17 A 107/2017

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M.K., nar. …, bytem …, zastoupeného: Mgr. Václav Voříšek, advokát, se sídlem Černého 517/13, 182 00 Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.6.2017 č.j. DSH/4266/17, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 21.2.2017, čj. MMP/040505/17, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 18 odst. 4) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 6.500,- Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na 7 měsíců a náhrada nákladů řízení 1 000 Kč.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že správní orgán porušil zákaz dvojího přičítání, neboť zohlednil při výměře sankce i sankční sazbu a přihlédl k obecnému charakteru skutkové podstaty, když uvedl, že přestupek hodnotí jako velmi závažný projev nekázně v silničním provozu, neboť při uvedeném překročení rychlosti se již výrazně prodlužuje dráha potřebná k zastavení vozidla, což může vyústit v přímé ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Správní orgán neodůvodnil, proč je adekvátní právě uložená pokuta a míra zákazu činnosti, neboť neuvedl, zda převažují polehčující či přitěžující okolnosti. Podle žalobce také měla být popsána rozhodovací praxe správního orgánu. Žalobce měl za to, že mu měl být uložen pouze zákaz řízení skupiny motorových vozidel B. Výrok je podle žalobce v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu, neboť neobsahuje odkaz na ust. § 13 a 14 zák. o přestupcích. Také chybí konkrétní ustanovení vyhlášky č. 231/1996 Sb. Správní orgán podle žalobce překročil pravomoc, když uložil uhradit pokutu a náklady řízení poštovní poukázkou nebo bezhotovostně, když žalobce má za to, že lze zaplatit libovolným způsobem dle § 163 odst. 3 daňového řádu např. hotovostně na pokladně úřadu. Žalobce poukázal na námitky vznesené ve správním řízení, kde tvrdil, že v místě, kde policisté stáli, nemohli řádně ustavit měřící vozidlo, neboť zde bylo možné stát pouze kolmo k vozovce, což je v rozporu s návodem k obsluze. Nebyl zde podle žalobce prostor pro ustavení vozidla pomocí výtyčky. K tomu žalobce navrhl důkaz návodem k obsluze a ohledání místa za účasti obsluhy rychloměru, která by na místě popsala způsobem přípravy rychloměru. Podle žalobce na snímku se vyskytují lampy, koleje a další odrazové plochy, které mohly vyvolat reflexi. K tomu žalobce rovněž navrhl důkaz návodem k obsluze. Nesprávnému postupu při měření rychlosti napovídá podle žalobce nízká kvalita snímků a nečitelnost registrační značky. Žalobce tvrdil, že vozidlo na snímku není jeho a registrační značka není z tohoto snímku, a navrhl provést důkaz originálním souborem vytvořeným rychloměrem. Žalobce tvrdil, že v době 2:30 hod. se nacházel doma, což navrhoval prokázat fotografiemi a výslechem spolujezdce. Podle žalobce měřící vozidlo nebyla Octavia, ale Superb a žalobce navrhl důkaz ohledáním vozu za účelem ověření, zda je v něm rychloměr a zda jsou na rychloměru úřední značky a nejsou porušeny. Žalobce tvrdil, že radarová hlava byla při silniční kontrole poničena a zašpiněna a má obavy o kalibraci. Navrhoval důkaz ohledáním rychloměru a žádal o jeho přezkoušení. K tvrzení správního orgánu, že úhel radarové hlavy je pevně nastaven na 22 stupňů, že správné postavení měřícího vozidla lze poznat ze snímku po přiložení šablony a že měření pod větším úhlem zvýhodňuje řidiče a že pokud by vozidlo stálo kolmo k vozovce, bylo by vozidlo žalobce vyfoceno zezadu, k těmto úvahám žalobce tvrdil, že správní orgán se vyjadřoval k odborným otázkám, které nelze považovat za notoriety, neboť způsob fungování rychloměru není obecně známou skutečností. Závěr správního orgánu, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze, který nebyl proveden jako důkaz, považuje žalobce za nepřezkoumatelný. K reflexi dojít může, tvrzení svědka B., že měření nebránily žádné překážky je bezvýznamné, když na snímku je patrné, že mohlo dojít k odrazu od kolejí, lamp, či jiných ploch. Správní orgán podle žalobce porušil presumpci neviny, když a priori považoval tvrzení žalobce za nepravdivá a upřednostnil tvrzení policistů. Podle žalobce je pochybnost o tom, zda fotografie byly pořízeny v čas, který je na nich uveden. Správní orgán měl provést výslech jeho spolujezdce. Podle žalobce jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná, neboť nelze zjistit, jakou časovou verzi příslušných správních předpisů správní orgány užily. Žalobce nesouhlasil se zveřejněním osobních údajů jeho a jeho zástupce na webu Nejvyššího správního soudu.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že žaloba obsahuje některé námitky, které v řízení o přestupku žalobce neuplatnil. NSS opakovaně judikoval, že je obecně vhodné, aby obviněný uplatnil paletu svých námitek již v prvním stupni řízení, jinak se zbytečně připraví o posouzení námitek v obou instancích správního řízení a navíc se může ex post podaná obrana o pochybnostech o skutkovém zjištění jevit účelová. Podle rozsudku NSS ze dne 23.4.2015 čj. 2 As 215/2014-43 jakkoliv je správní soudnictví podrobeno principu plné jurisdikce, není jeho cílem nahrazovat řízení před správním orgánem, tj. účastník řízení nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním, neboť by byla popřena koncepce správního soudnictví založená na přezkumu pravomocných správních rozhodnutí. Žalobce podal odvolání bez námitek, které nedoplnil ani přes výzvu. Z toho je podle žalovaného zřejmá strategie žalobce ponechávat správní orgány v jakési nejistotě co do rozsahu přezkumu v naději, že pominou něco, s čím bude možno na základě žaloby spojit zrušení rozhodnutí o přestupku. Žalovaný měl za to, že splnil podmínky ust. § 14 zákona o přestupcích, neboť toto ust. odkazuje na speciální zákon, jímž je zákon o silničním provozu, podle jehož ust. § 125c odst. 6 písm. b) se za předmětný přestupek uloží zákaz činnosti. Je na zvážení správního orgánu, zda uloží zákaz řízení pro konkrétní skupinu či pro všechna motorová vozidla. Uloženou sankci nelze považovat podle žalovaného za nezákonnou, neboť činností, při které se žalobce dopustil protiprávního jednání, je právě řízení motorových vozidel, bez ohledu na to, do jaké skupiny vozidel spadá řízené vozidlo. Výrok prvostupňového rozhodnutí má žalovaný za souladný s ust. § 68 odst. 2 správního řádu, neboť ust. v něm uvedená jsou speciální k žalobcem uváděným ust., tudíž mají přednost a není třeba uvádět ust. obecná. Neuvedení možnosti platby pokuty a náhrady nákladů řízení ve výroku rozhodnutí nezpůsobuje podle žalovaného nezákonnost rozhodnutí, neboť je jistě možné zaplatit na podkladně úřadu v hotovosti. Místo přestupku bylo podle žalovaného objektivně prokázáno, neboť vyplývá z oznámení přestupku, z úředního záznamu, z fotodokumentace i ze svědeckých výpovědí policistů.

4. Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 28. 9. 2016, podle něho žalobce v tento den v 2:03 hod. řídil osobní motorové vozidlo VW RZ … na Slovanské ul. v Plzni a překročil nejvyšší dovolenou rychlost, v místě, kde je stanovena 50 km/hod., mu bylo naměřeno 114 km/hod. Žalobce se do oznámení nevyjádřil a odmítl je podepsat. Podle úředního záznamu městské policie z téhož dne sepsaného ve 2:45 hod. bylo měřeno na ulici Slovanská poblíž domu č. p. 132 ve směru do centra města. Rychlost vozidla byla měřena měřičem umístěným ve vozidle Škoda Octavia příslušné RZ. Součástí spisu je i ověřovací list k rychloměru, příslušného výrobního čísla s platností do 5. 6. 2017. Podle záznamu o přestupku je zřejmé, že vozidlo je změřeno za tmy, jako jediné vozidlo zhruba uprostřed snímku, po přiblížení je čitelná registrační značka. Správní orgán pořídil fotodokumentaci příslušného úseku v ulici Slovanské, je zřejmé, že jde o rovný úsek. Dále součástí spisu je souhlas PČR, Městského ředitelství Policie Plzeň, z 1. 12. 2015 k měření strážníky Městské Policie Plzeň v jednotlivých částech města, včetně předmětné ulice a oznámení Městské policie ze dne 29. 8. 2016 o tom, že bude prováděno měření ve dnech od 1. 9. do 30. 9. 2016 v souladu s tímto souhlasem. Dále je součástí správního spisu záznam o přestupku v podobě přiložené šablony vyznačující radarové svazky, radarový svazek je uprostřed přední masky vozu.

5. Při jednání dne 10. 11. 2016, jehož se nezúčastnil ani žalobce ani jeho zmocněnec, pod bodem 8 při dokazování bylo provedeno čtení záznamu o přestupku v podobě se zakresleným radarovým svazkem.

6. Při jednání dne 5. 12. 2016 svědek B. B., uváděl, že předmětný den prováděl měření rychlostí jízdy vozidel v Plzni v ulici Slovanské před křižovatkou s ulicí Částkovou ze stojícího vozidla Škoda Octavia pomocí radaru AD9C. Radar obsluhoval a nastavoval sám, seděl na sedadle spolujezdce. Nastavil jej dle pokynu výrobce a návodu k obsluze a radarové zařízení bylo řádně kalibrováno. Měření bylo prováděno v souladu s návodem k obsluze, který je kdykoliv k dispozici. Svědek potvrdil, že byl proškolen. Úsek, kde bylo měřeno, byl schválen Policií ČR. Bylo naměřeno 114 km/hod., po odečtení odchylky 110 km/hod. V době měření se na místě nenacházela jiná vozidla, ani jiné rušivé elementy, které by mohly ovlivnit výsledek měření. Od změření do zastavení měli vozidlo na dohled.

7. Při jednání 11. 1. 2017 strážník Zdeněk Petrovic potvrdil, že ho kolega předmětného dne nastavoval a obsluhoval radarové zařízení, že měření bylo prováděno v souladu s návodem k obsluze, který je v rámci služby k dispozici, úsek byl schválen Policií ČR, viditelnost nebyla snížena povětrnostními vlivy, v místě měření bylo veřejné osvětlení, provoz byl slabý. Od změření do zastavení měli vozidlo na dohled.

8. Dne 31. 1. 2017 došlo správnímu orgánu vyjádření žalobce, v němž uváděl, že fotografie byla pořízena ve 2:03 hod. a kontrola byla skončena ve 3:15 hod. Měla tedy trvat 70 min., což je nestandartní doba, vysvětlitelná tím, že hlídka se rozhodla zastavit obviněného, který měl zřejmě podobné vozidlo, jako bylo vozidlo změřené, ale zastavili obviněného až ve 2:50 hod., když tudy projížděl. Toto dokládal žalobce fotografií pořízenou ve 2:30 hod., která potvrzuje, že se nacházel v tu dobu na jiném místě, a navrhl důkaz výslechem spolujezdce J.Š. K tomu žalobce přiložil fotografie datované 28. 9. 2016 ve 2:30 hod. s žalobcem, který pobývá v bytě.

9. Správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu podle § 12 odst. 1 zák. o přestupcích a podle ust. § 125 c) odst. 5 písm. d) a § 125 c) odst. 6 písm. b) bod 1. zák. o silničním provozu. Povinnost nahradit náklady řízení stanovené vyhláškou Ministerstva vnitra ČR č. 231/1996 Sb. byla uložena podle § 79 odst. 1 zák. o přestupcích. Součástí výroku je skutečnost, že žalobce je povinen náklady řízení a pokutu uhradit do 30 dnů poštovní poukázkou nebo bezhotovostně nebo na účet města Plzně. V odůvodnění správní orgán konstatoval, že nemá důvod zpochybňovat skutečnosti zjištěné zakročujícími strážníky v rámci plnění jejich služebních povinností, neboť se jedná o osoby vázané služební přísahou, k obviněnému nemají žádný vztah a popisují událost, které byly osobně přítomny. Svědecké výpovědi v důležitých bodech korespondují a odpovídají oznámení přestupku a úřednímu záznamu, proto je správní orgán považuje za věrohodné. Obsluha radarového zařízení nemá možnost manipulovat s úhlem nastavení radarové hlavy, neboť její držák je meteorologicky zabezpečen úřední značkou a umožnuje jen tři polohy, měření zleva, zprava nebo na střed. Osa radarové hlavy je v úhlu 22% a kamera 19%. Správné ustavení radaru lze poznat z pozice měřeného vozidla ve snímku za pomocí pozice radarového svazku. Zvětšování úhlu měření působí na měření menší rychlosti, tedy zvýhodní řidiče. Při zmenšování úhlu, je to obráceně, ale protože kamera je vykosená vůči ose radarové hlavy ještě o další 3%, lze jednoznačně poznat nesprávné ustavení z pozice měřeného vozidla na snímku za pomoci šablony. Při ještě menším úhlu by už radarový rychloměr byl omezený dosahem a pravděpodobně by ani nebylo měřené vozidlo ve snímku. Je nepochybné, že bylo foceno na příjezdu z levé přední části na vzdálenost 30 metrů. V případě polohy služebního vozidla kolmo k ose vozovky a současném úhlu radarové hlavy 22% stupňů, by muselo být vozidlo zachyceno z levé zadní části. Ze svědecké výpovědi svědka B. vyplývá, že radarové zařízení nastavil dle pokynu výrobce a návodu k obsluze, který měl k dispozici. K práci s radarem byl proškolen, radarové zařízení bylo řádně kalibrováno. Ze snímku na záznamu o přestupku je evidentní, že v prostoru mezi měřícím vozidlem a měřeným vozidlem se nenachází pouliční lampy či předměty, u nichž by mohlo dojít k reflexi. Tramvajové koleje, které jsou v úrovni vozovky, bezpochyby nemohou ovlivnit výsledek měření. Pokud tedy překážka nepřekrývá měřené vozidlo v rozsahu radarového svazku, lze reflexi vyloučit. V době měření se na místě nenacházela jiná vozidla, která by mohla ovlivnit výsledek rychlosti. S ohledem na tyto skutečnosti správní orgán považuje navržený důkaz návodem k obsluze za nedůvodný. Na snímku je zachyceno celé vozidlo, včetně obrysu. Tato skutečnost umožnuje vložení kontrolní šablony. Ačkoliv je na hlavním snímku registrační značka nečitelná, v přiblíženém výřezu je zcela zřetelná. Snímek je ve speciálním formátu a není možné jej v jiných programech upravit, aby byly změněny údaje z radaru. Záznam je vždy uchováván v originální podobě a obsluha může doplnit jen poznámku nebo opravit text. Nadto z obou svědeckých výpovědí vyplývá, že předmětného dne v inkriminovanou dobu naměřili radarem rychlost jízdy vozidlu příslušné RZ. Za řidičem se rozjeli a zastavili jej. Od změření do zastavení ho měli neustále na dohled. Řidiči ztotožnili žalobce. Výpovědi tedy prokazují, že překročená rychlost byla naměřena právě vozidlu žalobce. Tvrzení, že předmětná silniční kontrola trvala 70 min, vyvrací časové záznamy úředního záznamu, který je sepsán od 2:45 hod. a konec zápisu je 3:15 hod. Nad to fotografie předložené žalobcem s hodinou 2:30 hod., cca 27 min. po spáchání přestupku, nemohou být důkazem toho, že nemohl být v inkriminované době na místě přestupku, a to s ohledem na uvedený časový rozdíl a také vzhledem k možnosti nastavení času a data na záznamovém zařízení. Proto správní orgán shledal nedůvodným výslech spolujezdce J.Š. Vozidlo, kterým byl zastaven žalobce, nebylo dle žalobce typu Škoda Octavia, nýbrž Škoda Superb, k tomu žalobce navrhl ohledání vozu a zjištění, zda nejsou porušeny úřední značky, a také ohledání rychloměru, který podle žalobce měl hlavici špinavou a poničenou. Také bylo navrženo přezkoušení rychloměru. Tyto námitky správní orgán shledal ničím nepodloženými tvrzeními a návrhy jako obstrukční jednání žalobce se záměrem docílit průtahy v řízení a vyhnout se odpovědnosti za projednávaný přestupek. Svědecké výpovědi podle správního orgánu s návazností na úřední záznam jednoznačně dokazují, že měření rychlosti bylo prováděno ze stojícího vozidla Škoda Octavia a současně s ohledem na platný ověřovací list, který prokazuje i mimo jiné i montáž radaru do vozidla Škoda Octavia předmětné RZ a deklaruje platnost ověření. Správní orgán nemá pochybnosti o montáži radaru právě do tohoto vozidla, ani o jeho kalibraci či bezchybné funkčnosti. V daném případě se jedná o kontrolní šablonu vloženou do snímku za účelem posouzení správnosti měření v případě, že radar nezobrazuje přímo radarový svazek ve starších typech zařízení. Tento postup je podle správního orgánu v souladu s § 51 odst. 1 správního řádu, podle něhož k provedení důkazu lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci. Při stanovení sankce vycházel správní orgán ze závažnosti přestupku vyjádřeného sankcemi uvedenými v zákoně, dále správní orgán přihlédl k charakteru přestupku, který hodnotí jako velmi závažný projev nekázně v silničním provozu, neboť při uvedeném překročení nevyšší dovolené rychlosti se již výrazně prodlužuje dráha potřebná k zastavení vozidla, což může vyústit k přímému ohrožení bezpečnosti provozu. Správní orgán zhodnotil naměřenou rychlost jízdy ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku tak, že hodnota překročené rychlosti se pohybuje vysoko nad hranicí stanovenou pro naplnění skutkové podstaty přestupku. Tedy došlo k překročení rychlosti vysokou měrou, což bylo hodnoceno v neprospěch žalobce. Forma zavinění je nedbalost vědomá. Žalobce nemá ve výpisu z evidenční karty za poslední 3 roky žádné záznamy, to je hodnoceno v jeho prospěch, nelze však odhlédnout od toho, že žalobce má ve výpisu 4 záznamy z let 2008 až 2013, kdy 3 z nich se týkaly překročení maximální povolené rychlosti. Tyto záznamy nejsou již vzhledem k časovému odstupu posuzovány k tíži žalobce, nelze však konstatovat, že by se v jeho případě jednalo o ojedinělé pochybění. Ulice Slovanská je jednou z hlavních tepen krajského města v relativně hustě osídlené části, avšak k přestupku došlo v nočních hodinách ve dnech státního svátku, kdy lze i s ohledem na výpovědi svědků připustit nižší frekvenci účastníků silničního provozu, to bylo zhodnoceno ve prospěch žalobce, stejně jako skutečnost, že jednáním nedošlo ke zraněním osob, hmotným škodám, či jiným následkům. Sankce zákazu řízení motorových vozidel i sankce peněžitá byly stanoveny v dolní polovině zákonem stanoveného rozpětí.

