17 Ad 38/2025

Rubrum

č. j. 17 Ad 38/2025 -62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: Z. S. zastoupené advokátem JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2025, č. j. X. takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 5. 2025, č. j. X., a jemu předcházející rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2025, č. j. X., se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce JUDr. Vladimíra Dvořáčka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 6 134,70 Kč.

Odůvodnění

I. Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 3. 2025, č. j. X., byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“), neboť dle posudku IPZS ze dne 3. 1. 2025 poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20 % a není tedy invalidní podle § 39 odst. 1 zdp. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 2 17 Ad 38/2025 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 27. 5. 2025, č. j. X., kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zdp, žalobkyně ale není invalidní, neboť míra poklesu pracovní její schopnosti činí 20 %.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou datovanou 7. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu dne 11. 7. 2025 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované. Uvedla, že s ním nesouhlasí, neboť při novém posouzení zdravotního stavu a její pracovní schopnosti nebylo objektivně přihlédnuto k širokému spektru zdravotních obtíží, které žalobkyni nedovolují vykonávat výdělečnou činnost v plném rozsahu a obzvláště vykonávat specializovanou činnost, která byla žalobkyní vykonávána do přiznání plného invalidního důchodu v Německu.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala relevantní právní úpravu a dosavadní skutkový děj ve věci. Dále uvedla, že proběhlé řízení neshledala za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha, zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující, závěr posudku vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu byl převzat do odůvodnění napadeného rozhodnutí, posouzení proběhlo dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a v souladu se zdp. Zdravotní stav a funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jen funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Žalovaná navrhla vyhotovení posudku příslušnou posudkovou komisí MPSV ČR.

IV. Námitky žalované k posudku

5. Žalovaná vznesla proti posudku posudkové komise námitky (obsahu posudku se soud bude věnovat níže), v nichž uvedla, že své vyjádření činí na podkladě recenzního stanoviska odboru lékařské posudkové služby ČSSZ Praha. Uvedla, že doložená psychiatrická vyšetření dokládají středně těžkou poruchu z okruhu neurotických poruch. Potíže zřejmě potencuje škodlivá konzumace alkoholu a opioidu tramadolu (žalovaná odkázala na lékařskou zprávu ze dne 18. 9. 2024). Posudkové zhodnocení v posudku posudkové komise je ve shodě s tímto zjištěním, což předchozí posudky IPZS přešly bez komentáře. Hodnocení horní procentní hranicí lze vzhledem k souběhu více psychiatrických diagnóz hraničně akceptovat. Nelze souhlasit Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 3 17 Ad 38/2025 s navýšením horní procentní hranice o dalších 10 procentních bodů s odůvodněním, že žalobkyně nemůže využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Skutečnost, že své zaměstnání nevykonává, neznamená, že jej nemůže vykonávat ze zdravotních důvodů. Ze zprávy z psychiatrie ze dne 20. 11. 2024 vyplývá, že žalobkyni kromě náročnosti povolání a studia vysoké školy zatěžuje sociální situace kdy se začala starat o nemocnou matku žijící v ČR, jíž byla soudem určena opatrovnicí. V takovém případě se jedná o důvody sociální situace, nikoliv o důvody zdravotní. Nutno též podotknout, že žalobkyně úlohu opatrovnice a další studium v Německu přes své zdravotní potíže zvládá, mimo jiné je schopna i případné rekvalifikace, Posudkově medicínsky nelze ani pominout její osobnost premorbidní histriónsky akcentovanou, u níž je výrazná tendence neobjektivně zveličovat své potíže. Faktem zůstává, že přiznaný stupeň invalidity by to neovlivnilo. Vzhledem k tomu, že psychiatrická porucha je do značné míry ovlivněna situačně, byť již chronicky, a též v lékařských zprávách uváděným škodlivým užíváním alkoholu a opioidů, nelze předjímat další vývoj. Při vhodné léčbě a odeznění vnějších příčin je předpoklad příznivé stabilizace zdravotního stavu. Proto nelze souhlasit s trvalou platností posudku. Žalovaná navrhla vypracování doplňujícího posudku.

V. Posouzení věci soudem

6. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

7. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodnuto bez jednání.

VI. Rozhodnutí soudu

8. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod. Žalobkyně má za to, že její zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen, neboť nebylo přihlédnuto ke všem jejím zdravotním obtížím.

9. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003- 75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 4 17 Ad 38/2025 11. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

12. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 27. 11. 2025 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, jemuž žalobkyně nebyla přítomna. Z obsahu tohoto posudku ev. č. SZ/2025/1127-PL-3 soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp, neboť u žalobkyně šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, ale nedosahoval více než 49 %, platnost posudku byla stanovena trvale. Žalobkyně byla posuzována jako vychovatelka. Dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace psychiatra při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je porucha přizpůsobení, somatoformní vegetativní dysfunkce, přetrvávající somatoformní bolestivá porucha, komplexní posttraumatická stresová porucha. Posudková komise nebyla v souladu s posudkovými zhodnoceními IPZS ani s posudkovým zhodnocením námitkového řízení. U žalobkyně se jedná o středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit je značně omezen. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 35 % podle kapitoly V. (Duševní poruchy a poruchy chování), položky 5c (Poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy, středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. K hodnocení na horní hranici taxace posudková komise přistoupila s ohledem na všechny psychiatrické diagnózy žalobkyně a dosavadní průběh stonání. Uvedla, že zdravotní stav nelze hodnotit podle stejně kapitoly, položky 5d, neboť se nejedná o těžké postižení, obsedantně kompulzivní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně není schopna využívat dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, navýšila hodnotu o 10 % podle § 4 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyně není schopna pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav práce spojené se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu, je schopna lehké práce. Celková výše poklesu pracovní schopnosti činí 45 %, žalobkyně byla tak ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní pro invaliditu prvního stupně, datum Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 5 17 Ad 38/2025 vzniku invalidity byl stanoven psychiatrickým vyšetřením dne 20. 11. 2024, platnost stanovena trvale vzhledem charakteru onemocnění, které je chronické.

