17 A 83/2018

Rubrum

č. j. 17 A 83/2018 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: J.R., narozený dne … bytem … zastoupený advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným, sídlem Paroubkova 228, 344 01 Domažlice proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2018, č. j. MF-4199/2018/3902-4 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2018, č. j. MF-4199/2018/3902-4 se z r u š u j e a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Bc. Vladimíra Volného do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 29.1.2018 čj. 5602-2/2018-900000-314, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Celního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 1. 2. 2017 čj. 2613-22017-540000-12 o zastavení řízení o přestupku podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 2 17 A 83/2018 2. Žalobce prostřednictvím své žaloby nejdříve namítal, že žalovaný dospěl k nesprávnému závěru o dodržení subjektivní dvouměsíční lhůty pro zahájení přezkumného řízení. I kdyby obstála argumentace žalovaného v tom směru, že neměl k dispozici správní spis a rozhodnutí CUKV č.j. 2613-2/2017, kdy Krajský soud v Plzni přípisem ze dne 24.11.2017, č.j. 17 A 7/2016-97 sděluje, že GŘC do spisu doložilo již rozhodnutí CUKV č.j. 2613- 2/2017-540000-12 ze dne 1.2.2017. Nelze tak akceptovat závěr žalovaného o tom, že snad o nezákonném rozhodnutí GŘC nevědělo až do doby vydání rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30.11.2017, č.j. 17 A 7/2016-106. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30.11.2017 totiž vyplývá, že při jednání před krajským soudem dne 20.11.2017 vyšlo najevo, že po zrušovacím rozsudku Krajského soudu v Plzni GŘC a CUKV v řízení pokračovaly, vydaly nová rozhodnutí o věci a správní řízení tímto bylo pravomocně ukončeno. Za dané situace by bylo absurdní se domnívat, že GŘC nemohlo posoudit zákonnost rozhodnutí CUKV č.j. 2613-2/2017-540000-12 ze dne 1.2.2017 dříve, než na základě následného podnětu CUKV. Nelze akceptovat závěr žalovaného o tom, že i kdyby GŘC o vydání rozhodnutí mohlo vědět, nemělo informace o tom, že bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, jelikož neznalo jeho obsah. GŘC prokazatelně mělo informace a dokumenty o tom, že rozhodnutí CUKV č.j. 2613-2/2017-540000-12 ze dne 1.2.2017 je nezákonné nejpozději ke dni 24.11.2018, kdy vyžádal předmětné rozhodnutí CUKV č.j. 2613-2/2017-540000-12 ze dne 1.2.2017CUKV č.j. 2613-2/2017-540000-12 ze dne 1.2.2017 a předložil jej Krajskému soudu v řízení sp.zn. 17 A 7/2016, když zároveň GŘC vystupoval jako žalovaný a věděl tedy, že probíhá soudní řízení správní a nemohla tak uběhnout prekluzivní lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupek. Žalobce považuje za absurdní argumentaci, že snad mělo GŘC, které disponuje právně vzdělaným aparátem, vyčkávat na závěry, vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30.11.2017, č.j. 17 A 7/2016-106 úřadu. Tomu odporují i závěry žalobce odkazuje na závěry, vyslovené rozsudku NSS, č.j. 9 As 183/2014-34, podle něhož "za den, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004, je třeba považovat den, kdy správní orgán získal dokumenty a informace, z nichž později usoudil, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy." O důvodech pro zahájení přezkumného řízení se správní orgán dozvěděl podle žalobce nejpozději dne 24.11.2017 (když jako žalovaný v soudním řízení správním u KS Plzeň předložil rozhodnutí CUKV č.j. 2613-2/2017-540000-14 ze dne 1.2.2017. Za takového stavu bylo zkrácené přezkumné řízení zahájeno vydáním rozhodnutí opožděně až dne 29.1.2018, když subjektivní dvouměsíční lhůta uplynula dnem 24.1.2018 a závěr žalovaného je tak nesprávný. Podle žalobce bylo namístě provést důkaz zejména spisem KS v Plzni sp. zn. 17 A 7/2016 a žalobce považoval za nepřípustné, že mohl předkládat důkazy až v odvolacím řízení. Podle žalobce nebylo mu umožněno předložit důkazy o uplynutí prekluzivní lhůty. Žalobce se také neztotožnil se závěrem žalovaného o analogickém použití § 124a daňového v oblasti správního trestání. Podle žalobce analogii k daňovému řádu nelze použít, neboť ta je v oblasti trestního práva zakázána k tíži obviněného.

3. Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že subjektivní lhůta počíná běžet od okamžiku, kdy se příslušný správní orgán dozvěděl o důvodu pro zahájení řízení, tedy až po předběžném posouzení věci, kdy dospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Vydání rozhodnutí je okamžik rozhodný pro běh roční objektivní lhůty. Podle žalovaného GŘC mohlo mít pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí CÚKK ze dne 1. 2. 2017 nejdříve na základě podnětu CÚKK doručeného dne 22. 1. 2018. za počátek lhůty nelze podle žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 3 17 A 83/2018 naopak považovat den, kdy GŘC doložilo rozhodnutí CÚKK do spisu KS v Plzni na základě požadavku vysloveného při jednání před soudem dne 20. 1. 2017. V daném okamžiku totiž GŘC neprovádělo žádné prověřování zákonnosti rozhodnutí CÚKK, nemělo k tomu žádnou povinnost, pouze se s ním mohlo seznámit. GŘC rozhodnutí po obsahové stránce nijak nepřezkoumávalo. S ohledem na uvedené nepovažuje žalovaný za nutné k tomuto jakkoli doplňovat dokazování, neboť předání rozhodnutí KS v Plzni nemá na běh subjektivní lhůty vliv. po obsahové stránce jsou rozhodnutí přezkoumávána až v okamžiku, kdy vznikne nějaká kvalifikovaná pochybnost o jejich správnosti. Pokud bychom měli připustit takový kvalifikovaný okamžik dříve, než je doručení podnětu správního orgánu, musel by být vznik pochybnosti zcela zřejmý a osvědčitelný, což podle žalovaného v dané věci není. Podnět CÚKK je až reakcí na rozsudek KS v Plzni čj. 17 A 7/2016-106 ze dne 30.11.2017, který byl GŘC doručen dne 8.1.2017. Podle žalovaného byly splněny podmínky pro konání zkráceného přezkumného řízení, neboť porušení právního předpisu bylo zjevné ze spisu a nebylo co dále dokazovat.

