17 A 63/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: J.P., zastoupeného: Mgr. Jan Lehovec, advokát, Dlážděná 4/1586, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, IČ 70891168, Závodní 353 /88, 360 21, Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2015 č.j. 1919/DS/15-7, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á n á r o k na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, odboru právního, č.j. 98975/2014/OP/EVKA-15, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125 odst. 1 písm. e) bod první zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), pro porušení § 3 odst. 3 písm. a) zákona, přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod čtvrtý zákona pro porušení § 18 odst. 3 zákona a přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona pro porušení § 6 odst. 8 písm. a) a § 6 odst. 12 zákona. Žalobce namítal, že když mu bylo doručováno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení na adresu … fikcí, na této adrese se nezdržoval, fakticky tam nebyl a byl dlouhodobě v zahraničí, tudíž o vydání oznámení nevěděl. Podle žalobce zde absentuje jeho zavinění, fikce doručení nemohla nastat, proto ke dni spáchání přestupku je třeba vycházet z toho, že řidičské oprávnění měl. Žalobce dále připomněl, že z doručenky připojené k oznámení vyplývá, že po uložení zásilky nebyla tato vhozena do poštovní schránky žalobce, co podle žalobce samo o sobě znamená, že oznámení nebylo doručeno řádně. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 25.8.2011 č.j. 7As 57/2011-77. Žalobce rovněž namítal, že odvolací orgán žalobci neposkytl dostatečný prostor k odstranění vad původního blanketního odvolání. Žalobce připomněl, že byl ve správním řízení zastoupen pouze obecným zmocněncem, tedy osobou bez právního vzdělání. Požádal o třicetidenní lhůtu k doplnění odvolání. Podle žalobce správní orgán ani řádně žalobce nevyzval k doplnění blanketního odvolání v rozporu s § 37 odst. 3 správního řádu, když správní orgán vůbec nepoučil žalobce o tom, jak by měl doplnění provést, a za nedostatečné považuje žalobce poučení zformulované tak, že pokud žalobce ve stanovené lhůtě podané odvolání nedoplní, správní orgán na něj bude brát zřetel v podobě, v jaké jej obdržel. Rovněž žalobce připomněl, že dopisem ze dne 13.6.2015 reagoval jeho obecný zmocněnec na tuto výzvu. Vysvětlil v ní, proč je stanovená pětidenní lhůta nepřiměřeně krátká (vzhledem k složitosti, závažnosti věci a z důvodu zajištění podkladů). Závěrem žádosti zmocněnec uvedl, že očekává, že pokud by odvolání trpělo vadami, bude vyzván k nápravě. Současně žalobce správnímu orgánu sdělil, že nebude činit ve věci žádné jiné kroky a předpokládá, že jsou prozatím pozastaveny veškeré lhůty, než bude rozhodnuto o jeho žádosti o prodloužení lhůty z pěti dnů na třicet. Správní orgán na toto podání žalobce nereagoval. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že oznámení bylo žalobci doručováno na adresu trvalého pobytu uvedenou v evidenci obyvatel, přičemž skutečnost, zda měl žalobce zaevidovánu doručovací adresu, není žalovanému známa. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zřejmé, že formu zavinění přestupku zhodnotil správní orgán I. stupně ve vztahu k přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod první zákona jak o nedbalost nevědomou, tedy přijal tvrzení žalobce, že o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče nevěděl, přesto mít povědomí o stavu bodů v evidenční kartě je záležitostí každého aktivního řidiče. Ani žalovaný nezpochybnil, že žalobce o této skutečnosti nevěděl, nicméně z okolností posuzované věci je evidentní, že toto vědět mohl a měl. Vzhledem k § 3 zákona o přestupcích dospěl žalovaný k závěru, že v projednávané věci z hlediska zavinění