17 A 101/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: I.D., zastoupeného: Mgr. Petr Kuběna, advokát, náměstí Míru 1077/3, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 04.12.2015 č.j. DSH/13536/15 a č.j. DSH/14740/15, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.12.2015 č.j. DSH/13536/15 se z a m í t á.

II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.12.2015 č.j. DSH/14740/15 se o d m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označených rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím ze dne 4.12.2015 č.j. DSH/14740/15 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 27.10.2015 č.j. MMP/261034/15, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o určení neplatnosti doručení písemnosti ze dne 17.7.2015 obsahující předvolání k jednání na 17.8.2015, ani žádosti o určení neplatnosti doručení rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 22.9.2015 č.j. MMP/225765/15 náhradním způsobem ke dni 5.10.2015, a současně nebylo žalobci prominuto zmeškání úkonu spočívajícího v nedostavení se k jednání konaném dne 17.8.2015. Rozhodnutím žalovaného ze dne 4.12.2015 č.j. DSH/13536/15 bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 22.9.2015 č.j. MMP/225765/15, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k), § 125c odst. 1 písm. i) bod první, § 125c odst. 1 písm. i) bod druhý a § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta 35.000,-Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na 17 měsíců a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že se žalovaný nevypořádal s tvrzeními žalobce a s jeho důkazními návrhy. Žalobce namítal, že ve správním spise není žádný podací lístek, prokazující podání zásilky obsahující meritorní prvostupňové rozhodnutí na poště. Dále žalobce uváděl, že se s meritorním prvostupňovým rozhodnutím seznámil až 15.10.2015, kdy mu je předala P.B., jež ho téhož dne našla na zemi mezi reklamními letáky vedle poštovních schránek. O tom, že bylo doručováno předvolání k jednání, se žalobce dozvěděl rovněž až 15.10.2015, a to z odůvodnění meritorního rozhodnutí. Žalobce měl za to, že by součástí správního spisu měl být i text případného oznámení o uložení zásilky s poučením, neboť i toto může být vadné, a žalobci by tak hypoteticky chybně bylo oznamováno, či by byl chybně poučován. Žalobce souhlasil s tím, že doručenka má sílu důkazu potvrzující pravdivost toho, co je v ní osvědčeno, není-li prokázán opak, avšak není-li v celém spisu alespoň kopie poučení, na které je na dodejce odkazováno, že bylo vhozeno do schránky, není podle žalobce v jeho silách jakkoliv prokázat opak správnosti. Žalobce poukázal na to, že podle žalovaného je vhazování do schránky úkonem nezávislým na objektivní lhůtě ex lege nastalé skutečnosti, tedy doručení fikcí, po uplynutí desetidenní lhůty, ale podle žalobce je nutno primárně zkoumat počátek lhůt, a tedy okamžik řádného doručení bez vadného oznámení s poučením. Žalobce nesouhlasil s odůvodněním rozhodnutí správních orgánů obou stupňů s tím, že vylučuje aplikaci zvrácení fikce doručení v případě pobytu v zahraničí. Tento názor žalovaného je podle žalobce v rozporu s názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 21.12.2011 č.j. 2As 23/2011-118. Žalobce souhlasil s tím, že k předložení prohlášení osob z jeho strany došlo dodatečně, až po vydání prvostupňového usnesení, nicméně poukázal na to, že o tom, že k tomuto dojde, prvostupňový správní orgán věděl již ze samotného odvolání. Žalobce předmětná prohlášení navíc doložil ve zcela zjevně přiměřené týdenní lhůtě, ke které se zavázal. Žalobce uváděl, že opomenutí vypořádat se s navrženými důkazy nemůže býti zhojeno tvrzením o aplikaci § 52 správního řádu. Žalobce se dále neztotožňuje s tvrzením žalovaného, že prvostupňový správní orgán pouze obiter dictum k svědkyni B. uvedl, že se jedná o manželku žalobce. To zejména v kontextu, že sám prvostupňový správní orgán tvrdil, že ke zjištění došel provedeným šetřením. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a plně odkázal na napadené rozhodnutí. K tomu žalovaný dodal, že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně, neboť žalobce neprokázal, že překážkou k provedení úkonů byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Součástí správního spisu je protokol o nehodě silničního provozu spolu s fotodokumentací, dechovou zkouškou, protokolem o vyšetření lékařem a úředními záznamy o podávání vysvětlení jednotlivých účastníků dopravní nehody, je zde i CD s kamerovým záznamem a zvukový záznam na CD. Tato složka byla postoupena správnímu orgánu I. stupně, který zahájil řízení o přestupcích, kdy v písemnosti z 21.4.2015 sdělil žalobci obvinění, že 25.2.2015 v době okolo 00:35 hod. v Plzni jako řidič motorového vozidla Škoda Superb, RZ …, opakovaně projížděl po průjezdní komunikaci na parkovišti v ulici nad ZOO proti bloku domů č. 4, 6, 8. Při jízdě ve směru od vjezdu na parkoviště ke Karlovarské ulici neodhadl dostatečně odstup od motorového vozidla Opel Vectra, RZ …, které v předmětném místě zaparkoval řidič J.B., došlo ke střetu pravé přední části vozidla žalobce s přední částí zaparkovaného vozidla. Dále měl žalobce bez zastavení pokračovat dál v jízdě ve směru k hornímu vstupu do ZOO a k Dinoparku, poté se vrátil na parkoviště a po příjezdu hlídky PČR měl z vozidla vystoupit a utéct směrem k Lochotínskému parku, odkud se vrátil zhruba za hodinu v 1:30 hodin, kdy se podrobil dechové zkoušce s pozitivním výsledkem, ale v následném lékařském vyšetření se odmítl podrobit se odběru krve. Správní orgán předvolal žalobce k prvnímu jednání na 19.5.2015. Podle úředního záznamu z tohoto dne předchozí den telefonovala manželka žalobce a 19.5.2015 se osobně dostavila a předala omluvu žalobce, v níž se uvádí důvod nemoc. K tomu byla přiložena kopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Správní orgán I. stupně nařídil další jednání na 30.6.2015, přičemž dle doručenky ve spise bylo předvolání žalobci doručováno tak, že zásilka byla připravena k vyzvednutí 4.6.2015 a vložena do schránky 17.6.2015. Žalobce na toto nijak nereagoval, přičemž při jednání byly provedeny výslechy svědků. Následně bylo nařízeno třetí jednání na 17.8.2015, kdy podle doručenky byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí 20.7.2015 a měla být vložena do schránky 3.8.2015. Stejně jako v předchozích předvoláních, i v tomto případě bylo v předvolání obsaženo poučení podle § 59 správního řádu o povinnosti bezodkladné omluvy z jednání s uvedením důvodu s poučením, že jinak je možné provést jednání v nepřítomnosti žalobce. Současně zde bylo i poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu, kdy bylo uvedeno, že před vydáním rozhodnutí je mu dána možnost v závěru jednání se vyjádřit k rozhodnutí. Jednání opět proběhlo v nepřítomnosti žalobce, kdy na předvolání nebylo z jeho strany nijak reagováno. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno 22.9.2015, tj. dva měsíce po jednání. Bylo doručováno stejným způsobem, kdy z doručenky vyplývá, že zásilka byla připravena k vyzvednutí 23.9.2015 poté, co byl adresát vyzýván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení, a zásilka byla vhozena do schránky 7.10.2015. Dne 21.10.2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí spolu s žádostí o určení neplatnosti doručení předvolání k jednání a okamžiku doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Zde žalobce měl za to, že správní orgán nesprávně projednal věc v nepřítomnosti žalobce, když žalobci předvolání k jednání nebylo doručeno a v době doručování se nacházel na