17 A 13/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: J.H., zastoupený JUDr. J.K., obecným zmocněncem, bytem P., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2015, č.j. DSH/14749/15, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Stod, Odboru správního a dopravního ze dne 4.11.2015, č.j. 11069/15/OSD, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) za porušení § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, za který mu byla uložena sankce pokuty ve výši 25.000,-Kč a zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,-Kč. V podané žalobě žalobce předně namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeně přísné a nesprávně posouzené s ohledem jak na skutečnosti uvedené v odvolání, tak i na důvody hodné zvláštního zřetele na straně žalobce. Dále konstatoval, že s ohledem na konstatovaných 12 bodů uvedených v odůvodnění rozhodnutí nebyl s touto skutečností správním orgánem řádně seznámen a nemohl proto přiměřeně reagovat a činit taková opatření, aby předešel nepříznivý dopadům. Bez ohledu na tuto skutečnost, žalobce uvedl, že vozidlo použil v případě shody nepříznivých okolností, a to vzhledem ke svému aktuálnímu stavu. Byl indisponován náhlou příhodou s krvácením ze zažívacího traktu. Tudíž musel okamžitě reagovat a v důvodné obavě o své zdraví, při absenci dalších osob, které ho mohly odvézt k lékařskému zákroku, zcela preventivně použil vozidlo bez jakýchkoliv náznaků úmyslného jednání. K prokázání shora uvedených skutečností žalobce navrhoval důkaz výslechem účastníků a zdravotní dokumentací na vyžádání. Dále žalobce namítal, že je existenčně závislý při výkonu své práce na řízení motorového vozidla s dojezdovou vzdáleností 50 km a s přihlédnutím k hrozící ztrátě zaměstnání, k věku a zařazení na Úřad práce s využitím čerpání sociální podpory je trest pro něho likvidační. Posouzení přestupku a trest jsou tedy z tohoto hlediska zcela nepřiměřené s ohledem na společenskou nebezpečnost a použití vozidla v tísni s přihlédnutím neúmyslnému jednání žalobce a k jeho spolupráci s orgány v přestupkovém řízení. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí, popř. i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému, resp. správnímu orgánu prvého stupně k dalšímu řízení. Eventuálně požadoval, aby soud rozhodl o tom, že se rozhodnutí správního orgánu I. stupně mění, tak že se upouští od trestu zákazu řízení motorových vozidel s případným potvrzením finanční pokuty. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že součástí spisové dokumentace jsou podklady, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalobce dosáhl 12 hodů v bodovém hodnocení řidiče. Jedná se o Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 26.3.2014, o dodejku této písemnosti a dále výpis z evidenční karty řidiče, kde je výslovně uvedeno, že aktuální stav bodového hodnocení žalobce ke dni 8.9.2015 je 12 bodů. Žalovaný měl za to, že žalobce byl řádně seznámen se všemi podklady rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Dále konstatoval, že žalobce mimo jiné do protokolu o ústním jednání uvedl, že byl v roce 2014 „vybodován, a že si dělá přezkoušení. Již z tohoto vyjádření podle žalovaného je tedy zřejmé, že žalobce o stavu svého bodového hodnocení věděl. Žalovaný setrval na svém závěru, že žalobce mohl vzniklou situaci řešit jiným způsobem, aniž by porušil zákon. V jednání žalobce nebylo shledáno naplnění znaků krajní nouze. Žalovaný v této souvislosti plně odkazoval na napadené rozhodnutí. Dále uvedl, že žalobci byly po řádném uvážení uloženy sankce pokuty a zákazu činnosti na samé spodní hranici zákonné sazby, přičemž od uložení sankcí nelze upustit. Žalovaný měl za to, že uložené sankce nejsou nepřiměřené. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Součástí správního spisu je oznámení o přestupku ze dne 3.9.2015, podle kterého byl žalobce téhož dne v 13:30 hodin na silnici I/26 v Chotěšově zastaven policejní hlídkou, kterou byl vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení motorového vozidla. Žalobce předložil občanský průkaz, zelenou kartu, ORV. Řidičský průkaz nepředložil. Lustrací bylo poté zjištěno, že jeho řidičský průkaz byl zadržen. K vysvětlení uvedl, že svého jednání lituje. Z evidenční karty řidiče je zřejmé, že žalobce má zaevidovánu blokaci řidičského oprávnění od 5.4.2014, kdy dne 7.4.2014 odevzdal svůj řidičský průkaz. Dále je součástí správního spisu oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského oprávnění v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 26.3.2014, které žalobce převzal dne 28.3.2014. Při ústním jednání dne 2.11.2015 žalobce do protokolu uvedl, že daného dne řídil motorové vozidlo Toyota Avensisi, RZ … a ve vozidle byl sám. Při silniční kontrole nepředložil řidičský průkaz a policistům na místě uvedl, že byl v roce 2014 vybodován, a že si dělá potřebná přezkoušení s tím, že všechny skupiny má již hotové, ale chybí mu pouze skupina „C“. Policisté následně provedli lustraci v registru řidičů, a sdělili žalobci, že to, co uvedl, je pravda. Ke svému jednání uvedl, že potřeboval jet na kontrolu k lékaři, kdy ho kolega z práce nemohl odvést. Nevěděl, že se dopouští tak vysokého přestupku. Myslel si pouze, že jede bez řidičského oprávnění, neboť byl již dvakrát přijat k výcviku a výuce v Autoškole, kde absolvoval teoretické a praktické zkoušky na skupinu „A“ a „B“. Celé věci litoval. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Žaloba není důvodná. Soud má za prokázané, že žalobce si byl jednoznačně vědom skutečnosti, že dne 5.4.2014 došlo k blokaci jeho řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů. Žalobce obdržel oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského oprávnění v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 26.3.2014. Sám řidičský průkaz dne 7.4.2014 odevzdal a navíc uvedenou skutečnost také sdělil zasahujícím policistům při silniční kontrole dne 3.9.2015. Žalobce tak v době páchání dopravního přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu byl obeznámen s tím, že řídí vozidlo v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, neboť není držitelem příslušného řidičského oprávnění. K argumentaci žalobce, že vozidlo použil v případě shody nepříznivých okolností., tedy že byl zdravotně indisponován, kdy ho v daném okamžiku nemohl nikdo jiný odvést k lékaři, soud uvádí, že podle § 2 odst. 2 písm. b) zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. V tomto ustanovení jsou tedy stanoveny podmínky, za nichž není jednání přestupkem. Respektive stanovuje okolnosti vylučující protiprávnost. K vyloučení protiprávnosti jednání musí být splněny následující podmínky. Zaprvé existence nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného zákonem, zadruhé skutečnost, že tímto jednání nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a zatřetí toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Soud se ztotožňuje se závěrem učiněným žalovaným, že tyto podmínky v případě žalobce splněny nebyly, neboť žalobcem tvrzenou újmu na jeho zdraví bylo možné odvrátit jinak, a to například přivoláním sanitky. K poukazu žalobce na nepřiměřenost uloženého trestu s ohledem na to, že při výkonu své práce je závislý na řízení motorového vozidla a trest je tak pro něj likvidační soud uvádí, že za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu lze uložit podle § 125c odst. 5 a 6 téhož zákona sankce pokuty v rozmezí od 25.000,-Kč do 50.000,-Kč a zákaz činnosti lze uložit na dobu od jednoho roku do dvou let. Žalobci byla uložena sankce pokuty a zákazu činnosti na samé spodní hranici sazby. Správní orgán uložení pokuty zdůvodnil v souladu s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, tedy při určení druhu sankce a její výměry přihlédl k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení. V neprospěch žalobce správní orgán hodnotil, že má v období od roku 2012 do roku 2015 pět záznamů v oblasti bezpečnosti a plynulosti provozu a naopak ve prospěch hodnotil, že se žalobce ke spáchání přestupku přiznal, svého činu lituje, jeho jednáním nedošlo k újmě na zdraví a majetku a také to, že s policisty na místě kontroly spolupracoval. Dále správní orgán přihlédl k tomu, že byl přestupek spáchán z nedbalosti, a to vědomé, neboť obviněný věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chránění zákonem a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí s tím, byl srozuměn. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že správní orgán I. stupně řádně zdůvodnil uložení sankcí, kdy soudu se uložené sankce nejeví jako zjevně nepřiměřené ve vztahu ke spáchanému přestupku žalobcem. Soud rovněž nevyhověl návrhu žalobce na moderaci ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro upuštění od potrestání nebo snížení trestu. Je tomu tak proto, že skutkový stav, z něhož správní orgán vyšel, správní orgán zhodnotil v souladu se zákonem a učinil z něj věcně správné a zákonné závěry o tom, že žalobce porušil shora citovaný § 3 dost. 3 písm. a) zákona o silničním provozu. Jak soud již uvedl shora, při rozhodování o výši sankce správní orgán správně přihlédl ke způsobu spáchání přestupku, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán a uložil sankce na spodní hranici sazby. Soud proto důvody pro moderaci neshledal. Soud neprováděl žalobcem navržené důkazy s ohledem, na to, že má spáchání přestupku žalobcem za dostatečně prokázané. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný při svém rozhodování uvážil všechny v době rozhodování známé skutečnosti, měl na zřeteli základní zásady správního práva, dostatečně a určitě se vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce a dospěl ke správnému závěru. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 31. října 2016 Mgr. Jana Komínková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková