17 A 3/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: L.S., zastoupeného: Mgr. Jaroslav Topol, advokát, Na Zlatnici 301/2, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.11.2015 č.j. DSH/12578/15, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo jako nepřípustné a opožděné zamítnuto odvolání Ing. M.J. proti rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, odboru dopravy – dopravního úřadu, ze dne 6.5.2015 č.j. OD/5414/15/Ka, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta 2.000,-Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že podané odvolání nebylo ani nepřípustné ani opožděné. Žalobce připomněl, že správnímu orgánu I. stupně doručil podáním ze dne 17.4.2015 podepsanou plnou moc ve formě prostého scanu. Od tohoto okamžiku byl Ing. M.J.zmocněncem žalobce. Ing. J. podal odvolání do meritorního rozhodnutí, o kterém se dozvěděl, když 23.9.2015 nahlédl do správního spisu. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že Ing. J. nebyl oprávněn jednat jménem žalobce proto, že předložil plno moc v prosté kopii a žalovaný konstatoval, že má důvodné pochybnosti o existenci zmocnění. Žalobce připomněl, že žalovaný argumentoval údajnou vizuální neshodou podpisu žalobce na plné moci s podpisem na ostatních dokumentech ve spisu. Žalobce toto tvrzení popřel s tím, že veškeré podpisy ve spisu jsou typově stejné. Samozřejmě na doručence se nachází zkrácená verze podpisu, avšak i prostému laikovi je i na první pohled zřejmé, že podpisy jsou typově obdobné. Tvrzení žalovaného, který nemá žádné vzdělání k posuzování pravosti podpisu, je podle žalobce účelové. Žalobce neuznal ani tvrzení, že žalovaný pojal podezření o existenci zmocnění proto, že někteří obecní zmocněnci zpětně zpochybňují plné moci. Podle žalobce toto není relevantní, neboť žalovanému musí být z jeho úřední činnosti známo, že zmocněnec Ing. J. zastupoval další stovky či tisíce účastníků správních řízení, aniž by jediný z nich kdykoliv zpochybnil udělení plné moci tomuto zmocněnci. Tvrzení žalovaného je tak podle žalobce účelové a nemá racionální základ. Nadto své tvrzení žalovaný nijak neprokázal. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.10.2014 sp.zn. 4As 171/2014, podle něhož „správní řád nestanoví povinnost, aby písemná plná moc byla správnímu orgánu předložena v originálu či ověřené kopii, ani nespojuje účinky zastoupení teprve s předložením plné moci v této podobě. K prokázání oprávnění zmocněnce zastupovat ve správním řízení postačí plná moc předložená v prosté kopii, pokud správní orgán nemá na základě konkrétních okolností případu pochybnosti, zda plná moc byla účastníkem řízení skutečně udělena. V takovém případě správní orgán vyzve zmocněnce k předložení plné moci v originále nebo ověřené kopii.“ Žalobce připomněl, že správní orgán žádné konkrétní pochybnosti o existenci zmocnění neměl, ani netvrdil. Podle žalobce citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu nelze vykládat jako povolení k libovůli správních orgánů, ale tak, že pokud má správní orgán konkrétní pochybnosti o existenci zmocnění, smí účastníka vyzvat k předložení originálu plné moci, přičemž je namístě, aby takovou pochybnost dal najevo a popsal ji. Žalobce chápe postup, kterým NSS povolil správním orgánům požadovat v určitých případech originál plné moci jako ultimativní, pro který je nutné, aby skutečně existovala nějaká konkrétní pochybnost, nikoliv obecná typu, že zmocnění některých obecných zmocněnců bylo někdy zpochybněno. Názor Nejvyššího správního soudu je nutno vnímat jako ultimativní podle žalobce též proto, že samo o sobě předložení originálu plné moci zpravidla nerozptyluje pochybnosti o existenci zmocnění. Pokud by Ing. M.J. plnou moc zfalšoval, vhodnou listinu mohl předložit též v originále. Pokud