postačovala nevědomá nedbalost. V replice žalobce zopakoval, že dle jeho názoru nastane fikce doručení pouze při kumulativním splnění všech podmínek stanovených v § 23 a § 24 odst. 1 správního řádu. Součástí správního spisu je oznámení o přestupku ze dne 27.10.2014, podle kterého v tento den 11:33 hod. žalobce řídil osobní motorové vozidlo Aston Martin RZ … na silnici R6 na 143 km směrem na Karlovy Vary, kde je maximální dovolená rychlost 130 km/h a zde mu byla zařízením Rämer 10 naměřena rychlost 150 km/h, což znamená po odečtení odchylky 145 km/h. Současně při kontrole bylo lustrací zjištěno, že se jedná o neřidiče, že má platnou blokaci od 25.1.2014. Současně žalobce neměl předložit ke kontrole řidičský průkaz. K tomu je zde radarový záznam o přestupku včetně fotografie změřeného vozidla a úřední záznam policie ze dne 27.10.2014, podle něhož měl řidič na místě uvádět, že neví o tom, že má platnou blokaci řidičského oprávnění. Dále je zde evidenční karta řidiče zaznamenávající blokaci od 25.1.2014 z důvodu dosažení bodového hodnocení. Správní orgán I. stupně zahájil řízení o přestupcích, předvolal žalobce k jednání, na což žalobce reagoval předložením plné moci pro obecného zmocněnce M.Z. ze dne 20.1.2015. Při jednání dne 22.1.2015 zmocněnec uváděl, že žalobce o vybodování nevěděl. Správní orgán doplnil řízení o zprávu Městského úřadu Sokolov ze dne 13.3.2015, kde se uvádí, že oznámení o dosažení dvanácti bodů bylo doručeno fikcí, řidičský průkaz žalobce neodevzdal a námitky si nepodal. I přesto, že pak byl později stavěn hlídkou Policie České republiky (dále jen „policie“) a dozvěděl se o dosažení dvanácti bodů, neodevzdal svůj řidičský průkaz, pouze zažádal o kopii spisu. Byla mu zaslána kopie oznámení o dosažení dvanácti bodů ze dne 29.11.2013 a kopie přední strany obálky, ze které je zřejmé, že byla zásilka uložena spolu s poučením od 8.1.2014 na adrese žalobce ... Současně byla předložena kopie žádosti zaslaná Městskému úřadu Sokolov žalobcem dne 25.11.2014. Zde žalobce uváděl, že od roku 1972 nebydlí na adrese, na kterou byl dopis zaslán, emigroval do zahraničí, kde žije dodnes. Do České republiky jezdí pouze přechodně a zdržuje se krátkodobě v Praze. Při jednání dne 30.3.2015 zmocněnec zopakoval, že žalobci nebylo oznámení o vybodování doručeno ani fikcí, protože oznamoval svou přechodnou adresu dálniční policii, která měla tuto skutečnost oznámit úřadům, tudíž nevěděl a nemohl vědět, že byl vybodován. Žalobce měl za to, že tímto splnil svoji povinnost, když sdělil doručovací adresu. Správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným z výše označených přestupků a v odůvodnění uváděl, že formu zavinění přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu prvního zákona správní orgán hodnotí jako nedbalost nevědomou, neboť obviněný nevěděl, že dosáhl dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče. Měl ale mít povědomí o stavu bodů v evidenční kartě řidiče, je to věcí každého aktivního řidiče. Správní orgán nezpochybňuje, že obviněný v době silniční kontroly o tom, že není držitelem řidičského oprávnění, nevěděl. Správní orgán je však názoru, že toto vědět měl a mohl. Především ti řidiči, kteří jsou projednáváni za přestupky, jako žalobce, by si měli stav svého konta pravidelně kontrolovat. Zástupce žalobce poukázal při jednání na skutečnost, že písemnosti nebyly žalobci doručeny fikcí, neboť sdělil doručovací adresu policistům. K tomuto správní orgán konstatoval, že pokud se obviněný dlouhodobě zdržuje v zahraničí, musí si zajistit doručování písemností vhodným způsobem tak, aby jej obdržel. Je v zájmu žalobce sdělit orgánům státní správy svou doručovací adresu, která bude uvedena v centrálním registru nebo si zřídit datovou schránku. Žalobce se nemohl spoléhat na policisty, neboť tito nejsou povinni ani příslušní vést evidenci adres kontrolovaných osob. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal zmocněnec odvolání, které bylo blanketní. Uvádělo se v něm, že do třiceti dnů budou doplněny náležitosti podle § 37 odst. 2 správního řádu. Jednalo se o podání ze dne 26.5.2015. Dne 1.6.2015 vydal správní orgán I. stupně výzvu, podle níž správní orgán je názoru, že vzhledem k nesložitosti v projednávané věci byla lhůta k prostudování napadeného rozhodnutí dostatečná, tudíž se žalobce vyzývá k doplnění odvolání do pěti pracovních dnů od obdržení výzvy s tím, že pokud žalobce ve stanovené lhůtě neučiní, správní orgán na odvolání bude brát zřetel v podobě, v jaké jej obdržel. Žalobce na toto reagoval podáním ze dne 13.6.2015, kde uváděl, že ve svém odvolání uváděl lhůtu třicet dnů, tato délka je z důvodu závažnosti, složitosti věci a nutnosti zajištění podkladů pro odvolání a současně v zákonem stanovené délce třiceti dnů, kdy tyto lhůty upravuje správní řád, jimiž se má řídit jak správní orgán, tak i občan. V žádném případě žalobce nesouhlasí s tvrzením, že se jedná o lhůtu obstrukční, neboť jde o lhůtu uvedenou ve správním řádu. Žalobce tedy nesouhlasil se zkrácením lhůty. Dále žalobce dne 9.7.2015 žádal, aby příslušný správní orgán nerozhodoval ve věci jeho odvolání v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o žalobcem namítané podjatosti pracovnice E.K. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný poukázal na ustanovení § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., podle něhož pozbývá řidič řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo oznámení o dosažení počtu dvanácti bodů doručeno, tedy v daném případě žalobce pozbyl řidičské oprávnění 25.1.2014. Porušení této povinnosti má žalovaný za prokázané výpisem z evidenční karty řidiče a prokázáním doručení oznámení o dosažení dvanácti bodů. Z výpisu z evidenční karty je rovněž patrné, že žalobce je držitelem řidičského průkazu příslušného čísla, který v den kontroly hlídce police nepředložil s tím, že jej založil při stěhování. Dále bylo konstatováno, že v daném případě bylo podáno žalobcem blanketní odvolání, které neobsahovalo údaje, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost prvostupňového rozhodnutí či řízení. Správní orgán vyrozuměl žalobce o neakceptování jím navržené pětidenní lhůty, kterou považuje za obstrukční, a vyzval žalobce k doplnění odvolání do pěti dnů od převzetí výzvy a poučil jej o následcích nedodržení v dané lhůtě. Žalovaný připomněl, že podle spisu bylo prvostupňové rozhodnutí zmocněnci žalobce doručeno 13.5.2015, blanketní odvolání bylo podáno 6.5.2015 a výzvu k doplnění odvolání převzal žalobce dne 11.6.2015. Konec pětitýdenní lhůty byl 18.6.2015. Z toho podle žalovaného vyplývá, že žalobce měl k odůvodnění svého odvolání více než třicet dní. Žalovaný považuje lhůtu za dostačující a další prodlužování v rozporu se zásadou rychlosti. Třicetidenní lhůta, kterou žalobce považoval za lhůtu zákonnou, je lhůta pro úkony správního orgánu, nikoliv pro některé lhůty ve správním řízení. Ve stanovené lhůtě nebylo žalobcem podání doplněno. Žalobu soud neshledal důvodnou. Soud má za to, že nelze akceptovat tvrzení žalobce, podle kterého absence fikce doručení oznámení o dosažení 12 bodů vyplývá již ze samotné okolnosti, že zásilka nebyla po uplynutí úložní lhůty vložena do schránky. Rovněž tak nelze dovodit, že žalobce v době doručování měl domovní schránku, z pouhé zaškrtnuté příslušné kolonky na doručence, že došlo k oznámení zásilky a k poučení adresáta poštovním doručovatelem. Soud totiž vycházel z ustanovení § 23 odst. 4 správního řádu, podle něhož v případě doručování prostřednictvím poštovního orgánu, se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že