18 Co 237/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 32 873,55 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 614,40 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 7. 2024, č. j. 2 C 92/2023-165,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a IV zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu k dalšímu řízení.

II. Ve výroku II se rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 565,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 12. 2022, Anonymizováno, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Do částky 49,15 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Ve výroku III se rozsudek potvrzuje.

1. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 31 873,55 Kč s příslušenstvím, částku 614,40 Kč s příslušenstvím a částku 1 000 Kč s příslušenstvím (výrok I, II, III). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 045 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobu posuzoval podle § 2586 a násl. občanského zákoníku. Vycházel ze zjištění, že účastníci 11. 2. 2022 uzavřeli dvě smlouvy o dílo, jejichž předmětem bylo dodání a montáž dveří a šesti oken a dodání a montáž žaluzií na nově dodaná okna. Dílo měla být dokončeno do 12 týdnů ode dne podpisu smlouvy, to je do 6. 5. 2022. Cena díla byla uhrazena objednatelem před realizací díla. Z provedeného dokazování vyplynulo, že okna na pozicích číslo 2, 3 a 4 byla dodána v rozporu se smlouvou, když byla nesprávně osazena rozšiřovacími profily. Tyto vady se projevily 18. 5. 2022 při neúspěšném pokusu o namontování žaluzií podle smlouvy. Žalobce řádně dne 18. 5. 2022 vytkl vady oken a uplatnil práva z vadného plnění. Vytčené vady měly být podle návrhu žalované coby zhotovitele díla odstraněny opravou díla, k čemuž však nakonec nedošlo. Byť žalovaná namítala, že jí žalobce neposkytl potřebnou součinnost k odstranění vad, netvrdila, ani neprokazovala, o jakou součinnost se mělo jednat. V návaznosti na e-mail žalované ze dne 20. 6. 2022, v němž žalovaná změnila svůj postoj k žalobcem uplatněné reklamaci, reklamaci neuznala a opravu oken odmítla provést, žalobce od obou smluv dne 22. 6. 2022 platně odstoupil. Stranám vznikla povinnost dle § 2991 o. z. vzájemně si vrátit poskytnutá plnění. Za tři vadně dodaná okna žalované vznikla po odstoupení od smlouvy povinnost vrátit žalobci 45 573,55 Kč. Z této částky dosud zaplatila žalobci pouze částku 13 700 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci rozdíl mezi těmito částkami, tedy částku 31 873,55 Kč. Obranu žalované, která vznesla námitku započtení, shledal jako nedůvodnou, neboť žalobce deklaroval ochotu vydat žalované vadně dodaná okna. Při vyjmutí oken ze stavby patrně dojde k zásahům do stavby domu a poškození ostění stěn, parapetu či fasády, ale pokud je žalobce přesto ochoten okna žalované vrátit, není důvodu, aby platil žalované odpovídající peněžitou náhradu. Soud proto neprováděl dokazování ke zjišťování adekvátní peněžité náhrady dle § 2999 o. z. Soud dále shledal za důvodný nárok žalobce na úhradu smluvní pokuty ve výši 614,40 Kč z titulu prodlení s realizací díla v podobě dodání žaluzií. K zániku smlouvy o dodání žaluzií došlo odstoupením od smlouvy ze strany žalobce, to je dnem 22. 6. 2022. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z ceny díla za prodlení trvající od 3. 5. 2022 do 21. 6. 2022, tedy za 50 dní v celkové výši 614,40 Kč. Soud shledal důvodnou žalobu i v rozsahu nároku na zaplacení náhrady způsobené újmy ve výši 1 000 Kč. Bylo zjištěno, že strany v průběhu května, června a července 2022 pravidelně komunikovaly ve snaze dohodnout se na odstranění vad nevhodně instalovaných oken tak, aby následně bylo možno realizovat i montáž žaluzií. Za těchto okolností žalobce nepřistoupil ihned k hledání náhradního zastiňovacího řešení. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že se s manželkou doma cítili nekomfortně, když do jejich hlavních obývacích prostor mohli nahlížet lidé z ulice, a v dotčených místnostech bylo v letních měsících horko. Tato újma trvala nejméně po dobu dvou měsíců, po kterou žalobce oprávněně očekával úspěšné vyřešení věci se žalovanou. Náklady na zastínění tří oken by podle názoru soudu převýšily částku 1 000 Kč, které se žalobce domáhá jako náhrady za vzniklou újmu. Proto i v této části bylo žalobě vyhověno. Veškeré nároky pak byly přiznány včetně příslušenství dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobce i žalovaná.