by tedy správní orgán měl skutečnou, konkrétní a důvodnou nejistotu ohledně neexistence zmocnění, jevilo by se vhodnější vyzvat účastníka k doplnění ověřovací doložky podpisu, neboť jen ta by rozptýlila obavy správního orgánu. Podle žalobce pokud by správní orgán konkrétní pochybnosti pojal, byl by povinen a) vyzvat žalobce k doložení bezvadné plné moci a za b) uvést důvody, pro které má pochybnosti o existenci zmocnění. Podle žalobce žalovaný nesplnil ani jednu z těchto podmínek, když nevyzval žalobce cestou jeho zástupce k předložení originálu plné moci. Naopak zástupce žalobce Ing. J. se 23.9.2015 ke správnímu orgánu dostavil za účelem nahlédnutí do spisu, což mu bylo umožněno a byla mu pořízena kopie spisu bez doložení originálu plné moci. Podle žalobce i v tomto kontextu je nutno na tvrzení žalovaného hledět jako na účelové, neboť je nesmyslné, aby zpochybňovaný zástupce mohl nahlížet do spisu a pořizovat si kopie listin, ale nemohl podat odvolání. Vhledem k tomu, že správní orgán I stupně disponoval od 17.4.2015, tedy před vydáním rozhodnutí, plnou mocí od žalobce na jméno Ing. J., kterou účinně nezpochybnil (netvrdil konkrétní pochybnosti), ani nedoručil zástupci žalobce výzvu (k odstranění vady podání), byl povinen rozhodnutí doručovat právě zástupci (§ 34 odst. 2 správního řádu). Pokud správní orgán rozhodnutí zástupci nevypravil, nepočala doručením zastoupenému plynout lhůta pro podání odvolání, neboť podle § 34 odst. 2 správního řádu doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt. Lhůta pro podání odvolání začala plynout 23.9.2015, kdy zástupce žalobce nahlédl do spisu a byl mu předán opis rozhodnutí. Posledním dnem pro podání odvolání tak byl den 8.10.2015, přičemž žalobce podal odvolání 7.10.2015. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že postup správního orgánu I. stupně spočívající ve výzvě žalobci a zároveň zmocněnci Ing. J. k předložení originálu plné moci či jiné přesně vymezené formy, byl v souladu se zákonem. Žalovaný odmítl, že by zmocněnec k předložení plné moci nebyl vyzván. Ve spise je vložena výzva k zaslání plné moci i usnesení, kterým k tomuto úkonu je stanovena lhůta 5 pracovních dnů. Výzva i usnesení byly zaslány i samotnému žalobci, což je prokázáno dodejkou. Plná moc však předložena nebyla. Žalovaný pak již neměl důvod opětovně žalobce vyzývat k témuž úkonu. Žalovaný trval na tom, že o zastoupení existovala pochybnost, kterou zakládá krom absence alespoň přibližně shodných podpisů žalobce ve spisu i fakt, že Ing. J. spadá do kategorie právě takzvaných obecných zmocněnců, který dle svého tvrzení zastupuje stovky a tisíce účastníků správního řízení. Žalovaný měl za to, že na věc plně dopadá rozsudek NSS sp.zn. 10As 101/2015 ze dne 17.9.2015, kde byla řešena obdobná situace (účastník řízení byl zastupován též obecným zmocněncem, a to společností Fleet Control, s.r.o.), kdy soud dospěl k závěru, že pokud správní orgán pojme jakékoliv pochybnosti o plné moci, má právo vyzvat toho, kdo kopii plné moci předložil, k doložení originálu, kupříkladu proto, aby předešel případným procesním obstrukcím a zpochybňování pravosti prosté kopie plné moci. Prvostupňové rozhodnutí bylo podle žalovaného doručováno pouze žalobci a bylo doručeno 21.5.2015 a nepřípustné odvolání bylo doručeno orgánu I. stupně 7.10.2015, a to v elektronické formě, a tedy opožděně. Součástí správního spisu je oznámení přestupku a úřední záznam PČR, z nichž vyplývá, že žalobce dne 11.3.2015 v 11:25 hod. v obci Švihov na místní komunikaci v ulici Vrchlického v místě, kde je dopravní značka B29 „Zákaz stání“, zastavil s osobním motorovým vozidlem Ford Fokus RZ ... Vystoupil z vozidla a šel do prodejny a po návratu byl policejní hlídkou kontrolován. Součástí správního spisu je i fotodokumentace