18 CO 160/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobců: ; a) Ing. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: jméno jméno, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 718 653, 74 s příslušenstvím o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 5. 2020, č. j. 5 C 211/2017-380, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 5 C 211/2017-418 Rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26. 10. 2020 se ve výroku I, kterým bylo rozhodováno o částce 273 278,24 Kč s příslušenstvím a dále ve výroku III a IV, mění takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 273 278,24 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit státu - Okresnímu soudu v Domažlicích na nákladech řízení 45 672,40 Kč, z čehož částku 28 545,25 Kč již uhradili, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 122 880 Kč a na nákladech odvolacího a dovolacího řízení 53 197 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26. 10. 2020 soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 322 817 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobu o zaplacení částky 395 836 Kč s příslušenstvím a pro další úroky ve výroku specifikované zamítl (výrok II). Doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení 0,74 Kč s příslušenstvím. Žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 32 923 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení (výrok III). Žalobcům uložil povinnost nahradit na nákladech státu 33 112,50 Kč a žalovanému uložil povinnost nahradit státu na nákladech řízení 8 978 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalobu posuzoval dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když v daném případě se jedná o bezdůvodné obohacení z protiprávního užití cizí hodnoty, neboť žalovaný užívá nemovitost v ulice anonymizováno provozovanou jako restaurace a penzion sám na základě živnostenského oprávnění od 1. 2. 2015, když žalobce jako stejnodílné spoluvlastníky těchto objektů z užívání vyloučil. Při určení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet z toho, že jde o vyčíslení odpovídající obvyklému nájemnému pronajímané nemovitosti provozované jako penzion a restaurace. Žalobci odkazovali na znalecký posudek v dalším sporu, spisové značky 4 C 85/2013. Žalovaný tento posudek zpochybnil. Soud proto vyžádal znalecký posudek právnická osoba Ocenění znaleckým ústavem však nevycházelo ze srovnatelných objektů pronajímaných nemovitostí bez vybavení. Pro vznesené pochybnosti o použitých metodách a správnosti výpočtu obvyklého nájemného soud rozhodl o provedení nového posudku oceňujícího obvyklé nájemné objektu sloužícího k provozování restaurace a penzionu bez vybavení k tomuto účelu. Posudek podala právnická osoba, která ocenila obvyklé nájemné porovnávací metodou objektů určených k podnikání v oboru restaurace a penzion bez vybavení, a to porovnávací metodou při ceně 61 Kč za m2 s ročním nájemným ve výši 552 000 Kč. Obvyklé nájemné za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017 podle posudku činí 2 058 500 Kč. Z tohoto znaleckého posudku soud vycházel. Žalobcům nenáleží bezdůvodné obohacení za leden 2015, neboť žalovaný v nemovitosti podniká od 1. 2. 2015. Nárok byl žalobcům přiznán od 1. 2. 2015 do 31. 5. 2017, tedy za 28 měsíců při měsíčním obvyklém nájemném 42 885,40 Kč. Hodnota bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného činí 1 200 792 Kč. Žalobcům jako spoluvlastníkům jedné poloviny objektu náleží částka 600 396 Kč. Protože žalobci sami započítávají ve prospěch svého nároku závazek, který mají vůči žalovanému ve výši 277 577,26 Kč, představuje jejich nárok na bezdůvodné obohacení 322 817 Kč, který soud žalobcům přiznal, včetně úroků z prodlení. Do zbytku byla žaloba zamítnuta. Zamítavý výrok zahrnuje i nepřiznaný nárok uplatňovaný žalobci z předsmluvní odpovědnosti, který je třeba posoudit ve smyslu § 2910 a § 1729 občanského zákoníku, když žalobci tvrdí, že mohli důvodně očekávat po dobu 5 měsíců měsíční nájemné ze strany žalovaného ve výši 1 000 Kč, a to v souvislosti se žalobci tvrzenou dohodou uzavřenou mezi účastníky. Podle názoru soudu prvního stupně nelze dojít k závěru, že jednání účastníků o možnosti uzavření dohody o dalším nájmu objektu žalovaným a placením nájemného 100 000 Kč bylo bezpodmínečné a že by žalovaný důvodné očekávání žalobců v uzavření smlouvy zmařil bez spravedlivého důvodu. Protože však období, za které je požadován nárok na náhradu škody z porušení předsmluvní odpovědnosti, lze posoudit jako období, kdy se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním nemovitostí, žalobcům přísluší nárok z tohoto důvodu na základě znaleckého posudku právnická osoba Soud proto nezamítl celou žalobci požadovanou částku 500 000 Kč, ale pouze rozdíl mezi vyčísleným celkovým nárokem a nárokem vyplývajícím z výpočtu podle znaleckého ocenění. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci § 142 odst. 2 o. s. ř., o státem zálohovaných nákladech řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobci i žalovaný. Žalobci v odvolání zdůraznili, že v řízení bylo k dispozici větší množství znaleckých posudků. Soud si neodůvodněným způsobem vybral znalecký posudek, který měl jiné zadání, a tedy znalecký posudek nevyžádaný. Podle názorů žalobců relevantní pro rozhodování o výši nároku týkajícího se bezdůvodného obohacení je znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem právnická osoba a z tohoto znaleckého posudku by mělo být vycházeno. Žalobci s ohledem na vypracovaný znalecký posudek znaleckého ústavu právnická osoba moderují svůj nárok uplatněný žalobou v částce 29 745 Kč za měsíc založený na znaleckém posudku právnická osoba na částku, ke které dospěl znalecký posudek, tedy na částku 24 708,30 Kč za měsíc. K nároku, který byl v žalobě definován jako nárok ve výši 500 000 Kč za období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015, odpovídající částce 100 000 Kč za měsíc, žalobci uvedli, že ačkoliv právně posuzovali tento nárok jako nárok z předsmluvní odpovědnosti, v průběhu dokazování vyšlo najevo, že právním důvodem není předsmluvní odpovědnost, ale dohoda spoluvlastníku na užívání nemovitosti. Z dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jméno příjmení a žalovaným došlo k dohodě, která byla založena na oboustranné důvěře v to, že spoluvlastnictví k nemovitostem bude vypořádáno do 30. 9. 2015, a to v tom smyslu že žalovaný bude užívat v období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015 nemovitosti výlučně a bude hradit za toto užívání částku 100 000 Kč za měsíc. Tuto dohodu žalovaný akceptoval za situace, kdy se jednalo o protinávrhu, že za stejných podmínek bude užívat nemovitosti v tomto období žalobce jméno příjmení. Na existenci dohody ničeho nemění, že účastníci si chtěli následně dohodu stvrdit písemně. Soud ani nepřihlédl ke skutečnosti, že k dohodě dne 24. 4. 2015 došlo poté, co žalovaný bez dohody se žalobci nemovitosti obsadil, žalobce vyloučil z užívání a nemovitosti užíval, aniž by hradil žalobcům jakoukoliv kompenzaci za užívání nemovitostí, a to po dobu cca půl roku. Žalobci mají za to, že i kdyby bylo meritorní rozhodnutí soudu správné, pak soud při aplikaci úspěchu v řízení vyšel z vadných předpokladů a logicky došel k vadným závěrům při rozhodování o nákladech řízení. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalobě vyhoví co do částky 274 956 Kč s úrokem z prodlení a zaváže žalovaného k plné úhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