3. Odvolání žalobce směřovalo pouze do výroku o nákladech řízení. Nesouhlasí s částkou přiznaných nákladů řízení. Úkony, za které mu nebyla přiznána odměna (replika žalobce na vyjádření žalované ze dne 26. 4. 2023 a replika žalobce na doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalované ze dne 5. 10. 2023) měly pro řízení ve věci samé a na rozhodování soudu podstatný vliv. Ve vyjádření ze dne 4. 10. 2023 žalobce považoval za nutné reagovat na obranu žalované, která skutkový děj popisovala neúplně, zkresleně a tedy nepravdivě. Ve svém tvrzení žalovaná sdělovala nová žalobci dosud neznámá tvrzení. Žalobci tedy nezbylo, než se vyjádřit nejen k věcnému tvrzení žalované, ale i k právnímu hodnocení věci a vznesené námitce započtení. V případě podání ze dne 11. 10. 2023 se rovněž jednalo o nezbytnou reakci žalobce k doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalované ze dne 5. 10. 2023. Daná podání nepochybně přispěla k objasnění věci, včetně jejího právního posouzení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 33 565 Kč.

4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu. Znovu namítla, že okna v pozicích 2, 3 a 4 namontovala s použitím jiných profilů oproti smlouvě na výslovný pokyn žalobce, který na takovém způsobu montáže trval. Po realizaci montáže žalobce takto namontovaná okna od žalované protokolárně převzal jako bezvadná. Jediným pochybením žalované je skutečnost, že neupozornila žalobce, že jeho pokyn způsobí pozdější nemožnost splnění druhé smlouvy o dílo, tedy instalaci venkovních manuálně ovládaných žaluzií. Žalobce se od počátku domáhá 100 % slevy z ceny předmětných tří oken, žalovaná opakovaně navrhovala přemontování oken, případně dodání žaluzií na elektrický pohon, které by šly do předmětných oken namontovat. Žalobce fakticky svými požadavky na převzetí záruky za fasádu ze strany žalované a dalšími požadavky blokoval jakékoli řešení mimo požadované slevy z ceny oken. Žalobce sám znemožňoval vyřešení reklamace svými neodůvodněnými požadavky. Ve skutečnosti neměl v úmyslu odstoupit od smlouvy, ale šlo mu pouze o získání předmětných nových oken zdarma. Soud prvního stupně tak nesprávně uznal odstoupení od smlouvy za platné. Z opatrnosti žalovaná vyčíslila svůj nárok vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení a tento nárok uplatnila. Žalobce až ve svém podání ze dne 7. 2. 2024 nově uvedl, že se rozhodl umožnit žalované, aby si vadné okenní prvky demontovala s tím, že o průběhu demontáže hodlá provádět kamerový záznam, aby byl zřejmý rozsah poškození, které žalovaná předmětnou demontáží způsobí. Vzniklou škodu po jejím odstranění bude žalobce po žalované požadovat. Zároveň žalobce vyzývá žalovanou, aby žalobci vrátila původní demontovaná okna (již zlikvidovaná), respektive obvodové zdi domu uvedla do původního stavu, a pokud to není možné, žádal žalobce o vydání bezdůvodného obohacení v hodnotě demontovaných dřevěných oken. Tvrzení žalobce nelze považovat za projev vůle žalobce vydat plnění (okna) ze zrušeného právního důvodu žalované. Z tvrzení samotného žalobce plyne, že ve stávající situaci již není dobře možné vydat samotná okna bez nepřiměřených nákladů. Nová okna po více než dva roky již plnila svou funkci. Užívání dotčených oken a jejich opotřebení žalobce nemůže žalované nijak fakticky vrátit. Posouzení, zda plnění z bezdůvodného obohacení lze vrátit anebo má být přistoupeno k jeho peněžité náhradě, musí být založeno na objektivních okolnostech, nikoli na momentálních náladách a tvrzeních účastníků. Soud prvního stupně chybně došel k závěru, že okna vydat lze, když měl rozhodnout o vrácení bezdůvodného obohacení zaplacením částky, již by žalobce jinak musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění. Zároveň neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobce. Podle názoru žalované jsou neoprávněné i vedlejší nároky uplatněné žalobcem, to je tvrzená nemajetková újma a požadovaná smluvní pokuta za prodlení s dokončením díla. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

5. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaná uvedla, že soud prvního stupně správně nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za písemná vyjádření ze dne 4. 10. 2023 a 11. 10. 2023. K vyjádřením žalobce nebyl vyzván a těmito vyjádřeními nevnesl do řízení žádná nová tvrzení. Vyjádření tak jsou neúčelná a nevýznamná.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované setrval na svém tvrzení, že žalovaná dodala vadná okna, neboť provedla jejich nesprávné zaměření, chybně je vyrobila a zabudovala. Nadto dodala i žaluzie v rozměrech, které nelze umístit do stavebního otvoru a nelze je funkčně spojit s vadnými okny. K opravě díla v 30denní lhůtě nedošlo pouze vinou žalované. Žalobce opětovně vyzývá žalovanou, aby si za stejných podmínek vadná okna odvezla. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III.