oznámení o uložení zásilky s poučením je možné učinit i v případě, že adresát domovní schránku nemá. V takovém případě se oznámení činí na jiné vhodné místo, obvykle na schránky nebo na jiné vhodné místo. Dále je v § 23 odst. 4 správního řádu stanoveno, že písemnost se po uplynutí deseti dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo nebo jinak se vrátí správnímu orgánu, který jej vyhotovil. K tomu jsou ovšem stanoveny podmínky, že je to možné a nevyloučil to správní orgán. V daném případě to správní orgán nevyloučil. Avšak z okolnosti, že se zásilky přesto vrátila jako nedoručená, lze podle názoru soudu dovodit, že právě vhození zásilky do schránky po uplynutí úložní doby možné nebylo. Z pouhé skutečnosti, že je na určitém místě doručování zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s poučením, tedy nelze dovodit, že poštovní schránka tam je. Rovněž z rozsudku NSS, na který poukazuje žalobce v žalobě, čj. 7 As 53/2011-77 ze dne 25.8.2011 (dostupný na www.nssoud.cz), vyplývá, že písemnost může být podle § 24 odst. 1 správního řádu účinně doručena fikcí jen za podmínky, že byla po uplynutí desetidenní úložní doby podle § 23 odst. 4 věty druhé citovaného zákona vložena do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, nevyloučil-li to správní orgán a bylo-li to možné. V průběhu správního řízení nebylo ani žalobcem tvrzeno, že by na adrese svého trvalého pobytu žalobce měl mít domovní schránku. Naopak žalobce opakovaně uváděl, že se dlouhodobě zdržuje v cizině, a dále že policistům uváděl adresu přechodného pobytu, kam mu mělo být dle jeho názoru doručováno. Jak správně uvedl správní orgán prvního stupně, policie není správním orgánem evidence pobytů, tudíž správní orgány nejsou v jiných řízeních zavázány k doručování na takto sdělenou adresu. Tyto žalobcem uváděné okolnosti ho tedy nemohou vyvinit z přestupku. Není důvodná ani námitka, že se správní orgány nezabývaly absencí zavinění. Touto otázkou se správní orgán I. stupně se dostatečně zabýval a ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že se v dané věci jednalo o zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, tedy žalobce, jakožto osoba páchající přestupky, měl a mohl vědět, že bylo dosaženo dvanácti bodů. Pokud často žalobce cestoval, mohl a měl si zajistit doručování takovým způsobem, aby měl možnost se s případnými zásilkami správních orgánů seznámit. Ohledně blanketního odvolání žalobce, výzva správního orgánu I. stupně k doplnění důvodů odvolání ve lhůtě 5 dní od doručení výzvy byla dle názoru soudu v souladu se zákonem. I přesto, že byla lhůta zkrácena na pět dní oproti žalobcem požadovaným 30 dnům, od doručení prvostupňového rozhodnutí dne 25.5.2015 do vydání odvolacího rozhodnutí dne 20.8.2015 uplynuly tři měsíce. Žalobce měl tudíž k formulaci odvolacích důvodů dostatečný časový prostor. Pokud jde o poučení, že pokud žalobce nedoplní odvolání, bude posuzováno v té podobě, v jaké bylo předloženo, soud má za to, že tento způsob poučení je dostačující, neboť nelze poučovat předem, jak bude ve věci správní orgán rozhodovat. V doplnění žaloby žalobce poukazoval na to, že nebyl informován o předání spisu odvolacímu orgánu. Ve správním spisu u sdělení žalobci o postoupení věci absentuje doručenka. Na druhé straně žalobci muselo být postoupení zjevně známo, jak vyplývá z jeho posledního podání ze dne 13.7.2015, kde žalobce výslovně hovořil o tom, že spis byl již předán a žádal o posečkání s rozhodnutím do vyřízení námitky podjatosti vůči pracovnici prvostupňového orgánu. Absence dokladu o doručení sdělení o postoupení věci není vadou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 21. října 2016 Za správnost vyhotovení: Mgr. Jana Komínková, v.r. Martina Kerberová samosoudkyně