18 CO 41/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobců: ; a) JUDr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 240 550 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 8. 2021, č. j. 19 C 1086/2010-537, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. 1. 2022, č. j. 19 C 1086/2010-545 Rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2022 se mění takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 51 669 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 16. 2. 2011 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Do částky 188 881 Kč s příslušenstvím a do dalšího příslušenství z částky 51 669 Kč se žaloba zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 186 610 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 16 656 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na účet zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení].

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město na nákladech řízení částku 25 197,70 Kč a žalovaný částku 6 901,30 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2022 soud prvního stupně návrh žalobců na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 240 550 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady zálohované státem ve výši 32 099 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 331 238 Kč do 30 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III rozsudku a výrok usnesení ze dne 3. 1. 2022). S ohledem na vznik nároku soud posuzoval žalobu dle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Vycházel z názoru odvolacího soudu vyjádřeného v předchozích zrušovacích usneseních, z nichž plyne, že promlčecí lhůta k uplatnění nároku z ukončené smlouvy může běžet teprve od 15. 12. 2008, kdy došlo k ukončení smlouvy o dílo dohodou účastníků z poloviny prosince 2008. Pokud žalobci žalobu podali dne 6. 12. 2010, dle názoru odvolacího soudu nárok není promlčen. Soud na základě rozhodnutí odvolacího soudu provedl řadu důkazů včetně znaleckého posudku a dodatku ke znaleckému posudku. Následně došlo k vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4407/2016, kde je řešena obdobná situace. S ohledem na závěry Nejvyššího soudu ČR uvedené v tomto rozhodnutí se prvoinstanční soud necítí vázán rozhodnutím odvolacího soudu. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že pro posouzení toho, zda je nárok promlčen či nikoliv, je třeba posoudit, jakým způsobem došlo k ukončení smlouvy o dílo. Z provedeného dokazování je patrno, že mezi žalobci a žalovaným došlo k dohodě, že žalovaný již nebude ve výstavbě pokračovat. Za této situace došlo k ukončení smlouvy o dílo dohodou účastníků ke dni 15. 12. 2008 a nelze tedy použít ustanovení § 451 a § 457 občanského zákoníku, když není možno věc posuzovat tak, že smlouva o dílo, uzavřená byť v ústní podobě, byla zrušena od samého počátku. Účastníci smlouvy o dílo se dohodli na ukončení sjednané smlouvy (protokol o předání staveniště ze dne 15. 12. 2008, o kterém žalovaný původně tvrdil, že jej nesepsal a ani nepodepsal, což bylo vyvráceno znaleckým posudkem z oboru grafologie), když bylo dohodnuto, že žalovaný již ve výstavbě nebude pokračovat. Smlouva o dílo tedy byla ukončena ke dni uzavření dohody, nebylo od ní ani jednou ze stran kvalifikovaně odstoupeno. Nebyla tedy zrušena od samého počátku. V řízení nebylo ani prokázáno, že by strany uzavřely závazek nový ohledně neprovedené části smlouvy o dílo, kterým by původní závazek nahradily. Částka uplatněná v žalobě byla vyfakturována řádnou fakturou, nikoliv fakturou zálohovou, a žalobci tuto vyfakturovanou částku bez zbytku hradili. Nebylo prokázáno, že by fakturu před provedením úhrady jakkoliv rozporovali. K námitkám přistoupili až později. Pokud se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení, pak se mu ho dostalo nejpozději den po úhradě faktury, k němuž došlo v průběhu srpna 2008 (faktura byla vystavena dne 7. 8. 2008). V případě dvouleté subjektivní promlčecí lhůty k promlčení došlo nejpozději v září 2010, když 2 roky předtím se žalobci podle svého tvrzení dozvěděli o vzniku bezdůvodného obohacení a o tom, že by se mělo dostat bezdůvodného obohacení žalovanému. Objektivní tříletá promlčecí lhůta počala běžet den po úhradě faktury, tedy v průběhu srpna 2008. Pokud žaloba byla podána až dne 6. 12. 2010, pak je nárok promlčen. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. O nákladech řízení státu rozhodl dle § 148 o. s. ř., o nákladech účastníků podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomu rozsudku podali včas odvolání žalobci i žalovaný.

3. Žalobci v odvolání zdůraznili, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2017, č. j. 28 Cdo 4407/2016, nelze na projednávaný případ aplikovat pro zcela evidentní odlišnost a nesrovnatelnost posuzovaných situací. Tím, kdo jednostranně prohlásil, že již dílo dále zhotovovat, respektive dokončovat nebude a ze staveniště v podstatě utekl, aniž by jej vyklidil a jakkoliv se vypořádal s finanční stránkou smluvního vztahu, byl žalovaný, jakožto zhotovitel. Zásadní rozdíl mezi případem posuzovaným před Nejvyšším soudem ČR a projednávaným nyní je absence konkrétní oboustranné dohody o ukončení smluvního vztahu. Žalobci nadále jsou přesvědčeni o správnosti použití ustanovení § 457 a § 458 občanského zákoníku. Důvodem pro ukončení smluvního vztahu bylo podstatné porušení povinnosti žalovaného, který dílo zhotovil vadně, na reklamace žalobců adekvátně nereagoval a odmítal vady díla odstranit. Navíc po ukončení smluvního vztahu zjistili žalobci, že žalovaný neměl živnostenské oprávnění. Pokud by žalobci měli tuto vědomost, nikdy by s žalovaným smlouvu o dílo neuzavřeli. Promlčecí doba nemůže být počítána ode dne následujícího od úhrady předmětné faktury, neboť tou dobou byla smlouva mezi žalobci a žalovaným stále platná, žalobci důvodně očekávali, že žalovaný bude své závazky ke zhotovení díla nadále plnit a nemohli předvídat, že se tato platba v budoucnu stane bezdůvodným obohacením. Rozporovali i výši přiznaných nákladů řízení žalovanému v souvislosti s počtem úkonů, neboť jeden ze synů JUDr. [příjmení], původního zástupce žalovaného, byl v době zastupování již vyškrtnut ze seznamu koncipientů a zastupoval zřejmě neoprávněně. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně„ zrušil“ a sám ve věci rozhodl.

4. Odvolání žalovaného směřovalo pouze do výroku o nákladech řízení účastníků. V odvolání uvedl, že uplatnil právo na náhradu nákladů řízení ve výši 331 238 Kč, a to včetně DPH. Při přípravě odvolání následně zjistil, že do vyčíslení nákladů řízení zřejmě nebyl zahrnut soudní poplatek z odvolání ve výši 7 765 Kč Náklady řízení tak měly být přiznány v celkové výši 339 003 Kč.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců připomněl, že prvoinstanční soud i krajský soud došly opakovaně k závěru, že mezi žalobci a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o dílo. Žalobci ostatně sami tvrdili, že k uzavření smlouvy o dílo došlo a její předmět a rozsah byl stejný, jako byl zachycen v návrhu písemné smlouvy o dílo. Prvoinstanční soud i odvolací soud dospěly opakovaně k závěru, že smlouva o dílo uzavřená mezi žalobci a žalovaným byla ukončena dohodou, což bylo následně zachyceno v zápisu o předání staveniště ze dne 15. 12.2008. Výše uvedené je možné shrnout tak, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 4407/2016 je na tento případ plně aplikovatelné. Tvrzení žalobců, že smlouva o dílo byla ukončena odstoupením, je tvrzení účelové, které je v rozporu s obsahem spisu. Na základě provedeného dokazování byl učiněn právní závěr, že ve smyslu § 572 odst. 2 občanského zákoníku došlo mezi účastníky sporu k dohodě, že nesplněná část závazku ze smlouvy o dílo nebude dokončena. Smlouva o dílo proto nezanikla od počátku, ale pouze se omezil rozsah plnění. Splněnou část díla, která byla vyfakturována fakturou č. 242007, tak stále pokrývá platná smlouva o dílo, když k jejímu zániku došlo splněním. O odstoupení od smlouvy o dílo zástupce žalobců se zmiňuje až v doplnění odvolání ze dne 20. 1. 2016, tedy cca po 6 letech od zahájení řízení. Fakt, že žalovaný podpis předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2008 popíral, je nepodstatný, protože to byl jen procesní postup a znaleckým posudkem bylo prokázáno, že žalovaný protokol podepsal. Z faktury č. 242007 se nepodává, že by se jednalo o zálohu. Až v roce 2016 začali prvně žalobci tvrdit, že jde o zálohu. Žalovaný tak navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok č. I rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.

6. K odvolání účastníků odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobců a žalovaného, jakož i k vyjádření žalovaného k odvolání žalobců a řízení doplnil, když znovu provedl důkaz zápisem o předání staveniště ze dne 15. 12. 2008, návrhem smlouvy o dílo bez podpisu žalobců, fakturou ze dne 7. 8. 2007 (č. l. 4 spisu) a ze dne 13. 8. 2007 (č. l. 291 spisu), jakož i důkazem sdělení obsahu znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] (č. l. 328 spisu) a dodatku ke znaleckému posudku (č. l. 470 spisu). Z těchto důkazů zjistil, že dle zápisu o předání staveniště ze dne 15. 12. 2008 uvedený den předal zhotovitel pan [příjmení] – [anonymizováno] staveniště, a to zhotovenou základovou desku pro rodinný domek v [obec] u [obec] investorů [jméno] a JUDr. [jméno] [příjmení], neboť nebude dále ve výstavbě pokračovat. Staveniště – základovou desku převzal JUDr. [jméno] [příjmení]. Zápis je podepsán žalovaným a žalobcem a). Dle písemné smlouvy o dílo č. 62507 podepsané pouze žalovaným, měl žalovaný jako zhotovitel provést pro žalobce jako objednavatele zajištění výstavby rodinného domu v katastru obce Záluží podle zpracované projektové dokumentace objednatele s tím, že zhotovitel se zavazuje zahájit plnění této smlouvy dnem 1. 8. 2007, předpokládaný termín dokončení díla je 12 měsíců, tj. 30. 8. 2008. Celková cena za dodávku je uvedena částkou 3 659765 Kč bez 5% DPH. Podle faktury č. 242007, vystavené dne 7. 8. 2007 se splatností 17. 8. 2007, fakturuje žalovaný odběratelům – navrhovatelům za provedení základů pro rodinný dům v [obec] u [obec] celkem částku 417 285 Kč za zemní práce, zařízení staveniště, základy, zemní elektroinstalace, zemní kanalizace a svislé konstrukce – Porotherm 40,24 PD. Dle faktury na č. l. 291 spisu dodavatel [právnická osoba] fakturuje odběrateli – žalovanému fakturou ze dne 13. 8. 2007 za plnění ze dne 13. 8. 2007, a to dodávku Porotherm cihla 40 P+D, Porotherm cihla 24 P+D, paleta, doprava, manipulace a skládání na akci [obec], celkem částku 103 617 Kč. Dle závěru znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] celková cena prací žalovaným skutečně na stavbě provedených v rozsahu podle tvrzení žalobců činí 261 999 Kč včetně DPH, cena prací v rozsahu podle tvrzení žalovaného činí 324 115 Kč včetně DPH. V uvedených cenách není obsažena cena dodávky cihel Porotherm. Pokud by žalovanému náhrada takto vynaložených nákladů náležela, postačilo by k celkové ceně skutečně provedených konstrukcí a prací včetně DPH přičíst 103 617 Kč. Podle dodatku č. 1 ke znaleckému posudku celková výše nejnižších nákladů, které by žalobci museli v daném místě a čase vynaložit na zhotovení části stavby dokončené v rozsahu podle jejich tvrzení a na žalovaným na stavbu dodané cihly Porotherm, činí 240 498 Kč + 103 617 Kč, tj. 344 115 Kč včetně DPH. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalobců je možno zčásti považovat za důvodné, odvolání žalovaného odvolací soud ve své podstatě neshledal důvodným.

7. Posuzovaná věc již byla opakovaně předmětem přezkumu odvolacího soudu, který naposledy usnesením ze dne 3. 6. 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v zásadě respektoval pokyny obsažené ve zrušovacích rozhodnutích a důkazní řízení doplňoval naznačeným způsobem. Pokud se v přezkoumávaném rozhodnutí odchýlil od právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v předchozím zrušovacím usnesení, pak jen z důvodu nově zjištěné judikatury Nejvyššího soudu ČR. Dle názoru odvolacího soudu však prvoinstanční soud závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4407/2016, na nějž v rozsudku odkazuje, nepřesně vyložil, respektive nepřesně aplikoval na projednávanou věc.

8. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, z něhož mohl vycházet i odvolací soud. Z důkazního řízení před soudem prvního stupně bylo najisto postaveno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ústní formou, jejímž předmětem bylo zajištění stavby rodinného domu pro žalobce za dohodnutou cenu (dle rozpočtu zpracovaného žalovaným), jakož i to, že k ukončení smlouvy o dílo došlo dohodou účastníků v polovině prosince 2008 zachycené v zápisu o předání staveniště ze dne 15. 12. 2008 s tím, že žalovaný nadále ve výstavbě nebude pokračovat. V dohodě (zápisu o předání staveniště) není zachyceno, že by se účastníci dohodli, že jejich vzájemné nároky ke dni ukončení smlouvy jsou vyrovnány.

9. Již v předchozích zrušovacích usneseních odvolací soud vyjádřil právní názor, že teprve od 15. 12. 2008, tedy od ukončení smlouvy, může začít běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároku z ukončené smlouvy a pokud žalobci žalobu uplatnili 6. 12. 2010, jejich nárok nemůže být promlčen.

10. Od tohoto závěru odvolací soud nemá důvod se odchylovat ani s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4407/2016. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že dohodou podle ustanovení § 572 odst. 2 občanského zákoníku se ruší závazek či jeho část, nikoliv smlouva sama. Ke zrušení smlouvy dochází odstoupením. Dohodnou-li se strany na zrušení části závazku, zaniká závazek druhé strany v rozsahu odpovídajícím zrušované části závazku. Ve věci projednávané Nejvyšším soudem ČR bylo uzavřeno, že jestliže se strany smlouvy o dílo dohodly dohodou ze dne 29. 3. 2012 na ukončení smluvního vztahu ex nunc, přičemž jejich závazek na vzájemné finanční vypořádání nezanikl, nelze uplatněný nárok žalobce na peněžité plnění posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, neboť právní důvod plnění ze smlouvy o dílo odpadl oběma jejím stranám až ode dne následujícího po dni uzavření této dohody, nýbrž jako nárok z ukončené, avšak částečně nesplněné smlouvy o dílo. Zatímco nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné nebo zrušené smlouvy podle ustanovení § 457 občanského zákoníku se promlčuje podle ustanovení § 107 odst. 1 občanského zákoníku ve dvouleté subjektivní promlčecí době, nárok na plnění ze smlouvy o dílo se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

11. Pokud tedy v přezkoumávané věci nedošlo ke zrušení smlouvy odstoupením od smlouvy některým z účastníků, ale smluvní vztah byl ukončen dohodou stran na zrušení části závazku, aniž by bylo najisto postaveno, že vzájemné nároky stran jsou ke dni ukončení smluvního vztahu, tj. k 15. 12. 2008, vyrovnány, pak dle názoru odvolacího soudu teprve od data 15. 12. 2008, tedy od ukončení smlouvy, může začít běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároků z ukončené smlouvy. Nárok na plnění ze smlouvy o dílo se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, a pokud tedy žalobci žalobu uplatnili 6. 12. 2010, jejich nárok nemůže být promlčen.

12. Se soudem prvního stupně nutno souhlasit, že s ohledem na nově zjištěnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR uplatněný nárok žalobců nelze posuzovat jako nárok na bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, neboť v posuzované věci nedošlo ke zrušení smlouvy o dílo odstoupením, ale účastníci se pouze dohodli na ukončení spolupráce a zrušení části závazku (§ 573 zákona č. 40/1964 Sb.).

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobci na základě faktury žalovaného ze dne 7. 8. 2007 uhradili žalovanému částku 417 284 Kč, když součástí faktury byla i platba za dodávku cihel Porotherm 40, 24 PD. Dle názoru odvolacího soudu je nepodstatné, že faktura nebyla označena jako zálohová, když v době fakturace a úhrady trval smluvní vztah mezi účastníky, dílo ani jeho část nebyla dokončena a předána a byl tak předpoklad dalšího finančního plnění.

14. Dle názoru žalobců uhrazená částka 417 285 Kč neodpovídá hodnotě, respektive rozsahu prací provedených žalovaným ke dni ukončení smlouvy o dílo. Je třeba připomenout, že účastníci se na rozsahu prací provedených žalovaným ke dni ukončení smlouvy neshodli. Vzhledem k tomu, že v mezidobí stavba změnila majitele a byla dokončena, nebylo možno objektivně rozsah prací provedených žalovaným posoudit. Pokud žalovaný tvrdil, že v souvislosti se smlouvou o dílo ke dni ukončení smlouvy provedl práce ve větším rozsahu, než tvrdí žalobci, bylo na něm, aby své tvrzení prokázal. Takový důkaz se žalovanému nezdařil. Je tak nutno při úvaze o hodnotě žalovaným provedených prací vycházet z rozsahu prací vymezených žalobci, tedy v rozsahu, na kterém se účastníci shodli.

15. Podle přesvědčivého znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], který svůj posudek obhájil i při slyšení před soudem prvního stupně, činí celková cena prací žalovaným skutečně na stavbě provedených v rozsahu dle tvrzení žalobců částku 261 999 Kč, včetně 5% DPH. K této částce je nutno připočítat částku 103 617 Kč za dodávku cihel Porotherm, které se dle tvrzení účastníků na stavbě ke dni ukončení smlouvy o dílo nacházely a jejichž hodnotu žalobci žalovanému uhradili a v podstatě se tak stali vlastníky tohoto stavebního materiálu. Celkem tak hodnota prací provedených žalovaným na stavbě ke dni ukončení smlouvy o dílo, včetně dodaného materiálu, činí 365 616 Kč. Pokud žalobci žalovanému uhradili částku 417 285 Kč, pak se žalovaný na úkor žalobců obohatil o částku 51 669 Kč (417 285 Kč – 365 616 Kč). Tuto částku je žalovaný povinen žalobcům zaplatit, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši od 16. 2. 2011, tj. od doručení žaloby, kdy se žalovaný dostal s plněním do prodlení, když žalobci nedoložili doručení jiných výzev k úhradě žalované částky. Žalovaní se svojí žalobou domáhali zaplacení částky 240 550 Kč s příslušenstvím, proto do částky 188 881 Kč a do dalšího příslušenství byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (240 550 Kč – 51 669 Kč).

16. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 o. s. ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku rozsudku.

17. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, musel znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobci byli v řízení úspěšní do výše 21,5 %, neúspěšní do výše 78,5 %. Po promítnutí úspěchu žalobců oproti úspěchu žalovaných tak žalobcům byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně žalovanému 57 % nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 2, 224 o. s. ř.).

18. Účelně vynaložené náklady žalovaného před soudem prvního stupně sestávají z odměny za 27,5 úkonu právní služby po 9 300 Kč (příprava a převzetí JUDr. [příjmení], vyjádření z 25. 2. 2011, jednání soudu 4. 5. 2011, 29. 6. 2011, 9. 12. 2011, vyjádření k odvolání, jednání odvolacího soudu 27. 11. 2013, jednání soudu prvního stupně 19. 2. 2014, 16. 4. 2014, 4. 6. 2014, 31. 8. 2015, 16. 10. 2015, vyjádření k odvolání, vyjádření k doplnění odvolání, jednání odvolacího soudu 21. 9. 2016, jednání soudu 18. 1. 2017, vyjádření 6. 4. 2017, jednání soudu 21. 4. 2017, 16. 5. 2018, 20. 7. 2018, 14. 2. 2018, odvolání, vyjádření k odvolání, jednání odvolacího soudu 3. 6. 2020, příprava a převzetí věci JUDr. [příjmení], vyjádření z 26. 4. 2021, jednání soudu 25. 6. 2021, vyhlášení rozsudku 11. 8. 2021), tj. 255 750 Kč, z náhrady za 28 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 8 400 Kč, 21 % DPH ze součtu uvedených částek a zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 7 765 Kč, celkem 327 386,50 Kč. Žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení do výše 57 %, tedy částka 186 610 Kč Odvolací soud nepřiznal žalovanému další požadovanou náhradu za jednání soudu prvního stupně dne 18. 7. 2014, když tohoto jednání se právní zástupce žalovaného nezúčastnil. Blíže nespecifikovanou námitku žalobce, že jeden ze synů JUDr. [příjmení] byl v době zastupování vyškrtnut ze seznamu koncipientů a zřejmě zastupoval neoprávněně, žalobce žádným způsobem neupřesnil a nedoložil. V této souvislosti nutno připomenout, že pokud se původní zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] nezúčastnil jednání osobně, pak za něho v substituci jednali Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení].

19. Účelně vynaložené náklady žalovaného v odvolacím řízení sestávají z odměny za 2,5 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání žalobce do věci samé, účast u jednání odvolacího soudu, odvolání žalovaného do výroku o nákladech řízení) po 9 300 Kč, tj. 23 250 Kč, z náhrady za 3 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 29 221,80 Kč. Žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení do výše 57 %, tj. částka 16 656 Kč.

20. O nákladech státem zálohovaných v souvislosti s vyplacením znalečného bylo rozhodováno dle § 148 o. s. ř. za použití § 224 o. s. ř. Žalobci byli v řízení neúspěšní do výše 78,5 %, neúspěch žalovaného představuje 21,5 %. V tomto poměru pak uložil soud účastníkům povinnost se na státem zálohovaných nákladech řízení podílet. Žalobci tak jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město částku 25 197,70 Kč, žalovaný částku 6 901,30 Kč.