vozidla parkujícího za dopravní značkou „Zákaz stání“. Písemností ze dne 20.3.2015 byl žalobce předvolán k jednání na 17.4.2015, přičemž dle doručenky převzal žalobce předvolání osobně. Následně dne 17.4.2015 správnímu orgánu I. stupně došlo elektronicky podepsané sdělení Ing. M.J. o udělení plné moci pro toto řízení ze strany žalobce. V příloze podání je vlastní plná moc naskenovaná s datem 3.4.2015 a s kopií podpisu žalobce, který je zde delší než na doručence, současně plná moc není elektronicky podepsaná. Ve výzvě ze dne 17.4.2015 správní orgán I. stupně uvedl, že plná moc v příloze e-mailové zprávy nebyla elektronicky podepsána, a proto ji nelze akceptovat. Zmocněnec byl vyzván k předložení plné moci v originále či v autorizované konverzi či v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem zmocnitele, a to ve stanovené lhůtě uvedené v přiloženém usnesení z téhož dne. Výzvu i usnesení převzal Ing. J. dne 17.4.2015 osobně u správního orgánu I. stupně. Obdobná výzva ze dne 20.4.2015 byla doručována rovněž spolu s usnesením o stanovení lhůty žalobci, kterému byla doručena do vlastních rukou dne 24.4.2015. Dne 6.5.2015 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí ve věci samé, které doručil pouze žalobci tak, že dne 11.5.2015 dle doručenky byl žalobce jako adresát vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení a téhož dne byla zásilka připravena k vyzvednutí, avšak nebyla vyzvednuta v úložní době. Dne 23.9.2015 se podle úředního záznamu prvostupňového orgánu k tomuto dostavil Ing. M.J. a požádal o kopii spisu, která mu byla pořízena. Ing. J. se opět prokázal scanem plné moci zaslaným elektronicky. Dne 7.10.2015 podal Ing. M.J. odvolání proti meritornímu rozhodnutí, a to elektronicky. V odvolání se uvádí, že správnímu orgánu I. stupně byla doručena plná moc, a přesto zmocněnci nebylo vůbec doručeno rozhodnutí, tudíž je odvolání včasné. Současně se v odvolání žádá o zaslání kopie spisu pro účely sepisu odvolání. Žalovaný jako nepřípustné a opožděné odvolání zamítl s odůvodněním, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno účastníku řízení 21.5.2015, tudíž posledním dnem pro podání odvolání bylo 5.6.2015. Dále dle žalovaného odvolání bylo nepřípustné, neboť nebylo podáno osobou k tomu oprávněnou, když podle § 81 odst. 1 správního řádu může proti rozhodnutí podat odvolání účastník, pokud zákon nestanoví jinak. Je-li účastník zastoupen zástupcem na základě plné moci, je oprávněn podat odvolání jeho zástupce, neboť ten je oprávněn činit úkony dle rozsahu zastoupení za účastníka. V daném případě pak žalobce jako účastník řízení nebyl zastoupen odvolatelem. Žalovaný k tomu uvedl, že předložená plná moc nebyla podepsána zaručeným elektronickým podpisem účastníka řízení, ani se nejednalo o výstup autorizované konverze, a ani nebyla předložena v originální listinné podobě. Žalovaný tak shledal, že ve věci byla pochybnost o tom, zda účastník řízení skutečně odvolatele zmocnil k zastupování v řízení. Toto odůvodňuje jednak skutečnost, že ve spise není nikde zanesen podpis účastníka řízení vizuálně podobný s podpisem na plné moci. Správnímu orgánu je známo, že u obecných zmocněnců, do jejichž kategorie odvolatel spadá, docházelo v minulosti ke zpětnému popření zastoupení, která byla správními orgány akceptována pouze na podkladě plných mocí předložených právě z podoby prostých elektronických dokumentů (scanů). Proto je oprávněný postup správních orgánů I. stupně, který v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu vyzval odvolatele i účastníka řízení k odstranění vad podání, a to k předložení plné moci v akceptovatelné podobě, tedy v originále nebo v podobě autorizované konverze či k doložení plné moci podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.9.2015 č.j. 10As 101/2015-45, podle něhož „pokud správní orgán pojme jakékoliv pochybnosti o plné moci, má právo vyzvat toho, kdo kopii plné moci předložil k doložení jejího originálu, kupříkladu proto, aby předešel případným procesním obstrukcím a zpochybňování pravosti prosté kopie plné moci.“ K doložení akceptovatelné plné moci byla stanovena usnesením lhůta a usnesení bylo spolu s výzvou doručeno žalobci 24.4.2015 na adresu jeho trvalého pobytu. Tyto písemnosti byly doručeny i odvolateli 17.4.2015, kdy si je osobně převzal u správního orgánu I. stupně. Plná moc přesto doložena nebyla, tudíž odvolatel nebyl oprávněn činit za účastníka řízení žádné úkony, neboť nebylo prokázáno, že není jeho zmocněncem. Dne 23.9.2015 se ke správnímu orgánu I. stupně dostavil osobně odvolatel, přičemž se prokázal totožnou plnou mocí ze 3.4.2015, opět předloženou ve formě prostého elektronického dokumentu. Správním orgánem I. stupně byla plná moc akceptována, aniž proto byly splněny podmínky. Správným postupem by bylo, pokud by správní orgán I. stupně setrval na svém závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že odvolatel je zmocněncem žalobce. Tento postup však nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Kopie spisové dokumentace byla odvolateli poskytnuta neoprávněně. O věci samé bylo rozhodnuto podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili. Žaloba není důvodná. Soud zastává shodný názor jako žalovaný, totiž že na danou kauzu lze plně aplikovat závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.9.2015 čj. 10 As 101/2015-45 (dostupný na www.nssoud.cz). Přestože žalobce v žalobě tvrdí, že k předložení originální plné moci nebyl vyzván, z výše shrnutého obsahu správního spisu je zřejmé, že se tak stalo. Výzva k doplnění plné moci opatřené originálním podpisem zmocnitele ve stanovené lhůtě byla doručena jak zmocněnci Ing. J., tak i žalobci. Následně je pro posouzení věci rozhodující, zda správní orgán I. stupně a následně i žalovaný oprávněně požadovali po zmocněnci doložení originálu plné moci či úředně ověřené kopie v případě, kdy byla doručena prostá kopie plné moci, která nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Nejvyšší správní soud k tomuto uvedl, že ve správním řízení k prokázání zastoupení postačí předložení kopie plné moci a není bezpodmínečně nutné v každém správním řízení trvat na doložení jejího originálu. Nicméně vyvstanou-li pochybnosti, zda předložená kopie plné moci skutečně prokazuje oprávnění zmocněnce jednat za účastníka, je na místě, aby správní orgán vyzval tohoto účastníka k doložení jejího originálu. Pokud správní orgán pojme jakékoliv pochybnosti o plné moci, má právo vyzvat toho, kdo kopii plné moci předložil k doložení jejího originálu, kupříkladu proto, aby předešel případným procesním obstrukcím a zpochybňování pravosti prosté kopie plné moci. V daném případě je z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ale také již ze samotné výzvy k odstranění vady plné moci zřejmé, že správní orgány o obsahu plné moci měly konkrétní pochybnosti. Ty spočívaly zejména v okolnosti, že podpis žalobce na kopii plné moci se zcela neshodoval s dalšími jeho podpisy ve spise. Zjevně byl na plné moci podpis delší než např. na doručence předvolání k prvnímu jednání. Jelikož podle NSS postačují jakékoli konkrétní pochybnosti k tomu, aby správní orgán získal oprávnění vyzvat k předložení originální plné moci, nepochybně postačuje i zmíněná neshoda podpisů žalobce. Žalovaný pak připomněl jako další důvod pochybností okolnost, že se jednalo o obecného zmocněnce zastupujícího ve velkém množství přestupkových věcí. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 30. září 2016 Mgr. Jana Komínková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová