17 A 55/2010

Rubrum

17A 55/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně V. K., bytem K.V., zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem, se sídlem Plzeň, Mikulášská tř. 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary, v řízení o žalobě ze dne 8.1.2008 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2007 č.j. X o příspěvek na péči a o nákladech řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.března 2008 č. j. 17Ca 4/2008–26 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 17Ca 4/2008-86 ze dne 29. září 2009, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2007 č.j.: X a jemu předcházející rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 2.10.2007 č.j. X se z r u š u j í pro nezákonnost a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobkyně v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.3.2008, č.j. 17Ca 4/2008–26 JUDr. Pavlu Reiserovi, advokátovi, se sídlem Plzeň, Mikulášská tř. 9, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 1.904,-Kč.

III. Zástupci žalobkyně v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 17Ca 4/2008-86 ze dne 29.9.2009 JUDr. Pavlu Reiserovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 960,-Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Plzni na účet č.: 730152399/0800, VS: 10573, vedený u České spořitelny, a.s., pobočka Plzeň.

Odůvodnění

- pokračování - 2 17A 55/2010 1. Dne 2.7.2007 byla Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen Magistrát) doručena žádost žalobkyně o příspěvek na péči, ve kterém mimo jiné uvedla, že má státní příslušnost ČR a trvalý pobyt v Karlových Varech. Poté usnesením ze dne 2.10.2007 č.j.: X Magistrát (odbor zdravotnictví a sociálních věcí) zastavil řízení podle § 66 odst. 1 písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), s odůvodněním, že žalobkyně pobírá důchod ze Slovenské republiky a tudíž nemůže být českým pojištěncem s odkazem na Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, proto nemá nárok na příspěvek na péči, ale může požádat o obdobnou dávku ve Slovenské republice; rozhodnutí bylo dle doručenky doručeno do vlastních rukou žalobkyni dne 4.10.2007. Odvolání žalobkyně datované 19.10.2007, v němž nebyl vůbec uveden důvod odvolání proti rozhodnutí Magistrátu ze dne 2.10.2007, bylo předáno k přepravě Poště Karlovy Vary 1 dne 20.10.2007, ačkoliv poslední den lhůty pro podání odvolání dle poučení na rozhodnutí (odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení) připadl na pátek 19.10.2007. Přes opožděně podané odvolání, na což výslovně upozornil Magistrát dne 26.10.2007, žalovaný Krajský úřad Karlovarského kraje (dále jen KÚ) rozhodnutím ze dne 23.11.2007 č.j. X zamítl odvolání žalobkyně a napadené rozhodnutí Magistrátu vydané dne 3.10.2007 potvrdil a dokonce do odůvodnění uvedl, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě – rozhodnutí KÚ bylo doručeno dle doručenky do vlastních rukou žalobkyně 28.11.2007.

2. Následně se žalobkyně obrátila nedatovaným podáním na Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) označeným jako „dovolání“ došlým dne 9.1.2008, ve kterém pouze uvedla, že se dovolává proti rozhodnutí KÚ o zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku na péči podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, č.j. X vydané 3.10.2007. NSS po shledání, že podání žalobkyně je svým obsahem žalobou proti rozhodnutí KÚ, usnesením ze dne 17.1.2008 č.j. Na 14/2008-14 věc postoupil k vyřízení věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni. Věc byla zdejšímu soudu doručena dne 7.2.2008 a vedena pod sp. zn. 17Ca 4/2008.

3. S ohledem na obsah podané žaloby zdejšímu soudu nebylo známo datum doručení napadeného rozhodnutí žalovaného KÚ žalobkyni, proto byla žalobkyně vyzvána k doplnění a upřesnění žaloby ve stanovené lhůtě usnesením ze dne 13.2.2008 a současně upozorněna, že rozšířit žalobu o další žalobní body může jen ve lhůtě do dvou měsíců poté, kdy jí bylo doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí, které žalobou napadá (ve smyslu příslušných paragrafů zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s.ř.s.); rovněž bylo uvedeno, že pokud žalobkyně žalobu ze dne 8.1.2008 doplní a upřesní, je povinna doplnění podat ke Krajskému soudu v Plzni. Zároveň zdejší soud téhož dne 13.2.2008 požádal žalovaného o zaslání čitelné kopie doručenky/dodejky. Z kopie dodejky doručené zdejšímu soudu dne 19.2.2008 soud zjistil, že žalobkyně převzala rozhodnutí žalovaného č.j. X (ze dne 23.11.2007) osobně dne 28.11.2007. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 4.3.2008 a poté doručeným dne 7.3.2008 Krajskému soudu v Plzni, pracoviště Karlovy Vary, žalobkyně doplnila podanou žalobu a mimo jiné uvedla, že napadá rozhodnutí KÚ ze dne 23.11.2007 č.j. 1623/SZ/07, které požaduje zrušit, protože je občankou České republiky (dále jen ČR) a trvalé bydliště má v Karlových Varech od r. 1994, tudíž má nárok na příspěvek na péči i kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu (praktická slepota).

4. Poté zdejší soud usnesením č.j. 17Ca 4/2008-26 ze dne 21.3.2008 žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobkyně převzala napadené rozhodnutí žalovaného dne 28.11.2007, - pokračování - 3 17A 55/2010 což soud zjistil z kopie doručenky (doručené soudu 19.2.2008), takže konec dvouměsíční zákonné lhůty připadl na den 28.1.2008, a tento den byl posledním dnem nejen pro podání žaloby, ale i pro doplnění žaloby tak, aby splňovala zákonem stanovené náležitosti a byla projednatelná před soudem. Žaloba datovaná 8.1.2008 byla sice podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 s.ř.s., byla však pouze formální, protože nesplňovala zákonem předepsané náležitosti, zejména postrádala formulaci jakéhokoli žalobního bodu i návrh výroku rozsudku. Nedostatek základních náležitostí žaloby, který je v zásadě vadou odstranitelnou, se však uplynutím prekluzivní lhůty (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) stal vadou neodstranitelnou a tím, že žalobkyně žalobu doplnila podáním datovaným 4.3.2008 a doručeným tedy až po uplynutí zákonné lhůty, soud proto nemohl přihlédnout k obsahu tohoto doplnění žaloby.

5. Po podání kasační stížnosti žalobkyní 4.4.2008 a současně i žádosti o ustanovení advokáta pro řízení o ní byl žalobkyni usnesením ze dne 6.5.2008 ustanoven pro řízení o kasační stížnosti advokát JUDr. Pavel Reiser, který poté kasační stížnost doplnil a doručil ji soudu dne 24.6.2008.

6. Následně NSS rozsudkem č.j. 4 Ads 94/2008-65 ze dne 27.2.2009 usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2008, č. j. 17 Ca 4/2008-26, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že pokud krajský soud chtěl naložit s podanou žalobou tak, že ji odmítne z důvodu, že žaloba neobsahuje ani jeden žalobní bod, mohl tak učinit bez dalšího již v momentě, kdy mu žaloba byla postoupena NSS, neboť lhůta k doplnění a rozšíření žaloby o žalobní body žalobkyni již marně uplynula. Krajský soud ovšem takto nepostupoval a vyzval žalobkyni svým usnesením ze dne 13.2.2008 k doplnění a konkretizaci žaloby, kdy k doplnění, opravě a konkretizaci žaloby krajský soud stanovil soudcovskou lhůtu 15 dnů ode dne doručení usnesení, což žalobkyně splnila, neboť dne 4.3.2008 osobně podala u Okresního soudu v Karlových Varech své podání označené jako „Doplnění k usnesení krajského soudu v Plzni ze dne 13.2.2008 pod sp. zn. 17 Ca 4/2008“, v němž uvedla celou řadu žalobních bodů, navrhla důkazy i žalobní petit. Podle NSS krajský soud svým postupem podle § 37 odst. 5 s.ř.s. (výzvou k doplnění a konkretizaci žaloby) vyvolal v žalobkyni oprávněné očekávání, že provede-li tuto opravu v souladu s jeho pokyny ve stanovené lhůtě, bude její žaloba meritorně posouzena. Přitom však již v té době si krajský soud musel být vědom, že k případnému doplnění žalobních bodů nebude moci v souladu s přísnou koncentrační zásadou vyjádřenou v § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s. přihlédnout. NSS již dříve konstatoval, že takový „překvapivý“ postup odporuje principu legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování, jakož i principu důvěry občanů v právo a za této situace nebylo na místě žalobu odmítnout pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť takový postup by byl v rozporu nejen se smyslem a účelem procesních norem s.ř.s. jako prostředku k ochraně subjektivních práv adresátů veřejné správy, ale i se samotným veřejným subjektivním právem na spravedlivý proces. Z těchto důvodů krajský soud pochybil, pokud se doplněním žaloby nezabýval, a ve světle skutkových okolností daného případu tak odepřel žalobkyni nezákonně přístup k soudu. Závěrem NSS zavázal zdejší soud v souladu s § 110 odst. 3 s.ř.s. tím, že je povinen se zabývat doplněním žaloby žalobkyní ze dne 4.3.2008 a ve světle tam uvedených žalobních bodů meritorně přezkoumat napadené rozhodnutí žalovaného a také rozhodnout o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a odměně ustanoveného zástupce. - pokračování - 4 17A 55/2010 7. Zdejší soud poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 29.9.2009 č.j. 17Ca 4/2008- 86 ze dne 29.9.2009, kdy žalobu zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ustanovenému zástupci žalobkyně v řízení o kasační stížnosti JUDr. Reiserovi přiznal odměnu ve výši 1.904,-Kč. I když se zdejší soud opravdu snažil postupovat ve smyslu § 110 odst. 3 s.ř.s. (vázanost krajského soudu právním názorem vysloveným NSS ve zrušovacím rozhodnutí), nemohl přehlédnout rozporuplnost shora citovaných názorů NSS vyjádřených v odůvodnění rozsudku č.j. 4 Ads 94/2008-65 ze dne 27.2.2009, kdy zejména byla nad zákonnou lhůtu stanovenou v § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s. vyjadřující přísnou koncentrační zásadu (rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro podání žaloby (tedy ve lhůtě do dvou měsíců, jak vyplývá z ust. § 72 odst. 1 s.ř.s.)) povýšena lhůta stanovená soudcem v usnesení, jímž byla žalobkyně vyzvána k doplnění podané žaloby neobsahující žádný žalobní bod v době, kdy zdejšímu soudu nebylo známo datum doručení napadeného rozhodnutí žalobkyni, tedy ani lhůta, do které bylo možno podanou žalobu doplnit, tudíž ani nebylo možno žalobu odmítnout bez zjištění této rozhodné skutečnosti, tj. data doručení napadeného rozhodnutí, i přes názor NSS shora citovaný.

8. Ustanovenému zástupci žalobkyně pro řízení o kasační stížnosti byla výrokem III. rozsudku zdejšího soudu ze dne 29.9.2009 přiznána odměna, proto mu byl samozřejmě doručen (5.11.2009) i tento rozsudek, stejně jako žalobkyni a žalovanému. Poté advokát JUDr. Reiser podal proti uvedenému rozsudku dne 12.11.2009 kasační stížnost a k výzvě soudu sdělil, že se původně domníval, že ustanovení jako zástupce žalobkyně trvá po celé řízení až do pravomocného skončení, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně podala dne 18.11.2009 vlastní kasační stížnost, žádal, aby k jeho podání doručenému soudu dne 12.11.2009 nebylo přihlíženo, protože mu nebyla žalobkyní udělena plná moc. Žalobkyně také podala kasační stížnost, avšak opožděně, tedy až po zákonné lhůtě, proto byla její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 8.1.2010 zamítnuta a věc byla předložena NSS dne 4.2.2010 k rozhodnutí.

9. NSS poté rozsudkem č.j. 3 Ads 12/2010-122 ze dne 25.8.2010 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2008, č. j. 17 Ca 4/2008-26 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že zjistil, že důvodná kasační stížnost byla podána oprávněnou osobou a je přípustná za podmínek ust. § 102 a § 104 s.ř.s. NSS také vyjádřil podiv nad tím, že zdejší soud napadený rozsudek doručil nejen žalobkyni osobně, ale i ustanovenému zástupci, a sám si odpověděl, že zřejmě proto, že mu výrokem III. přiznal odměnu za zastupování v řízení o prvotní kasační stížnosti. Dále bylo uvedeno, že problémem trvání zastoupení ve fázi řízení o žalobě probíhající po zrušení rozhodnutí krajského soudu se NSS ve své judikatuře již zabýval a dospěl k závěru, že advokát zastupující žalobce na základě plné moci pro řízení o kasační stížnosti je oprávněn k zastupování v řízení o žalobě podle s.ř.s. před krajským soudem i poté, kdy původní rozhodnutí krajského soudu bylo ke kasační stížnosti zrušeno (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18.12.2008, č. j. 8 Azs 16/2007 - 158). K témuž závěru NSS dospěl i pro situaci, kdy je advokát žalobci ustanoven soudem pro řízení o kasační stížnosti, v němž bylo původní rozhodnutí krajského soudu zrušeno (viz rozsudek NSS ze dne 22.4.2010, č. j. 4 Azs 6/2010- 42, přístupný na www.nssoud.cz). Současně bylo vytčeno zdejšímu soudu, že doručil rozsudek z 29.9.2009 i žalobkyni, ačkoli se nejednalo o případ, kdy by měla - pokračování - 5 17A 55/2010 žalobkyně něco po doručení rozsudku osobně vykonat, protože její zastoupení na základě názoru vyjádřeného v rozsudku NSS z 22.4.2010 č.j. 4 Azs 6/2010-42 trvalo i v dalším řízení o žalobě. Na doručení napadeného rozsudku do vlastních rukou žalobkyně je třeba nahlížet jako na neúčinné a nezpůsobující žádné právní následky, proto neměla být kasační stížnost žalobkyně posuzována z hlediska včasnosti, když byla včasná kasační stížnost podána ustanoveným zástupcem. Krajský soud proto žalobkyni i ustanoveného zástupce JUDr. Reisera neprávně poučil, že vztah zastoupení již netrvá, v důsledku čehož ustanovený advokát požádal krajský soud o to, aby k jeho kasační stížnosti nepřihlížel, proto není třeba k jeho podání ze dne 2. 12. 2009 přihlížet, neboť se zřetelem ke všem okolnostem nevyjadřuje vůli žalobkyně, za niž ustanovený zástupce v té době jednal. Krajský soud se neřídil závazným právním názorem NSS vysloveným v rozsudku ze dne 27.2.2009 a nezabýval se doplněním žaloby žalobkyní ze dne 4.3.2008, tudíž rozsudek krajského soudu ze dne 29.9.2009 je nepřezkoumatelný a také se jednalo o nezákonný procesní postup krajského soudu spočívající v naprosto zjevném nerespektování závazného právního názoru NSS vysloveného v jeho prvotním rozsudku ve věci z 27.2.2009. Krajský soud byl zavázán, že je v tomto řízení povinen řídit se závazným právním názorem vysloveným v prvotním rozsudku NSS v této věci a věcně posoudit žalobu včetně žalobkyní doplněných žalobních bodů v podání ze dne 4.3.2008 a také rozhodnout i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti a odměně ustanoveného zástupce advokáta JUDr. Pavla Reisera za úkony právní služby učiněné v tomto řízení (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

10. Pro zdejší soud je však ale velmi překvapující argumentace NSS ohledně dalšího zastupování žalobkyně advokátem v této věci odkazující na názor vyjádřený v rozsudku NSS ze dne 22.4.2010, ačkoliv v této věci byl rozsudek vyhlášen zdejším soudem více jak 6 měsíců před tímto datem a rovněž v té době byla posuzována i oprávněnost advokáta podat kasační stížnost proti rozsudku, který byl vyhlášen poté, co bylo 27.2.2009 zrušeno NSS rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 21.3.2008, proti němuž byla podána 4.4.2008 kasační stížnost a pouze pro řízení o ní byl advokát JUDr. Reiser ustanoven zástupcem žalobkyně. Zdejší soud, ani vyřizující samosoudce, však není nadán schopností předvídat, jaký názor v budoucnu zaujme NSS, aby mohl s předstihem prozíravě postupovat podle názoru, který bude vyjádřen až několik měsíců poté. Retroaktivita není v právním řádu ČR přípustná, avšak NSS to přesto nebrání odkázat na jeho názor vyjádřený až v rozsudku ze dne 22.4.2010, ačkoliv v této věci bylo rozhodnuto rozsudkem 29.9.2009 a poté zdejší soud v listopadu 2009, tedy 5 měsíců předtím, posuzoval oprávněnost podání kasační stížnosti advokátem, který pro podání kasační stížnosti proti rozsudku z 29.9.2009 nebyl ustanoven soudem jako zástupce žalobkyně, ani nebyl zmocněn žalobkyní k zastupování na základě plné moci.

