18 Co 255/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 370 872 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 8. 2024, č. j. 11 C 82/2021-415,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 315,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 4. 2021 do zaplacení, a ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výroku I v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 534,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 4. 2021 do zaplacení, se rozsudek mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 203 453,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-jih náklady řízení ve výši 2 392 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalované se povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá.

VI. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 36 870 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované 1. Soud prvního stupně svým rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 18 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 4. 2021 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení částky 352 022 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil žalované zaplatit náklady řízení ve výši 183 108 Kč (výrok III). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 370 872 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jako podnikatelka bez právního důvodu hospodařila na pozemcích č. p. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , jejichž vlastnicí je žalobkyně, a za tuto činnost nehradila nájemné ani pachtovné. Bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobkyně a výše bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem , tituly před jménem, Evy Korbelové v částce 10 302 Kč měsíčně. Žalovaná částka odpovídá bezdůvodnému obohacení za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020. Žalovaná se nároku bránila s odůvodněním, že dotčené pozemky jsou mezi zemědělskými budovami ve vlastnictví žalované, které jsou od sebe přibližně 20 m, a žalovaná příležitostně přes pozemek č. p. , hodnota, přejela. Nicméně tento pozemek byl 5. 2. 2019 rozhražen otcem žalobkyně takovým způsobem, že byl znemožněn přejezd. Následně 21. 2. 2021 otec žalobkyně přehradil cestu balíky sena. Žalovaná proto svoji zemědělskou budovu obhospodařuje z přilehlých luk, které užívá na základě pachtovní smlouvy. Namítla, že výše bezdůvodného obohacení neodpovídá nájemnému v místě a čase obvyklému. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se neúspěšně domáhala svým návrhem ze dne 13. 12. 2019 odstranění překážek z komunikace na pozemku č. p. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Podle fotografií a videozáznamů žalovaná v letech 2018 a 2019 občasně přecházela či přejížděla přes pozemek žalobkyně č. p. , hodnota, , což v roce 2020 již zřetelné není. Soud měl za prokázané, že pozemek č. p. , hodnota, v k. ú. , adresa, je zcela zastavěn stavbou ve vlastnictví žalované a bylo tomu tak i v letech 2018–2020. Soud ustanovil znalce , tituly před jménem, Ivana Čiperu k určení obvyklého nájemného k předmětnému pozemku a jím zjištěná cena činila 7 Kč za 1 m2 ročně. S ohledem na výrazný rozdíl mezi obvyklým nájemným zjištěným , tituly před jménem, Čiperou a , tituly před jménem, Korbelovou, kterou oslovila žalobkyně, nechal soud zpracovat revizní znalecký posudek , tituly před jménem, Hoskovcem, jenž zjistil průměrnou výši nájemného k předmětnému pozemku ve výši 9 Kč za 1 m2 ročně. Soud prvního stupně tedy vyšel z průměru cen znalců Čipery a Hoskovce a vycházel z ceny 8 Kč za 1 m2 ročně a výši bezdůvodného obohacení za užívání pozemku č. p. , hodnota, v k. ú. , adresa, tedy vyčíslil částkou 1 848 Kč za žalované tři roky. Ostatní pozemky uvedené v žalobě v letech 2018-2020 užívala primárně žalobkyně a její rodina. V letech 2018 a 2019 užívala žalovaná pozemek č. , hodnota, v k. ú. , adresa, k přejíždění mezi budovami v jejím vlastnictví, což bylo zjištěno nejen z výpovědi jednatelky žalované a svědeckých výpovědí pana , jméno FO, či paní , jméno FO, , ale i z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , podle kterého se dne 13. 2. 2019 domáhala žalobkyně odstranění pevných překážek z komunikace na předmětném pozemku. Soud neměl za prokázané, že by žalovaná užívala pozemek č. , hodnota, v k. ú. , adresa, v roce 2020, jelikož tou dobou byl již rozhražen vykopanými jámami a zavezen kůrovcovým dřevem tak, aby žalovaná tento podzemek nemohla přejíždět. Soud neměl za prokázané, že by žalovaná v letech 2018-2020 užívala pozemky č. p. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, . Soud tedy vyhověl žalobě o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalovanou v letech 2018-2019. Výši bezdůvodného obohacení za užívání tohoto pozemku však nebylo možné stanovit jako v místě a čase obvyklé nájemné, jelikož primárním uživatelem tohoto pozemku v daném období byla žalobkyně. Žalovaná fakticky vykonávala na tomto pozemku bez smluvního základu právo odpovídající služebnosti cesty. Znalec vyčíslil částku za užívání tohoto pozemku na 8 500 Kč ročně, tedy za roky dva 2018-2019 částkou 17 000 Kč. Ve zbytku pak žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně, která namítala, že žalovaná pozemek č. , hodnota, v k. ú. , adresa, neužívala pouze příležitostně, jelikož sama přiznala, že je využívala za účelem krmení a další péče o své koně a musela tak užívat pozemek pravidelně. Dále soudu prvního stupně vytýkala, že se odmítl zabývat elektrickým vedením, které přetíná dotčený pozemek žalobkyně, a to výlučně za účelem zásobování elektřinou objektu žalované. Žalovaná svádí dešťovou vodu kontaminovanou azbestem na pozemek žalobkyně a jakákoli úhrada za bezdůvodné oplacení nebyla žalovanou nijak řešena. Žalobkyně předložila veškeré důkazy soudu ve stanovených v termínech a odmítá tak argumentaci soudu, že svá tvrzení uplatnila až po koncentraci řízení, a soud se tak měl zabývat i těmito tvrzeními žalobkyně a také tím, že jímka na pozemku žalované netěsní, na pozemku žalované je nezkolaudované hnojiště a budova ve vlastnictví žalované nebyla řádně zkolaudována. Dále namítala, že výsledky znaleckých posudků k ocenění hodnoty bezdůvodného obohacení absolutně neodpovídají hodnotám obvyklým v daném místě a čase.

3. Také žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž nesouhlasila se závěry soudu při hodnocení důkazů v souvislosti s údajným užíváním předmětných pozemků. Z dokumentace provedené k důkazu nevyplývá, že by žalovaná pozemek č. p. , hodnota, v k. ú. , adresa, užívala. Tento pozemek byl žalobkyní zabarikádován již v únoru 2019 a nikoli až v roce 2020, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku. Navíc z fotodokumentace vyplývá, že již v březnu 2019 byl pozemek po celé délce přebagrován za účelem znemožnění vstupu. Již v I. čtvrtletí roku 2019 tak bylo znemožněno užívání předmětného pozemku a žalovaná tak byla nesprávně zavázána k povinnosti hradit bezdůvodného obohacení za celý tento rok. Žalovaná nesouhlasí ani s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení. Soud stroze uzavřel, že některé náklady vynaložené žalovanou nebyly účelné, nicméně žalovaná za období tří let se s právním zástupcem radila vícekrát, než je uvedeno ve vyčíslení nákladů řízení. Byla to žalobkyně, kdo zahltil spis nesmyslnými fotografiemi a trvala na jejich provedení k důkazu, a zavinila, že řízení bylo vedeno před soudem tři roky, kdy žalovaná se podrobně ke každé fotografii musela vyjádřit.

4. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz znaleckým posudkem , tituly před jménem, Čipery, z něhož zjistil, že v případě, že by bylo zřízeno smluvní věcné břemeno práva cesty k celému pozemku žalobkyně č. p. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve prospěch žalobkyně o výměře 2125 m², činila by v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 hodnota tohoto věcného břemene celkem částku 22 720 Kč, tedy 7 573,3 Kč ročně.

5. Odvolací soud poté, co se seznámil s obsahem napadeného rozsudku i odvoláními obou stran a doplnil dokazování, zjistil, že odvolání žalované je částečně důvodné a odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Pokud jde o skutková zjištění, odvolací soud v podrobnostech odkazuje na zjištění učiněná soudem prvního stupně a dále na zjištění, které sám učinil po zopakování důkazu. Jde-li o zjištění odvolacího soudu ze znaleckého posudku, je vhodné upozornit na to, že byť znalec uvádí hodnotu věcného břemene 8 500 Kč ročně následně tuto hodnotu redukuje, výsledná částka je tady za období třech let 22 720 Kč, což odpovídá částce 7 573,3 Kč ročně.

7. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně k pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , ten vyšel správně ze skutečnosti, že tento pozemek, který náleží žalobkyni, je zcela zastaven stavbou žalované, což koneckonců nebylo mezi stranami ani sporné. K důkazu pak provedl jak znalecký posudek , tituly před jménem, Korbelové, tak znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , které byly v tak zásadním rozporu ohledně zjištění ceny obvyklého nájemného, že soud správně nechal vyhotovit revizní znalecký posudek, jehož závěry se velice blížily zjištěním , tituly před jménem, , jméno FO, . Takovému postupu prvního stupně nelze nic vyčíst ani tomu, že pro určení výše obvyklého nájemného užil úvahu v souladu s § 136 o. s. ř. a vyšel z průměru cen stanovených znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, a znalcem , tituly před jménem, Hoskovcem. Po zaokrouhlení tak dospěl soud prvního stupně k částce 1 850 Kč, která odpovídá výši bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku žalovanou ve vymezeném období let 2018–2020.

8. Soud prvního stupně řádně zjistil a zdůvodnil, že nemá za prokázané, že by ve vymezeném období žalovaná užívala pozemky č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , jelikož takové užívání z důkazů předložených žalobkyní nevyplynulo.

9. Stejně tak soud prvního stupně dostatečně zdůvodnil, proč má za prokázané, že žalovaná užívala pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, k přejíždění mezi jejími budovami počínaje rokem 2018. Odvolací soud však nesdílí názor soudu prvního stupně, že i přestože k užívání pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, docházelo jen na počátku roku 2019, je třeba přiznat žalobkyni bezdůvodné obohacení až do konce předmětného roku. Podala-li totiž žalobkyně dne 13. 2. 2019 žádost o odstranění pevných překážek z komunikace na předmětném pozemku, lze se domnívat, že již k tomuto dni tedy pozemek k přejíždění a k přecházení využívat nemohla. Z provedeného dokazování a skutkových závěrů soudu prvního stupně tak vyplývá, že k využívání pozemku ze strany žalované docházelo v roce 2018 a nejpozději do 12. 2. 2019. Po tomto datu se již žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaná předmětný pozemek využívala k přejíždění či chůzi mezi svými nemovitostmi.

10. Výše bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2018 do 12. 2. 2019 činí 7 573,30 Kč za rok 2018 a 892,2 Kč za období od 1. 1. do 12. 2. 2019, celkem tedy částku 8 465,50 Kč. V této částce tak žaloba byla důvodná a dále v částce 1 850 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Celkem tak žalobkyně mohla být úspěšná s žalobou o zaplacení částky 10 315,50 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud proto v této části napadený rozsudek jako věcně správný v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Jelikož soud prvního stupně nesprávně vycházel u pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, z výše bezdůvodného obohacení 8 500 Kč ročně, přestože dle zjištění znalce jeho roční výše činila pouze 7 573,30 Kč, a dále soud nesprávně přiznal bezdůvodné obohacení i po datu, k němuž zjistil, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedocházelo, nezbylo odvolacímu soudu, nežli rozsudek v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) změnit a v částce 8 534,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítnout.

12. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, která dle žalobkyně byla přiznána v nepřiměřeně nízké výši, je vhodné zopakovat, že soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů znaleckého i revizního posudku, které byly diametrálně odlišné než závěry znaleckého posudku předloženého žalobkyní. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že soud prvního stupně při zjišťování hodnoty bezdůvodného obohacení vycházel z výměry celého pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a nikoli například pouze z koridoru, jehož bylo zapotřebí k cestě a jízdě mezi dvěma budovami žalované. Přiznané bezdůvodné obohacení není tak nepřiměřeně nízké, jak žalobkyně tvrdila.

13. Namítala-li žalobkyně, že soud prvního stupně se nezabýval veškerými skutkovými tvrzeními a jejími nároky s odkazem na nedodržení pravidel koncentrace řízení, nebyla toto výtka důvodná. Žalobkyně svůj nárok vymezila v žalobě a domáhala se za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 po žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání svých pozemků bez právního důvodu. Veškerá skutková tvrzení, která byla uvedena žalobkyní do konce prvního jednání před soudem prvního stupně, při němž byly strany poučeny podle § 118b ve spojení s § 119a o. s. ř., se týkala užívání předmětných pozemků ze strany žalované přejížděním mezi jejími budovami a skladováním věcí. Žalovaný nárok tak byl žalobkyní skutkově vymezen a soud prvního stupně nestíhala povinnost poučit žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení. Soud prvního stupně před koncem prvního jednání poskytl stranám lhůtu k délce 15 dnů k tomu, aby případně doplnily skutková tvrzení a označily důkazy k jejich prokázání v souladu s § 118b o. s. ř. Před uplynutím této lhůty žalobkyně doručila soudu své podání označené jako doplnění tvrzení a důkazů, v němž uvedla, že v podání označené osoby užívají pozemky žalobkyně chůzí, jízdou, manipulací krmiva a steliva umístěných v budovách žalované, a k těmto tvrzením označila důkazy. Skutkové vymezení sporu, který měl být prokazován důkazy označenými žalobkyní, zůstalo beze změn. Zejména šlo o fotografie a videozáznamy.

14. Žalobkyně přichází s tvrzením o tom, že na její pozemky stéká voda z budov žalované kontaminovaná azbestem nebo s tím, že netěsní jímka na pozemku žalované, nebo že na jejím pozemku je nezkolaudované hnojiště, případně že na pozemku žalobkyně stojí sloup elektrického vedení, kterým je však vedena elektřina do budovy žalované, až po koncentraci řízení. V podání žalobkyně ani v protokolu o prvním jednání ve věci chybí jakákoliv zmínka o tom, že by se žalobkyně domáhala jiného nároku než bezdůvodného obohacení, kterého se mělo žalované dostat tím, že přejížděla a přecházela přes pozemky žalobkyně, případně tam skladovala věci. Nepřihlížel-li soud prvního stupně ke skutečnostem a důkazním návrhům uvedeným, respektive označeným po koncentraci řízení, byl jeho procesní postup správný a v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř.

15. Jelikož došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí, rozhodoval odvolací soud též o nákladech řízení před soudem prvního stupně v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 370 872 Kč s příslušenstvím, nicméně byla úspěšná pouze se svým nárokem o zaplacení částky 10 315 Kč s příslušenství, tedy v rozsahu přibližně 2,8 %. Její úspěch byl však poměrně nepatrný, a proto ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na plnou náhradu nákladů řízení. Při hodnocení účelnosti vynaložených nákladů ze strany žalované se odvolací soud ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně a vycházel tak ze stejného počtu úkonů, za něž žalované, která byla zastoupena advokátem, náleží odměna za zastoupení v počtu 19,5 úkonů právní služby po 9 820 Kč podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, včetně tří odměn za poradu s klientem v rozsahu přesahujícím 1 hodinu, dále 20 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné ve výši 563,50 Kč a náhrada za promeškaný čas v rozsahu 4hodin ve výši 400 Kč v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu a částka 5 000 Kč, která představuje zálohu na provedení důkazů. Celkem má tak žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v částce 203 453 Kč.

16. Pokud jde o argumentaci žalované, že žalobkyně zahltila soud důkazními návrhy, kterými se musel zabývat a v důsledku toho žalované vznikly náklady řízení, je vhodné připomenout, že za každé jednání před soudem byla žalované přiznána odměna za zastoupení advokátem i režijní paušál. Úvahu soudu prvního stupně o tom, že u tohoto sporu nebylo zapotřebí více než třech porad s klientem přesahujících jednu hodinu, odvolací soud považuje za přiměřenou a ztotožnil se s ní. K tomu je třeba ještě doplnit, že skutková tvrzení žalobkyně nebyla do koncentrace řízení ani v jeho dalším průběhu nijak zásadně modifikována, nebylo tak zapotřebí se nějak zásadně vypořádávat s novými argumenty žalující strany, a pokud jde o dokazování, nesdílí odvolací soud názor žalované, že k fotografiím a videozáznamům v počtu několika desítek, bylo zapotřebí více než tří schůzek s žalovanou na dobu delší než jednu hodinu. Daný spor spíše než sporem skutkově či právně složitým je náročný pro účastníky zejména emocionálně, jelikož se jedná o typický sousedský spor. To však neznamená, že by jakékoli jednání žalované s jejím zástupcem delší než jednu hodinu bylo možné považovat za čas účelně vynaložený, za nějž by procesně úspěšné žalované mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny odměnou za tři a půl úkonu právní služby (odvolání – za něž žalovaná požadovala jen polovinu odměny, vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u odvolacího jednání přesahující 2 hodiny) po 9 820 Kč v souladu s § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, dvěma režijními paušály po 300 Kč za odvolání a vyjádření podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni, kdyby byly úkony učiněny, dvěma režijními paušály po 450 Kč za účast na jednání delší než 2 hodiny podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni účasti na jednání a soudním poplatkem za podané odvolání ve výši 1 000 Kč. Celkem má tak žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 36 870 Kč.

18. Náklady před soudy obou stupňů je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Jelikož procesní úspěch žalobkyně byl poměrně nepatrný, má stát v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v řízení vynaložil, vůči žalobkyni, a to v celkové výši 2 392 Kč. Protože procesní neúspěch žalované byl téměř zanedbatelný, nemá stát vůči ní právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. a contrario.

20. Mínila-li žalobkyně argumentací ve vztahu k nákladům řízení, že by snad ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. měly být náklady přiznány jí proto, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku nebo úvaze soudu, je k tomu třeba poznamenat, že předmětné ustanovení tímto způsobem na danou věc aplikovat nelze. To by bylo možné například v tom případě, kdyby žalobkyně podávala žalobu o zaplacení částky a výši plnění pouze odhadovala a až během řízení by skutečná výše nároku vyplynula ze znaleckého posudku. V daném případě však žalobkyně již podávala žalobu opírající se o závěr znaleckého posudku, který však byl v tomto řízení nepoužitelný kvůli propastným rozdílům mezi jeho závěry a těmi, které vyplývaly z ostatních posudků. To nemůže jít k tíži procesně úspěšné žalované, která se musela žalobě o zaplacení částky 370 872 Kč s příslušenstvím bránit a s tím jí také vznikly náklady.