17 Ad 39/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: PhDr. M. K., narozený X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. Xa ze dne 27. 5. 2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. Xa ze dne 27. 5. 2025 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce byl od roku 2022 invalidním ve druhém stupni. Žalobce dne 22. 11. 2024 požádal o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Rozhodnutím č. j. Xb ze dne 6. 2. 2025 byla žalobcova žádost zamítnuta s tím, že žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu totiž žalovaná dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla od 10. 5. 2021 pouze o 55 %. Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se v takovém případě jedná o invaliditu druhého stupně.

2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami. V nich uvedl, že jeho zdravotní stav se skládá z několika složitých a zároveň se ovlivňujících diagnóz, které výrazně omezují jeho pracovní schopnost (žalobce dříve vykonával profesi učitele zpěvu), mobilitu a celkovou kvalitu života. K námitkám připojil i nové lékařské zprávy a požádal i přehodnocení jeho stupně invalidity. V řízení o námitkách nechala žalovaná vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce spadá pod kapitolu VIII. (Postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), odd. A (Postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), položky 1 (Oboustranná praktická hluchota) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje 40 %. Posudkový lékař zohlednil vliv rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity a zvýšil hodnotu o 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tak činí 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně.

II. Řízení před soudem

3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 27. 5. 2025 žalobce brojil žalobou. Namítl, že od roku 2021 trpí závažnými zdravotními obtížemi, zejména téměř úplnou oboustrannou ztrátou sluchu, chronických tinnitem, recidivujícím vertigem nejasné etiologie, středně těžkou až těžkou depresivní poruchou, somatizační poruchou, bolestmi páteře a kloubů, stavem po úrazu hlavy a dalšími chronickými onemocněními. Přes narůstající obtíže a zhoršující se celkový zdravotní stav poklesla pracovní schopnost v posudcích v roce 2021 o 60 %, v roce 2024 o 55 % a v roce 2025 o 50 %. Tento vývoj je v rozporu s objektivními lékařskými nálezy z let 2024-2025. Poslední posudek z května 2025 opomíjí zásadní funkční dopady kombinovaného postižení na schopnost žalobce vykonávat výdělečnou činnost. Lékařské zprávy prokazují, že se žalobce potýká s trvalými smyslovými a psychickými omezeními, která podstatně snižují jeho schopnost se pracovně uplatnit i v méně náročných profesích. Přesto mu nebyl přiznán třetí stupeň invalidity.

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 21. 5. 2025, který invaliditu žalobce posoudil tak, že se u něj jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a dospěl k závěru, že jde o invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %. Posudek podle žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, kdy posuzující lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR.

III. Posouzení věci

5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Obecná východiska posouzení 6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].

7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. Tento postup navrhla i žalovaná. Závěry posudkové komise 10. Posudková komise dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesla o 70 %, a proto se v jeho případě jedná o invaliditu třetího stupně § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Jako rozhodující příčinu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobce posudková komise určila shodně s posudkovým zhodnocením v námitkovém řízení postižení podle kapitoly VIII. (Postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), odd. A (Postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu) vyhlášky o posuzování invalidity, posudková komise ale zvolila odlišnou položku a tíži, konkrétně zvolila položku 8 (Objektivizovatelné poruchy rovnováhy (poruchy vestibulárního ústrojí) písm. c (těžké poruchy, prudké závratě několikrát měsíčně, značná nejistota a těžkosti při chůzi, stání, s ohledem na skutečnost, zda k vegetativním projevům dochází při obvyklé (střední) nebo nízké zátěži nebo i v klidu). Posudková komise hodnotila na horní hranici taxačního rozmezí s ohledem na komorbidity i profesi žalobce. Zároveň z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity, není důvodu ani pro použití § 4 této vyhlášky. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní, nešlo již o invaliditu druhého stupně, ale o invaliditu třetího stupně. Jako datum vzniku invalidity posudková komise stanovila den 10. 5. 2021 ve shodě s prvotním jednáním v rámci řízení ve věci invalidity žalobce, datum změny stupně invalidity na třetí stupeň pak stanovila na 12. 3. 2025. Výkon výdělečné činnost žalobce nevyžaduje zcela mimořádné podmínky dle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity. Platnost posudku byla stanovena omezeně do 29. 2. 2028 pro možnost částečného zlepšení, pokud by byla opakována ORL léčba nebo by bylo možno podstoupit doporučovanou léčbu v hyperbarické komoře.

11. V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla, že rozhodující příčinou na nepříznivý zdravotní stav žalobce je těžká porucha rovnováhy s atakami závratí a vegetativním doprovodem několikrát týdně na podkladě narušení vestibulárního aparátu. Toto postižení bylo zvoleno jako dominující, neboť má aktuálně nejvíce invalidizující dopad na zdravotní stav z fyzického i psychického hlediska, a potažmo i na práceschopnost a kvalitu života. Intenzita tohoto onemocnění se v průběhu času mění ve smyslu postupné progrese, manifestovala se až po úrazu 7. 7. 2023. Její příčina je považována za nejasnou nebo poúrazovou. Tinnitus se během roku 2024, stejně jako vertigo a hypakauze, zhoršoval do těžkého funkčního postižení. Pro nestabilitu je omezena schopnost pohyblivosti v exteriéru na delší vzdálenost. Na nestabilitě aparátu se podílí i incipientní diabetická polyneuropatie DKK s počínající změnou citlivosti prstců a nohou na terénu subkompenzovaného diabetu. Narušení orientace v exteriéru pro hypakuzi by mohlo být částečně kompenzováno zahájením používání sluchadla. Projevy počínajících diabetických komplikací a tím i jejich parciálního podílu na nestabilitě by mohly být také pozitivně ovlivněny zlepšením kompenzace diabetu. Další významnou komorbiditou, která vznikla v důsledku negativního ovlivnění psychicky somatickým strádáním, je depresivní porucha. Do roku 2024 se jednalo o středně těžkou tíži, v roce 2025 dle psychiatra zhoršování do minimálně středně těžké tíže, k další progresi došlo dle zprávy z 12. 8. 2025, k té ale nelze přihlédnout, neboť je vydána po vydání napadeného rozhodnutí. K datu vydání napadeného rozhodnutí by procentuální pokles pracovní schopnosti pro středně těžkou depresivní poruchu a stejně tak pro poruchu sluchu nepřevyšovalo ohodnocení pro těžkou tíži vestibulární poruchy, proto je jako hlavní porucha volena porucha rovnováhy.

12. Soud shledal, že posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a současně i judikaturními požadavky. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobce. Vůči složení posudkové komise účastníci nic nenamítali. K námitkám žalobce vůči posudku 13. Žalovaná vůči posudku neměla námitky.

14. Žalobce k posudku uvedl, že posudek považuje za vnitřně rozporný, neboť na jedné straně konstatuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, těžké postižení vestibulárního aparátu s poruchami rovnováhy, těžkou kombinovanou poruchu sluchu s chronickým tinnitem, závažné psychiatrické onemocnění a pokles pracovní schopnosti ve výši 70 %, avšak na druhé straně bez přesvědčivého konkrétního odůvodnění uzavírá, že se nejedná o invaliditu třetího stupně. Dále žalobce namítl formální a teoretické hodnocení pracovní schopnosti. Posudek vychází z abstraktní představy možnosti výkonu blíže nespecifikované lehké či jednoduché práce, aniž by byla hodnocena reálná možnost pracovního uplatnění žalobce na otevřeném trhu práce, schopnost dlouhodobého, pravidelného a spolehlivého výkonu práce, vliv poruch rovnováhy, sluchu a psychických obtíží na pracovní tempo, koncentraci a adaptaci a nutnost klidového režimu, absenci hluku a stabilního prostředí. Posudková komise hodnotila jednotlivé diagnózy izolovaně, nikoli v jejich souhrnném funkčním dopadu, došlo i k nedostatečnému zohlednění vývoje zdravotnímu stavu. Žalobce navrhl vyhotovení posudku soudním znalcem z oboru posudkového lékařství.

15. Vznesené námitky žalobce soud neshledal důvodnými. Posudková komise v posudku uzavřela, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž žalobcova pracovní schopnost poklesla celkem o 70 %, jedná se tak o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce se tak mýlí, namítá-li, že posudek uzavřel, že se u žalobce nejedná o invaliditu třetího stupně. Vyhotovený posudek splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, posudková komise dostatečně konkrétně vysvětlila, proč došla ke svému závěru, zanalyzovala jednotlivé neduhy žalobce, věnovala se dokonce i otázce, proč nestanovala jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce středně těžkou depresivní poruchu. Stejně tak se v posudku věnovala i vývoji zdravotního stavu žalobce. Žalobce dále vytýkal posudkové komise formální a teoretické hodnocení pracovní schopnosti. S ohledem na § 7 písm. f) bodu 5. vyhlášky o posuzování invalidity ale nemusela posudková komise zohledňovat využití zachované pracovní schopnosti žalobce, neboť ta se zohledňuje pouze pokud dojde k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %. Žalobci poklesla pracovní schopnost o 70 %, posudková komise tak byla povinna posoudit, zda je žalobce schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, jak vyplývá z § 7 písm. f) bodu 6. vyhlášky o posuzování invalidity, což učinila. S ohledem na výše uvedené nebyl důvod ustanovovat soudního znalce a žádat vyhotovení dalšího posudku, soud tak návrhu žalobce nevyhověl.

IV. Závěr

16. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce je invalidní v druhém stupni, bylo její rozhodnutí založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).

17. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita třetího stupně žalobci vznikla ke dni 12. 3. 2025 a trvá do 29. 2. 2028 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

18. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil vůči procesně neúspěšné žalované (§ 60 odst. 1 věty první s. ř. s.). Žalobce ale své vynaložené náklady nevyčíslil, přičemž je nebylo možné zjistit ani z obsahu soudního spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 8. července 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.