17 Ad 21/2025

Rubrum

č. j. 17 Ad 21/2025 - 87 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: L. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 26. 2. 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce byl v roce 2024 shledán invalidním v prvním stupni. Dne 30. 10. 2024 požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu. Rozhodnutím žalované č. j. X. ze dne 29. 11. 2024 byla žalobcova žádost zamítnuta s tím, že mu nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť na základě posudku lékaře Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 2 17 Ad 21/2025 Institutu posuzování zdravotního stavu dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 45 %, což podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě prvního stupně.

2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami. Uvedl, že se jeho zdravotní, a především psychický stav neustále zhoršuje. Od rána má velké bolesti v oblasti obou zápěstí a bez použití léků není schopen fungovat ani při běžných činnostech. Stupeň invalidního důchodu mu měl být zvýšen minimálně na druhý stupeň. Žalovaná dne 26. 2. 2025 námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce spadá pod kapitolu XV. (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (Postižení končetin), položku 4b (Ztuhnutí zápěstního klubu/kloubů) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 15-20 %. Posudkový lékař stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 20 % a dále zvýšil tuto hodnotu o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť přihlédl ke schopnosti žalobce pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Celkově tedy míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 30 %. Rozhodnutím žalované č. j. X. ze dne 11. 3. 2025 byl poté žalobci odňat invalidní důchod.

II. Řízení před soudem

3. Proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025 o námitkách žalobce brojil žalobou. Uvedl, že od začátku roku 2023 nebyl schopen pracovat a byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti, prodělal celkem tři operace rukou. Přestože doufal, že se vrátí do práce, jeho zdravotní stav se nezlepšil a v květnu 2024 přišel o práci. O změnu stupně invalidity požádal, neboť se jeho schopnost pracovat dále zhoršila. Nadále má vážné potíže, které jej omezují v práci i běžném životě. Nedokáže vykonávat svou původní práci ani jinou odpovídající práci. Lékařský posudek neodpovídá skutečnosti a jeho zdravotní omezení nebyla správně posouzena. Žalobce trpí bolestmi, má otoky, v rukou chybí síla a cit, což mu znemožňuje vykonávat běžné činnosti i těžší práci, není schopen vykonávat zaměstnání, pro které má kvalifikaci a praxi.

4. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Shromážděné podklady pro invaliditu vyššího stupně rozhodně nesvědčily. Zkonstatované dominantní postižení v řízení o námitkách posudkový lékař ozřejmil, jeho tíži zároveň zdůraznil volbou horní hranice rozpětí zvolené položky, přičemž procentní bonifikaci určené rozhodující příčiny úbytku pracovní schopnosti současně navýšil o 10 %. Shledané předchozí posudkové nadhodnocení reprezentuje dostatečně aprobovanou okolnost ospravedlňující změnu či zánik invalidity prve uznané. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 3 17 Ad 21/2025 III. Posouzení věci 5. Žaloba není důvodná.

6. Předmětem řízení bylo posouzení otázky, zda byly u žalobce dány důvody pro změnu výše invalidního důchodu. To je jediná otázka řešená v rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025. Odnětí invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 11. 3. 2025 žalobce v tomto řízení nenapadl. Obecná východiska posouzení 7. Žalobce byl invalidní pro invaliditu prvního stupně a měl za to, že z důvodu zhoršení zdravotního stavu u něj došlo ke změně stupně invalidity a že byl invalidní minimálně pro invaliditu druhého stupně. Platí, že tato dávka je podmíněna dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].

8. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

9. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). Okolnosti případu žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 4 17 Ad 21/2025 10. Z uvedených důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce.

11. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesla o 35 %, u žalobce se tak jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise shledala shodně s posudkovým hodnocením prvního stupně dominantní postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu A (Artropatie), položky 1b (středně těžké postižení, s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou, zachovány pohybové schopnosti, snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů nebo prostředků) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. U žalobce se jedná o artropatii, osteoartrózu, primární lokalizovanou, postihující ruce, s postižením dominantním i druhostranné ruky, bez nekrózy či instability kloubu, se středně těžkým postižením. U žalobce jsou zachovány pohybové schopnosti, je ale dáno snížení celkové výkonnosti a některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních pomůcek. Míra poklesu pracovní schopnosti činí u tohoto postižení 20-35 %, přičemž posudková komise setrvala na horní hranici taxačního rozmezí, a to s ohledem na komorbidity žalobce (středně těžká deprese, sklon k závislosti na návykových látkách) a fyzicky (manuálně) náročnou profesi. Posudková komise neshledala podmínky pro použití § 3 odst. 1, 2 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobce činí celkem 35 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně. Žalobce není schopen fyzicky těžké práce s manipulací s těžkými břemeny, se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu či poloze, v předklonu, v nepříznivých klimatických podmínkách. Neschopen stereotypních pohybů a činnosti vyžadující jemný pohyb prstů. Je schopen fyzicky lehčí práce, s menšími nároky na duševní schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě, bez tlaku na výkon, časového stresu, se střídáním poloh, šetřením končetin, s vyloučením delšího stání, za dodržení v posudku uvedených obecných pracovních indikací. Datum vzniku invalidity posudková komise stanovila na 27. 3. 2024 a je dán chirurgickým vyšetřením, jak bylo stanoveno prvotním zjišťovacím posudkem ve věci invalidity. Platnost posudku byla stanovena omezeně do 31. 3. 2027 pro možnost zlepšení zdravotního stavu – žalobce má plánovány další ortopedické konzultace, bude pokračovat v rehabilitaci a v psychologické a psychiatrické léčbě, je též vhodné zvážit vyloučení revmatologické příčiny artralgií.

12. Soud shledal, že posudek splňuje formální náležitosti setrvale kladené na tento typ důkazu. Posudková komise přesvědčivě odůvodnila své závěry stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, věnovala se i vlivu komorbidit a nemožnosti vykonávat profesi žalobce. Podrobně shrnula i zbytkový pracovní potenciál žalobce. Z posudku tedy jasně vyplývá, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 5 17 Ad 21/2025 13. Jak soud uvedl výše, předmětem projednávané věci bylo rozhodnutí o žádosti žalobce o zvýšení invalidního důchodu, o který požádal z důvodu zhoršení zdravotního stavu (z invalidity prvního stupně na vyšší). V nynějším řízení před soudem bylo nepochybně zjištěno, že žalobce nenaplnil podmínky pro zvýšení invalidního důchodu, tedy že není invalidní pro invaliditu druhého nebo třetího stupně. Tento závěr žalované obstojí, přestože žalovaná vycházela z nesprávně zjištěného zdravotního stavu žalobce: žalobce nepřestal být invalidní, ale byl i nadále invalidní v prvním stupni. Na výsledném rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti (tj. nezvýšení důchodu) tato skutečnost však nemohla nic změnit.

14. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 2. 2025 o nezvýšení invalidního důchodu není možné zasáhnout do toho, že pozdějším rozhodnutím žalované byl invalidní důchod odňat. Invalidní důchod nelze žalobci „navrátit“, neboť o odnětí invalidního důchodu bylo vydáno samostatné rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 11. 3. 2025, které žalobce touto žalobou nenapadl.

15. Žalobce i tak není bez právní ochrany: Pokud žalovaná nepřistoupí k opětovnému přiznání invalidního důchodu dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, může žalobce znovu požádat o invalidní důchod. K žádosti může přiložit i posudek posudkové komise zpracovaný pro toto soudní řízení, neboť jde o významný důkaz ve prospěch žalobce.

IV. Závěr

16. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované náhrada nákladů nenáleží. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 10. června 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.