18 Co 182/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem adresa Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o výživné o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. června 2025, č. j. 15 C 23/2025-27, I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

1. Žalovaný je povinen za období od 1. 2. 2025 do 24. 9. 2025 platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně.

2. Dlužné výživné za období od 1. 2. 2025 do 24. 9. 2025 ve výši 39 000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost přispívat na výživu manželce od února 2025 po dobu trvání manželství částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok I a III), vyčíslil nedoplatek na výživném za období od února do června roku 2025 ve výši 25 000 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně opustila společnou domácnost účastníků v době, od kdy požaduje výživné. Odstěhovala se s nezletilou dcerou , jméno FO, poté, co ji žalovaný vykázal ze společného obydlí. K poměrům žalobkyně soud zjistil, že její průměrný čistý příjem je přibližně 26 000 Kč, bydlí společně se svými dcerami a vlastní byt v , adresa, , který je nevyužitý. K poměrům žalovaného soud zjistil, že na bydlení hradí přibližně 12 000 Kč měsíčně, splácí hypotéku 3 400 Kč měsíčně a podniká jako OSVČ. Příjmy žalovaného v roce 2023 činily přibližně 1 765 000 Kč a výdaje 1 422 000 Kč. Jeho čistý příjem tak činil 28 500 Kč. Žalovaný dále hradí výživné na dosud nezletilého syna ve výši 3 500 Kč měsíčně. Podle soudu poměr příjmů a výdajů napovídá, že žalovaný ve svém přiznání k dani uplatnil tzv. paušální výdaj, ale protože neuvedl žádné podrobnosti a snaha soudu o výzvu k potřebnému doplnění tvrzení nemohla být naplněna, jelikož se žalovaný k nařízenému jednání nedostavil, soud k tvrzeným výdajům žalovaného nepřihlížel. Vycházel tedy z toho, že je schopen dosahovat příjmů z podnikání ve výši 1,5 milionu Kč ročně. Soud zjistil, že výdaje na bydlení jsou u obou účastníků v zásadě stejné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně popírala komerční využití svého bytu, tížilo důkazní břemeno žalovaného, ten jej však neunesl. Dále soud zmínil, že žalovaný vlastní motorovou čtyřkolku, nákladní vůz , jméno FO, , osobní automobil , Anonymizováno, pořízený v roce 2019 za 582 000 Kč, dva traktory pořízené v témže roce, Tbagr a další bagr pořízený v roce 2022 za 400 000 Kč bez DPH.

2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který namítal, že přiznání výživného žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně byla za trvání manželství účastníků nepořádná, nestarala se o rodinu a navázala vztah s jiným mužem. Vůči žalovanému se projevovala agresivně, neuctivě a začala mu vyhrožovat. Žalovaný dále nesouhlasil s výpočtem svých příjmů tak, jak jej učinil soud prvního stupně. Soud nevycházel z předloženého daňového přiznání fyzických osob za rok 2023, v němž žalovaný uvedl, že jeho dílčí výdaje činí 60 % z příjmů. Soud však dospěl k závěru, že stanovená výše jeho výdajů činí 15 %, což naprosto neodpovídá realitě. Žalovaný argumentoval daňovým přiznáním za rok 2024, kdy byl jeho příjem podstatně nižší a činil pouze 1 027 000 Kč, po odečtení jeho výdajů a odvodů tak měl soud při rozhodování vycházet z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 36 000 Kč a nikoli 125 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále nesouhlasil s tím, že soud vycházel z tvrzení žalobkyně o jejích výdajích spojených s bydlením ve výši 12 000 Kč měsíčně, přestože s bydlením žádné výdaje nemá, protože bydlí v domě svého syna. Žalobkyně poskytla synovi do zástavy svůj byt, aby synovi mohla být poskytnuta hypotéka na úhradu kupní ceny za dům, ve kterém žalobkyně bydlí. Soud nepřihlédl k tomu, že žalobkyně, přestože tvrdí, že hradí nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně, tak neužívá vlastní byt. Žalovaný navrhl, aby soud připustil provedení jím navržených důkazů, jelikož se k jednání před soudem prvního stupně nemohl pro zdravotní indispozici dostavit. Soud prvního stupně tak měl jednání z tohoto důvodu odročit a ve věci nerozhodovat.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že problémy v manželství byly zaviněny manželem kvůli jeho problémům s alkoholem a jeho poměru s , jméno FO, , Anonymizováno, . Žalobkyně manželovi nevěrná nebyla. Pokud jde o výpočet příjmů, tak žalobkyni je známo, že náklady žalovaného nikdy nečinily 50 %, jelikož kdyby tomu tak bylo, neměl by důvod danit paušálem. Kromě vyfakturovaných prací manžel dělá práce i načerno, které v daňovém přiznání zahrnuty nejsou. Pokud jde o tvrzené bydlení žalobkyně zdarma, tak syn žalobkyně platí bance splátku úvěru 17 000 Kč měsíčně a žalobkyně mu za to platí pouze 12 000 Kč měsíčně, jelikož mu není schopna hradit více. Kdyby jí syn nepomohl, nebyla by ona schopna vůbec zajistit bydlení pro sebe a své dcery. Syn bydlí v , Anonymizováno, a musí sám platit náklady s tímto spojené. Syn koupil dům pro to, aby své matce pomohl v bezvýchodné situaci. Pokud jde o byt v , adresa, , ten je malý a žalobkyně by se se třemi dětmi do něj nevešla. Jedná se o byt 2+1 po babičce, ve kterém nikdo nebydlí, protože je neobyvatelný, jelikož byl kompletně vytopen.

