17 Ad 44/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. M. zastoupený advokátkou Mgr. Olgou Škachovou, sídlem Boženy Němcové 2042, 356 01 Sokolov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2026, č. j. X. takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 6. 2026, č. j. X. se zrušuje a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám Mgr. Olgy Škachové, advokátky, náklady řízení ve výši 10 140 Kč.

Odůvodnění

I. Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 2. 2025, č. j. X. byla žalobci snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku o invaliditě Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 14. 1. 2025 žalobci poklesla pracovní schopnost o 55 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce stanovila žalovaná zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (Duševní poruchy a poruchy chování), položce 7b (Poruchy osobnosti, středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 20. 6. 2026, č. j. X., kterým žalovaná změnila své prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Vycházela přitom z posudku IPZS ze dne 3. 6. 2025, který shledal, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce činí 45 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (Duševní poruchy a poruchy chování), položce 5c (středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25-35 %. Lékař IPZS zvolil horní hranici uvedeného rozmezí, tj. 35 %, výsledná hodnota byla dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšena o 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 45 %.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 20. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu dne 19. 8. 2025 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nesprávné, neboť posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobce, žalobce na jednání nebyl přizván, takže si lékař nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním postižení. Posudkový lékař podcenil závažnost zdravotního stavu z hlediska komplexnosti postižení a jeho kumulativního dopadu na míru poklesu pracovní schopnosti žalobce. Nedostatečně zhodnotil veškeré diagnózy a jejich vzájemnou propojenost s dopady na celkovou schopnost žalobce. Posudkový lékař nezohlednil celkovou výkonnost, schopnost vykonávat běžné denní aktivity, začlenit se do společnosti, pracovního kolektivu, či celkově do běžného pracovního života a dále psychické problémy, které žalobce má. Navíc vycházel pouze z části zdravotnické dokumentace žalobce. Z propouštěcí zprávy ze dne 11. 6. 2015 je patrné, že se u žalobce jedná o základní zdravotní postižení F-61 – Těžká smíšená porucha osobnosti v terénu encefalopatie, s rysy emočně – nestabilní, narcistické a histrionské. Už základní diagnóza těžká porucha osobnosti významně narušuje fungování žalobce v různých oblastech života. Základní diagnózu podstatným způsobem zhoršují přidružené diagnózy. Ve světle všech shora uvedených diagnóz se tyto psychické poruchy vyznačují tím, že je vše pro pacienty s touto poruchou komplikované – jak sociální adaptace na vše nové, nové věci, nové prostředí, nové lidi, nové vztahy s okolím. I malé změny čehokoliv dokáží žalobce tzv. vykolejit. De facto vše žalobce stresuje, vyvolává u něj strach, úzkost, porucha chování jej zneschopňuje zvládat každodenní situace. Pod tíhou stresu jedná žalobce kolikrát nezvladatelně, neumí ovládat sám sebe, ani své jednání. Tato emoční disabilita znemožňuje žalobci zapojit se do jakéhokoliv pracovního procesu. Podle žalobce byla záměrně pozměněna rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti a tím byl žalobci snížen invalidní důchod na první stupeň invalidity, aniž by lékař IPZS žalobce viděl a vydal relevantní výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Ze závěru aktuální lékařské zprávy psychiatra ze dne 14. 8. 2025 vyplývá, že diagnóza žalobce je právě F61 – tedy smíšená porucha osobnosti s rysy histrionské, narcistní, emočně nestabilní – impulzivní typ s dekompenzacemi stavu do obrazu středně těžké depresivní poruchy a úzkostní poruchy. Z psychologického vyšetření, resp. z psychologické zprávy ze dne 18. 8. 2025 vyplývá, že plná pracovní zátěž by mohla mít negativní vliv na zvyšování psychických potíží a prohlubování poruchy spánku. Zvýšeným pracovním tlakem by mohlo dojít k vážnějšímu narušení psychického stavu.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná dne 3. 10. 2025 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že po přezkoumání zdravotního stavu žalobce činil pokles jeho pracovní schopnosti 45 %. Nebyly tak splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu vyššího, než jaký odpovídá invalidnímu důchodu pro invaliditu prvního stupně. Žalovaná tak změnila prvoinstanční rozhodnutí, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Jelikož z žaloby se podává, že žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu, navrhla žalovaná provedení důkazu posudkem Posudkové komise MPSV.