7. V dalších vyjádřeních účastníků k vyjádřením protistrany účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích.

8. K odvolání žalobce a žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání účastníků i k jejich následným vyjádřením a dospěl k závěru, že odvolání žalované do výroku II o smluvní pokutě je možno zčásti považovat za důvodné, odvolání proti výroku III o zaplacení náhrady způsobené újmy ve výši 1 000 Kč důvodným neshledal. Pokud odvolání směřovala do výroku I a do výroku o nákladech řízení IV, v této části dosud nebyly splněny podmínky pro věcné rozhodnutí.

9. V posuzované věci se žalobce domáhá nároku z vadně provedeného díla poté, co od smluv o dílo uzavřených mezi účastníky dne 22. 6. 2022 odstoupil.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že odstoupení žalobce od smluv o dílo je platným právním jednáním.

11. Z provedených důkazů, a to především předávacího protokolu ze dne 18. 5. 2022 (číslo listu 130 spisu), zápisu ze šetření ze dne 25. 5. 2022 (číslo listu 82 spisu) a reklamačního protokolu ze dne 15. 6. 2022 (číslo listu 31 spisu) je nepochybné, že dílo vykazovalo vady, když okna v pozicích 2, 3 a 4 nebylo možno v důsledku jejich chybného namontování v rozporu se smlouvou o dílo osadit venkovními žaluziemi na ruční ovládání tak, jak bylo dojednáno ve smlouvách ze dne 11. 2. 2022.

12. Námitka žalované, že odlišný způsob namontování oken byl proveden na přání žalobce a tímto rozhodnutím žalobce znemožnil žalované řádně dokončit smlouvu o dodávce a montáži venkovních žaluzií, neobstojí. Ve smyslu § 2594 odst. 1 o. z. totiž je na zhotoviteli, aby upozornil objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. Žalovaná tuto povinnost nesplnila a musí tak nést důsledky z vadně provedeného díla.

13. Žalobce zvolil jako právo z vadného plnění slevu z ceny díla v souladu s § 2106 odst. 1 písm. c) a § 2615 o. z. Pokud žalovaná preferovala opravu díla, pak fakticky žádný úkon směřující k opravě ani po bohaté komunikaci mezi účastníky neprovedla.

14. Za situace, kdy žalovaná změnila své stanovisko a v e-mailu ze dne 20. 6. 2022, tedy po uplynutí 30 dnů od reklamace, sdělila žalobci, že reklamaci považuje za neoprávněnou a nároky z vad díla odmítla plnit, je následné odstoupení žalobce od smluv o dílo ze dne 22. 6. 2022 v souladu s § 2107 odst. 3 o. z.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Podle § 2999 odst. 2 plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty.

17. Dle judikatury Nejvyššího soudu (například 23 Cdo 2042/2020) žalobce nemusí při uplatnění práva na vrácení plnění z neplatné (zrušené) smlouvy v žalobě vyjadřovat vzájemnou podmíněnost plnění a soud v řízení prověří, zda je žalobou uplatněné právo na vrácení plnění provázáno s restituční povinností žalobce (a zjištěnou vzájemnost vyjádří ve výroku rozhodnutí), pouze k námitce, v níž bude žalovaný tvrdit, že jeho povinnost plnění má být podmíněna tím, že i jemu bude vráceno plnění, které poskytl žalobci, případně tím, že mu má být poskytnuta peněžitá náhrada, není-li vrácení plnění dobře možné (§ 2999 o. z.). Tam, kde půjde o vrácení vzájemných nepeněžitých plnění či o vrácení nepeněžitého plnění oproti vrácení peněžitého plnění, přičemž vrácení nepeněžitých plnění bude dobře možné, vyjádří soud ve výroku rozhodnutí vzájemnost plnění tak, že povinnost žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení naváže na povinnost žalobce vrátit to, co získal (například „žalovaný je povinen zaplatit žalobci … oproti vydání … žalovanému“). Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci.

18. V posuzované věci žalovaný namítl, že jeho povinnost plnění má být podmíněna tím, že jemu má být poskytnuta peněžitá náhrada za plnění poskytnuté žalobci s tím, že vrácení plnění není dobře možné. Soud prvního stupně sice tuto námitku nepřehlédl, nevypořádal se s ní však odpovídajícím způsobem a nevyjádřil vzájemnost plnění ve výroku rozsudku.