11. V této věci vedené u zdejšího soudu nadále pod sp.zn. 17A 55/2010 bylo po doručení rozsudku NSS z 25.8.2010 nejprve zvažováno, zda je skutečně krajský soud vázán právním názorem NSS, jestliže není v souladu s příslušnými ustanoveními zákona, zejména s § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s. s ohledem na § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Přestože zdejší soud svůj názor v této věci nezměnil a na svém názoru vyjádřeném zejména ve zrušeném usnesení č.j. 17A 4/2008-26 ze dne 21.3.2008 stále trvá, v zájmu žalobkyně se podřídil názoru NSS vyjádřenému v rozsudku č.j. 4 Ads 94/2008-65 ze dne 27.2.2009, kdy ze správných zjištění nebyl učiněn závěr, který by respektoval zejména obsah § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s., ač v řízení o žalobě se uplatňuje dispoziční a koncentrační zásada, což zdůraznil i - pokračování - 6 17A 55/2010 NSS, a meritorně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2007 s přihlédnutím k poprvé uplatněnému jakémukoli žalobnímu bodu až v podání žalobkyně ze dne 4.3.2008 (tj. doplnění žaloby adresované a doručené NSS dne 9.1.2008), ačkoliv zákonná dvouměsíční lhůta k podání a tedy i k doplnění žaloby o žalobní body uplynula již dne 28.1.2008 (§ 71 odst. 2 věta třetí a § 72 odst. 1 s.ř.s.).

12. Napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2007 soud shledal jako nezákonné, jelikož žalovaný odvolání žalobkyně datované 19.10.2007 a podané doporučeně k přepravě Poště Karlovy Vary 1 dne 20.10.2007 (R 061442) v předmětném rozhodnutí hodnotil jako podané v zákonné lhůtě, ačkoliv i Magistrát při postoupení odvolání žalobkyně v podání dne 26.10.2007 uvedl, že žadatelka, tj. žalobkyně, se odvolala po zákonné lhůtě. Z doručenky připojené u rozhodnutí Magistrátu napadeného odvoláním vyplývá, že žalobkyni bylo rozhodnutí datované 2.10.2007 a vypravené 3.10.2007 doručeno dne 4.10.2007, tudíž zákonná 15-ti denní lhůta k odvolání počala běžet dne 5.10.2007 a poslední den této lhůty připadl na pátek 19.10.2007. Žalovaný tuto rozhodnou skutečnost nezhodnotil správně, ani se nezabýval skutečností, že obsah odvolání žalobkyně z 19.10.2010 (odvolává se proti rozhodnutí Magistrátu ze dne 2.10.2007, který zastavil řízení ve věci její žádosti o poskytnutí příspěvku na péči) naprosto neodpovídá ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu, jelikož bylo pouze tzv. blanketní, a tudíž ani nemohlo být postupováno dle § 89 odst. 2 věta druhá správního řádu (správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává odvolací správní orgán jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem). Přesto žalovaný ve věci rozhodl dne 23.11.2007 a potvrdil rozhodnutí Magistrátu vydané dne 3.10.2007 a odvolání žalobkyně zamítl s tím, že nedošlo ze strany prvoinstančního správního orgánu (tj. Magistrátu) k procesnímu pochybení a byly respektovány hmotně právní předpisy. Ani s tímto závěrem žalovaného nelze souhlasit, jelikož již Magistrát ve svém rozhodnutí ze dne 2.10.2007 pochybil, když řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu s odůvodněním uvedeným shora v odstavci l. V zákoně č. 108/2009, o sociálních službách (dále jen zákon), je okruh oprávněných osob, jimž jsou sociální služby a příspěvek na péči poskytovány při splnění podmínek v tomto zákoně, vymezen v § 4 odst. l písm. a) až f), přičemž dle písm. a) se jedná o osobu, která je na území ČR hlášena k trvalému pobytu podle zvláštních právních předpisů. Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku, jak je stanoveno v § 7 odst. 3 zákona. Žalobkyně však splňuje jak podmínku trvalého pobytu na území ČR (v Karlových Varech přihlášena od 17.10.1994), tak i podmínku věku, protože je starší jednoho roku. Podmínka pobírání důchodu od nositele pojištění v ČR není v tomto zákoně požadována. Soud proto připomíná, že pouze do 31.12.2006 byla podmínka pobírání důchodu od nositele pojištění v ČR vázána na dávku zvýšení důchodu pro bezmocnost upravenou v § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, avšak od nabytí účinnosti zákona dnem 1.1.2006 již není důvod zohledňovat pobírání důchodu, neboť rozhodující skutečnosti jsou obsaženy v § 4 (okruh oprávněných osob) a § 7-10 (podmínky nároku na příspěvek na péči) zákona. Soud ani neshledal žádný zákonný důvod pro aplikaci Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14.6.1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, jelikož žalobkyní požadovaná dávka „příspěvek na péči“ nepodléhá předmětnému Nařízení s ohledem na zákonem požadovaný trvalý pobyt žalobkyně v ČR. Vyloučením žalobkyně z okruhu oprávněných osob ve smyslu zákona, proto došlo ke zkrácení jejích práv, tudíž bylo soudem rozhodnuto o zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2007, jak uvedeno - pokračování - 7 17A 55/2010 ve výroku I. rozsudku (§ 78 odst. 1 věta první, odst. 4 s.ř.s.), když i žalobkyně se dožadovala zrušení tohoto rozhodnutí v podání ze dne 4.3.2008.

13. Žalovaný tedy nejprve správně vyhodnotí včasnost odvolání žalobkyně a teprve poté rozhodne ve smyslu § 90 správního řádu o zamítnutí odvolání žalobkyně, jestliže bylo podáno opožděně, nebo v případě včas podaného odvolání zruší napadené rozhodnutí Magistrátu ze dne 2.10.2007 a věc mu vrátí k novému projednání s tím, aby bylo zjištěno, zda je žalobkyně osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby či nikoliv a poté rozhodne o žádosti žalobkyně o příspěvek na péči. V dalším řízení se žalovaný správní orgán bude řídit právním názorem soudu vyjádřeným v tomto rozsudku, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s.ř.s.

14. Soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1, kdy žalobkyně i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

15. Žalobkyni byl pro řízení o kasační stížnosti ze dne 3.4.2008 ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s.ř.s.). Soud proto určil odměnu advokátovi v souladu s jím předloženým vyúčtováním ze dne 23.7.2009 částkou 2 x 500,-Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis a podání kasační stížnosti), a 2 x 300,-Kč na úhradu hotových výdajů, což je v souladu s § 9 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a dále částkou 304,-Kč, tj. DPH ve výši 19%, neboť ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (u zdejšího soudu vedeno pod Spr.č. 1239/2007), tedy celkem 1.904,-Kč. Tato částka (výrok II.rozsudku) byla vyplacena z účtu zdejšího soudu dne 21.12.2009, proto ohledně ní nebyla stanovena lhůta k její úhradě.

16. Zdejší soud sice žalobkyni k její žádosti při podání kasační stížnosti dne 4.4.2008 ustanovil pouze pro řízení o kasační stížnosti zástupcem jmenovaného advokáta, avšak dle názoru NSS zastupování žalobkyně trvalo i po skončení řízení o kasační stížnosti, proto byla JUDr. Reiserovi přiznána odměna i za další zastupování v souladu s jím předloženým vyúčtováním ze dne 26.11.2010 v celkové výši 960,-Kč (500,- Kč za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti 12.11.2009), 300,-Kč na úhradu hotových výdajů a 160,-Kč, tj. DPH ve výši 20%). Předmětná částka bude vyplacena z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě (výrok III. rozsudku), kterou soud považuje za přiměřenou.

17. O nákladech řízení o žalobě bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měla plný úspěch žalobkyně, která náhradu nákladů řízení nepožadovala (viz doplňující rozsudek v této věci ze dne 7.2.2011 – výrok IV.).

18. Závěrem soud pouze připomíná, že v rozhodnutí ze dne 29.9.2009 žalobkyni upozornil na možnost bez ohledu na výsledek tohoto řízení podat kdykoli znovu žádost o příspěvek na péči u příslušného správního orgánu (Magistrát) a bylo pouze věcí žalobkyně, zda tak učinila či nikoliv. - pokračování - 8 17A 55/2010

Poučení

: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím podepsaného soudu ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2). Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná a dále je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 104 odst. 2,3 s.ř.s.). V Plzni dne 31. ledna 2011 JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudkyně Martina Kerberová