4. Odvolání žalovaného v zásadě není důvodné.

5. Jak vyplývá ze vzoru předvolání 018 o. s. ř., kterým byl obeslán žalovaný před prvním jednáním, nedostaví-li se účastník k jednání bez důvodné a včasné omluvy a nepožádá-li spolu s omluvou z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti. Žalovaný v den, kdy se mělo první jednání ve věci konat, zaslal soudu omluvu z jednání, k němuž se nemohl dostavit kvůli zdravotním potížím. Potíže nijak nespecifikoval, neprokázal a o odročení jednání nepožádal.

6. Argumenty odvolatele se v převážné míře opírají o tvrzení a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. a contrario tak nemohou být odvolacím důvodem. Jelikož se žalovaný nedostavil k jednání před soudem prvního stupně a nepožádal o odročení jednání, soud prvního stupně nepochybil, jestliže jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Nepřítomnému účastníku tak nemohl poskytnout poučení o povinnosti tvrzení či důkazní a tato skutečnost jde tak k tíži žalovaného, který soudu nesdělil, že si přeje, aby jednání bylo pro jeho neprokázanou nemoc odročeno. K tvrzením žalovaného a jeho důkazním návrhům, které zazněly po rozhodnutí soudu prvního stupně, tak odvolací soud nemohl přihlížet.

7. Odvolací soud proto vycházel převážně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho úvahou ohledně příjmů žalovaného ve výši 125 000 Kč měsíčně. Jestliže soud chtěl užít pro zjištění o příjmu žalovaného zjištění o nižších dílčích výdajích, měl taková zjištění opřít o provedené dokazování. Žádný důkaz, který by však zpochybňoval žalovaným tvrzené dílčí výdaje v podnikání, ve spise obsažen není. Nicméně s ohledem na to, že sám žalovaný tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč a podle zjištění soudu prvního stupně čistý měsíční příjem žalobkyně je 26 000 Kč, mohl soud prostou úvahou dospět k závěru, že jsou-li příjmy manžela o 10 000 Kč vyšší než manželky, která má mít s manželem podle § 697 odst. 1 o. z. zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, je žalobou požadované a soudem přiznané výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně přiměřené. K procesní stránce lze ještě poznamenat, že byť skutkové i důkazní novoty v odvolacím řízení nebyly možné, tak pokud jde o příjem žalovaného, žalobkyně tvrdila, že jeho příjmy jsou ve výši 40 000 Kč a žalovaný v odvolání uvedl, že si vydělá 36 000 Kč. V částce 36 000 Kč tak jde o nesporné tvrzení stran, které lze zohlednit i po koncentraci řízení.

8. Jelikož žalobkyně požadovala výživné nerozvedené manželky, nicméně v době, kdy rozhodoval odvolací soud, bylo již manželství účastníků pravomocně rozvedeno (24. 9. 2025), přestože byl napadený rozsudek věcně správný, musel být odvolacím soudem formálně změněn ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Výše vyživovací povinnosti však zůstala beze změny, pouze za uzavřené období do rozvodu manželství byla vyčíslena výše dlužného výživného v částce 39 000 Kč, která odpovídá výživnému po 5 000 Kč za měsíce únor až srpen 2025 a poměrnou část měsíce září téhož roku. Soud umožnil žalovanému splatit dluh v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

9. Jelikož odvolatel nebyl se svým odvoláním úspěšný a žalobkyně náklady řízení ani za odvolací řízení nepožadovala, rozhodl odvolací soud s ohledem na změnu rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.