19. Dle názoru odvolacího soudu se prvoinstanční soud rovněž důsledně nezabýval otázkou, zda je dobře možné vydání toho, co bylo neoprávněně získáno, tedy vydání oken. Při úvaze o tom, zda je dobře možné vydání toho, co bylo neoprávněně získáno, je třeba přihlížet ke všem důsledkům tohoto navrácení v předešlý stav, a to zejména z hlediska hospodárnosti, aby totiž k němu nedocházelo za cenu znehodnocení nebo dokonce zničení věcí, jež by jinak mohly sloužit svému účelu tam, kde jsou umístěny (zabudovány), a aby také nedocházelo k dalším nákladům, jež by bylo třeba vynaložit na demontáž vracených věcí. Možnost vrácení poskytnutého plnění je nutné vztáhnout k otázce fakticity a nikoli k otázce právní možnosti takového plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 4552/2015, usnesení 33 Cdo 2849/2007, R 30/1977). Soud prvního stupně svůj závěr o možnosti vydat namontovaná okna žalovanému odůvodnil zcela nedostatečně (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) a v rozporu s citovanou judikaturou, pokud pouze stručně uvedl, že žalobce ,,projevil ochotu“.

20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a v navazujícím výroku o nákladech řízení dle § 219a odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a). V tomto řízení soud prvního stupně důsledně zohlední námitku žalované, že žalobou uplatněné právo na vrácení plnění je provázáno s restitučních povinností žalobce tak, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury. Pokud dospěje k závěru, že faktické vrácení plnění, které žalovaná poskytla žalobci, není možné a bude zvažovat poskytnutí peněžité náhrady (§ 2999 o. z.), nepřehlédne ustálenou judikaturu k této otázce (například 23 Cdo 2925/2021). Dle této judikatury v případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle ustanovení § 2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně obdobně nikoli řádnost takto poskytovaného plnění, nebylo-li dílo ani dokončeno a předáno. Uvedeným požadavkům může dostát například postup, jímž dojde ke zjištění poměru mezi obvyklou cenou plnění, jež bylo zhotovitelem fakticky poskytnuto, a obvyklou cenou celkového plnění bez vad, jež mělo být plněno, a následně v tomto poměru dojde k ponížení smluvené úplaty. Tímto způsobem bude zohledněno právo ochuzeného na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny podle § 2999 odst. 2 o. z. i s přihlédnutím k vadnosti plnění, k němuž má dojít i podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017.

21. V dalším rozhodnutí soud prvního stupně zároveň rozhodne i o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) s přihlédnutím k odvolacím námitkám žalobce ohledně účelnosti advokátem učiněných úkonů právní pomoci.

22. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty za pozdní provedení díla dle platného ujednání ve smlouvě o dílo ze dne 11. 2. 2022, tento nárok je ve své podstatě důvodný. Námitka žalované, že v souvislosti s odstoupením od smlouvy a zrušením smlouvy ex tunc zaniklo právo na smluvní pokutu, je nepřípadná. Podle § 2005 odst. 2 o. z. odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl. Nárok na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy tedy nezaniká, vznikl-li ještě před odstoupením od smlouvy z důvodu jejího dřívějšího porušení (například rozsudek 33 Odo 131/2003, 23 Cdo 390/2022). V daném případě mělo být dílo dokončeno do 12 týdnů od uzavření smluv o dílo, tedy do 6. 5. 2022. Do prodlení s plněním se žalovaná dostala dnem 7. 6. 2022. Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty tedy může být důvodný toliko za prodlení od 7. 5. 2022 do 21. 6. 2022, když dne 22. 6. 2022 došlo k odstoupení od smlouvy. Za 46 dnů prodlení činí smluvní pokuta 565,25 Kč. Protože soud prvního stupně nesprávně zvažoval prodlení v délce 50 dnů, a to již od 2. 5. 2022, odvolací soud ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 565,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když povinnost je třeba splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a do částky 49,15 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

23. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná v rozsahu nároku na zaplacení náhrady způsobené újmy požadované ve výši 1 000 Kč. Podle § 1925 o. z. totiž právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody. V souladu s § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Žalobce dostatečným způsobem prokázal, jakou újmu utrpěl on a jeho rodina v souvislosti s nemožností provedení zastínění sjednanými venkovními žaluziemi, a to v důsledku narušení soukromí rodiny žalobce a chybějící tepelné izolace v letních měsících, kterou by venkovní žaluzie zajišťovaly. S ohledem na charakter újmy i odvolací soud považuje žalobcem požadovanou náhradu nemajetkové újmy ve výši 1000 Kč za přiměřenou. Ve výroku III proto byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.