4. V replice žalobce uvedl, že poukázal na rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2015 čj. 6 As 89/2015- 51, podle něhož "Počátek běhu subjektivní lhůty musí být nějak objektivizován. Pokus objektivizovat ji stanoviskem interního a do věci fakultativně zapojeného poradního útvaru předsedy stěžovatele je ve skutečnosti otevřením prostoru pro nelimitovanou svévoli. Jediná smysluplná objektivizace začátku běhu subjektivní lhůty spočívá v určení okamžiku, kdy se informace zakládající důvod pro zahájení přezkumného řízení dostala do povědomí orgánu oprávněného takové přezkumné řízení zahájit." Z toho je zřejmé podle žalobce, že posledním možným okamžikem, kdy GŘC bylo informováno o tom, že v dané věci le zahájit přezkumné řízení, je datum 24. 11. 2017 či dříve, kdy se rozhodnutí CÚKV čj. 2613-2/2017-540000-12 ze dne 1. 2. 2017 dispozice GŘC, bez ohledu na to, zda a kdy obdrželo GŘC podnět od CUKV. Žalobce má navíc za to, že GŘC, které vedlo spor proti žalobci ve věci vedené před KS v Plzni pod sp. zn. 17 A 7/2016, mělo detailní znalost správního spisu. Žalobci bylo v dané věci upřeno zkráceným přezkumným řízením právo 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 76 s.ř.s..

6. Soud rozhodl o věci podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

7. Žalobu soud shledal důvodnou.

8. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů lze usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci.

9. Soud v daném případě ze správního spisu zjistil, že žalobce v odvolání argumentoval obdobně jako v žalobě a současně navrhl důkaz spisem KS v Plzni sp. zn. 17 A 7/2016 za účelem prokázání počátku běhu subjektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení. Žalovaný logicky nezdůvodnil v napadeném rozhodnutí, proč neprovedl tento důkazní návrh. Ve výše shrnutém vyjádření k žalobě označil důkazní návrh za nadbytečný proto, že si byl (pozdějším) počátkem běhu lhůty jist bez důvodných pochybností. Takové odůvodnění neprovedení důkazu je zcela neakceptovatelné, nepřezkoumatelné a nese znaky libovůle správního orgánu. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 4 17 A 83/2018 10. Zároveň toto nasvědčuje nedostatečnému skutkovému zjištění, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že již při ústním jednání ve věci vedené pod sp. zn. 17 A 7/2016 bylo poukázáno na možnou nezákonnost nového rozhodnutí CÚ o zastavení řízení o přestupku v době, kdy probíhá řízení o kasační stížnosti. Jednání byl přítomen právě příslušný správní orgán - GŘC, který poté po více než 2 měsících zahájil správní řízení. Za účelem prokázání, zda se tento příslušný správní orgán při soudním jednání ve spojení s žalobcem zmíněným předložením nezákonného rozhodnutí soudu, mohl tímto kvalifikovaně seznámit s důvodem nezákonnosti, je nezbytné doplnit v tomto směru skutkové zjištění, zejména provést žalobcem navržený důkaz soudním spisem sp. zn. 17 A 7/2016.

11. Žalovaný správně poukazuje na okolnost, že podle judikatury NSS je za okamžik počátku subjektivní lhůty považován den, kdy správní orgán získal dokumenty a informace, z nichž později usoudil, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Z formulace "z nichž později usoudil" však jasně vyplývá, že počátek běhu subjektivní lhůty nelze odvozovat teprve "po předběžném posouzení věci, kdy dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy", jak uvádí žalovaný ve vyjádření k žalobě. Rozhodující je prokázání, kdy příslušný orgán měl potřebnou informaci a dokumenty. Na žalovaném bude nyní zjistit a zdůvodnit, zda potřebná informace nebyla sdělena správnímu orgánu již při jednání soudu a zda k tomu potřebný dokument nepředstavuje samotné nezákonné rozhodnutí CÚ, které příslušný správní orgán vzápětí po soudním jednání obstaral.

12. V souladu s tímto právním názorem považuje soud napadené rozhodnutí za nezákonné podle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s.ř.s. V novém rozhodnutí žalovaný doplní řízení v potřebném rozsahu za účelem zjištění přesného okamžiku počátku běhu subjektivní lhůty, zejména provede navržený důkaz spisem zdejšího soudu sp. zn. 17 A 7/2016 vč. zvukového záznamu z ústního jednání.

13. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud podle § 76 s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně zavázal žalovaného výše uvedeným právním názorem.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., a žalobci, jenž měl ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek a dále za náklady právního zastoupení sestávající ze 3 úkonů právní služby po 3.100,- Kč a 3 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené o DPH.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Plzeň 23. srpna 2019 Mgr. Jana Komínková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 5 17 A 83/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.