10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které přes výzvu, která mu byla doručena 30. 3. 2017, nedoplnil o žádné odvolací důvody. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný zkonstatoval, že podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumá rozhodnutí z hlediska v souladu s právními předpisy v celém rozsahu, ale z hlediska správnosti pouze jen v rozsahu námitek, či vyžaduje-li to veřejný zájem. Žalovaný konstatoval, že správní orgán neshledal veřejný zájem na přezkoumání věcné správnost rozhodnutí. V rámci přestupku se však správní orgán zabýval dodržením ustanovení § 3 a § 52 správního řádu. Žalovaný shledal, že ve věci bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí poskytuje skutkovou i právní oporu výroku rozhodnutí. Je z něho zřejmé, jaké podklady správní orgán shromáždil, jak zhodnotil důkazy a jakými úvahami se řídil. Správní orgán I. stupně zjistil stav věci, o níž nejsou důvodné pochybnosti v souladu s § 3 správního řádu.

11. Žalobu soud neshledal důvodnou.

12. Pokud jde o námitky, které směřovaly proti měření rychlosti, soud má za to, že se s nimi dostatečně podrobně, logicky a správným způsobem vypořádal správní orgán I. stupně a v řízení odvolacím nebyly žádné námitky tohoto typu vznášeny. Proto se jeví opětovné vznesení skutkových námitek v žalobě, i s jejich rozšířením o dosud neuváděné skutkové okolnosti, zcela účelovým s cílem dosáhnout zrušení rozhodnutí a zániku odpovědnosti za přestupek.

13. Tvrzením žalobce, že lampy, koleje a další odrazové plochy mohly vyvolat reflexi, se zabýval správním orgán prvního stupně, jak vyplývá z výše shrnutého odůvodnění jeho rozhodnutí. Správní orgán správně uvedl, že zhruba uprostřed snímku, kde je oblast radarového svazku, je umístěno změřené vozidlo, nikoli lampy, tudíž existenci reflexe nic nenasvědčuje. Není pravdivé ani tvrzení žalobce, že byla nečitelná registrační značka, neboť na přiblíženém snímku lze RZ přečíst. Soud z těchto důvodů shledal nadbytečným provádět důkaz návodem k obsluze radarového rychloměru či důkaz originálním souborem vytvořeným rychloměrem.

14. Žalobcem předložené fotografie prokazující, že se ve 2:30 hod. předmětného dne nacházel doma, nejsou s to vyvrátit, že se žalobce dopustil přestupku, neboť k jeho spáchání došlo již ve 2:03 hod.

15. Jelikož bylo spáchání přestupku žalobcem bez důvodných pochybností prokázáno svědeckými výpověďmi strážníků, které korespondují s ostatními podklady ve spise, zejména se záznamem o přestupku pořízeným radarem, je nadbytečným provádět žalobcem navržený výslech spolujezdce.

16. Soud shledal nadbytečnými navržené důkazy ohledáním místa přestupku, ohledáním vozu, rychloměru a jeho přezkoušením, za účelem ověření, jak umístili policisté vozidlo, zda je ve vozidle rychloměr, zda jsou na rychloměru úřední značky a nejsou porušeny, či zda radarová hlava nebyla zašpiněna či umístěna v nesprávné poloze, neboť s odstupem mnoho měsíců již nelze prokázat, jaký byl stav vozidla či rychloměru v době spáchání přestupku.

17. Žalobce měl za to, že mu měl být uložen pouze zákaz řízení skupiny motorových vozidel B. Protože se žalobce dopustil přestupku spočívajícího v překročení rychlosti, považuje soud za logické a správné rozhodnutí správních orgánů o uložení sankce zákazu řízení všech motorových vozidel, neboť při řízení motorových vozidel v rámci všech skupin oprávnění se lze tohoto přestupku dopustit.

18. Pokud jde o námitku směřující proti zveřejňování osobních údajů na webu Nejvyššího správního soudu, tato námitka se zdejšího soudu netýká, a proto se jí zabývat nemůže.

19. K tvrzení žalobce, že nelze zjistit, jakou časovou verzi příslušných správních předpisů správní orgány užily, se soud ztotožňuje s názorem žalovaného ve vyjádření k žalobě, podle něhož je-li uvedeno "ve znění pozdějších předpisů", je aplikováno znění právního předpisu platné v době vydání rozhodnutí.

20. Dle názoru soudu je výše uložených sankcí přezkoumatelná a dostatečně odůvodněná, bylo uvedeno, co je přitěžující (překročení rychlosti vysokou měrou), a co je polehčující okolnost (jednáním nedošlo ke škodám, nižší frekvence účastníků silničního provozu v noci, žádný záznam v evidenční kartě řidiče za poslední 3 roky) a na základě toho byly sankce uloženy v dolní polovině zákonné sazby, tudíž nelze hovořit o žádném excesu správního orgánu. Dle názoru soudu neporušil správní orgán zákaz dvojího přičítání, když uvedl, že zohlednil při výměře sankce i sankční sazbu a přestupek hodnotil jako velmi závažný projev nekázně v silničním provozu, neboť z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, že by se jednalo o okolnost přitěžující.

21. Výrok prvostupňového orgánu soud neshledal nepřezkoumatelným, neboť je zřejmé, podle jakého ust. procesního i hmotněprávního předpisu bylo postupováno. V rozhodnutí je označeno zákonné ustanovení, na základě kterého vznikla žalobci povinnost uhradit náklady řízení. Ohledně ukládání pokuty je ve výroku obsaženo jak ustanovení § 12 zákona o přestupcích umožňující obecně ukládání sankce za přestupek, tak i konkrétní ustanovení zvláštního zákona, podle kterých byla stanovena sankce v daném případě.

22. Je-li ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedeno, že platbu je povinen žalobce zaplatit poštovní poukázkou nebo bezhotovostně, neznamená to, že by žalobce nemohl provést platbu i jiným zákonem předvídaným způsobem (např. hotově na pokladně úřadu). Neuvedení všech zákonných možností platby nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí.

23. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měla právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Plzeň 28. ledna 2019 Mgr. Jana Komínková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.