18 Co 245/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno (dříve Anonymizováno ), narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vyklizení nemovitosti a určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. září 2025, č. j. 11 C 137/2025-97,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 35 186,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši ve výši 21 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu jak na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí uvedených v rozsudku (výrok I), tak žalobu o jejich vyklizení (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 25 894 Kč (výrok III). Vyšel přitom ze zjištění, že žalobce daroval žalované a svému otci , jméno FO, do jejich společného jmění manželů předmětné nemovité věci smlouvou z 9. 2. 2023 a v katastru nemovitostí jsou žalovaná a , jméno FO, evidováni jako jejich spoluvlastníci. Společné jmění manželů sice zaniklo rozvodem s právními účinky ke dni 22. 10. 2024, nicméně do rozhodnutí soudu nebylo účastníky vypořádáno dohodou ani rozhodnutím soudu. Žalobce odvolal vůči žalované předmětný dar pro nevděk listinou ze dne 15. 2. 2025. Odvolání daru jí bylo doručeno 28. 2. 2025. Žalobce však neodvolal dar pro nevděk žalované i vůči bývalému manželovi žalované, tedy svému otci. Odvolání daru pro nevděk tak otci nebylo adresováno ani doručeno. Otec pouze písemně čestně prohlásil dne 19. 2. 2025, že s odvoláním daru pro nevděk souhlasí s tím, že se původní právní poměry, především vlastnické právo žalobce k předmětným nemovitostem, obnoví. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedodržel zásadu věcné legitimace, tedy že účastníky řízení o určovací žalobě musí být všechny osoby, jejichž právní sféry se sporné právo dotýká. Jelikož předmětné nemovitosti byly žalobcem darovány do společného jmění manželů žalované a otce žalobce, musí být bývalý manžel žalované účasten řízení o určení, že předmětné nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, tedy že již netvoří součást zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Pouhá skutečnost, že otec žalobce s podanou žalobou zřejmě souhlasí, právně významná není. O takovém nedostatku nemohl být žalobce ve smyslu § 5 a § 118a odst. 2 o. s. ř. poučen, jelikož takové poučení by vybočovalo z mezí procesních pravidel sporů a oslabovalo by úlohu soudu jako nestranného orgánu. Zamítl-li soud určovací žalobu pro nedostatek věcné legitimace, bylo vyloučeno, aby se zároveň zabýval věcí samou. Pokud jde o část žaloby, kterou se žalobce domáhal vyklizení nemovitostí, k úspěchu takové žaloby by bylo třeba, aby bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem věci, kterou žalovaná zadržuje neprávem. Soud konstatoval, že odvolání daru do dosud nevypořádaného společného jmění manželů by muselo být uplatněno vůči oběma tzv. bezpodílovým spoluvlastníkům, aby bylo způsobilé vyvolat jím zamýšlené právní účinky, tedy oba manželé by museli být vyzváni k vrácení daru. Žalobce však netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by odvolal dar pro nevděk žalované i vůči otci žalobce a že by mu takové odvolání daru bylo adresováno a doručeno. Nedošlo tak k účinnému odvolání daru pro nevděk žalované, tedy k odstoupení od darovací smlouvy a obnovení původního právního vztahu. Důvod pro vyklizení nemovitostí žalovanou tak nebyl dán. Pokud jde o náklady řízení, soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 95 000 Kč, která byla tvořena podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, částkami 65 000 Kč a 30 000 Kč. Odměna advokátky tak měla činit 4 900 Kč za každý úkon právní služby.

2. Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku, v němž nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že nebyla dodržena zásada věcné legitimace. Otec žalobce, kterému byla doručena listina o odvolání daru pro nevděk žalované, s níž souhlasil, byl poučen, že odvoláním daru se obnoví původní vlastnické vztahy a nebylo tak nutné jej žalovat. Žalobce nesouhlasil ani s argumentací soudu prvního stupně ve vztahu k vyklizení předmětných nemovitostí, podle níž žalobce netvrdil, že by jeho otci byla doručena revokační listina, jelikož takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Dar byl darován do společného jmění manželů žalované a otce žalobce a ten s revokací daru pro nevděk souhlasil, což žalobce prokázal odstoupením od darovací smlouvy z 3. 2. 2025, které bylo doručeno žalované 14. 2. 2025. Žalobce odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk žalované a zároveň s tímto odstoupením adresovaným žalované doručil i čestné prohlášení jeho otce s úředně ověřeným podpisem, z něhož je zřejmé, že otci byla doručena revokace daru směřující vůči žalované. Odvolatel dále vyčítal soudu prvého stupně, že jej měl poučit, že neunáší důkazní břemeno k tvrzení, že odvolání daru bylo doručeno do dispoziční sféry otce žalobce. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že soud neprovedl výslech jeho otce, kterým mělo být prokázáno, že revokační listina mu byla doručena do dispoziční sféry, a tak nebyl proveden navržený důkaz potřebný k prokázání rozhodných skutečností.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že tvrzení žalobce v odvolání, že otci žalobce byla doručena listina odvolání daru pro nevděk žalované, není pravdivé, jelikož žalobce nikdy v řízení netvrdil, že by tato revokační listina byla adresována a doručena taktéž otci žalobce. Z řízení pouze vyplynulo to, že otec žalobce ví o tom, že byla odeslána revokační listina žalované. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobce, že nebylo nutné, aby revokační listina byla adresována jeho otci, jelikož má shodně jako soud prvního stupně za to, že předmětná listina musela být doručena i otci žalobce, jakožto druhému bezpodílovému vlastníkovi. Dále žalovaná upozornila na to, že žalobce nikde v žalobě ani v rámci koncentračního řízení netvrdil a neoznačil důkazy, že odvolání daru učinil taktéž vůči otci žalobce. Nemohl tak být se svojí žalobou na určení úspěšný. Žalovaná nesouhlasí ani s názorem žalobce, že by soud měl povinnost poučovat účastníky o věcné legitimaci. Pokud jde o argumentaci žalobce k otázce vyklizení nemovitosti, ani tomuto nároku nebylo možné vyhovět, jestliže žalobě na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem nebylo vyhověno. Tím pádem musela být i zamítnuta žaloba na vyklizení, protože žalobkyně je nadále bezpodílovou vlastnicí předmětných nemovitostí.

4. Proti rozsudku podala odvolání i žalovaná, avšak pouze do nákladového výroku II. Uvedla, že soud nesprávně vyčíslil výši nákladů řízení. Podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu a § 9 odst. 1 advokátního tarifu mělo dojít k součtu tarifních hodnot 113 000 Kč za žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti a 30 000 Kč za žalobu na vyklizení. Tarifní hodnota tak měla činit 143 000 Kč, z čehož odměna za jeden právní úkon činí 6 820 Kč. Zástupce žalované učinil čtyři úkony právní služby spolu s DPH, tedy za čtyři úkony a čtyři režijní paušály měla být přiznána náhrada nákladů v celkové výši 35 186,80 Kč.

5. Odvolání žalobce důvodné není, odvolaní žalované je důvodné.

6. Skutkové i právní závěry soudu byly správné a vyčerpávající a lze na ně v podstatě odkázat. Správně zamítl žalobu o určení, že je žalobce vlastníkem dříve darovaných nemovitostí. Byly-li nemovitosti darovány do společného jmění manželů, které nebylo dosud vypořádáno, jsou bezpodíloví spoluvlastníci nerozlučnými společníky ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. Neúčastnil-li se řízení otec žalobce jako bezpodílový spoluvlastník předmětných nemovitostí, jednalo se o nedostatek pasivní věcné legitimace, který mohl vést jen k zamítnutí žaloby. Soudu pak nepříslušelo poučit žalobce o tom, kdo má být účastníkem řízení (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu 30 Cdo 4581/2009 z 20. 10. 2010, případně 24 Cdo 2900/2025 z 29. 12. 2025).

7. I rozhodnutí o té části žaloby, kterou se žalobce domáhal vyklizení předmětných nemovitostí, je správné. Pro úspěch tohoto nároku nebylo nutnou podmínkou vyhovění žalobě o určení žalobcova vlastnictví, jak se žalovaná mylně domnívá, jelikož otázku vlastnictví si mohl soud posoudit jako předběžnou. Určovací částí žaloby se totiž soud prvního stupně věcně nezabýval, jelikož ji zamítl z procesních důvodů. Podmínkou úspěchu u tohoto nároku však bylo řádné odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk žalované podle § 2072 o. z. Protože nemovitosti stále jsou ve společném jmění žalobcova otce a žalované, muselo odstoupení být adresováno každému z těchto bezpodílových spoluvlastníků. Nepostačilo, jak se žalobce nesprávně domníval, učinit toto právní jednání pouze vůči žalované za současného vědomí a souhlasu druhého spoluvlastníka. Stejně jako nepostačí v případě darování věci do společného jmění manželů, aby obdarovanou stranou smlouvy byl jen jeden z manželů a druhý s takovým právním jednáním pouze vyslovil souhlas, tak ani tehdy, když má být odstoupeno od darovací smlouvy, nemůže právní jednání učiněné pouze vůči jednomu z manželů vyvolal kýžený účinek, i když s ním druhý z manželů souhlasil. Tvrdil-li žalobce v řízení, že odstoupil od smlouvy pouze ve vztahu k žalované a zároveň, že s odstoupením od smlouvy druhý z bezpodílových spoluvlastníků jen vyslovil souhlas, nemohl být ani s touto žalobou úspěšný. Ani zde nebylo namístě žalobce poučovat podle § 5 o. s. ř. a § 118a odst. 1, že nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, jelikož z jeho tvrzení bylo zřejmé, že žije v právním omylu, že pro platné odstoupení od darovací smlouvy postačí, když dar odvolá pouze ve vztahu k žalované. Neodstoupil-li žalobce od darovací smlouvy vůči oběma obdarovaným, nemohl se soud prvního stupně ani zabývat důvody odstoupení a správně žalobu i v této části zamítl.

8. Odvolací soud proto rozsudek ve výrocích I a II, kterými byly oba nároky žalobce zamítnuty, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. Žalovaný až při odvolacím jednání předložil odstoupení od darovací smlouvy ze dne 15. 2. 2025, ve znění shodném, jak již bylo založeno ve spise, nicméně s rukou dopsaným textem. Učinil tak však v rozporu s koncentračními pravidly zakotvenými v § 205a o. s. ř. a takový důkaz proto nemohl být proveden. Lze však konstatovat, že na nedostatku pasivní legitimace v té části žaloby, která se týkala určení žalobcova vlastnictví, by žádný důkaz nemohl nic změnit. Jednalo se totiž o nedostatek procesní. U žaloby na vyklizení nedošlo k zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene, ale proto, že absentoval hmotněprávní základ pro úspěšnost žaloby, a to odstoupení od smlouvy adresované a doručené nejen žalované, ale i otci žalobce.

10. Při odvolacím jednání potvrdila zástupkyně žalobce, že listina o odvolání daru byla jediná, a ta byla určena žalované. Otec žalobce s ní pouze vyslovil souhlas. Vytýkal-li žalobce soudu, že jej nepoučil o neunesení důkazního břemene k tvrzení, že odvolání daru bylo doručeno do dispoziční sféry otce žalobce, je k tomu vhodné poznamenat, žalobce ani netvrdil, že by svému otci adresoval samostatnou listinu o odvolání daru pro nevděk žalované, a to proto, že žádná taková listina neexistovala. Tím pádem nemohl soud ani žalobce poučit o nutnosti prokázat tvrzení, které od něj nezaznělo a ani zaznít nemohlo.

11. Žalovaná se důvodně odvolala proti nákladovému výroku III napadeného rozsudku.

12. Při určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu bylo třeba vycházet ze součtu částky 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu v případě určení žalobcova vlastnického práva k nemovitostem a částky 30 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu u žaloby na vyklizení. Odměna advokátky při tarifní hodnotě 143 000 Kč měla správě činit podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu 6 820 Kč. Procesně úspěšné žalované tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu po 6 820 Kč, 4 náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH z uvedených částek v sazbě 21 %, celkem tedy částka 35 186,80 Kč. Odvolací soud proto výrok III rozsudku prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil stanovil výši nákladů řízení před soudem prvního stupně ve správné částce.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla úspěšná se svou obranou vůči podanému odvolání. Za každý ze dvou úkonů (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) má právo na odměnu po 6 820 Kč, jak bylo vypočteno výše. Taktéž jí naleží i odměna za odvolání proti nákladovému výroku. Zde byl tarifní hodnotou rozdíl mezi částkou 25 894 Kč přiznanou soudem prvního stupně a správnou výší nákladů řízení ve výši 35 186,8 Kč, tedy částka 9 292,8 Kč. Odměna ve výši jedné poloviny z této tarifní hodnoty při aplikaci § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 7 advokátního tarifu činí 750 Kč. Dále má žalovaná právo na náhradu hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 3 zmíněné úkony právní služby, cestovné ve výši 1 238 Kč při ujetých 162 km, spotřebě 5,2 l BA/100 km, ceně 34,7 Kč/litr podle § 4 písm. a) vyhl. č. 573/2025 Sb., a sazbě náhrady 5,9 Kč/km podle § 1 písm. b) téže vyhlášky, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ze všech částek. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 21 632 Kč, které je povinen žalobce zaplatit žalované ve standardní lhůtě k plnění podle § 160 o. s. ř. k rukám její zástupkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.