3. Žalovaný v odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně pro výpočet částky bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku právnická osoba Prvoinstanční soud však nezohlednil další platby žalovaného, ačkoliv tyto byly uvedeny i žalobcem v žalobě, kdy je označil za částečné plnění žalovaného na předmětný nárok a dále tyto byly řešeny i na jednání soudu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný jednak před podáním žaloby uhradil na nárok žalobců 168 277 Kč a po podání žaloby částku 49 372 Kč. Soud tak neměl přiznat žalobcům dále částku 217 649 Kč, kterou žalovaný prokazatelně před vydáním rozhodnutí žalobcům na uvedený nárok zaplatil. O tuto částku měla být snížena částka uvedená ve výroku I rozsudku. Z uvedeného je zjevné, že žalobcům nemohlo a nemělo být přiznáno na jistině více než 105 168 Kč. Navrhl, aby odvolací soud ve výroku I změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobcům přizná částku nikoliv vyšší než 105 168 Kč a ve zbytku nárok zamítne.

4. Odvolací soud k odvolání žalobců a žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání účastníků a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je možno zčásti považovat za důvodné, odvolání žalobců důvodným neshledal.

5. Především je třeba uvést, že posuzovaná věci již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který rozsudkem ze dne 5. 5. 2021 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a dále ve výroku II, pokud jím bylo rozhodováno o zaplacení částky 395 836 Kč, a ve výroku o nákladech řízení státu a nákladech řízení účastníků, změnil. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům 273 278,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 6. 2017 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu na zaplacení částky 445 375,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II). Žalobcům uložil povinnost nahradit státu na nákladech řízení 28 545,25 Kč a žalovanému částku 13 545,25 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v daném případě se žalobci domáhají na žalovaném, který žalobce vyloučil z užívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, vydání bezdůvodného obohacení za užívání podílů žalobců na nemovitostech ve výši obvyklého nájemného, a to za období od 1. 1. 2015 do 30. 4. 2015 a od 1. 10. 2015 do 31. 5. 2017. Za období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015 v žalobě na žalovaném požadují úhradu částky 100 000 Kč za každý měsíc jako škodu z předsmluvní odpovědnosti s tím, že v tomto smyslu byla předjednána dohoda, k jejímuž uzavření v konečné fázi nedošlo. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že nelze dojít k závěru, že by jednání mezi účastníky bylo bezpodmínečné a že by žalovaný důvodné očekávání žalobců v uzavření smlouvy zmařil bez spravedlivého důvodu. Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně, že i za období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015 žalobcům náleží bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného v místě a čase. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, přisvědčil prvoinstančnímu soudu, že je nutno vycházet ze znaleckého posudku podaného právnická osoba, která ocenila obvyklé nájemné porovnávací metodou objektů určených k podnikání v oboru restaurace a penzion bez vybavení. Odvolací soud pouze upřesnil soudem prvního stupně zjištěné obvyklé nájemné, které stanovil nikoliv průměrem za roky 2015 až 2017, ale konkrétní částkou v každém roce. Za 11 měsíců roku 2015 tak obvyklé nájemné činilo 467 522 Kč, za celý rok 2016 činilo obvyklé nájemné 513 588 Kč a za 5 měsíců v roce 2017 obvyklé nájemné činilo 219 345 Kč, celkem 1 200 455 Kč. Žalobcům by tak náležela jedna polovina z této částky, tedy 600 227,50 Kč. Sami žalobci od obvyklého nájemného, které by měli dostat od žalovaného, odečetli částku 277 577,26 Kč, tedy částku, kterou žalobci byli povinni žalovanému za úvěr, který žalovaný spolu s manželkou hradil. V průběhu řízení pak žalovaný zaplatil další částku 49 372 Kč, ohledně níž žalobci vzali žalobu zpět a řízení do této částky bylo zastaveno. Po odpočtu těchto částek tak je žalovaný povinen vydat žalobcům bezdůvodné obohacení ve výši 273 278,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pokud žalovaný tvrdil, že zaplatil další částky kromě částek uvažovaných žalobci, odvolací soud uzavřel, že svoji údajnou pohledávku řádně nezapočetl proti pohledávce žalobců.

6. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR rozsudkem 8. 12. 2021, č. j. 28 Cdo 2829/2021-470, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021 v části výroku pod bodem I, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 273 278,24 Kč spolu s příslušenstvím, jakož i ve výrocích pod body III a IV o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Dovolací soud Krajskému soudu pouze vytkl, že jestliže se žalovaný v průběhu řízení bránil tím, že„ před podáním žaloby uhradil na nárok žalobců 168 277 Kč a po podání žaloby částku 49 372 Kč“, a že soud prvního stupně tyto platby ve svém rozhodnutí nezohlednil, pročež jde o shodné tvrzení, jaké uvádějí žalobci v jimi podané žalobě, neobstojí závěr odvolacího soudu, že zaplacení dalších částek, včetně žalovaným uváděných 168 277 Kč, nelze v řízení zohlednit, jestliže žalovaný„ svoji údajnou pohledávku řádně nezapočetl proti pohledávce žalobců“. Odvolací soud přehlédl, že obrana žalovaného vůči žalobci uplatňované pohledávce nespočívá v započtení, nýbrž v tvrzení, jež by naplňovala důvod zániku závazku jeho (částečným) splněním, v této části právní posouzení věci odvolacím soudem směšující způsoby zániku závazku není správné a uplatněný dovolací důvod byl tak naplněn. Dovolací soud vyslovil, že v dalším řízení jsou soudy nižších soudů vázány právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem ČR ve zrušovacím rozhodnutí.

7. S ohledem na obsah zrušovacího rozsudku Nejvyššího soudu ČR se odvolací soud znovu zaměřil na posouzení žalovaným tvrzené úhrady před podáním žaloby ve výši 168 277 Kč, když další závěry odvolacího soudu zpochybněny nebyly.

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni žalovaný dne 9. 6. 2021 uhradil žalobcům částku 359 887,60 Kč, sestávající z jistiny 273 278,24 Kč a sumarizovaného úroku z prodlení ve výši 86 609,36 Kč; zároveň uplatnil proti rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání.

9. V souvislosti se zrušením výroku I rozsudku odvolacího soudu odpadl důvod, na základě kterého žalovaný žalobcům částku 359 887,60 Kč hradil.

10. Žalovaný svůj nárok na vrácení částky 359 887,60 Kč započetl proti nároku projednávaném v tomto řízení na zaplacení jistiny 105 001,24 Kč a příslušenství od 26. 7. 2017 do zaplacení (do 9. 6. 2021 ve výši 32 745,14 Kč). Celkem tedy v tomto řízení započetl částku 137 746,38 Kč. Zbývající částku 224 141,22 Kč započetl proti nárokům žalobců uplatňovaným v jiném řízení.

11. Jak podrobně odůvodnil odvolací soud v předchozím rozsudku ze dne 5. 5. 2021, obvyklé nájemné sporných nemovitostí za období od 1. 2. 2015 do 31. 5. 2017 činilo celkem 1 200 455 Kč. Žalobcům, jakožto podílovým spoluvlastníkům, by náležela jedna polovina z této částky, tedy 600 227,50 Kč. Od této částky sami žalobci odečetli 277 577,26 Kč, tedy částku, kterou žalobci byli povinni uhradit žalovanému za úvěr, který žalovaný spolu s manželkou hradil. V průběhu řízení žalovaný uhradil další částku 49 372 Kč, o kterou žalobci vzali žalobu zpět a řízení bylo do této částky zastaveno. Po odpočtu uvedených částek by byl žalovaný povinen vydat žalobcům bezdůvodné obohacení ve výši 273 278,24 Kč s příslušenstvím, tedy částku, o níž rozhodoval odvolací soud v rozsudku ze dne 5. 5. 2021.

12. Mezi účastníky však dále bylo nesporné, že za uvedené období žalovaný ještě před podáním žaloby uhradil žalobcům částku 168 277 Kč. Po odečtení této částky by byl žalovaný povinen vydat žalobcům bezdůvodného obohacení ve výši 105 001,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení od doby, co po výzvě k zaplacení zůstal žalovaný nečinný.

13. Jak shora uvedeno, v daném případě žalovaný poskytl žalobcům plnění na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, který byl následně zrušen dovolacím soudem. Ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř., které bylo do občanského soudního řádu vloženo účinností zákona č. 296/ 2017 Sb., přitom neumožňuje žalobci vzít žalobu (z tohoto důvodu) účinně zpět. Soud je tak povinen v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout. Zjistí-li, že splněná povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, tedy že žalobci uplatněný nárok náležel (měl právní titul pro přijetí plnění), pak žalobu zamítne, neboť zaplacením splnil žalovaný svou povinnost a nárok žalobce již uspokojil; žaloba byla v takovém případě podána důvodně a žalobce se přijetím plnění bezdůvodně neobohatil. Zjistí-li soud, že uplatněný nárok žalobci nenáležel, žalobu zamítne, neboť nebyla podána důvodně; v takovém případě se (v rozsahu poskytnutého plnění) žalobce bezdůvodně obohatil. Výrok rozhodnutí bude tedy po formální stránce vždy zamítavý a pouze důvod, který vedl k zamítnutí žaloby, umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, a to i při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 3090/2019 ze dne 22. 1. 2020).

