17 Ad 46/2025

Rubrum

č. j. 17 Ad 46/2025 - 79 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: S. F. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě ze dne 25. 8. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2025, č. j. X. takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím č. j. X. ze dne 28. 5. 2025, zamítla žalovaná žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná při rozhodnutí vycházela z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) č. j. LPS/2025/2363-PM_CSSZ, ze dne 26. 5. 2025, z něhož vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 2 17 Ad 46/2025 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10-20 %, přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.

2. Rozhodnutím žalované č. j. X. ze dne 18. 8. 2025 byly zamítnuty námitky žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS č. j. LPS/2025/404-NR-UST_CSSZ ze dne 14. 8. 2025, dle něhož se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění, v platném znění, žalobkyně není invalidní, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položky 5c, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25-35 %.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 25. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za nesprávné, neboť posudek nezohledňuje všechny její další diagnózy, které značně ovlivňují kvalitu jejího života. Napadené rozhodnutí bylo dle žalobkyně vydáno na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23. 9. 2025 zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, uvedla, že neshledala proběhlé řízení nesprávným, posudkové řízení neobjektivním, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány veškeré lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha. Zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující, závěr posudku vychází z objektivně zjištěného skutkového stavu, jeho posouzení proběhlo dle patné vyhlášky o invaliditě a v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který byl dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, neboť byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu či jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Žalovaná navrhla důkaz Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 3 17 Ad 46/2025 posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV).

IV. Posouzení věci soudem

5. O věci samé bylo rozhodnuto při jednání s ohledem na stanovisko žalobkyně.

6. V souladu s § 75 odst. 1,2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

7. Žaloba není důvodná.

8. K námitce žalobkyně, že nebyl řádně posouzen její zdravotní stav a z něho vyplývající pokles pracovní schopnosti, soud uvádí, že v přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

9. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

10. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – pracoviště v Plzni vypracovala posudek. Tento byl vypracován po jednání konaném dne 9. 12. 2025 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, jemuž žalobkyně nebyla přítomna, neboť dokumentace byla dostačující. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Komise určila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti psychické postižení z ranku neurotických poruch, Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 4 17 Ad 46/2025 smíšenou úzkostně depresivní poruchou v koincidenci s poruchou panickou a somatickými odezvami. Na podkladě doložené dokumentace a po konzultaci zdravotního stavu žalobkyně s psychiatrem v komisi komise klasifikovala výsledné funkční postižení jako lehké, odpovídající zařazení do kapitoly V., položky 5b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro kterou je vymezena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-20 %. Komise stanovila procentuální ztrátu pracovní schopnosti na horní hranici uvedeného rozmezí, tj. ve výši 20 %. V rámci § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. současně zohlednila desetiprocentním navýšením další zdravotní postižení žalobkyně – chronický lumbosakrální syndrom s dominancí lumbalgií bez výpadové kořenové léze, s mírnou dynamickou poruchou. Další postižení žalobkyně nemají na míru poklesu pracovní schopnosti dopad – diabetes je kompenzován bez doprovodných komplikací, lipidová nerovnováha je řešena statiny. Celkový pokles pracovní schopnosti činí 30 %. Nelze hodnotit dle stejné kapitoly a položky, písmene c) nebo d), neboť se nejedná o středně těžké ani těžké funkční postižení se značně až těžce redukovanou schopností sociálního fungování, s těžkým narušením společenských a pracovních funkcí, případě s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí s nutností ústavního léčení. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není žalobkyně schopna výkonu práce s nadměrnou psychickou zátěží, ve vypjatých stresových situacích, v nočních směnách, nevhodné jsou taktéž těžké fyzické práce spojené s manipulací těžkými břemeny, Schopna odpovídajícího pracovního zařazení respektujícího uvedená omezení. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

11. Dle názoru soudu posudek komise odpovídá požadavku úplnosti a přesvědčivosti a je z něj patrné, jakými konkrétními úvahami se komise při posuzování invalidity řídila i proč se odchýlila od předchozích posudkových hodnocení. Posudek zároveň obsahuje všechny náležitosti na něj kladené § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

12. Ke zpracovanému posudku PK MPSV žalobkyně vznesla námitky. Nesouhlasila s tím, že její zdravotní stav byl hodnocen poklesem pracovní schopnosti o 30 % při zohlednění dvou diagnóz, když v posudku o invaliditě zpracovaném pro účely námitkového řízení bylo určeno, že žalobkyni pro jednu diagnózu poklesla pracovní schopnost o 20 %. Jak je ze shora uvedené argumentace patrné, soudu nepřísluší posuzovat žalobkynin zdravotní stav. Přezkoumává toliko úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV. Posudková komise ve zpracovaném posudku odůvodnila, z jakého důvodu nemůže hodnotit rozhodující příčinu dlouhodobého nepřiznivého zdravotního stavu s dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně ve shodě s posudkovým lékařem námitkového řízení nebo podle kapitoly V., položky 5c nebo 5d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v tomto ohledu soud žádné pochybení neshledal, posudková komise koherentně a přesvědčivě vysvětlila, proč se neztotožnila s předchozím posudkovým závěrem.

13. Další námitky žalobkyně se ve svém jádru týkají skutečnosti, že žalobkyně nepředložila další lékařské zprávy, což mohlo mít dopad na posouzení jejího zdravotního stavu. Správní orgány jsou v souladu s § 3 správního řádu povinny zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 5 17 Ad 46/2025 soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Za tímto účelem správní orgány shromažďují podklady pro rozhodnutí (§ 50 správního řádu). Stěžejním podkladem pro rozhodnutí ve věcech invalidního důchodu jsou pak posudky o invaliditě účastníků řízení. Neznamená to ale, že je účastník v tomto typu řízení zbaven břemene tvrzení a břemene důkazního na podporu svých tvrzení. Důkazní břemeno leží primárně na žadateli o invalidní důchod, který je povinen předložit všechny lékařské zprávy týkající se jeho zdravotního stavu tak, aby na jejich základě mohl být posouzen zdravotní stav. Jinými slovy, bylo na žalobkyni, aby předložila všechny aktuální lékařské zprávy týkající se jejího zdravotního stavu, které byly během vyšetření lékaři sepsány, tak, aby ve svém souhrnu mohly poskytnou posudkovým lékařům co neucelenější obraz o jejím zdravotním stavu. Není úkolem orgánů provádění sociálního zabezpečení za žalobkyni aktivně vyhledávat a shromažďovat lékařské zprávy, ani by to nebylo v jejich kapacitních možnostech. Nic však nebrání tomu, aby žalobkyně poté, co bude schopna doložit kompletní lékařské zprávy dokládající její aktuální zdravotní stav, tyto poskytla jako podklad pro řízení o nové žádosti o přiznání invalidního důchodu.

14. Námitky proti posudku PK MPSV tak soud neshledal důvodnými.

15. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

16. Podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

17. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 9. 12. 2025 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti dosahuje výše 30 %. Soud proto poté, co věc projednal, žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť námitky žalobkyně neshledal důvodnými.

18. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy procesně úspěšné žalované nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť se projednávaná věc týká důchodového pojištění (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 6 17 Ad 46/2025

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 22. 6. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.