Ukrajině. Obdobně mu podle názoru žalobce bylo nesprávně doručováno i prvostupňové rozhodnutí, které mělo být dne 15.10.2015 nalezeno P.B. na zemi mezi reklamními letáky vedle poštovní schránky žalobce. Žalobce se dle svého tvrzení od 21.9.2015 do 12.10.2015 nacházel na Slovensku. Žalobce navrhl důkaz vlastní výpovědí, dále výpovědí P.B., prohlášeními osob, které potvrdí, že se nacházel mimo území České republiky, a předložil rovněž kopii cestovního pasu. Usnesením ze dne 27.10.2015 správní orgán I. stupně žádosti žalobce nevyhověl a zmeškání úkonu neprominul s odůvodněním, že z kopie cestovního pasu vyplývá, že 5.8.2015 překročil žalobce hranici z Ukrajiny na Slovensko, v předmětném dokladu jsou však i jiná razítka, některá čitelná, některá nečitelná, a po zhodnocení této kopie správní orgán konstatoval, že neprokazuje tvrzení žalobce o tom, že se ve sledovaném období nacházel prokazatelně v zahraničí. Dále správní orgán připomněl, že si žalobce byl vědom toho, že byl kontrolován hlídkou PČR v souvislosti s dopravní nehodou, stejně jako že s ním bylo zahájeno správní řízení, o tom svědčí jeho omluva z 19.5.2015. Jestliže se tedy žalobce chystal v následujícím období na delší dobu do zahraničí, což bez důvodných pochybností neprokázal, měl a mohl si podle správního orgánu zajistit přebírání písemností jinou osobou na základě zmocnění anebo si sjednat jiné služby jako např. delší úložní dobu. K tomuto nepřistoupil, a tak má správní orgán za odůvodněný závěr, že pokud se žalobci skutečně písemnosti do rukou nedostaly, je to jen jeho vlastní nedbalostí. Institut zneplatnění doručení proto, že si jmenovaný prokazatelně písemnost vyzvednout nemohl, se vztahuje dle názoru správního orgánu na situace, kdy zasáhne vyšší moc, jako například neočekávaný pobyt v nemocnici, a nelze je aplikovat na běžné služební či soukromé cesty. V tomto případě tak má správní orgán písemnosti za regulérně doručené. Správní orgán připomněl, že ustanovení § 23 správního řádu nepředvídá situaci, kdy doručování zásilek podle § 24 odst. 1 správního řádu bylo znemožněno proto, že se adresát nachází v zahraničí. Správní orgán považoval také za absurdní, že by pracovník pošty ukládal doručované písemnosti mezi papírový odpad v domě. Založené doručenky podle správního orgánu hovoří o řádném způsobu doručování, a pokud žalobce písemnosti ve schránce neměl, nelze než dojít k závěru, že schránku dostatečně nezabezpečil, aby dokumenty z ní nemohly být vyjmuty. Žalobcem uváděné překážky zmeškání lhůt nelze považovat za závažné důvody, zejména bez jeho zavinění. Žalobce si mohl zajistit doručování jinak nebo zmocnit jinou osobu k přebírání písemností. Nebyly tedy prokázány důvody bránící žalobci v převzetí písemností. Od měsíce května 2015 žalobce věděl, že je proti němu správním orgánem vedeno řízení. Skutečnost, že víc jak 5 měsíců se neozval a svou iniciativu projevil až poté, co se mu dostalo do rukou rozhodnutí ve věci, se jeví ve světle ostatních skutečností účelové ve snaze zbavit se odpovědnosti za přestupek. Překážku tedy si účastník sám způsobil svou nedbalostí a neprojevil ani snahu ji odstranit, ač k tomu měl možnosti. Dále správní orgán poukázal na tvrzení samotného žalobce, že se s rozhodnutím seznámil až 15.10.2015, když lhůta pro podání odvolání uplynula až pátý den poté. Žalobce měl tedy dostatek času na podání včasného odvolání, i kdyby podal jen blanketní odvolání, a odvolací důvody specifikoval následně. Neučinil tak a podání podal opožděně. Navrhované důkazy považuje správní orgán za irelevantní. K námitce žalobce, že má co k věci říci, a že se nemůže proti obvinění hájit, správní orgán uvedl, že k tomuto žalobce měl dostatečnou příležitost, které svévolně nevyužil. Na tom nemůže nic změnit ani žádost navržených důkazů. Dále správní orgán připomněl, že ohledně návrhu na výslech P.B. se navíc jedná o manželku žalobce. Teprve po vydání tohoto usnesení žalobce doložil čestná prohlášení R.K., A.M. a P.B. Pokud jde o A.M., ten v prohlášení datovaném 22.10.2015 uvedl, že žalobce byl od 21.9.2015 do 12.10.2015 na Slovensku, odkud se vrátil v noci z 12. na 13. 