18 Co 222/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení závazku z dohody o výživném o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 24. 5. 2024, č. j. 3 C 219/2022-227, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. 3 C 219/2022-247, ze dne 24. 7. 2024, č. j. 3 C 219/2022-254 a ze dne 14. 8. 2024, č. j. 3 C 219/2022-263,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o zrušení závazku z dohody účastníků ze dne 5. 9. 2019 ke dni 4. 10. 2021 se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 64 743 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 13 088 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravných usnesení ze dne 9. 7. 2024, 24. 7. 2024 a 14. 8. 2024 soud prvního stupně dohodu účastníků uzavřenou dne 5. 9. 2019 od 15. 6. 2022 zrušil ohledně výživného v částce 15 000 Kč s tím, že žalobce je tak povinen hradit žalované výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně od 15. 6. 2022 vždy do 15. dne v měsíci, a to do doby vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalobu posuzoval dle § 6 odst. 2, § 580 odst. 1, § 761 a § 1764 a následujících občanského zákoníku. Dohodu o výživném ze dne 5. 9. 2019, kterou se žalobce zavázal platit žalované výživné ve výši 30 000 Kč měsíčně do doby vypořádání společného jmění manželů (č. l. 61 spisu), shledal za platné právní jednání, které není v rozporu s dobrými mravy. Zabýval se proto otázkou, zda od doby uzavření dohody nedošlo ke změně poměrů na straně oprávněné či povinné osoby. Poukázal na judikaturu vyšších soudů a uzavřel, že za změnu poměrů mezi účastníky je možno považovat objektivní trvání stavu, kdy nedošlo k vypořádání společného majetku v situaci, kdy sporná dohoda nebyla uzavřena za podmínek, za nichž by bylo možno předjímat složitá a dlouhá jednání o majetku, potažmo o rozvodu manželství. Oproti době, kdy dohoda byla uzavřena (v září 2019), došlo na straně žalobce k nárůstu jeho výdajů v souvislosti s uzavřením nového manželství v říjnu 2021 s , jméno FO, , která má nezletilou dceru, narozenou v roce 2010, kdy všichni žijí ve společné domácnosti. Naproti tomu zanikla vyživovací povinnost žalobce vůči , jméno FO, , a to v září 2022. Majetkové poměry žalované s ohledem na její zdravotní stav odůvodňují i nárok na výživné rozvedené manželky. Bylo objektivně zjištěno, že v souvislosti se zdravotním stavem žalované poklesla její výdělečná schopnost o 70 %. Nebylo prokázáno, že by žalovaná odmítla domácí práce, které by byla schopna s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat. Přestože výdělkové poměry žalobce samy o sobě nelze hodnotit jako změnu poměrů, lze na straně žalobce spatřovat změnu ve skutečnosti, že žalobce sice dosahuje fakticky obdobně vysokých výdělků jako v době uzavření dohody, ovšem v důsledku velkého množství přesčasů, kdy pracuje v souběžném pracovním poměru u Záchranné služby Plzeňského kraje a u Vězeňské služby ČR, a s ohledem na jeho věk je dosažení takového množství přesčasů náročnější. Soud tak dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení dohody účastníků v důsledku změny poměrů do výše výživného 15 000 Kč měsíčně, a to od doby podání žaloby, tj. 15. 6. 2022, do doby vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen ,,SJM“).

2. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobce i žalovaná.