13. Soud podané posudkové zhodnocení v souladu se shora citovanou judikaturou hodnotí jako úplné a přesvědčivé. Posudek splňuje i obsahové náležitosti dle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity.

14. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zdp platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

15. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů..

16. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

17. Soud má za prokázané, že u žalobkyně došlo k poklesu pracovní schopnosti o 45 %. 35% body je hodnocena rozhodující příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, 10% bodů pak bylo připočítáno s ohledem na nemožnost žalobkyně vykonávat předchozí výdělečnou činnost. Žalobkyně tak byla invalidní pro invaliditu prvního stupně, přičemž invalidita jí vznikla dne 20. 11. 2024.

18. K námitkám žalované k posudku posudkové komise soud uvádí následující. Z vyjádření žalované není zřejmé, kdo konkrétně (zda se jednalo o lékaře, popřípadě s jakou specializací), kdy a na základě kterých podkladů recenzní stanovisko vydal, žalované je soudu nepředložila. Soud tak podotýká, že posouzení zdravotního stavu žalobkyně je otázkou medicínskou, kterou může posuzovat toliko Institut posuzování zdravotního stavu v řízení před žalovanou a posudková komise v řízení před soudem. Žalovaná sporuje navýšení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 10 %, neboť má za to, že není prokázáno, že žalobkyně nemůže své zaměstnání Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 6 17 Ad 38/2025 vykonávat ze zdravotních důvodů, ale toliko z důvodů sociálních. Z posudku posudkové komise se uceleně podává, že žalobkyně není schopna vykonávat své povolání právě díky nepřiznivému psychickému, tedy zdravotnímu stavu. To vyplývá i z žalovanou odkazované lékařské zprávy MUDr. V. P. ze dne 20. 11. 2024, v níž ošetřující lékařka uzavřela, že se u žalobkyně jedná o závažné psychické potíže (nikoli sociální, jak mylně dovozuje žalovaná). Z lékařské zprávy se navíc podává, že žalobkyně sice studuje, ale neúspěšně, neboť se ze zkoušek musela již několikrát omluvit, nelze tak hovořit o tom, že „zvládá“ studium. Soud ani neví, kam žalovaná míří úsudkem, že žalobkyně zvládá starat o nemocnou matku, když ze zmíněné lékařské zprávy vyplývá, že matka žalobkyně byla nejdříve umístěna v léčebně dlouhodobě nemocných a poté v domově pro seniory. Ze zprávy je pouze zřejmé, že žalobkyně byla ustanovena jejím opatrovníkem. Není ani zřejmé, z čeho žalovaná usuzuje možnost rekvalifikace žalobkyně.

19. Žalovaná dále nesouhlasila s platností posudku stanovenou trvale, neboť podle ní je psychiatrická porucha žalobkyně do značné míry ovlivněna situačně a též uváděným škodlivým užíváním alkoholu a tramadolu. Soudu opět není zřejmé, z čeho tento závěr plyne. Z lékařských zpráv se nepodává závislost žalobkyně na alkoholu či jeho jakékoli zneužívání, pouze v lékařské zprávě MUDr. K. ze dne 18. 9. 2024 při první prohlídce bylo diagnostikováno škodlivé užívání alkoholu, nebyl zde činěn jakýkoli závěr vlivu této diagnózy na žalobkynin zdravotní stav. Žalobkyně dle této lékařské zprávy, na kterou žalovaná odkázala, neužívá opioidy – tramadol. Ošetřující lékař pouze dovodil, že u žalobkyně se projevují nežádoucí účinky trazodonu (účinná látka žalobkyni předepsaného léku trittico, tj. antidepresiva s účinnou látkou trazodon, které se užívá především k léčbě depresivních poruch a často se předepisuje i pro své silné tlumivé účinky na nespavost a úzkosti).

20. Jelikož námitky žalované k posudkového zhodnocení žalobkyně byly nedůvodné, soud nepřistoupil k zažádání o vypracování doplňujícího posudku.

21. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované, jímž došlo s odkazem na posudkové zhodnocení k zamítnutí její žádosti o invalidní důchod. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 27. 11. 2025 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované a rozhodnutí jemu předcházejícímu se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně, a proto je žaloba podaná důvodně. Soud proto napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku posudkové komise zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání uvedených rozhodnutí odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu její pracovní schopnosti činila 45 %, avšak lékaři v předchozích posudcích byla přiznána pouze míra poklesu pracovní schopnosti 20 %.

22. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že je invalidní pro invaliditu prvního stupně, přičemž ta ji vznikla dnem 20. 11. 2024. Právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s. ř. s. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 7 17 Ad 38/2025 23. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 6 134,70 Kč a zahrnuje odměnu za 1 úkon právní služby po 4 620 Kč dle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu právního zastoupení a režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, dále 21 % DPH z uvedených částek, tj. z částky 5 070 Kč ve výši 1 064,70 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena 30denní lhůta od právní moci tohoto rozhodnutí, kterou soud považuje za přiměřenou.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 2. července 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.