18 CO 302/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: anonymizováno příjmení příjmení , narozený dne datum , bytem adresa , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o ochranu osobních práv o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 C 167/2020 – 151,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá vůči žalované, aby jí byla uložena povinnost odstranit její příspěvek na facebookové stránce [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] obsahující mj., že ve vedení finančního výboru je člověk, jehož jméno je uvedené v Cibulkách a odkazující na stránky [webová adresa], a k němuž byl připojen obrázek se jménem p. [jméno] [příjmení] v seznamu s jinými jmény (výrok I). Zamítl také žalobu, jíž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované omluvit se žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, a to formou příspěvku na facebookové stránce [obec] [anonymizována dvě slova], který bude na této stránce přístupný minimálně po dobu 14 dnů od jeho uveřejnění a dále v nejbližším vydání [anonymizována dvě slova] po právní moci rozsudku, a to v tomto znění: Omlouvám se panu [příjmení] [jméno] [příjmení], zastupiteli [územní celek], za svůj nepravdivý příspěvek a osočení jeho osoby na facebooku, který jsem uveřejnila dne [datum] ve skupině [obec] [anonymizována dvě slova], obsahující mj., že ve vedení finančního výboru je člověk, jehož jméno je uvedené v Cibulkách, a odkázala jsem na stránky [webová adresa]. Připojila jsem obrázek se jménem p. [jméno] [příjmení] v seznamu s jinými jmény. Příspěvek naznačoval spolupráci p. [příjmení] s StB nebo jinou podobnou složkou tehdejšího státního aparátu. K tomu sděluji, že není pravdou, že by p. [příjmení] byl veden v Cibulkových seznamech a ani uvedený odkaz a obrázek nijak nedokládá, že by jakkoli spolupracoval s StB či jinou podobnou složkou tehdejšího státního aparátu. [jméno] [příjmení] (výrok II). Zamítl i žalobu, jíž se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč (výrok III). Zamítl také žalobu, jíž se žalobce domáhá vůči žalované náhrady hmotné újmy ve výši 2 000 Kč (výrok IV). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 34 889,39 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok V).

2. V odůvodnění soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že u difamujících skutkových tvrzení je důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu zpravidla skutečnost, že taková tvrzení jsou pravdivá (resp. že příslušná informace odpovídá pravdě). Pravdivost těchto tvrzení ovšem musí prokázat jeho původce (důkaz pravdy – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2797/2008 ze dne 28. 1. 2010). Z judikatury dále plyne, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018). K porušení práva na čest, důstojnost, soukromí či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při posuzování každého jednotlivého případu musí být zohledněna zejména povaha výroku, obsah výroku, forma výroku, postavení kritizované osoby, zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, chování kritizované osoby, kdo a kdy výrok pronáší, přičemž každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99 uvedl, že v případě politika jsou z důvodu jeho postavení veřejné osobnosti dány širší limity přípustné kritiky než v případě soukromé osoby, přičemž je vždy třeba velmi pečlivě rozlišovat mezi fakty a vlastním hodnocením. Žalobce je osobou veřejně činnou, v roce 2020 byl zastupitelem [územní celek] za [anonymizována tři slova] a rovněž byl předsedou [anonymizována dvě slova]. Sporný příspěvek žalované ze dne [datum] se týkal fungování orgánů [územní celek], neboť se v něm zmiňuje žalovaná o vedení města a o žalobci jako o předsedovi [anonymizována dvě slova]. V tomto příspěvku žalovaná neuvedla jakoukoliv nepravdu, uvedla toliko, že žalobce je zapsán v seznamu vedeném Archivem bezpečnostních složek ČR, což doložila screenshotem složky, kde je (byl) žalobce uveden jako důvěrník. Ze strany žalované se tedy nejedná o primární, ničím nepodložené tvrzení, ale pouze o interpretaci informace z jiného veřejně přístupného zdroje. Žalobcem označený sporný příspěvek ze dne [datum] proto není s ohledem na výše uvedené objektivně způsobilý sám o sobě přivodit žalobci újmu na jeho osobnosti tím, že by snižoval jeho čest u jiných lidí, nebo ohrozil vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, kdy takto způsobilý může být samotný zápis v seznamu ABSČR, za jehož obsah však žalovaná nenese zodpovědnost.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že v průběhu řízení bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací], že žalobce byl evidován neoprávněně v protokolu registru operativních svazků, svazek reg. [číslo] v archivním protokolu agenturně operativních svazků HSVKR arch. [číslo] jako důvěrník bývalé Státní bezpečnosti – vojenské kontrarozvědky. Soud cituje některé příspěvky žalované, kterými se zřejmě měla omluvit. Žalobce opakovaně namítal, že nejde o vážně míněné omluvy, ale spíše o parodie na omluvu. Žalobce nesouhlasí s hodnocením soudu, že žalovaná nezveřejnila difamující informaci. Soud se snaží rozdělit sdělení, které žalovaná zveřejnila, do dvou částí. Pravdivé (foto ze seznamu ABSČR) a nepravdivé (že byl uveden v Cibulkách). Žalobce nesouhlasí ani s hodnocením soudu bagatelizujícím Cibulkovy seznamy. Žalovaná sdělila veřejnosti, že žalobce má své jméno uvedené v Cibulkách. Jde o pomluvu nepravdivou informací, před níž chrání judikatura i veřejně činnou osobu. Tento protiprávní stav žalovaná žádným způsobem neopravila, ba naopak postupem času výrok opakovala a oživovala svou difamační kampaň vůči žalobci. Žalobci záleží na jeho cti a důstojnosti a odmítá bagatelizující postoj soudu prvého stupně a věří, že Krajský soud v Plzni ochranu jeho cti a důstojnosti přehodnotí. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, jak požadoval v petitu žaloby a přiznal žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že ho považuje za nedůvodné, když se fakticky jedná o pouhou polemiku s jednotlivými skutkovými závěry soudu a jejich hodnocením. Současně žalobce vytrhává jednotlivé výroky či věty z kontextu původně zveřejňovaných příspěvků na facebooku, a to způsobem, který by mohl alespoň částečně odůvodnit žalobcem uplatněný nárok. Žalovaná opětovně odkázala na ustálenou judikaturu vyšších soudů i na prvorepublikovou judikaturu vztahující se k posuzování zásahů do cti a vážnosti. V rámci soudního řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná o žalobci zveřejnila nepravdivé informace a těmito zasáhla do osobnostních práv žalobce. Veškeré příspěvky žalované se dotýkaly veřejné sféry kritizované osoby, tj. žalobce a jeho působení v orgánech [územní celek], nikoliv jeho soukromé sféry. Žalobce byl osobou veřejně činnou a aktivní v politickém životě. Dle názoru žalované se soud prvého stupně vypořádal s veškerými okolnostmi daného případu a na věc aplikoval přiléhavě odpovídající právní úpravu i aktuální judikaturu. Žalovaná zveřejnila informaci dostupnou z veřejně přístupného seznamu [webová adresa]) vedeného Archivem bezpečnostních složek ČR, nezveřejnila tedy difamující nebo jakkoliv hanlivou informaci. Realizovala tak své ústavní právo na svobodu projevu v mezích zákona při současném respektování práv na ochranu osobnosti žalobce, tedy dostála požadavkům proporcionality vymezených ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu při střetu těchto práv při současném zachování přiměřenosti formy veřejné prezentace zveřejněním objektivní a pravdivé informace. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalobci povinnosti nahradit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

6. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněná je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

7. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

8. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

9. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Pro případ, že v důsledku neoprávněného zásahu do osobnosti člověka došlo ke vzniku nemajetkové újmy, občanský zákoník stanoví, že fyzická osoba má právo se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, nebo aby byly odstraněny následky těchto zásahů (§ 82 odst. 1 o. z.), resp. aby jí bylo podle § 2951 odst. 2 o. z., poskytnuto přiměřené zadostiučinění, které náleží v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. I v poměrech nové právní úpravy podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 přitom stále platí, že peněžité zadostiučinění plní především satisfakční funkci, avšak jeho úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze v zásadě vylučovat (srov. obdobně rozsudek NS ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, č. 98/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek z 29. 8. 2019 sp. zn. 25 Cdo 3423/2018).

10. K porušení práva na čest, důstojnost, soukromí či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při zkoumání přiměřenosti předmětného zásahu se rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, č. 29/2009 Sbírky).

11. Kritika jako součást svobody projevu a veřejné informovanosti je nepochybně důležitým nástrojem demokracie ve společnosti. Současně je třeba zdůraznit, že svoboda projevu, včetně práva pronášet kritiku, musí mít v demokratické společnosti své meze, jejichž překročení pravidelně vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob. K neoprávněnému zásahu do osobnosti člověka nedojde výkonem práva kritiky ovšem jedině v případě, že jde o kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, tj. že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného cíle. Jestliže kritika v konkrétním případě postrádá právní přípustnost, není namístě upřednostňovat právo na kritiku před právem na ochranu osobnosti člověka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5161/2008, č. 101/2011 Sbírky).