3. Žalobce v odvolání namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je vadný, neboť se netýká věci samé, ale jde mimo rámec požadavku, jehož se žalobce žalobou domáhá. Žalobce se v tomto řízení domáhá neplatnosti své vlastní listiny ze dne 5. 9. 2019. Nezpochybňuje obsah listiny, kterou sám vyhotovil, ale poukazuje na to, že svůj písemný závazek formuloval na základě projevu žalované, která navenek jasně a přesvědčivě prezentovala zájem na bezodkladném mimosoudním rozdělení majetku a smluvním rozvodu manželství. Žalobce sice mohl ohraničit dobu platnosti listiny tak, že by uvedl konkrétní datum, avšak vycházel z toho, že žalovaná chce co možná nejdříve samostatně disponovat vlastními penězi v řádu milionů korun, a proto platnost závazku dobrovolně poskytnout žalované finanční příspěvek spojil s okamžikem, kdy žalovaná ve velmi krátké době bude disponovat vlastními penězi ze společného majetku. Jelikož tento okamžik nebylo možno určit přesným datem, žalobce ohraničil dobu poskytování částky 30 000 Kč majetkovým vypořádáním. Projevy, jimiž žalovaná před existencí inkriminované listiny prezentovala svůj zájem na mimosoudním a bezodkladném majetkovém vypořádání, jsou v rozporu s naprosto zásadním obratem v jejím postoji spočívajícím v cíleném zdržování a účelovém oddalování ukončení majetkového a statusového společenství, k němuž se uchýlila po získání písemného závazku. Tento zásadní obrat v postoji žalované považuje žalobce za zjevné zneužití práva, které nemá požívat právní ochrany dle § 6 a § 8 o. z. Toto soud prvního stupně nehodnotil. Žalobce sice v listině svůj peněžitý závazek označil jako výživné, ve skutečnosti se však o výživné nejedná, neboť jeho existence je limitována událostí, která nepředstavuje zákonnou podmínku pro vznik, změnu nebo zánik vyživovací povinnosti. O tyto skutečnosti žalobce opírá požadavek na zrušení nejen peněžitého závazku nazvaného výživným, ale i na neplatnost listiny jako takové, neboť její vznik je důsledkem omylu žalobce vyvolaného mystifikací ze strany žalované. Žalobce má za to, že daný případ měl soud hodnotit i z hlediska § 583 o. z., podle něhož jedná-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Soud prvního stupně nesprávně jednal o výživném a jeho výši, ačkoliv podle předmětu žaloby měl řešit samotnou platnost, respektive účinnost dobrovolně přijatého závazku. Jelikož předmětná listina je soukromoprávním aktem žalobce, nemůže soud z vlastní iniciativy přistoupit ke změně jeho vůle a měnit obsah této písemnosti. Odmítne-li jeden manžel něco konat, s čím dříve souhlasil, popřípadě se i písemně zavázal, shoda přestala a druhý manžel se u soudu nemůže domáhat, aby v dobrovolně přijatém závazku jeho manžel pokračoval. Napadený rozsudek je zmatečný, nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému řízení nebo rozsudek po doplnění dokazování změnil tak, že listina ze dne 5. 9. 2019 je neplatná.

4. V následném doplnění odvolání žalobce uvedl, že pokud by odvolací soud nezrušil dohodu a potvrdil výživné i po rozvodu manželství, pak žádá, aby zhodnotil výši výživného, které soud prvního stupně na základě svého rozsudku o změně poměrů stanovil na 15 000 Kč měsíčně. Tato částka, pokud by měla mít povahu výživného rozvedené manželky, je naprosto neúměrná, když stejná částka byla odsouhlasena samotnou žalovanou jako výživné pro nerozvedenou manželku na základě usnesení o smíru ze dne 16. 10. 2020 Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 36 C 299/2020. Znovu zdůraznil, že zdržující postoj žalované je v přímém rozporu s dobrými mravy a vede k bezostyšnému obohacování žalované na úkor žalobce. Pokud soud prvního stupně určil novou výši peněžité částky jako výživné rozvedené manželce na základě změny poměrů, pak žalobce doplnil, že na straně žalované došlo k podstatné změně poměrů, neboť byla přezkoumána míra její invalidity a byl jí změněn stupeň invalidity ze III. stupně na II. stupeň. Žalovaná tedy může pracovat neomezeně a není limitována druhem pracovní smlouvy, ani délkou pracovního úvazku či výší výdělku.

5. Žalovaná ve svém odvolání vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, když má za to, že na straně žalobce ke změně poměrů nedošlo. Za změnu poměrů nelze považovat délku soudních řízení o rozvod manželství a vypořádání společného jmění manželů. Neshoduje se ani s názorem soudu prvního stupně, že by snad u žalobce došlo ke změně poměrů tím, že uzavřel manželství se svou současnou manželkou. Poukázala na to, že došlo ke zlepšení poměrů žalobce v oblasti příjmů ze zaměstnání. V době uzavření dohody dosahoval příjmů ve výši 121 584 Kč, nyní dosahuje příjmů ve výši 136 034 Kč. Věk žalobce v posouzení této otázky není rozhodující. Nebyl předložen jakýkoliv relevantní důkaz, že by snad dosažení příjmů bylo pro žalobce náročnější oproti době, kdy byla dohoda uzavřena. Zrušení dohody o výživném je možné dosáhnout buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, případně nárok na výživné může zaniknout i ze zákona. Je nepochybné, že k dohodě o zrušení dohody nedošlo. Nenastal ani jakýkoliv ze zákonných důvodů pro zánik nároku žalované na výživné. Jediným případným relevantním důvodem zániku či snížení předmětného nároku žalované může tedy být rozhodnutí soudu. Soud je při rozhodování povinen zejména posoudit, zda došlo ke změně poměrů na straně účastníků, schopnosti a možnosti žalobce hradit výživné či schopnosti žalované živit se sama. Žalovaná má za to, že z provedeného dokazování vyplývá, že ke změně poměrů nebo ke změně schopnosti žalobce hradit výživné či změně schopnosti žalované se sama živit, které by odůvodňovaly byť částečné zrušení dohody, nedošlo, a to ani na straně žalované, ani na straně žalobce. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu o zrušení dohody účastníků ze dne 5. 9. 2019 zamítl.

6. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaná zdůraznila, že předmětem řízení není návrh žalobce na určení neplatnosti dohody o výživném ze dne 5. 9. 2019, ale zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované dle této dohody. Pokud by snad žalobce trval na tom, že předmětem řízení byl návrh na určení neplatnosti dohody, což žalobce nikdy netvrdil, vyjma své závěrečné řeči, pak žalovaná má za to, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by zde byla jakákoliv relevantní skutečnost, na jejímž základě by bylo možné dohodu považovat za neplatnou. Tvrzení žalobce o tom, že dohoda snad není právně vynutitelná, považuje za zcela zcestné.

7. Při odvolacím jednání oba účastníci shodně uvedli, že dne 12. 12. 2024 byl soudem schválen smír účastníků o vypořádání SJM, rozhodnutí již bylo účastníkům, respektive právním zástupcům, doručeno. Podle uvedeného smíru nemovitost v Příšově byla přikázána do spoluvlastnictví účastníků, žalované byl přikázán osobní automobil a žalobce se zavázal zaplatil žalované částku 200 000 Kč.

8. K odvolání obou účastníků odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i žalované i k vyjádření žalované k odvolání žalobce a dospěl k závěru, že odvolání žalované je možno považovat za důvodné, odvolání žalobce důvodným neshledal.

9. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu však dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud neztotožňuje.

10. Především je třeba uvést, že předmětem řízení byla žaloba na zrušení závazku žalobce hradit žalované výživné ve výši 30 000 Kč měsíčně vyplývající z dohody o výživném ze dne 5. 9. 2019, a nikoliv žaloba na určení neplatnosti této dohody, jak nyní žalobce, respektive jeho právní zástupce, tvrdí.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na uvedenou dohodu je nutno pohlížet jako na platné a účinné právní jednání. Podle § 761 odst. 1 o. z. platí, že rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné hradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Dohodu o výživném (rozvedeného) manžela je možno uzavřít nejen po rozvodu, ale již i před ním (viz rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 135/2004). Sjednané výživné má podobu peněžitého důchodu do budoucna a k zániku v dohodě stanovené povinnosti by ze zákona došlo pouze v případě, že by oprávněný rozvedený manžel uzavřel nové manželství (§ 763 o. z.). Soud prvního stupně správně uzavřel, že časový úsek, po který má trvat závazek žalovaného, byl dostatečně určitě vymezen, byť ne konkrétním datem, ale údajem, který je časově určitelný. Znění dohody neodporuje dobrým mravům ani zákonu (§ 547 o. z.), její účastníci projevili vážnou vůli k jejímu uzavření (§ 545, § 555 a následující o. z.) a na závaznosti dohody nemůže nic změnit žalobcem tvrzený, avšak žalovanou zpochybněný předpoklad v době uzavření dohody, že k vypořádání společného jmění dojde dříve a tím žalobcův závazek zanikne. Dále je třeba zdůraznit, že námitku relativní neplatnosti dohody pro tvrzený omyl žalobce vznesl až po koncentrační lhůtě (v rámci závěrečného návrhu) a soud prvního stupně se tak správně tímto tvrzením nezabýval. Tím méně se touto skutečností mohl zabývat odvolací soud (§ 205a o. s. ř.). Ke stejnému závěru o platnosti dohody účastníků ze dne 5. 9. 2019 navíc dospěl i Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 23. 11. 2022, č. j. 61 Co 229/2022–81, v řízení, v němž se žalovaná (v uvedeném řízení vystupující jako žalobkyně) domáhala plnění z této dohody po rozvodu manželství za dobu od 5. 10. 2021 do 30. 11. 2021.

12. Jelikož zmiňovaná dohoda upravující výši výživného je způsobilým titulem pro podání žaloby na plnění, bylo tak na místě zabývat se otázkou, zda následně došlo k tak podstatným změnám okolností, jež by bylo možno podřadit pod ustanovení § 1765 o. z. a které by odůvodňovaly změnu dohody o výživném, a to ať již v podobě zvýšení, snížení či zrušení výživného. Dle názoru odvolacího soudu k takovým změnám poměrů v okolnostech významných pro stanovení výše výživného v projednávané věci od 5. 9. 2019 (tj. ode dne uzavření dohody) nedošlo. Žalobce nadále dosahuje srovnatelného (respektive ještě vyššího) měsíčního příjmu, přestože se znovu oženil, jeho manželka není na něj odkázána výživou, žalobci nepřibyla, ale naopak ubyla vyživovací povinnost k osvojené dceři. Pokud žalobce tvrdí, že mu klesne příjem ať již v souvislosti s plánovanou operací páteře či odchodem do starobního důchodu, k tomu nelze přihlédnout, neboť ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Naproti tomu žalovaná je stále v invalidním důchodu a její pracovní zapojení je omezeno neuspokojivým zdravotním stavem, ani úřad práce jí nenabídl žádné vhodné zaměstnání. Pokud žalobce tvrdí, že došlo ke změně invalidity žalované ze III. stupně na II. stupeň, pak z údajů žalované vyplynulo, že rozhodnutí není pravomocné, neboť proti němu podala opravný prostředek, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

