015 MUDr. L. S. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Oddělení výkonu posudkové služby Plzeň (dále jen PK MPSV či komise), posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely přiznání příspěvku na vozidlo. V protokolu o jednání PK MPSV je uvedeno, že dne 5.4.2016 byla zmocněnci zaslána informace ve věci posuzování zdravotního stavu žalobce s tím, že podkladová dokumentace je dostatečná pro projednání věci bez osobní účasti žalobce a jeho zmocněnce. Poté PK MPSV na svém jednání dne 27.5.2016 posoudila zdravotní stav žalobce a ve výroku a odůvodnění svého posudku konstatovala, že nejde o osobu, která má ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 a 4 zákona těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle posudku nejde o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v písm. a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I přílohy k citovanému zákonu, nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v písm. b) bodu 4 části I téže přílohy; tento stav existoval i k datu 17.12.2015. Jako podklady, z nichž vycházela při vypracování posudku, PK MPSV uvedla mimo jiné neurologická vyšetření MUDr. L. S. ze dne 13.8.2015, 2.11.2015 a 31.3.2016. Komise ve svém posudkovém hodnocení konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je těžký metabolický syndrom s diabetem II. typu na insulinoterapii a PAD s dia nefropatií, s arteriální hypertenzí, s dominancí monstrózní obezity s progredujícím nárůstem hmotnosti od roku 2012 do hodnoty BMI 62 (hmotnost 175 kg) na sklonku roku 2014. Dle doložené dokumentace došlo v únoru loňského roku k závažné respirační a kardiální komplikaci s nutností dlouhodobější hospitalizace, po realizaci odpovídajících léčebných kroků stav dospěl do fáze uspokojivé stabilizace. Neurologický nález v době dimise bez lateralizace, výborná svalová síla na všech končetinách, jemná motorika dobrá, na HK ustupující intermitentní třes. BMI v době dimise 52. Neurologické nálezy z 08/2015, 11/2015 a 03/2016 bez popisu paréz pokračování 3 16Ad 76/2016 či plegií končetin, obj. nález odpovídající LS sy vpravo v.s. pseudoradikulárního charakteru. Referována slabost DKK s neschopností chůze, pohyb na invalidním vozíku. Žalobce byl aktuálně po psychické stránce bez alterace, orientován ve všech kvalitách, normálního intelektu, sluch v normě, zrak v rámci dokladované lehčí oboustranné myopie a astigmatismu, s glaukomem kompenzovaným léčbou. Dle posudkového hodnocení OSSZ se nejedná o těžkou vadu pohybového a nosného ústrojí uvedenou v bodu 1 části I přílohy k zákonu o DOZP, nejedná se ani o těžkou nebo hlubokou mentální retardaci. PK MPSV se ztotožnila s tímto posudkovým závěrem, neboť ze souhrnu doložené dokumentace nevyplývá, že dokladovaný těžký deficit mobility má etiologický podklad v těžké vadě nosného a pohybového ústrojí. Výsledný funkční handicap neodpovídá postižení uvedenému v příloze k zákonu, části I, položka 1, písmeno a), b), d) až i) a I), není dokladována těžká nebo hluboká mentální retardace. PK MPSV vycházela při vypracování posudku z doložených lékařských zpráv a po jejich zhodnocení dospěla k závěru, že posudková kritéria pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku nejsou splněna. Potřeba celodenní péče není posudkovým kritériem pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku, ale je posudkovým kritériem pro hodnocení příspěvku na péči. Zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku jsou uvedeny v příloze zákona. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že nebyla žalobcem splněna výše uvedená zákonná podmínka, a tudíž nebyla naplněna skutková podstata pro přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla ve smyslu uvedeného ustanovení. Odvolací správní orgán má za to, že ze strany PK MPSV byly zjištěny všechny zdravotní skutečnosti, potřebné pro spolehlivý posudkový závěr. S ohledem na výše uvedené shledal odvolací správní orgán odvolání jako nedůvodné, a proto bylo rozhodnutí úřadu práce potvrzeno. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 10.6.2016 bylo žalobci doručeno dne 16.6.2016 a také, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí zcela odpovídají obsahu tohoto spisu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 13.10.2016 zopakoval informace o průběhu řízení a dále uvedl, že při rozhodování vycházel především z posudku PK MPSV, která mimo jiné ve svém posudkovém zhodnocení vycházela i ze zpráv MUDr. S. ze dne 2.11.2015 a 31.3.2015, ale potvrzení ze dne 1.9.2016 vydané MUDr. S. není již relevantním podkladem k napadenému odvolacímu řízení ve věci. Napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno jej zrušit, proto bylo soudu navrženo, aby žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalobce k výzvě soudu v podáních ze dne 18.4.2017 a 26.4.2017 upřesnil, že navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). pokračování 4 16Ad 76/2016 Soud v této věci rozhodl dle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, když s tímto postupem žalobce i žalovaný souhlasili. (Žalovaný v podání ze dne 13.10.2016, žalobce ve lhůtě nesouhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání nevyjádřil.) Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tj. k datu 10.6.2016), jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Podle § 9 odst. 2 zákona nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Podle § 9 odst. 4 zákona zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Podle bodu 1. Přílohy zákona se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje: a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, c) anatomická ztráta podstatných částí jedné horní a jedné dolní končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše, d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, j) anatomická nebo funkční ztráta končetiny, k) anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin, l) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování. Podle bodu 4. Přílohy zákona se za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému považují: a) zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i) a l), b) těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace. pokračování 5 16Ad 76/2016 Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech zjištěných skutečností v této věci dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2016 není důvodná. Žalobce totiž dle názoru soudu neprokázal, že by žalovaný postupoval v rozporu se zákonem ohledně rozhodnutí o zamítnutí žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, přičemž neznamená, že není–li rozhodnutí žalovaného podle představ žalobce, je takové rozhodnutí nesprávné či dokonce v rozporu se zákonem. Soud je předně nucen konstatovat, že nemá medicínské vzdělání a není v jeho možnostech, přezkoumávat zdravotní stav žalobce, což ostatně není příslušný ani úřad práce či žalovaný. Za tímto účelem jsou proto zřizovány posudkové komise, tvořené lékaři, kteří zejména na základě předložené zdravotnické dokumentace účastníka, vyhotoví posudek o jeho zdravotním stavu, který je následně podkladem pro rozhodování správních orgánů a soudů. V řízení o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, v prvním stupni posuzuje zdravotní stav posudkový lékař OSSZ. Úřad práce poté podle závěru lékařského posudku pouze zhodnotí, zda byly splněny zákonné podmínky pro přiznání příspěvku, tedy zda žalobce má takové zdravotní postižení, které zákon vyžaduje, aby vznikl na příspěvek nárok. V případě, že je proti rozhodnutí ÚP podáno odvolání, posuzuje se zdravotní stav žadatele/účastníka znovu, tentokrát však komisí MPSV zřízené dle zákona (jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Její závěr o zdravotním stavu účastníka je pro žalovaného závazný. V rámci řízení před soudem, pak soud může pouze přezkoumat, zda rozhodnutí správních orgánů není v rozporu se zákonem a zda netrpí vadami, pro které by bylo možné jej zrušit. V tomto směru může soud přezkoumat, i zda posudek o zdravotním stavu žalobce byl vydán na základě veškerých předložených lékařských zpráv. Žalobce namítal, že z lékařských zpráv, které měl žalovaný k dispozici (od MUDr. S. ze dne 2.11.2015, 31.3.2016 a 1.9.2016) vyplývá, že u žalobce jsou přítomny těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků a k těmto lékařským zprávám vůbec nebylo přihlédnuto a v rozhodnutí není vysvětleno proč. Soud přezkoumal jak rozhodnutí žalovaného, tak samotný posudek PK MPSV a zjistil, že v obou případech byly lékařské zprávy od MUDr. S. ze dne 2.11.2015 a 31.3.2016 uvedeny, PK MPSV z nich při posouzení zdravotního stavu žalobce vycházela a hodnotila je. Není tedy pravdou, že by k nim nebylo přihlédnuto. Naopak veškerá doložená zdravotní dokumentace byla použita jako podklad pro posouzení zdravotního stavu žalobce a následné rozhodování o poskytnutí příspěvku. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 10.6.2016, zcela logicky tak nemohlo být přihlédnuto k lékařské zprávě MUDr. S. ze dne 1.9.2016, v níž je uvedeno, že žalobce splňuje podmínky písmene g) bodu 1. Přílohy zákona, když tato zpráva byla vyhotovena až po skončení správního řízení. Soud musí dále dát za pravdu žalovanému, že pro rozhodování o příspěvku na vozidlo, není rozhodující nutnost péče o žalobce 24 hodin denně, jelikož tato skutečnost je rozhodná pro řízení o příspěvek na péči. Sociální péče není koncipována tak, aby na všechny dávky dosáhly všechny osoby v nepříznivé sociální či zdravotní situaci. Každá jednotlivá dávka a příspěvek jsou upraveny pokračování 6 16Ad 76/2016 zákonem a lze je přiznat pouze při splnění všech zákonných podmínek, které ale nejsou jednotné. Je tedy v praxi zcela běžné, že některá osoba pobírá invalidní důchod, příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, má průkaz osoby tělesně postižené, a přesto nemá nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku. Rozhodující je vždy individuální posouzení zdravotního stavu žadatele. Na základě shora uvedeného je soud přesvědčen, že žalovaný nepochybil, když zamítl odvolání žalobce a dostatečně srozumitelným způsobem se s odvoláním vypořádal v odůvodnění rozhodnutí ze dne 10.6.2016. Soud se plně ztotožnil s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí i vyjádřením žalovaného, jelikož plně odpovídají předmětné zákonné úpravě. Rovněž soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení a nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly vést k jeho zrušení, jelikož rozhodnutí je srozumitelné a tedy i přezkoumatelné příslušným soudem. Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. (soud zamítne žalobu, není-li důvodná), jak vyplývá z výroku I. rozsudku, jelikož napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2016 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu. Bez ohledu na výsledek tohoto řízení má žalobce možnost podat opakovaně žádost o předmětný příspěvek. Soud si je vědom, že s ohledem na délku soudního řízení, mohlo v mezidobí dojít ke zhoršení zdravotního stavu žalobce a jeho nová žádost by mohla být úspěšná. V tomto směru pak upozorňuje žalobce, že je v jeho zájmu, aby k nové žádosti předložil veškeré lékařské zprávy, které získal po vydání posledního rozhodnutí ministerstva (tedy od 10.6.2016, včetně lékařské zprávy MUDr. S. ze dne 1.9.2016, která nemohla být v předchozím řízení zohledněna). Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. V Plzni dne 28. června 2017 JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová samosoudkyně