10.2015, což je prohlašujícímu známo proto, že čekal na jeho návrat. Obdobné prohlášení je od R.K. zdůvodněné takto: „ Prohlašuji, že žalobce byl od 10.7.2015 do 5.8.2015 mimo Českou republiku na Ukrajině, což vím, protože jsem byl též na Ukrajině.“ V prohlášení paní P.B. se uvádí, že 15.10.2015 nalezla značně znečištěnou obálku adresovanou žalobci, kterou mu téhož dne předala. Měla modrý pruh, jednalo se o úřední dopis, proto ji předávala. Měla být umístěna na zemi mezi reklamními letáky vedle poštovní schránky. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4.12.2015 č.j. DSH/14740/15 usnesení magistrátu potvrdil. Žalovaný připomněl, že na rozdíl od předchozí výpravy, kdy obligatorní podmínkou pro účinné uložení písemnosti bylo, že její adresát nebyl v místě doručení zastižen, ač se tam zdržoval, nyní platná právní úprava doručování je koncipována tak, že podmínkou je to, že adresát nebyl v místě doručování zastižen a nebylo mu možno doručit ani jiným zákonem předpokládaným způsobem. Jestliže si adresát uloženou písemnost nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, považuje se písemnost dle § 24 odst. 3 správního řádu za doručenou posledním dnem lhůty. Dle žalovaného je vzhledem k tomu každý povinen uspořádat své osobní poměry při doručování tak, aby se mohl seznámit se všemi zásilkami jemu doručovanými. Žalovaný z předloženého spisu ověřil, že žalobce nebyl na adrese dotčených písemností zastižen. Doručovatel křížkem vyznačil, že žalobce byl vyzván k vyzvednutí zásilky a že mu bylo zanecháno poučení. Žalobce si písemnosti nevyzvedl. Dále z doručenek lze vyčíst, že doručené písemnosti byly následně vloženy do schránky. Za těchto podmínek fikce doručení podle § 24 odst. 2 správního řádu nastává tehdy, když si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou posledním dnem desetidenní lhůty i tehdy, kdyby se adresát na adrese doručování nezdržoval, ovšem za předpokladu splnění všech shora popsaných úložních podmínek. Splnění podmínek fikce doručení prokazuje správní orgán obvykle předtištěnou doručenkou či vrácenou obálkou s nevyzvednutou písemností, na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že zásilka byla určitého data uložena, a v místě doručení byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a poučení o následcích jejího nevyzvednutí. Doručenka má za předpokladu řádného vyplnění důkazní sílu potvrzující pravdivost toho, co je v ní osvědčeno, není-li prokázán opak. K tomu, aby byla vyvrácena správnost doručení, musí účastník řízení tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že údaje na doručence nejsou pravdivé. Dle žalovaného podmínky pro řádné uložení písemností byly splněny a mohla nastoupit fikce doručení. K námitce žalobce, že Česká pošta nedoručuje vždy řádně, správní orgán konstatoval, že jde o obecné nářky, které nemohou zpochybnit řádné doručování. Prohlášením manželky žalobce, že obálku našla na zemi mezi letáky, může být toliko zpochybněno, že byla vhozena do schránky po uplynutí úložní doby. Fikce nastává nezávisle na pozdějším vhození zásilky do schránky, které je zákonem stanoveno pouze fakultativně a jehož neprovedení nemůže zvrátit právní fikci doručení. Rozhodování o vhození zásilky do schránky nemůže být svévolné. Správní orgán takto ani nepostupoval, když označil na obálkách nevracet, vložit do schránky. Možností v daném případě je podle správního orgánu odvolacího více, například že žalobce nemusí mít řádnou schránku, pak doručovatel písemnost