12. V posuzované věci soud prvého stupně provedl obsáhlé dokazování, věcí se velmi pečlivě zabýval a všechny své skutkové i právní závěry řádně zdůvodnil postupem uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Proto je možné pro stručnost na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně zcela odkázat. V průběhu řízení bylo prokázáno a žalovaná to nijak nepopírala, že na facebookové skupině [obec] [anonymizována dvě slova] zveřejnila dne [datum] příspěvek„ že žalobce má své jméno uvedené v Cibulkách“. K příspěvku přiložila fotografii dokazující její tvrzení. Zároveň odkázala na běžně veřejně dostupné seznamy [webová adresa]. V dalším příspěvku žalovaná vyhověla výzvě žalobce do té míry, že přiznala, že jméno žalobce nenašla v tzv.„ Cibulkách“, ale na stránkách Archivu bezpečnostních složek ČR. Za tuto nepřesnost se omluvila a omluvila se též za zásah do osobnostního práva žalobce. Tuto omluvu odvolací soud považuje za vážnou, nikoliv za parodii na omluvu, jak uvádí žalobce. Žalovaná žádala žalobce o vysvětlení toho, jak se jeho jméno v seznamech ABSČR ocitlo, avšak vysvětlení se jí ze strany žalobce nedostalo.

13. Žalobce předložil negativní lustrační osvědčení ze dne 2. 8. 2005 č. j.: [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] s tím, že nebyl evidován jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a/ nebo b/ zákona č. j. 451/1991 Sb. Nicméně toto negativní lustrační osvědčení bylo vydáno před účinností zákona č. 181/2007 Sb., kdy podklady získávalo ministerstvo vnitra pouze z vlastních evidencí, z evidencí ministerstva obrany – Vojenského zpravodajství a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Po nabytí účinnosti zákona č. 181/2007 Sb. převzal do své gesce veškeré evidence a materiály vzniklé činností Státní bezpečnosti nově vzniklý Archiv bezpečnostních složek. I pokud jde o žalobcem předložený rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo určeno, že žalobce byl evidován v protokolu registru operativních svazků, svazek reg. [číslo] v archivním protokolu agenturně operativních svazků HSVKR arch. [číslo] jako důvěrník bývalé Státní bezpečnosti – Vojenské kontrarozvědky neoprávněně, nevyvrací to evidenci žalobce ve složce Archivu bezpečnostních složek. Určení neoprávněnosti evidence ve svazcích bývalé StB, potažmo VKR, je formou zadostiučinění. Předmětem řízení tak nebylo prokázat, zda žalobce s VKR spolupracoval či nikoliv, ale pouze to, zda byl ve svazcích evidován oprávněně či nikoliv.

14. Je třeba zdůraznit, že žalovanou zveřejněný příspěvek se týkal primárně veřejné sféry žalobce a jeho aktivní účasti na veřejném životě, když žalovaná primárně kritizovala činnost žalobce ve finančním výboru [územní celek] a informace o jeho minulosti byla v tomto kontextu až druhotná. Žalobce sám uvedl, že se ve městě dlouhodobě veřejně angažoval a ještě angažuje a žalovaná svým jednáním poškodila jeho pověst v očích spoluobčanů. Práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politici a ostatní veřejně činné osoby; měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch původců těchto výroků. Je to dáno skutečností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti. Soudy je obecně volen benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejněním informací soukromé povahy a hodnocení jejího jednání právě proto, že jsou na tyto osoby kladeny náročnější požadavky. Prezentace těchto údajů a jejich případná kritika však musí souviset s veřejnou činností, kterou daná osoba vykonává. Lze proto konstatovat, že hranice přijatelné kritiky jsou adekvátně širší u politiků než u soukromé osoby, a proto musí projevit vyšší stupeň tolerance. Ta se ovšem nevztahuje na případy údajů o dotčené osobě, které jsou nepravdivé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007). V této souvislosti odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná jako občanka [územní celek] primárně kritizovala působení žalobce ve veřejné sféře, a to v zastupitelstvu [územní celek] a ve funkci žalobce jako předsedy finančního výboru. Žalovaná tedy nezveřejnila žádnou nepravdivou informaci, kterou by zasáhla do integrity žalobce zakázaným a nepřiměřeným způsobem a která by pověsti žalobce nějak uškodila. Žalobci tak nemohla být způsobena ani nemajetková újma, navíc se žalovaná v příspěvku ze dne [datum] žalobci omluvila„ za neoprávněné zasáhnutí do jeho práva na důstojnost, vážnost a čest“.

15. Z výše uvedeného vyplývá, že soud prvého stupně rozhodl správně a odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla úspěšná i v odvolacím řízení a přísluší jí proto právo na náhradu jeho nákladů. Ty spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (písemné vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne 22. 3. 2023 - § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě za 2 paušály po 300 Kč a v 21% DPH ze součtu uvedených částek ve výši 1 428 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 8 228 Kč a žalobci byla uložena povinnost uhradit je k rukám zástupce žalované v běžné pariční lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).