IV. Posouzení věci soudem

5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s. ř. s. a § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. poté, co se účastníků výslovně dotázal, zda s tímto postupem souhlasí, za současného poučení, že v případě, že se k výzvě nevyjádří, má se za to, že souhlasí s projednáním bez nařízeného jednání. Žalobce s projednáním bez nařízeného jednání výslovně souhlasil, žalovaný zůstal bez vyjádření.

8. V souladu s § 75 odst. 1,2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

9. Žaloba je důvodná.

10. K námitkám žalobce týkajícím se posouzení jeho zdravotního stavu není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

11. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

12. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

13. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 30. 1. 2026 za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie, jemuž žalobce nebyl přítomen. Žalobce byl posuzován jako operátor call centra. V posudku posudková komise stanovila rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce bipolární afektivní poruchu s participací osobnostní poruchy smíšeného typu. Dle doložené dokumentace a na základě zhodnocení zdravotního stavu psychiatrem v komisi vyhodnotila posudková komise dané postižení z funkčního hlediska jako středně těžké s dominující úzkostně depresivní symptomatikou, emoční instabilitou, s rysy impulzivity, s recid. dekompenzacemi stavu do středně těžkých depresivních epizod, aktuálně bez doprovodné psychotické symptomatologie. V souladu s uvedenými skutečnostmi posudková komise hodnotila procentuální ztrátu pracovní schopnosti žalobce podle kapitoly V. (Duševní poruchy a poruchy chování), položky 4c (středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou je určena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-45 %. Vzhledem k tíži postižení stanovila posudková komise ztrátu pracovní schopnosti na horní hranici uvedeného procentuálního rozpětí, ve výši 45 %. V intencích § 3 vyhlášky o posuzování invalidity zohlednila další zdravotní postižení žalobce (poruchu osobnosti) 10% navýšením, celkový výše mírky poklesu pracovní schopnosti žalobce tak činí 55 %. Nelze hodnotit dle stejné kapitoly, položky, písmene d) nebo e), neboť se nejedná o těžké ani zvláště těžké postižení ve smyslu chronických léčebně rezistentních depresí s prokázaným rychlým cyklováním a krátkými remisními fázemi, případně se závažnými psychotickými příznaky, nejedná se taktéž o těžkou osobnostní poruchu s těžkými psychopatologickými projevy obtížně léčebně zvladatelnými provázenými těžkým narušením adaptability. Žalobce není schopen výkonu nadměrně psychicky náročné práce, práce se zvýšením odpovědnostním rizikem, ve vypjatých stresových situacích, se zvýšeným kontaktem s veřejností, ve střídavých směnách, v nepříznivých hygienických podmínkách. Schopen odpovídajícího, nejlépe nenáročného administrativního pracovního výkonu respektujícího stanovená omezení. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, šlo o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Datum vzniku invalidity byl stanoven dnem 14. 1. 2025 a platnost posudku byla stanovena do 31. 8. 2028.

14. Posudek posudkové komise splňuje jak náležitosti stanovené vyhláškou o posuzování invalidity, tak náležitosti judikaturní. Posudková komise v něm jasně a srozumitelně odůvodnila své závěry.

15. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

16. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.

17. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

18. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jímž došlo ke snížení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť z posudku zpracovaného v námitkovém řízení vyplynulo, že žalobce je invalidní pouze v prvním stupni invalidity. Po doručení shora uvedeného posudku posudkové komise ze dne 30. 1. 2026 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobce jednalo o invaliditu druhého stupně, neboť žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 55 %, což v souladu s § 39 odst. 2 písm. b) zdp odpovídá druhému stupni invalidity. Žaloba je tak podána důvodně. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci.

19. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí dle posudku posudkové komise ze dne 30. 1. 2026 invalidní pro invaliditu druhého stupně, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – druhý stupeň invalidity u žalobce. Vydáním nového rozhodnutí bude realizován tento rozsudek, přičemž právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s. ř. s.

20. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalobci, jenž byl ve sporu zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívající ve dvou úkonech právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby), dále režijním paušálem dvakrát po 450 Kč. Celkový výše náhrady nákladů řízení činí 10 140 Kč. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalované tuto platbu realizovat).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 10. srpna 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.