do schránky vložit nemohl, uloží ji tedy na jiné vhodné místo, zpravidla se dávají na domovní schránky tak, jak odvolatel doložil na fotografiích při odvolání proti rozhodnutí orgánu MMP 261034/15, přičemž tato mohla být shozena na zem například průvanem. Další možností je, že písemnost do domovní schránky vložena byla, při vybírání pošty a letáků však nedbalou manipulací spadla na zem. Dle žalovaného je více možností, proč se doručená písemnost mohla ocitnout na zemi, avšak tato skutečnost však nemá žádný vliv na fikci doručení. K námitce žalobce, že v době doručování písemností se na adrese trvalého bydliště nezdržoval, což dokládá prohlášeními, žalovaný odkázal na závěry správního orgánu I. stupně, že jestliže se žalobce chystal na delší dobu do zahraničí, což bez důvodných pochybností neprokázal, měl a mohl si zajistit přebírání písemností jinou osobou na základě zmocnění nebo si sjednat jiné služby. Jelikož k tomuto nepřistoupil, je odůvodněný závěr, že pokud se žalobci písemnosti do rukou nedostaly, stalo se to jeho vlastní nedbalostí. Dle žalovaného doručenky prokazují, že v místě bydliště žalobci byly zanechány výzvy, a odvolací orgán neměl důvod tyto skutečnosti zpochybňovat. Prohlášením na doručence, že výzva byla zanechána, poštovní orgán osvědčil, že byla zanechána na vhodném místě v souladu s § 23 odst. 4 správního řádu. Žalobce prokazatelně věděl, že je o něm vedeno řízení o přestupcích a nezachoval objektivní míru opatrnosti žádané od každého stejně. V daném případě nebylo objektivní kritérium upraveno právními předpisy, tedy bylo třeba vyžadovat takovou opatrnost, která je přiměřená okolnostem a situaci, kterou žalobce sám vyvolal. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.3.2012 č.j. 1As 22/2012-55, podle něhož v těchto situacích se zpravidla vychází jen z obecně uznávaných zásad rozumného člověka. Zpravidla postačí dodržovat stanovenou nebo ve společnosti stanovenou míru potřebné opatrnosti. Zdejší správní soud se ztotožnil s názory žalovaného i krajského soudu, kdy stěžovatel uznávanou míru opatrnosti nedodržel, neboť neuspořádal své osobní poměry při doručování tak, aby se mohl seznámit se všemi zásilkami jemu doručovanými a aby se vinou osob jemu blízkých či za jiných okolností písemnosti neztrácely. Pouze vlastní přístup stěžovatele k přebírání zásilek vede k tomu, že se o rozhodnutí magistrátu nedozvěděl. Žalovaný k tomuto dodával, že pokud by si žalobce uspořádal hned svoje poměry k doručování písemností, tak by fikce doručení nenastala. Žalobce si mohl zajistit využití svých procesních práv. Jde jen k jeho tíži, že si z důvodu nesvědomitého nevyužití těchto práv znemožnil. K návrhům na provedení důkazů žalovaný dále citoval ustanovení § 52 věty druhé správního řádu a připomněl, že správní orgán I. stupně nebyl návrhy žalobce vázán, a pokud se rozhodl navržené důkazy neprovést, měl své rozhodnutí odůvodnit, čemuž dostál. Důvod neprovedení spočíval v nadbytečnosti takového dokazování. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že pro možnost fikce není podmínka, že se adresát na adrese pro doručování nezdržuje, bylo nadbytečné provádět důkazy v tom směru, že se žalobce v místě doručování a v době doručování nezdržoval. I podle žalovaného navržené důkazy nebyly způsobilé prokázat, že žalobci nebylo řádně doručováno. Žalovaný připomněl, že o svých právech byl žalobce v plném rozsahu poučen a je jeho povinností svá práva realizovat, což neučinil. Znovu žalovaný připomněl, že z ustanovení § 41 správního řádu vyplývá, že na žalobci bylo unést důkazní břemeno k prokázání, že si pro dočasnou nepřítomnost nemohl uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, toto důkazní břemeno žalobce neunesl. Dle spisové dokumentace je zřejmé, že si žalobce byl vědom řízení o přestupku