13. Dle názoru odvolacího soudu za podstatnou změnu poměrů v okolnostech nelze považovat délku řízení o vypořádání SJM, která neodpovídá předpokladu žalobce, že k vypořádání společného jmění dojde dříve (dle jeho slov koncem roku 2019, nejpozději však počátkem roku 2020), jak nesprávně dovodil soud prvního stupně, jenž však jinou podstatnou změnu poměrů rovněž neshledal (snad kromě nynějšího manželství žalobce), jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr soudu o tom, že žalobce dosahuje svého nadstandardního výdělku zvýšeným úsilím neodpovídajícím jeho věku nebyl ničím prokázán.

14. Nenastala-li kvalifikovaná změna poměrů ve smyslu § 1765 o. z., pak není důvodem pro snížení či zrušení výživného stanoveného dohodou účastníků ani jeho případná nepřiměřenost. Bylo totiž na žalobci, který znění dohody koncipoval, aby zvážil, jaká částka a po jakou přesně vymezenou a časově ohraničenou dobu je přiměřená všem okolnostem, které v době uzavření dohody existovaly.

15. Protože soud prvního stupně dospěl k velmi vágně zdůvodněnému právnímu závěru o změně okolností odůvodňujících změnu předmětné dohody, s nímž se odvolací soud neztotožňuje, dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba o zrušení povinnosti žalobce hradit žalované výživné byla v plném rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

16. Pro úplnost je však třeba uvést, že pokud by se žalovaná následně domáhala (či se již domáhá) dalšího plnění z předmětné dohody, bude na místě, aby vyřizující soud důsledně zvážil, zda s ohledem na všechny okolnosti věci a zjištěný skutkový stav též ohledně délky řízení o rozvod manželství účastníků a vypořádání SJM by případný výkon práv žalované nebyl v rozporu se zásadou jednat v právním styku poctivě a zda nenaplňuje znaky zjevného zneužití práva (§ 6, § 8 o. z.).

17. Jelikož odvolací soud v meritu změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení. Žalovaná byla v řízení úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady řízení žalované před soudem prvního stupně sestávají z odměny advokáta za 21 úkonů právní služby v celkové částce 31 500 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření žalované z 21. 9. 2022, porada s klientem přesahující jednu hodinu 27. 1. 2023, účast u jednání soudu 18. 7. 2022 přesahující dvě hodiny, vyjádření žalované ze dne 13. 9. 2023, účast při jednání soudu 22. 9. 2023 přesahující dvě hodiny, účast při jednání 31. 10. 2023 přesahující dvě hodiny, vyjádření ze dne 9. 11. 2023, účast u jednání 29. 11. 2023 přesahující dvě hodiny, účast při jednání 13. 2. 2024 přesahující dvě hodiny, účast při jednání 22. 3. 2024 přesahující dvě hodiny, vyjádření z 23. 4. 2024, účast při jednání 24. 4. 2024 přesahující dvě hodiny, účast u jednání 22. 5. 2024) dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 500 Kč, jelikož předmětem řízení nebylo určení výživného, ale zrušení, respektive změna dohody účastníků, kdy tarifní hodnotou věci je částka 10 000 Kč. Po připočtení 21 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 6 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), jízdného za osm cest Praha – Plzeň a zpět ve výši 10 906,88 Kč a ztráty času za 48 půlhodin po 100 Kč, tj. 4 800 Kč (§ 14 odst. 3), činí náklady řízení 53 506,88 Kč. Po připočtení 21 % DPH byly úspěšné žalované přiznány náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 64 743 Kč.

18. Úspěšné žalované byly přiznány i náklady odvolacího řízení za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 4. 7. 2024, odvolání, vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání odvolacího soudu), tj. 6 000 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, cestovné k jednání odvolacího soudu 1 363,36 Kč, náhrada za ztrátu promeškaného času za šest půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, tj. 9 163,36 Kč, celkem 11 088 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč, byly žalované přiznány náklady odvolacího řízení ve výši 13 088 Kč. Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen nahradit náklady obou řízení k rukám zástupce žalované v běžné pariční lhůtě.