18 CO 33/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , rozený příjmení , datum narození trvale bytem část část obce a číslo , PSČ obec adresa pro doručení: adresa , obec - část obce b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa c) příjmení příjmení , datum narození bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 11. 2022, č. j. 5 C 21/2021-254,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ze SJM přikázal do výlučného vlastnictví [jméno] [příjmení], narozeného [datum], za a) nemovitosti: pozemek parc. č. stavební [anonymizováno] o výměře 638 m2 a stavba [adresa] na pozemku parc. č. stavební [anonymizováno], vše evidováno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u Katastrálního úřadu Plzeňského kraje, pracoviště v [obec], v hodnotě 2 936 000 Kč, b) osobní automobil Opel Zafira, [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] v hodnotě 20 000 Kč, c) zahradní traktor [anonymizováno] v hodnotě 7 000 Kč, d) finanční prostředky na účtu [anonymizováno] č. účtu [bankovní účet] v hodnotě 207 120 Kč, e) finanční prostředky na účtu [obec] [anonymizováno] č. účtu [bankovní účet] v hodnotě 31 979 Kč (výrok I). Dále rozhodl tak, že ze SJM připadá do dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] (narozené [datum]), projednávané u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] pověřeným notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a) pohledávka zůstavitelky [jméno] [příjmení] u [anonymizováno] č. účtu: [bankovní účet] ve výši 11 957,99 Kč a b) pohledávka z vypořádacího podílu SJM za [jméno] [příjmení], narozeným [datum] ve výši 1 601 049,50 Kč (výrok II). Dále rozhodl, že žalobci hradí na nákladech znalečného 12 094 Kč ze složené zálohy pod položkou rejstříku Okresního soudu v Domažlicích [číslo] [variabilní symbol] (výrok III). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). V odůvodnění soud uvedl, že neshledal důvodným tvrzení právních nástupců žalobkyně ohledně požadavku na disparitu podílů z důvodu příčiny manželského rozvratu, jak jsou popsány v rozvodovém rozsudku. Podle § 742 o. z. je pravidlem, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Veškeré věci, které tvořily společné jmění manželů, představují hodnotu 3 202 099 Kč, takže polovina, tedy podíl, náležející bývalé manželce, nyní právním nástupcům žalobkyně, činí 1 601 049,50 Kč, a tato hodnota je pohledávkou žalobců v dědickém řízení za žalovaným a bude vypořádána v rámci dědictví, které projednává pověřený notář jako soudní komisař. Pokud jde o finanční prostředky na účtu [jméno] [příjmení], jsou vykázány ke dni úmrtí, tedy za tři roky po rozvodu, a proto je soud nezohledňoval. Výrok o nákladech znalečného byl odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. a výrok o nákladech řízení ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, a to konkrétně proti výroku označenému jako II písm. b) a dále proti soudem prvého stupně stanovené ceně nemovitostí uvedených ve výroku označeném jako I písm. a), tj. v částce 2 936 000 Kč. Dle názoru žalovaného měla být stanovena cena předmětných nemovitostí ke dni právní moci rozsudku o rozvodu, tj. ke dni 13. 9. 2018, kdy objektivní cena předmětných nemovitostí byla stanovena znaleckým posudkem toliko na částku 1 740 000 Kč. Rozdíl mezi oběma cenami je velmi markantní (1 196 000 Kč) a výrazně se pak odráží ve vypořádacím podílu, který by měl následně žalovaný vyplatit žalobcům. Bývalí manželé byli prakticky vypořádáni, když bývalá manželka si ze společné domácnosti odnesla veškeré věci, které si vybrala a následně pak žalovaný ze společných úspor nakoupil své bývalé manželce veškeré vybavení do jejího nového bytu. Žalovaný má za to, že s návrhem na vypořádání SJM přišly jeho děti – žalobci a nikoliv zesnulá bývalá manželka. Výše vypořádacího podílu je pro žalovaného v podstatě likvidační, a to s ohledem na jeho profesi ([anonymizováno]) a také s ohledem na jeho věk ([anonymizováno] let), kdy je evidentní, že již od žádné banky úvěr na vyplacení vypořádacího podílu nedostane. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, anebo aby napadený rozsudek změnil tak, že při stanovení výše vypořádacího podílu vyjde z ceny předmětných nemovitostí ke dni zániku manželství žalovaného a zesnulé [jméno] [příjmení], tj. z částky 1 740 000 Kč a podle této ceny upraví výši vypořádacího podílu stanovenou soudem prvého stupně ve výroku označeném jako II písm. b).

3. Žalobci a) a b) v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedli, že žalovaný byl seznámen se znaleckým posudkem přibrané znalecké společnosti, která stanovila cenu nemovitostí k době zpracování posudku na 2 936 000 Kč. Pokud měl žalovaný k této ceně výhrady, mohl a měl je v řízení uplatnit. Rovněž mohl trvat na slyšení znalce, aby při jednání znalec zodpověděl jeho případné dotazy, a vyjádřil se k jeho výhradám. Žalovaný žádné věcné a konkrétní námitky, ať už písemně nebo do protokolu, neuplatnil, a to ani po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. (jednání 21. 11. 2022). Cena nemovitostí uváděná žalovaným ve výši 1 740 000 Kč je irelevantní. Nemůže být takto stanovena ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků (13. 9. 2018), ale musí odpovídat době rozhodování soudu o vypořádání SJM. Předně to je s ohledem na růst cen nemovitostí spravedlivé, kdy žalovaný všechny nemovitosti přes čtyři roky výlučně užívá. Rozhodující pak je, že z právního hlediska soudem zjištěná cena nemovitostí odpovídá současné judikatuře Nejvyššího soudu, dle níž se zásadně vychází z obvyklé ceny v době rozhodování. Jestliže nalézací soud takto postupoval, respektoval platnou judikaturu a takové jeho rozhodnutí bylo očekávatelné. Ostatní odvolací důvody žalovaného jsou irelevantní a tvrzení, že„ s návrhem na vypořádání SJM přišly až jeho děti – žalobci a nikoli paní [jméno] [příjmení]“ je absurdní nepravdivou domněnkou žalovaného, neboť z postupů zůstavitelky v tomto řízení je jasně zjistitelná její tehdejší vůle. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k odvolání žalovaného i k písemnému vyjádření žalobců a) a b) k tomuto odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze považovat za důvodné.

5. V přezkoumávané věci soud prvého stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil, když přihlédl též k platné judikatuře Nejvyššího soudu.

6. Manželství účastníků uzavřené dne 22. 3. 1986 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 13. 9. 2018.

7. Žalobu na vypořádání společného jmění manželů podala bývalá manželka žalovaného dne 28. 1. 2021. V průběhu řízení dne [datum] zemřela a Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 7. 6. 2021, č. j. 5 C 21/2021-39 pokračoval ve sporu na místě zemřelé žalobkyně [jméno] [příjmení] s dětmi zemřelé [jméno] [příjmení], narozeným [datum], [jméno] [příjmení], narozenou [datum] a [jméno] [příjmení], narozeným [datum]. Účastníci se v podstatě shodli na rozsahu i způsobu vypořádání SJM, jedinou spornou otázkou zůstala cena do SJM zahrnutých nemovitostí. Žalovaný předložil odhad tržní hodnoty nemovitostí zhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], odhadcem cen nemovitostí, z jehož závěru vyplývá, že ke dni 13. 9. 2018 byla odhadnuta tržní hodnota oceňovaných nemovitostí v rozmezí 1 900 000 – 2 500 000 Kč, s nejvyšší pravděpodobností okolo středové hodnoty uvedeného rozmezí. Celková tržní hodnota oceňovaných nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], tak byla k datu ocenění 13. 9. 2018 odhadnuta ve výši 2 270 000 Kč. K datu místního šetření, tj. k 19. 2. 2022, byla odhadována tržní hodnota oceňovaných nemovitostí ve výši 3 000 000 – 3 500 000 Kč. Žalobci požadovali vypracování znaleckého posudku znalcem a soud prvého stupně usnesením ze dne 20. 4. 2022 ustanovil znalcem [právnická osoba], [ulice a číslo], [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [obec]. Znalci uložil povinnost zpracovat znalecké ocenění předmětných nemovitostí ke dni právní moci rozsudku o rozvodu (13. 9. 2018) a k současné době. [právnická osoba] v podaném znaleckém posudku ze dne 11. 8. 2022 stanovila cenu obvyklou ke dni právní moci rozsudku o rozvodu v objektivní zaokrouhlené výši 1 740 000 Kč. Na základě zjištěných skutečností stanovila cenu obvyklou v současné době v zaokrouhlené výši 2 936 000 Kč. Soud prvého stupně vyzval oba účastníky, aby se vyjádřili k vypracovanému znaleckému posudku a pokud mají námitky, měli sdělit jaké. Dále jim bylo uloženo vyjádřit se i k případné žádosti o výslech znalce při jednání. Žalobci reagovali tak, že nevznášejí žádné námitky proti zaslanému znaleckému posudku o ceně nemovitostí a nepožadují ani výslech znalce soudem. Žalovaný se k těmto otázkám nevyjádřil, a to ani po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. při ústním jednání dne 21. 11. 2022 Cenu předmětných nemovitostí začal zpochybňovat až v rámci podaného odvolání.

8. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se při stanovení ceny věci pro účely vypořádání SJM vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku SJM (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4193/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). Tato zásada byla vyjádřena již ve stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu ustanovení občanského zákoníku o bezpodílovém spoluvlastnictví, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 42/1972 Nejvyšší soud ČSR ve shora uvedeném stanovisku uvedl, že„ je tedy pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví rozhodnou nejen ta skutečnost, že určitá věc v době jejího zániku jako společná existovala, ale i to, v jakém stavu věc byla (např. její kvalita, stáří, míra opotřebení, apod.). Tento stav je rozhodným i pro ocenění věci, přičemž ovšem třeba vycházet z cen odpovídajících – ať již podle obecně závazných cenových předpisů či vývoje cen věcí – cenám platným v době, kdy se provádí vypořádání. Jinak by byl jeden z manželů neodůvodněně zvýhodněn nebo znevýhodněn proti druhému, pokud by např. jenom v důsledku změny cenového předpisu se zvýšila cena rodinného domku nebo v důsledku snížené poptávky klesla cena ojetého osobního automobilu“. Základním smyslem vypořádání společného jmění je spravedlivé a zásadně rovné rozdělení součástí tvořících společné jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011). Tomuto principu nejlépe odpovídá pravidlo, že při zjištění ceny věci tvořící vypořádávané SJM je třeba zásadně vycházet z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání SJM (tedy ke stejnému okamžiku), a to právě z toho důvodu, že spoluvlastníky věci jsou až do okamžiku vypořádání SJM oba manželé, kteří by zásadně společně měli nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci. Lze tedy uzavřít, že vypořádává-li soud SJM zaniklé na základě příslušných ustanovení o. z., je třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání. Vzhledem k výše uvedenému je námitka žalovaného, obsažená v odvolání, týkající se ceny předmětných nemovitostí, zcela nedůvodná.

9. Soud prvého stupně rozhodl správně, pokud při stanovení ceny nemovitostí vycházel z uvedené judikatury Nejvyššího soudu a tomu pak odpovídá i výše vypořádacího podílu 1 601 049,50 Kč, kdy tato hodnota je pohledávkou žalobců za žalovaným v dědickém řízení a v tomto řízení bude vypořádána. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. v plném rozsahu potvrdil, kdy bez ohledu na rozsah napadených výroků je nutno v rámci rozhodnutí soudu vypořádat celou masu zaniklého SJM ve smyslu § 742 o. z.

10. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 a § 150 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.. Dle judikatury Ústavního soudu v řízeních iudicium duplex nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu o úspěchu ve věci. Zpravidla se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. nález ÚS sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne 2. 11. 2021 nebo usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 2469/21 ze dne 24. 1. 2023). Odvolací soud takové zvláštní důvody neshledal.