a v písemnosti obsahující omluvu z prvního jednání není žádná zmínka o tom, že žalobce nebude přítomen na doručovací adrese z důvodu plánovaného zahraničního pobytu. Jde jen k tíži žalobce, že si z důvodu nesvědomitého přístupu využití svých práv znemožnil, a žalobce si tak svým zaviněním nezajistil, aby uložená písemnost byla ve stanovené lhůtě vyzvednuta, bylo tedy pouze na jeho odpovědnosti, když tvrdí, že v době doručování se nezdržoval v místě svého bydliště, aby si své poměry uspořádal tak, aby se s písemnostmi seznámil. Dále žalovaný v rozhodnutí 4.12.2015 č.j. DSH 14036/15 zamítl pro opožděnost odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku s tím, že byla splněna podmínka fikce a žalobci uplynula lhůta pro podání odvolání 20.10.2015. Pokud podal odvolání žalobce 21.10.2015, učinil tak již po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Žalobu soud neshledal důvodnou. Soud odmítl žalobu v té části, v rámci které se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání žalobce proti usnesení Magistrátu města Plzně ze dne 27.10.2015 č.j. MMP/261034/15, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o určení neplatnosti doručení písemnosti ze dne 17.7.2015, ani žádosti žalobce o určení neplatnosti doručení rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 22.9.2015 č.j. MMP/225765/15 náhradním způsobem ke dni 5.10.2015, a jímž současně nebylo žalobci prominuto zmeškání úkonu spočívajícího v nedostavení se k jednání konaném dne 17.8.2015. K částečnému odmítnutí došlo proto, že označené rozhodnutí žalovaného bylo rozhodnutí pouze procesního charakteru, tedy nebylo meritorním a konečným rozhodnutím ve věci, způsobilým samostatně zasáhnout do práv žalobce ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.). Přezkum tohoto rozhodnutí soudem probíhal v rámci žaloby proti rozhodnutí meritornímu. Pokud jde o námitku neprovedení důkazů ve vztahu k tomu, že se žalobce nezdržoval v době doručování zásilek v místě bydliště, soud se ztotožňuje s argumentací správních orgánů v tom, že provádění navržených důkazů by bylo nadbytečným, neboť okolnost, že se žalobce v místě a době doručování nezdržoval, není podmínkou účinného doručení. Jak je stanoveno v § 41 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Z cit. ust. jasně vyplývá, že důkazní břemeno k prokázání zmeškání úkonu bez zavinění spočívá na žalobci. Nelze dovodit z tvrzení žalobce, že se o zásilkách nemohl dozvědět bez svého zavinění, když o probíhajícím správním řízení věděl, a tudíž si doručování zásilek po dobu pobytu v zahraničí mohl upravit tak, aby se o nich včas dozvěděl. Žalobce ani neuváděl konkrétní důvody, pro něž musel odcestovat v době, kdy proti němu probíhalo správní řízení, tedy důkazní břemeno k prokázání zmeškání úkonu bez zavinění neunesl. Pokud jde o neprovedení výslechu manželky žalobce, soud za dostatečné a logické považuje odůvodnění žalovaného, že tento důkaz nebyl proveden rovněž pro nadbytečnost, když z doručenky zásilky obsahující prvostupňové rozhodnutí ve věci vyplývá, že fikce doručení nastala po uplynutí úložní doby při splnění všech zákonných podmínek tohoto způsobu doručování. Z jakého důvodu byla následně (tj. po okamžiku doručení) zásilka nalezena manželkou žalobce na zemi mezi letáky, nebylo potřeba zjišťovat. Je totiž zřejmé z vyjádření žalobce, že se žalobce s obsahem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně seznámil včas (15.10.2015) tak, aby mohl podat včasné odvolání (lhůta do 20.10.2015). Rovněž z tohoto důvodu nebyla splněna podmínka absence zavinění při zmeškání lhůty k podání odvolání, když žalobce měl a mohl podat odvolání včas. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 12. září 2016 Za správnost vyhotovení: Mgr. Jana Komínková, v.r. Martina Kerberová samosoudkyně