14. V posuzované věci zůstala předmětem řízení již pouze částka 273 278,24 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud ohledně této částky žalobu zamítl. Pokud jde o částku 168 277 Kč s příslušenstvím, do této částky žaloba nebyla důvodná, neboť bezdůvodné obohacení žalobců v této výši ke dni podání žaloby neexistovalo.

15. Žalobu lze považovat za důvodnou do částky 105 001,24 Kč s příslušenstvím. Protože však tuto částku včetně příslušenství žalovaný na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni z 5. 5. 2021, který byl následně zrušen, již zaplatil, žaloba byla i do této částky zamítnuta, neboť zaplacením žalovaný svoji povinnost splnil a nárok žalobců uspokojil.

16. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud postupoval dle § 220 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil způsobem uvedeným ve výroku rozsudku.

17. O státem zálohovaných nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 za použití § 224 o. s. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V přezkoumávané věci byla předmětem řízení částka 768 025,74 Kč. Žalobci byli úspěšní do částky 105 001,24 Kč a do částky 49 372 Kč, kterou žalovaný zaplatil v průběhu řízení. Žalobci tak byli celkem úspěšní do částky 154 373,24 Kč, tj. do výše cca 20 %, neúspěšní byli do výše cca 80 % nároku. Podle výsledku řízení tedy žalobci by se na nákladech státu měli podílet do výše 80 %, žalovaný pak do výše 20 %. Soudem vyplacené znalečné představuje částku 57 090,50 Kč. Žalobci by tak měli uhradit částku 45 672,40 Kč. Z této částky již částku 28 545,25 Kč uhradili na základě předchozího rozsudku odvolacího soudu z 5. 5. 2021; zbývající část jsou žalobci povinni uhradit státu – Okresnímu soudu v Domažlicích do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný pak již svůj podíl na nákladech řízení státu ve výši 20 % zcela uhradil.

18. O nákladech řízení účastníků před soudy všech stupňů bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci postupem dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 o. s. ř. Žalobci se v daném případě domáhali na žalovaném zaplacení částky 768 025,74 Kč s příslušenstvím. Z této částky částka 268 025,74 Kč představovala žalobci požadované bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, kde by bylo možno uvažovat o postupu dle § 142 odst. 3 s tím, že rozhodnutí o výši plnění by záleželo na znaleckém posudku. Nelze však přehlédnout, že do částky 168 277 Kč s příslušenstvím a ohledně bezdůvodného obohacení za měsíc leden 2015 žalobci uplatnili neexistující dluh; poukaz na § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy že výše plnění závisela na znaleckém posudku, neobstojí. S dalším nárokem ve výši 500 000 Kč, jímž se domáhali plnění z dohody, respektive náhrady škody z předsmluvní odpovědnosti, byli žalobci úspěšní pouze v malé části. Při rozhodování o nákladech řízení tedy soud musel důsledně vycházet z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků. Jak shora uvedeno, žalobci byli v řízení úspěšní do výše 20 %, neúspěšní do výše 80 %. Po promítnutí úspěchu žalobců do úspěchu žalovaných tak žalovaným přísluší právo na náhradu 60 % účelně vynaložených nákladů řízení před soudy všech stupňů.

19. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně sestávají z 8 úkonů (převzetí věci, vyjádření, jednání 13. 12. 2017, 28. 11. 2018, 14. 1. 2019, vyjádření v návaznosti na jednání ze 14. 1. 2019, ústní jednání 6. 5. 2019 přesahující 2 hodiny) po 11 380 Kč, když předmětem řízení byla částka 768 025,74 Kč. Poté, co bylo částečně řízení zastaveno o částku 49 372 Kč, zůstal předmětem řízení nárok žalobců ve výši 718 653,74 Kč. Za další úkony tedy náleží žalobcům odměna za každý úkon ve výši 11 180 Kč. Za účelně vynaložené úkony lze považovat další 4 úkony (vyjádření, jednání 4. 9. 2019, 21. 10. 2019 a 27. 4. 2020). Za právní zastoupení tak účelně vynaložené náklady řízení představují částku 91 040 Kč (8 x 11 380 Kč), 44 720 Kč (4 úkony po 11 180 Kč), 12 x režijní paušál po 300 Kč, tj. 3 600 Kč, náhrada za ztrátu času 5 600 Kč a cestovné ve výši 11 900 Kč, celkem 156 860 Kč. Po připočtení 21 % DPH jde o částku 189 800,60 Kč. K této částce nutno připočítat zálohu složenou žalovaným na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč Náklady řízení před soudem prvního stupně tak představují 204 800,60 Kč. Žalovanému byla přiznána náhrada do výše 60 %, tj. částka 122 880 Kč.

20. Žalovanému podle úspěchu ve věci byly přiznány i náklady řízení za odvolací, dovolací a další odvolací řízení. Předmětem prvého odvolacího řízení byla celkem částka 597 773 Kč, když odvolání žalobců do zamítavého výroku II směřovalo pouze do částky 274 956 Kč Odvolací soud jen pro přehlednost v rozsudku z 5. 5. 2021 ve výroku II sumarizoval celkovou zamítavou částku. Lze shrnout, že při výpočtu odměny advokáta nutno vycházet z tarifní hodnoty 597 773 Kč. Za jeden úkon právní pomoci tak náleží odměna 10 300 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného za prvou fázi odvolacího řízení sestávají z odměny za uplatněné odvolání a za účast u jednání dne 5. 5. 2021, tj. 2 x 10 300 Kč, celkem 20 600 Kč. K tomu přísluší náhrada za 2 režijní paušály po 300 Kč, náhrada za ztrátu času 400 Kč a cestovné 725 Kč, celkem 22 325 Kč. Po připočtení 21 % DPH jde o částku 27 013,25 Kč. K tomuto nutno připočítat ještě soudní poplatek z odvolání ve výši 10 882 Kč. Účelně vynaložené náklady této fáze řízení tak činí 37 895,25 Kč.

21. V další fázi – dovolací řízení – byla předmětem řízení částka 273 278,24 Kč. Za 1 úkon tak přísluší odměna advokáta ve výši 9 420 Kč. V této fázi považoval odvolací soud za účelně vynaložené náklady řízení pouze výdaje za úkon v souvislosti se sepisem dovolání, tj. 9 420 Kč, 1 režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 Kč činí účelně vynaložené náklady řízení žalovaného v této fázi 25 761,20 Kč.

22. Pokud jde o náklady řízení v souvislosti s druhým dovolacím řízením po zrušení rozsudku Nejvyšším soudem ČR, předmětem řízení zůstala částka 273 278,24 Kč, za 1 úkon právní služby tak přísluší odměna 9 420 Kč. Žalovanému lze přiznat náklady řízení za 2 úkony právní služby (vyjádření k předmětu řízení, účast u jednání 16. 5. 2022). Opakované vyjádření k předmětu řízení odvolací soud za účelně vynaložený náklad řízení nepovažoval. Žalovanému by tak příslušela odměna 2 x 9 420 Kč, tj. 18 840 Kč. Po připočtení 2 režijních paušálu po 600 Kč, náhrady za ztrátu času 400 Kč, cestovné 826 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, se jedná o celkovou částku 25 005,86 Kč.

23. Za účelně vynaložené náklady odvolacího a dovolacího řízení tak lze považovat částku 88 662,31 Kč (37 895,25 + 25 761,20 + 25 005,86). Žalovanému byla přiznána náhrada těchto nákladů do výše 60 %, tj. 53 197 Kč. Pokud by rozsudek odvolacího soudu závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, bylo by proti rozsudku odvolacího soudu přípustné dovolání, které by bylo třeba podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích.