18 Co 28/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o výživné zletilého dítěte o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 11. 2024, č. j. 25 C 124/2024–86, Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, jíž byl zamítnut návrh žalobce na úhradu mimořádných výdajů spojených se zahájením studia ve výši 3 500 Kč, potvrzuje. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4 363,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného. Napadeným rozsudkem soud změnil rozsudek Okresního soudu v Benešově č. j. 0 P 12/2018234, ze dne 11. 1. 2023 tak, že žalovaný je povinen s účinností od 1. 9. 2024 přispívat žalobci na jeho výživu částkou 7 000 Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem. Návrh žalobce na další zvýšení výživného na částku 9 000 Kč měsíčně a úhradou mimořádných výdajů spojených se zahájením studia ve výši 13 534 Kč zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti k žalobci a ke staršímu synovi , jméno FO, . Čistý příjem žalovaného činí 34 500 Kč. Od září 2024 žalovaný platí žalobci výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, což odpovídá potřebám žalobce i výdělkovým schopnostem a možnostem žalovaného s tím, že od matky žalobce dostává výživné ve výši 11 000 Kč, kdy její příjem představuje celkem 61 600 Kč při třech vyživovacích povinnostech. Měsíční výdaje sám žalobce spočetl na částku 18 000 Kč, do které jsou zahrnuty i výdaje za bydlení v bytě, nikoli na studentské koleji. Soud dovodil, že žalobce je schopen na některých svých výdajích ušetřit finanční prostředky a tyto částky použít na své nadstandardní výdaje. I tyto však výživné ze strany rodičů zcela pokrývá. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 o. s. ř., neboť se jedná o výživné hrazené otcem. Nejedná se o složitý spor, a proto soud neshledal důvod přiznat za této situace žalovanému náklady, ačkoli byl v řízení úspěšný, jelikož je nepovažuje za účelně vynaložené. Žalobce podal včasné odvolání proti výroku II, kdy poukázal na ochotu žalovaného podílet se na mimořádných výdajích nad rámec placeného výživného. Zdůraznil e-mailovou komunikaci, kde žalovaný byl ochoten uhradit polovinu mimořádných výdajů s nástupem na vysokou školu, tj. 3 500 Kč z částky 7 530 Kč (bez notebooku). Žalobce proto navrhl změnu výroku II tak, že žalovaný je povinen uhradit mu na náhradu mimořádných jednorázových výdajů spojených se zahájením prezenčního studia na vysoké škole částku 3 500 Kč. Žádnému z účastníků by nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání žalobce ztotožnil s výroky I a II napadeného rozsudku. Nad rámec podaného odvolání žalovaný uvádí, že nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně mu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, ale nechtěl svým odvoláním protahovat soudní řízení, když předpokládal, že žalobce se proti rozsudku odvolávat nebude. Při odvolacím jednání pak doplnil, že soud rozhodl správně na základě provedeného dokazování, kdy zjistil, že žalovaný v návaznosti na mimosoudní jednání účastníků začal platit žalobci již v září 2024 částku 7 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne příslušného měsíce. Žalovaný se snažil dohodnout s žalobcem i na mimořádných nákladech, ale k dohodě účastníků nedošlo, a proto trvá na tom, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný a jemu přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Přihlédl k odvolání žalobce i k vyjádření žalovaného a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud přezkoumával pouze nepřiznání částky 3 500 Kč jako součásti napadeného výroku II rozsudku soudu prvního stupně, kdy do dalších výroků a zbytku výroku II se žádný z účastníků neodvolal (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně ve věci provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil, pokud nepřiznal žalobci právo na úhradu mimořádných výdajů spojených se zahájením studia. Soud vycházel z potřeb žalobce, ale i výdělkových schopností a možností žalovaného dle § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 o. z. Přihlédl též k rozsudku, jímž bylo naposledy rozhodováno o výživném pro tehdy nezletilého žalobce, kdy žalovaný měl rovněž dvě vyživovací povinnosti a příjem 30 473 Kč. V podání žalovaného ze dne 22. 11. 2024 se poukazuje na to, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 11. 2024, č. j. 11 C 246/2024, bylo druhému synovi žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, přiznáno výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. K této skutečnosti je nutno přihlédnout, ale též k tvrzení žalovaného, že žalobce s ním neprojednal svůj zájem bydlet v bytě, nikoli na koleji. Pokud v souvislosti s tím žalobci vznikly nadstandardní výdaje, soud dospěl ke správnému závěru, že žalovanému nelze uložit povinnost se na těchto výdajích podílet. Skutečnost, že žalobce začal studovat na vysoké škole, což představuje zvýšení jeho odůvodněných potřeb, odráží již úprava výživného na částku 7 000 Kč měsíčně od září 2024. Další finanční částky hrazené ve prospěch žalobce si žalovaný ze svého příjmu nemůže dovolit, a pokud tak učiní a zaplatí žalobci něco nad rámec výživného, je to zcela závislé na jeho vůli či případné dohodě účastníků. Úhrada jakýchkoli zvýšených potřeb výživou oprávněné osoby je zahrnuta právě ve výši stanoveného výživného a pouze v případech mimořádného zřetele hodných je možno rozhodnout o další jednorázové platbě nad rámec výživného, spíše však za situace, kdy rodiče či účastníci řízení o výživné zletilého dítěte navrhnou soudu takovou dohodu ke schválení (§ 921 odst. 1 o. z.). Vzhledem k uvedenému odvolací soud část výroku II dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu jeho nákladů, které představuje odměna za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby dle § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 1 000 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání). Zástupkyně žalovaného má dále nárok na dva režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky účinné od 1. 1. 2025, náhradu za ztrátu času ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky, jízdné v celkové výši 406 Kč a 21 % DPH ve výši 757,26 Kč, celkem 4 363,26 Kč. Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalovaného v běžné pariční lhůtě. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšnému žalovanému (§ 150 o. s. ř.).